Pohledový beton je především estetickou kategorií a jeho definice je velmi obtížná. Většina technických podmínek či manuálů, ať již tuzemských, či zahraničních, se shoduje, že se jedná o beton bez povrchové úpravy, jehož povrch splňuje zvýšené estetické nároky. 

Definovat tyto estetické nároky kvantitativně či jednoznačně interpretovanými parametry je však mimořádně obtížné a u většiny technických podmínek i ne zcela úspěšné. 

To je také důvodem toho, že neexistuje norma na pohledový beton, která by tyto kvalitové/estetické nároky přesně definovala. 

Pro zhotovitele je nepochybně zásadní, kdo při přejímce pohledového betonu a jeho pohledovosti rozhoduje. Je rozhodující názor projektanta/architekta, investora/provozovatele, technického dozoru investora, přizvaného znalce nebo často mnohočetného grémia účastníků stavby, případně veřejnosti u exteriérových pohledových betonů? 

Je pravděpodobné, že všechny tyto osoby budou mít subjektivní měřítko „pohledovosti“, a vyslovit hodnocení typu „mně se to nelíbí“ je velmi jednoduché.

Exaktně jednající účastníci vezmou na pomoc zpravidla technická pravidla ČBS 03 (2018) pohledový beton, která kromě množství doporučení a návodů poskytují zhotoviteli pomůcku, jak zaručeně pohledový beton zhotovit, a obsahují i tabulku 1 „Třídy pohledového betonu a doplňkové specifikace“.

Rozlišují pět tříd pohledového betonu, a to PB0, PB1, PB2, OB3 a zvláštní kategorii PBS. Zároveň obsahují dvacet sloupců požadavků a doporučení pro zhotovení/hodnocení jednotlivých kategorií. K velmi často požadované stejnoměrnosti odstínu povrchu pohledového betonu se na rozdíl od pravidel ČBS 03 vydaných v roce 2009 nevyjadřují a uvádějí pouze: „Barva betonu, která vyplyne z použité betonové směsi a druhu cementu.“ 

Naopak v řešení pracovních spár benevolentně připouštějí u obvyklé projektem požadované kategorie PB2, resp. PB3: „Výron cementového tmele z pracovních spár je přípustný do šířky 10 mm a do hloubky 5 mm.“ 

Požadavky zároveň zcela pomíjejí otázku přípustnosti trhlin, případně jejich šířky. Z uvedených náznaků je zřejmé, že použití této příručky, resp. citované tabulky poskytuje pro korektní hodnocení pohledovosti betonu jen omezené podklady.

Jedinou kvantitativní kategorií je v citované tabulce přípustné množství pórů na povrchu pohledového betonu. Pro kategorii PB1 se uvádí přípustná plocha pórů maximálně 1,2 %, v kategorii PB2 0,9 % a u kategorie PB3 0,6 %.

Toto odstupňování nepřímo naznačuje, že „nejkvalitnější“ pohledový beton je beton bez pórů. 

V následujícím textu uvedené příklady však naznačují, že pohledovost betonu nemusí být zdaleka všemi subjekty takto nahlížena. 

Je možné se shodnout, že relativně obecné a často vágní formulace směrnic pro pohledový beton neusnadňují subjektivní hodnocení pohledovosti jednotlivým účastníkům výstavby. 

Současně je třeba vzít na vědomí, že pohledový beton je vždy unikátem, který vzniká vždy za zcela specifických podmínek, které jsou lokálně odlišné, a zajištění shodnosti jejich parametrů ve všech ohledech je prakticky nemožné. Jedná se zejména o:

• složky betonu, jako je cement a kamenivo, které jsou individuálně proměnlivé v závislosti na lokalitě realizace a konkrétní betonárně,

• typy použitých přísad, které mohou významně ovlivňovat obsah vzduchu v čerstvé betonové směsi, a tím tedy i pórovitost betonu,

• vliv počasí, resp. teploty a vlhkosti vzduchu při zrání betonu,

• kvalitu, resp. opotřebení bednění, typ použitého odbedňovacího prostředku i způsob jeho nanesení,

• lidský faktor spočívající zejména ve způsobu nanášení odbedňovacího prostředku a intenzitě a délce vibrování pohledového betonu.

Je zcela zřejmé, že i při identickém typu konstrukce shodného zhotovitele nelze nikdy zajistit/zaručit shodný výsledek. 

I při zhotovení referenční plochy pohledového betonu, resp. orientace podle referenčního objektu/konstrukce nebude výsledek s vysokou pravděpodobností zcela shodný. 

I když tedy zhotovitel, poučený desítkami odborných publikací a technických příruček, se bude snažit zajistit maximální, v dané situaci možné dodržení veškerých optimálních parametrů, dochází po odbednění často k rozčarování, k reklamacím a následným sporům.

V následujícím textu jsou pak stručně naznačeny nejčastěji reklamované vady.

Spárořez

Vzhledem k tomu, že spárořez (skladba bednicích dílců) je nejviditelnějším strukturním prvkem pohledového betonu z největší vzdálenosti, je jeho citlivé, geometricky optimálně uspořádané zvládnutí zcela zásadní. Spárořez by měl především koncepčně navrhnout projektant/architekt. Ve finále pak o spárořezu rozhoduje zhotovitel po konzultaci návrhu dodavatele bednění. Pokud dojde k odchylkám s projektem předepsaným spárořezem, měly by tyto odchylky být předloženy ke schválení či účastníky stavby posouzeny a odsouhlaseny. Změna spárořezu je dodatečně již neproveditelná a všichni aktéři mají v předstihu před betonáží na základě posouzení skladby bednicích dílců tento aspekt posoudit.

Odstín pohledového betonu

Problematika odstínu pohledového betonu byla studována v Německu ve velkém grantovém projektu v období přibližně 2005 až 2011. Z ní existuje v německé literatuře řada unikátních výstupů, které mimo jiné zřetelně dokládají, že teplota a relativní vlhkost vzduchu, tedy základní parametry prostředí, ve kterém pohledový beton zraje, mají zásadní vliv na charakter jeho odstínu. V laboratoři byly tyto parametry modelovány u shodné betonové směsi a výsledky, jak dokládají přiložené ilustrativní fotografie, dokládají, že z betonové směsi shodné receptury lze za různých klimatických podmínek zhotovit betony s výrazně odlišnou barevností (viz obr. 1). V tomto ohledu je často velmi přeceňovaný vliv pigmentačních schopností cementu či kameniva, i když ani ten nelze pominout zejména s nástupem moderních kompozitních/silně směsných cementů. Nepochybně by měla být pro betonáž optimálně použita stejná šarže cementu. Je však otázkou, zda zejména menší betonárna může pro menší nebo střední stavbu vyřadit na několik týdnů či dokonce měsíců jedno cementové silo?

Barevná nerovnoměrnost

Barevná nevyrovnanost povrchu je častým zdrojem výhrad a její interpretace není vždy jednoduchá.

Proměnlivá změna odstínu se často vyskytuje i u konstrukčních celků, které byly s jistotou betonovány z jedné šarže betonové směsi/jednoho autodomíchávače, a nemůže být tedy způsobena nehomogenitou betonu či změnou použitého cementu či kameniva. 

Jedná se nejčastěji o vliv nerovnoměrně naneseného odbedňovacího prostředku, velmi často i o vliv různé doby a intenzity vibrace v dané oblasti.

Je třeba vzít v úvahu, že po odbednění při zrání betonu dochází k nastavování jeho rovnovážné vlhkosti (vysychání). Vynášená přebytečná záměsová voda z kapilárního pórového systému však obsahuje vápenné ionty, které na povrchu reagují se vzdušným oxidem uhličitým a vzniká tak světlý/bílý uhličitan vápenatý. 

Různý objem kapilárního pórového systému v závislosti na intenzitě hutnění pak může transport této přebytečné záměsové vody brzdit či urychlovat a tím ovlivňovat odstín povrchu. 

Jak nanášení odbedňovacího prostředku, tak intenzita hutnění jsou aspektem, který lze jednoznačně zahrnout do tzv. lidského faktoru, tedy okolnosti, že pohledový beton je manuálně/rukodělně zhotovené individuální dílo, kdy intenzita i časové úseky nejsou definovány strojním programem, ale intuitivním odhadem.

Póry na povrchu pohledového betonu

Jak bylo zdůrazněno výše, je zvýšená pórovitost technickými pravidla vnímána jako vada.

V extrémních případech lze s tímto názorem souhlasit. 

Při běžné betonáži však je vzduch přirozenou součástí betonové směsi a jeho obsah zcela eliminovat je prakticky nemožné. V současnosti při všeobecném používání plastifikačních přísad nejrůznějších typů vznikají v praxi velmi často situace v závislosti na teplotě betonové směsi i délce míchání, kdy tyto plastifikační přísady betonovou směs výrazně provzdušňují. U běžného nepohledového betonu tento aspekt nemá podstatný význam. 

Při snaze o minimalizaci pórů v pohledovém betonu by proto měla být nedílnou součástí jeho provádění kontrola obsahu vzduchu v betonové směsi, a to přímo na stavbě!

Ideální by byl obsah vzduchu pod 2 %. Tolerovatelné rozmezí 2 až 2,5 %. Vyšší obsah vzduchu s vysokou pravděpodobností povede i ke zvýšené pórovitosti. 

Významná je i role bednění a odbedňovacího prostředku (viz obr. 2).

Historicky nebyl obsah vzduchu v betonové směsi významným problémem, protože tesařská bednění obsahovala množství spár, kterými mohl vzduch při betonáži unikat. Dnes lze zajistit naprostou absenci pórovitosti u svislého povrchu stěn použitím absorpčních vložek na bednění, které vzduch pohltí. 

Systémové velkoformátové bednění je však na svém povrchu plynotěsné a vzduch může být tedy vibrací eliminován pouze směrem k hornímu povrchu, což je u vyšších stěn obtížné. 

Ze stejného důvodu se nevyskytuje pórovitost na spodním líci stropních desek a je problémem prakticky pouze u svislých stěn.

Stopy distančních podložek u stropů

Distanční podložky nejrůznějších typů, podkládané pod spodní osnovu výztuže u stropních desek z povahy věcí musí být v kontaktu s bedněním. Jejich vzhledová eliminace na spodním líci stropní desky je možná, pouze pokud dojde k podtečení jemného cementového tmelu. Jedná se o při provádění obtížně kontrolovatelný aspekt, který je bohužel vždy odhalen až teprve po odbednění v situaci, kdy náprava je obtížná.

Stopy výztuže u svislých stěn nebo prefabrikátů

Při betonáži ať již intenzivně vibrované ocelové formy, resp. vloženého armokoše, či u monolitické stěny, vibrované ponornými vibrátory, může docházet k sekundární vibraci výztuže, která mění hutnost cementového tmelu v okolí jednotlivých prutů. V závislosti na tom pak dochází k různé rychlosti uvolňování záměsové vody tak, jak to bylo popsáno výše a struktura výztuže se může promítnout na povrchu stínem, který kopíruje polohu armatury. 

S ohledem na tyto skutečnosti uvádějí technické podmínky odborného sdružení německé výroby prefabrikátů (Merkblatt Nr. 1) s názvem „Pohledové plochy prefabrikátů z betonu a železobetonu“, datováno 06/2005, mimo jiné následující:

Při posuzování pohledových ploch má zásadní význam odstup při hodnocení celkového dojmu. Jednotlivá kritéria jsou prověřována, pouze když tento celkový dojem neodpovídá dohodnutým požadavkům. 

K tolerovaným odchylkám ve vzhledu pohledového betonu náleží:

• malé strukturní odchylky, 
• mramorování, malé barevné odchylky a tvorba „mraků – závojů“,
• lokální koncentrace pórů,
• otisk distančních podložek ve styku bednění,
• jednotlivé vápenné výluhy,
• zalomení při provádění ostrých hran,
• malé zvlnění.

Následující požadavky nejsou technicky dosažitelné nebo spolehlivě zajistitelné: 

• jednotný barevný odstín všech pohledových ploch na konstrukci,
• povrchy pohledových ploch bez pórů,
• rovnoměrná pórová struktura, co se týče velikosti a koncentrace pórů,
• povrch bez vlasových trhlin.

Uvedené skutečnosti naznačují, že i profesionálně nepochybně renomovaní výrobci, a to i při výrobě prefabrikátů, která probíhá v relativně kontrolovaných podmínkách, nejsou schopni garantovat některé často vyžadované požadavky. 

Při jakémkoliv korektním hodnocení pohledovosti/nepohledovosti provedené konstrukce či konstrukčního celku formulace technických podmínek i výše uvedené výhrady zhotovitelů jsou jen malou oporou. 

V těchto případech je nepochybně vhodné se uchýlit k analogiím, které jsou k dispozici jak v tuzemsku, tak v zahraničí. 

Nepochybně zajímavým příkladem akceptace pohledového betonu je muzeum švýcarského hodinářství tak, jak to dokládají přiložené fotografie. Jedná se o prostory vysoce reprezentativní, prezentující špičkovou hodinářskou produkci v celém jejím historickém vývoji. Přesto architekti/investoři akceptovali z běžného pohledu až brutální odchylky ve struktuře betonu. Z osobního zážitku lze však konstatovat, že vyznění této „syrovosti“ v kontextu s vystavenými exempláři je velmi působivé a zcela přijatelné (obr. 3, 4, 5).

Obr. 3, 4 a 5 – Akceptované vzhledové imperfekce ve švýcarském muzeu hodinařství

Jiným příkladem jsou vnější fasády školy výtvarných umění v San Francisku, kde byly akceptovány nepochybně značně proměnlivé nepravidelné barevné odchylky na vnější fasádě (viz obr. 6, 7).

Obr. 6 a 7 – Pohledové betony na fasádách školy výtvarných umění v Los Angeles

V nedávno dobudovaném justičním areálu na Praze 10 lze zachytit na sloupech výrazné póry, které nepochybně přestupují požadavky kategorie pohledového betonu PB2 i PB3, a přesto byly akceptovány bez toho, aby vnější prostory esteticky utrpěly (obr. 8 ,9).

Obr. 8 a 9 – Akceptované póry v pohledovém betonu sloupů justičního paláce v Praze 10

Podobných příkladů by bylo možné uvést celou řadu, s ohledem na prostor článku je to však nemožné. 

Uvedené příklady by neměly být obhajobou nekvalitní práce či systémových pochybení zhotovitele, současně však ilustrují skutečnost, že pohledový beton je „přírodním materiálem“, pro něhož jsou odchylky typické a jsou součástí jeho výtvarného výrazu. 

To, že tento názor není subjektivním stanoviskem autorů článku, jsou příklady tapet, které imitují pohledový beton. 

Na trhu jsou těchto produktů desítky a výtvarníky, kteří jsou jejich autory, jistě nelze vinit z vulgárního výtvarného cítění.

Žádného z nich však nenapadlo prezentovat tapetu „pohledového betonu“ jako šedou rovnoměrnou plochu zcela bez pórů.

Naopak, často výrazné vzhledové odchylky jsou jejich součástí, jak dokládají přiložené ukázky (obr. 10, 11).

Obr. 10 a 11 – Tapety imitující pohledový beton s výraznými imperfekcemi ve struktuře i tónovaní

Z uvedeného stručného „průletu“ nad problematikou pohledového betonu je tedy z našeho pohledu vždy rozhodující osoba/osoby, které o výsledné pohledovosti/akceptovatelnosti provedené konstrukce budou rozhodovat. 

Ty by měly být optimálně zakotveny ve smlouvě o dílo, v případě vzájemných výhrad by mělo minimálně dojít k dohodě o nezávislé odborné osobě, která ve výsledku vzhled předávané konstrukce posoudí a případně doporučí přiměřené repase. 

JIŘÍ DOHNÁLEK, PAVEL DOHNÁLEK

Foto archiv autorů

www.expertbeton.cz

Doc. Ing. Jiří Dohnálek, CSc. (* 1948)

Pracoval od roku 1972 do roku 2009 v Kloknerově ústavu ČVUT a v současnosti vede v expertní laboratoř Betonconsult, která se zaměřuje na vady a poruchy staveb. Je autorizovaným inženýrem a soudním znalcem v oboru zděných, betonových a železobetonových konstrukcí.

Ing. Pavel Dohnálek, Ph.D. (* 1980)

Vystudoval magisterské studium na Massachusetts Institute of Technology, obor materiálové inženýrství. Postgraduální studium absolvoval na VUT v Brně na Fakultě stavební, ústav ÚTHD, obor stavebně materiálové inženýrství. Je autorizovaným inženýrem pro zkoušení a diagnostiku staveb. Zabývá se diagnostikou zejména betonových konstrukcí a návrhem sanačních opatření. Od roku 2005 je technickým a vývojovým pracovníkem BETOSAN, s. r. o., a od roku 2018 je technickým pracovníkem BETONCONSULT, s. r. o., v oblasti diagnostiky staveb. Je spoluautorem hlavní normy pro oblast podlah ČSN 74 4505 „Podlahy – Společná ustanovení“ a Technických podmínek pro sanace betonových konstrukcí TP SSBK III. V současnosti působí jako nezávislý expert specialista ve výše uvedených oborech.

Publikováno v časopise Materiály pro stavbu č. 1/2026

Literatura

1 Pohledový beton, technická pravidla ČBS 03 (2018).

2 Merkblatt Sichtbeton, Deutscher Beton und Bautechnik Verein e.V., srpen 2004.

3 Richtlinie Geschalte Betonflächen („Sichtbeton“), červenec 2002.

4 Merkblatt Nr. 1 Merkblatt Nr. 1 über Sichtbetonflächen von Fertigteilen aus Beton und Stahlbeton, Fachvereinigung Deutscher Betonfertigteilbau e.V., 06/2005.

5 Symposium Sichtbeton – Planen, Herstellen, Beurteilen, březen 2005.

6 Empfehlungen zur Planung, Ausschreibung und zum Einsatz von Schalungssystemen bei der Ausführung von „Betonflächen mit Anforderungen an das auchseen“, Güteschutz Verband Betonschalungen e.V., červenec 2005.

7 Das Merkblatt für Sichtbetonbauten (MB 02), Betonsuisse, duben 2012.

8 Expertenforum Beton 2007 Sichtbeton – Architektur pur, Güte verband Transport beton.

9 Povrchy betonu, samostatná příloha časopisu Beton TKS v roce 2008.

10 Heinz Klopfer, Schäden an Sichtbetonflächen, IRB Verlag 1993.

11 J. Wilson, Bauverlag GMBH, 1967 Sichtflächen des Beton. 

12 Joachim Schulz, Sichtbeton – Mangel, vydavatelství Vieweg, 2004.

13 Zement – Merkblatt, Betontechnik „Ausblühungen Entstehung Vermeidung, Beseitigung, 12/2003.

14 Christian Hofstadler, Das Entwicklungspotenzial bei Sichtbeton in der Fertigteilindustrie, BFE, 10/2007.

15 Joachim Schulz, Basic principles of exposed concrete evaluation. 

16 Precast concrete elements, 10/2006.