Obilné silo je v areálu Winternitzových mlýnů v Pardubicích dominantní stavbou, i proto bylo rozhodnuto, že se tu bude nacházet velký sál pro kulturní a společenské účely. Skeletové konstrukce navrhl stavitel Pollert, vnější plášť je dílem architekta Gočára, technologie dodala před sto lety firma Prokop a synové. Při adaptaci budovy byla mlynářská technologie vyměněna za technologii divadelní, provoz ale převzal původní prostorové členění. Autoři rekonstrukce kladli důraz na vertikalitu stavby i výběr materiálů. Fasády zůstaly téměř beze změny, přízemí se ale nově otevřelo velkorysým vstupem.
Celá Národní kulturní památka Winternitzových automatických mlýnů se stane součástí nového areálu, který se stále ještě buduje, i když tři stavby už byly dokončeny. Historické budovy mají v urbanismu místa dominantní postavení – působení čelního portálu se vstupním obloukem bylo umocněno, takže při pohledu z historické části města se areál otevírá. Zásadní bylo i vytvoření veřejných prostor: vzniklo Mlýnské nádvoří a náměstí, které vymezují hlavní budova automatických mlýnů s věží, tedy s bývalým silem, s novou budovou GaMPY a sféry. Všechny nové objekty barevně navazují na barevnost historických budov.
Silo – věž – se nachází v těžišti areálu, u obou náměstí má výjimečné postavení. Na první pohled působí jako symetrická stavba, ale není tomu tak – ze západní strany je obloukem spojeno s mlýny, z východní strany má fasádu volnou, tomu odpovídá i umístění oken. Těsnost a semknutost na západní straně je tedy v kontrastu s otevřeností na straně východní.
Adaptace obilného sila
„Objekt spojuje páteřní komunikační jádro se schodištěm a výtahem, na které jsou různým způsobem navěšeny provozy. Prostorově budova nabízí výjimečnou vertikalitu, která je pro technologický provoz mlýna typická. Propojení přes více pater je nejvíce patrné uvnitř samotných sil a při stoupání po schodišti. Vertikální směr posilují sklobetonové podlahy v parteru a sálu, všechna podlaží jsou tak prosvětlena. Okny a podlahou sálu symbolicky prochází světlo přes zásobníky a otvory v jejich ústí až do suterénu,“ uvádí architekt Martin Prokš.
Tvar i formu sila autoři respektovali, nová je střešní nástavba nad severním traktem se schodištěm, výtahem a technickým zázemím (různé věžovité útvary na střechách doprovázejí areál mlýnů dle potřeb od jeho vzniku a doplňují jeho kompozici a gradaci). V prostorovém uspořádání došlo ke změně šestého podlaží pro potřeby sálu – ze sloupové síně vznikl jeden velký prostor přes celou šířku objektu. Budova má také nový suterén: po jeho dokončení byla soklová část opět vyzděna z původních cihel do tvaru rozšiřující se trnože, na které silo symbolicky leží a které jej propojují s celkem mlýnů. Sokl je nově založen na základu tvořeném bílou vanou.
Řezy budovou
Řešení interiérů
„Úvahy o hlavním vstupu nás nakonec vedly k rozhodnutí aktivovat parter. Sokl jsme otevřeli novým otvorem s náběhy, odkrývá tak sochařskou kvalitu interiérů. Otvor je formován podobně jako celý sokl – má tvar nosníkové formy, která evokuje únosnost a je všeobecně čitelná, stejně jako masivnost podnože. Sokl i otvor v něm mají pocitově nést tíhu zásobníků nad nimi. Zjednodušeně lze říci, že jsme chtěli dům rozvinout v jeho racionalitě i monumentalitě,“ říká architekt Marek Přikryl a dodává: „Interiéry zůstaly ve formě i výrazu civilní, bez nadbytečného designu. Barvy a cihly jsme ponechali fasádám, vnitřek je barevně tlumený, se světlou omítkou v kombinaci s přiznaným betonovým skeletem se všemi jeho nedokonalostmi. Rejstřík materiálů je standardní, stavařský – beton, omítky, dlažba, pozink, luxfery – šli jsme cestou nekontrastního doplňování starého. Tam, kde to bylo možné, povrchy betonů a omítek zůstaly v původním stavu včetně patiny.“
Stavebněkonstrukční řešení
Nově se budovalo podsklepení budovy, 1. PP se nachází pod úrovní terénu. Vzhledem k úrovni hladiny podzemní vody se realizovalo jako bílá vana se stěnami o tloušťce 300 mm. Celá konstrukce suterénu je uložena na stávající základové patky a přikotvena ke sloupům. Výkopy se prováděly na úroveň −3,25 m, v místě výtahu −4,330 m. Obnažila se tak konstrukce základových patek, ubouraly se části patek vyčnívající nad základovou desku.
Základová deska byla realizována na podkladní beton; její spodní úroveň navazuje na horní úroveň druhého stupně základové patky. Zhruba v polovině délky je pracovně-smršťovací spára přes celou šířku desky. Spřažení základové desky se sloupy a základovými patkami zajištuje vlepená betonářská výztuž. Všechny spáry na povrchu desky jsou zatmeleny pružným tmelem.
Strop nad 1. PP tvoří monolitická železobetonová deska vyztužená nízkými průvlaky. Ve stropě byly osazeny sklobetonové panely. V místech obvodových sloupů jsou žebra, kotvená do stávajících sloupů dvěma řadami kotev z betonářské výztuže.
Se stavbou výtahové šachty souvisela demolice dřevěného schodiště, odbouraly se také krycí vrstvy průvlaků. Stěny výtahové šachty jsou ze železobetonu. Od 2. NP výtahová šachta koliduje s průvlaky, proto byly její stěny z horní i dolní strany průvlaku kotveny pomocí vlepovaných trnů. Trny jsou ze spodní strany průvlaků opatřeny separací tak, aby umožnily pohyb ve svislém směru. V kratších stěnách se nad průvlakem doplnila přídavná výztuž pro zachycení trhlin. Pro betonáž stěny mezi stávajícími průvlaky byl použit samozhutnitelný beton, který se vtlačoval do bednění z vnitřní strany šachty. Vnější strana je v kvalitě pohledového betonu.
V místech, kde byla odstraněna část obvodové stěny parteru pro nový vstup, jsou šikmé stěny, zavěšené na podhled obvodového průvlaku a kotvené do sloupů. Jejich betonáž probíhala vtlačováním samozhutnitelného betonu do svislé stěny bednění.
Budova kotelny byla odstraněna a znovu postavena na původním obvodu. Součástí přístavby je vřetenové schodiště z monolitického železobetonu a ocelových stupňů. Toto schodiště bylo založeno na osmi mikropilotách.
Využití sálu se předpokládá v několika režimech: divadlo, projekce, přednášky, koncerty, výstavy, společenské akce
Velký sál pod střechou
Pro nový sál se v 6. a 7. NP odstranily stropy nad buňkami sila, sloupy, střešní desky včetně trámů a atika. Z původní konstrukce tak zůstalo pouze obvodové zdivo.
Jako první se odstranily strop nad 5. NP a horní část stěn buněk sila, kolem obvodové zdi byla vybourána kapsa pro uložení nového stropu. horní část obvodových sloupů byla ubourána do úrovně podhledu nové stropní desky. Strop nad 5. NP se budoval jako monolitická deska, kterou vynášejí sloupy. Jeho konstrukce je kombinací železobetonu a vložených prefabrikovaných sklobetonových panelů. Tloušťka monolitické desky je 200 mm, tloušťka sklobetonových panelů 190 mm. Půdorysně strop zasahuje mimo obrys buněk do prostoru před výtahovou šachtu.
Vzhledem k tomu, že obvodové zdivo je chráněnou památkou, byly ponechány sloupy, které zajišťují jeho stabilitu. V horní úrovni byly po dobu prací ztužené pomocnou dočasnou konstrukcí. V obvodovém zdivu se bouraly svislé kapsy pro přibetonávku sloupů (zdivo má v tomto místě tl. 300 mm, hloubka kapsy byla max. 110 mm). Rozměry nového sloupu jsou po přibetonávce 600/350 mm, výška 5,48 m, starý a nový beton je spřažen vlepenou výztuží.
Strop nad 7. NP tvoří zároveň střešní desku, vyztuženou v obou směrech trámy vetknutými do sloupů. V příčných průvlacích jsou kruhové prostupy pro potrubí VZT.
Realizovala se nová skladba ploché střechy, znovu byla vyzděna atika, doplněno zábradlí. střešní nástavba obchází výtahovou šachtu, její konstrukci tvoří deskové prvky z monolitického železobetonu. Pro vyrovnání úrovně pochozí střechy a podlahy v nástavbě byl vybudován mezistrop ve dvou výškových úrovních.
Sklobetonový prefabrikovaný panel v 1. NP: vodorovná nosná konstrukce ze skleněných tvárnic osazených v žebrové betonové stropní konstrukci s požárnědělicí funkcí. Rozměry 1200/1200 mm, tl. 190 mm. Okrajový betonový pás má šířku 160 a tloušťku 190 mm po celém obvodu. Betonová žebra mezi tvárnicemi mají šířku 40 a výšku 180 mm. Luxfery jsou pískované o rozměrech 190/190 mm, tl. 160 mm
Provizorní ztužující konstrukce
Během bouracích prací a stavby nových konstrukcí v úrovni horního sálu nastalo kritické období, kdy se změnilo statické schéma působení horního sálu. Po ubourání střešní desky se statické schéma změnilo z rámu na volně stojící stěny, vetknuté do stropní desky nad 5. NP. Volná výška stěn byla zhruba 6,5 m a bylo třeba uvažovat na působení vodorovných zatížení od větru, síly od nakotveného lešení a vodorovné síly od betonáže stropu. byla proto navržena ztužující ocelová konstrukce, která propojila volně stojící stěny a zajistila stabilitu stěn sálu. Osazení a montáž ztužující konstrukce probíhaly po betonáži stropu nad 5. NP a části obvodových sloupů. Demontovala se po dokončení stropu nad 7. NP.
Hlavním nosným prvkem konstrukce byl obvodový rám z válcovaných profilů, ve dvou místech rozepřený rozpěrami. Rám byl spojen s obvodovými sloupy pomocí závitových pouzder v nových sloupech a obdobným způsobem (vlepením) do stávajících sloupů.
Dispozice a provozní řešení
Schodiště a výtah: Z traktu čistírny a třídírny zůstaly železobetonové konstrukce a omítané vyzdívky. Do prostorové hry trámů, věnců a zavěšených zásobníků autoři vložili schodišťovou věž s výtahem. střední pole ponechali přes šest pater volné až do stropu sálu.
Zázemí: Do dvou zásobníků jsou vetknuty sklady (třetí podlaží), prostor pro catering (čtvrté podlaží) a zázemí pro účinkující (páté podlaží). Přístupné jsou přes ocelové lávky.
Sila: Do železobetonových stěn sil byly vyřezány otvory velikosti dveří, které ve středním traktu propojuje lehká ocelová lávka. Jednotlivé komory vybízejí k různým možnostem expozice. Výstavní prostor prostupuje v úrovni 2. NP všemi sily.
Sál: Do technologického patra v šestém podlaží je vložen víceúčelový sál. Jeho půdorys kopíruje rozložení zásobníků včetně výběžku nad dvěma aty- pickými zásobníky a vestavbou. Předprostor tvoří mezistupeň mezi foyer a sálem. V úrovni 7. NP je místnost režie a sklad vybavení sálu.
Střešní terasa: Schodiště a výtah ústí ve střešní nástavbě z pohledového betonu. Mezi vlaštovky na atice bylo vsazeno zábradlí z lankové nerezové sítě.
Suterén: Objekt byl částečně podsklepen, ale díky dostatečné hloubce základových patek bylo možné realizovat plnohodnotné podzemní podlaží. Jsou tu toalety pro návštěvníky, technická místnost, úklidová místnost a sklady.
Přístavek: Z kotelny se stalo informační centrum a kancelář nadace.
Adaptace obilného sila v areálu Winternitzových automatických mlýnů
Investor: Nadace Automatické mlýny – Lukáš Smetana, Mariana Smetanová
Autoři: Prokš Přikryl architekti – Martin Prokš, Marek Přikryl; spolupráce Jan Kolář
Projekt: betonové konstrukce – MDS PROJEKT, s. r. o., Ing. Jan Bursa, Ing. Tomáš Bajer; ocelové konstrukce – STA-CON, s. r. o., Ing. Vilém Silbrník, Ing. Michal Karásek
Diagnostika železobetonových konstrukcí: AdMaS VUT Brno, Ing. Petr Žitt
Stavebně historický průzkum: Mga. František R. Václavík
Hlavní dodavatel: Stako hradec Králové
Větrání: Mikroklima, s. r. o. – Jiří Kaplan, Jan slabý
Vytápění – Jiří Vik Tepelná technika
Geotermální vrty: Gerotop, s. r. o. – Pavel Müller
Audio/video technika, akustika: Soning, s. r. o. – Pavel Bezděk, Jaroslav Bohatý, Hana Šrámková, Jan Tuček
Požárně bezpečností řešení: PROJEKTY PO, s. r. o. – Ing Jiří Novák, Ing. Ladislav Huf
Zastavěná plocha: 357 m2
Obestavěný prostor: 7600 m3
Náklady: 85 mil. Kč
Projekt: 2018–2020
Realizace: 2021–2023
-vis-
Fofo: Petr Polák
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu 3/2024
