Rezidence Gotthardská se nachází v historické části pražské čtvrti, autoři se proto rozhodli respektovat měřítko a formu okolních domů tak, aby zachovali genius loci místa. Klasické stavební prvky propojili s jazykem současné architektury – fasády členili podstřešní negativní římsou, sokl má omítku z umělého kamene. Proměnlivé sklony a šířky šikmých ostění oken rozšiřují výhledy. Stěrková, ručně kartáčovaná hrubá omítka byla ozvláštněna bronzovým metalickým nátěrem, který reaguje na změny světla.
Bubeneč bývala vesnice u Stromovky, měřítko je tu tedy spíše malé, často akcentuje detaily střech a fasád. Autoři proto navrhli tradiční dům, zároveň však vycházeli z kontrastu prolamované uliční fasády a variabilních stěn vnitřního atria, kde jsou dřevěná francouzská okna se skládacími lamelovými okenicemi. Sedlová střecha se v některých částech střídá s pochozími plochami teras se zelení, které vedou do zahrady.
Dvě rozdílné fasády
„Chtěli jsme docílit výrazu, který bude reflektovat současné tvarosloví, ale přitom nebude vůči okolní zástavbě arogantní. Snažili jsme se spíše o interakci a doplňování,“ uvádí architekt Jan Nedvěd a dodává: „Vůči sousedním objektům jsme dodrželi odstupové vzdálenosti, některé jsou i větší než požadované. Nad dvorním křídlem, které se z ulice prakticky neuplatňuje, je sedlová střecha, která je sice vyšší než u původní kancelářské budovy z 90. let, ale o pět metrů nižší než hřeben střechy sousedního Domu U Božího oka – nahodilost výšek střech v dané lokalitě jsme tedy respektovali. V projektu jsme zachovali objemové i půdorysné stopy stávajícího a vlastně i historického trojkřídlého uspořádání. Na fasádách obrácených do dvora jsme navrhli prosklené fasády složené z dřevěných francouzských oken s okenicemi z dřevěných lamel. Dispozice bytů mají otevřené obytné prostory s možností jejich dalšího členění.“
Stavební a konstrukční řešení
Bytový dům stojí na místě administrativního objektu, zachována byla pouze podzemní garáž, kde byla upravena část stropní desky v napojení na nový objekt, v její dispozici vznikla nová místnost skladu odpadu a technická místnost pro vodoměrnou soustavu. Dále zůstaly zachovány železobetonové obvodové stěny přiléhající k terénu, které se použily pro zajištění stavební jámy. Přineslo to náročné řešení detailů styků a návazných konstrukcí a také změnu projektu v průběhu výstavby, ale zachování konstrukcí ušetřilo demolici částí domu. Novostavba má monolitický železobetonový skelet s monolitickými obvodovými stěnami se zateplením a montovanými vnitřními konstrukcemi stěn. její střecha je sedlová, lomená do dvora.
Zakládání stavby proběhlo na stávajících velkoprůměrových pilotách a nově navržených mikropilotách. Vzhledem k odlišné pozici nových svislých konstrukcí od pozice stávajících pilot byl navržen rošt základových trámů, který zajistil distribuci zatížení do podpor.
Další část základové desky je vetknutá do svahu ze zvětralých břidlic a do navážek, proto se pod konstrukcemi sloupů a stěn podkladní beton prohloubil tak, aby vznikla patka podepírající základovou desku.
Základové desky 1. PP a 1. NP tvoří vodonepropustnou bílou vanu, základová deska 1. NP je kromě toho ještě chráněna povlakovou izolací. Dolní výztuž základových desek se ukládala na betonová distanční tělíska, horní líc chrání pružná stěrka (pro případ trhlin).
Část základové desky přiléhající k obvodové stěně podél ulice Gotthardská byla navržena s ohledem na ponechání roznášecího prahu pod stěnou. její napojení na novou obvodovou stěnu bylo realizováno zalomením desky, které obepisuje tvar prahu.
Konstrukce spodního podzemního podlaží je uvažována jako monolitická konstrukce slučující základovou nosnou desku opřenou o rastr pilot doplněnou sloupovým a stěnovým systémem. Spodní stavba objektu vytvoří podporu části ponechaného objektu, který byl po dobu výstavby dočasně zajištěn a opatřen pomocným nosným rastrem vynášejícím strop u odbourávané části. Nová konstrukce stropní desky umožní napojení ponechávané části ve formě dilatační spáry.
Svislé konstrukce z převážné části respektují modulový systém nadzemní části objektu. Tloušťka obvodových stěn suterénu je proměnná v závislosti na namáhání: 250 mm, popř. 300 mm; vnitřní stěny jsou tlusté 200 mm. Průřez sloupů je obdélníkový.
Stropní deska je na spodním líci v místech rozhraní s vytápěným prostorem v 1. NP zateplena. Přechody na hranicích mezi vytápěným / nevytápěným prostorem (tepelné mosty) byly dodatečně zatepleny.
Konstrukce nové části se prováděla jako jeden dilatační celek, bez mezilehlých objektových spár. Dilatační spára je v 1. PP mezi stávající a novou částí stavby.
Stěno-sloupovou koncepci doplňují tuhá jádra výtahových šachet a schodišťového prostoru. Schodiště tvoří prefabrikované prvky ukládané na ozuby monolitické části konstrukce.
Stropy tvoří monolitické, obousměrně namáhané desky, na volných koncích vyztužené žebry. Stropní desy 3. a 4. NP tvoří sedlovou střechu.
Třináct bytů se otevírá do dvora, který je orientovaný k jihozápadu. Okenice z dřevěných lamel mu dodávají drobnější měřítko a intimitu
Fasády a střechy
Obvodové stěny jsou zatepleny kontaktním systémem ETICS od paty soklu až po římsu nebo atiku. Fasáda se šikmým ostěním otvorů (do ulice a do severní zahrady) má tloušťku izolace 240 mm, do dvora a na jižní straně je to 120 až 200 mm. Kónický tvar ostění nadpraží a parapetu u oken byl docílen pomocí spádových klínů z EPS izolace. Tenkovrstvá fasádní stěrka je jemnozrnná na silikonové bázi. Nátěr pro docílení bronzového odstínu byl namíchán z nátěru Baumit Metalic, nanášel se ručně jen na vrcholy zrn ručně kartáčované omítkoviny.
Okenní rámy jsou z lepených dřevěných profilů s izolačním trojsklem se skrytými otevíravými křídly. Okna byla osazena do ostění skrytě s překrytím rámu izolací fasády. Jejich součástí jsou skryté (zabudované) vnější hliníkové žaluzie. Střešní okna jsou také celodřevěná, z vnějšku oplechovaná titanzinkovým plechem, pevné světlíky z dřevěného oplechovaného rámu s bezpečnostním zasklením. Francouzská okna mají rastrové zasklení v kombinaci se skleněným parapetem a dřevěnými skládacími okenicemi.
Střešní konstrukci tvoří železobetonová monolitická klasicky vyztužená deska, lomená v šikmé rovině s přechodem do vodorovné části pultových střech. Sklon střešních šikmých desek je 46°, jejich tloušťka se pohybuje od 200 do 250 mm. Desky vynáší nosný systém stavby, tedy sloupy, průvlaky a stěny. Na stropní desce je skladba střešního pláště.
Římsa směrem do ulice a do zahrady je profilovaná s negativním ustoupením, se skrytým žlabem.
Ustoupení od líce fasády je o 80 mm, římsa pak vybíhá šikmo z roviny. Tato konstrukce se provedla v rámci ETICS. Odvodnění žlabu je pak klempířsky zhotoveným kotlíkem se zaústěním do kanalizačního potrubí vedené skrytě v rámci zateplení fasády.
Podobně je řešena okapová hrana šikmé 46° střechy do atria, ale bez negativní římsy – plocha fasády je rovná –, odvodnění žlabu skrytým dešťovým svodem se žlabovým kotlíkem.
Římsa vikýře ve 4. NP směrem do atria byla navržena pomocí konzoly, připevněné do fasády přes kotevní tepelněizolační blok. Atiku terasy tvoří železobetonová část stropní desky, z horního líce s tepelnou izolací hydroizolační folií. Ze strany fasády je atika lemována zámečnickým lemem. Atika zelené střechy (resp. střechy s kačírkem) byla navržena obdobným způsobem, liší se jen pohledovým provedením lemu.
Rezidence Gotthardská
Investor: Karimpol group
Autoři: NEDVEDARCHITEKTI – Jan Nedvěd, Viktor Sunek, Jakub Smolka, Jan Klempíř, Andrea Kocová
Dodavatel: Swietelsky
Zastavěná plocha: 637 m2
Obestavěný prostor: 9690 m3
Podlahová plocha: 2518 m2
Okna mají stejný formát, díky ostění ale působí, jako by jejich velikosti byly různé. „Původně jsme zamýšleli udělat okna v různých velikostech, památkáři však požadovali, aby měla pravidelný řád. Nepravidelnost jsme tak fasádě vnesli jinak,“ říká Jan Nedvěd
-vis-
Foto: Filip Šlapal
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu 4/2024
Nejnovější komentáře