Wienerberger je zatím jednou z mála společností, která vypsala a také obsadila pozici ESG manažera. Nicméně, s ohledem na evropskou legislativu bude takových firem jistě rychle přibývat. Proto jsme si o ekologických, sociálních i správních aspektech moderní ekonomiky povídali s Kristýnou Vobeckou. Zná je z praxe.
Existuje škola pro ESG manažery?
Pokud vím, tak momentálně ne; zrovna nedávno jsem radila jedné personální manažerce, koho má na podobnou pozici vlastně hledat… Ukazuje se, že firmy ESG manažery potřebují a budou je potřebovat stále víc, ale personalisté a náboráři moc nevědí, jak si s tím poradit. A škol, kde se učí něco jako management udržitelnosti, zatím mnoho není.
A co by takový manažer měl umět a znát?
Hlavně by měl mít zájem o to, co dělá. O udržitelnost, ochranu přírody, sociální spravedlnost, pomoc znevýhodněným. A také by měl umět vymýšlet, organizovat, vést, realizovat, propagovat…, to všechno se ale dá naučit. Když je něco vaše srdeční záležitost, je to první předpoklad, že to, co děláte, bude mít smysl.
Proč je Wienerberger lídrem nejen na trhu stavebních materiálů, ale i udržitelnosti?
Máme to v DNA, z historie i z Vídně. Už několik let pracujeme s dlouhodobou strategií udržitelnosti, protože naše vedení si je velmi dobře vědomo, že planetu máme pouze jednu, a chceme-li úspěšně podnikat i zítra, musíme najít způsob, jak přírodě vracet to, co si z ní dnes vezmeme. Takže šetrný přístup ke zdrojům, snaha o zachování biodiverzity, ochrana a spíše regenerace přírody, to vše je pro nás důležité.
„V ESG jde vlastně o to, uvědomit si, jaký dopad má činnost firmy. Nejen na životní prostředí, ale také na společnost, na komunity, na zaměstnance i na zákazníky… A samozřejmě cílem je, aby jakýkoliv negativní dopad byl co možná nejmenší.“
Bavíme se o strategii ESG u nadnárodní firmy. Kolik vám toho nadefinuje centrála a kolik prostoru zbývá pro vás?
Vídeňská centrála definuje rámce a rámcové cíle a zajímá ji výsledek. Ale v každé zemi musí být někdo, kdo takový základ dokáže lokalizovat a rozpracovat do konkrétních projektů. V Česku je přece jiná legislativa než v Rakousku, jiné lokální podmínky i potřeby, jiná spolupráce s vysokými školami. A to všechno je důležité. Bylo by chybou myslet si, že se dá udržitelnost dělat přes kopírák. Všichni jsme v jedné Unii, ale rozdíly jsou dost zásadní. Uvedu příklad. U nás jsou třeba přísná pravidla pro rekultivace. Ale jsou země, kde jsou tato pravidla mnohem benevolentnější a například rekultivační fondy zde vůbec nemají. Takže pro nás jsou rekultivace naprostý standard a jinde to může být prostor pro projekty nad rámec běžného.
Když už jste zmínila rekultivace, pojďme si rozebrat podrobněji to první písmeno vaší práce. E jako environment… Často se právě na životní prostředí pojem ESG zužuje. Je nejdůležitější?
Pro výrobní firmy určitě. Nechci tím však snižovat význam těch dalších dvou písmen, záleží to hodně na tom, v jakém oboru podnikáte. Pro nás je environmentální pilíř důležitý už jen proto, že výroba je energeticky a surovinově poměrně náročná a její dopady na životní prostředí jsou neoddiskutovatelné. Výrobní firmy těží zdroje, produkují emise a je nutné, aby za to dokázaly přijmout zodpovědnost. A přesto, že například dekarbonizace je pro nás velké téma, nějaké dopady bude mít na přírodu výrobní proces vždy. Chceme tedy dosáhnout toho, aby byly co nejmenší a dokázali jsme je vyvážit jinde.
Kristýna Vobecká
ESG manažerka společnosti Wienerberger Vystudovala mediální komunikaci a environmentální studia, vliv činnosti člověka na životní prostředí ji jako téma zajímal vždy. Fakt, že v lednu 2022 mohla nastoupit na svou současnou pozici, bere jako potvrzení toho, že byznys i v Česku začal řešit své dopady na životní prostředí jako svou přirozenou součást. „Je to práce, která mě baví i naplňuje,“ říká Kristýna.
Které témata a významné projekty v tomto pilíři má tedy Wienerbeger?
Určitě již zmíněná dekarbonizace, tedy snižování produkce emisí, dále podpora biodiverzity v okolí našich závodů nebo cirkulární ekonomika… To jsou strategická témata a ta se rozpadají do jednotlivých projektů. Jedním z takových projektů je například získávání energií z obnovitelných zdrojů. Což je téma, které akcelerovala válka na Ukrajině a řeší ho nejen všechny výrobní sektory, ale nyní propadlo i k domácnostem. A tady vidíte, že ESG nejsou jen strategie na papíře, ale témata ze života.
Pro vás to musí být stěžejní téma, protože jste energeticky extrémně náročný provoz, závislosti na energiích se asi nikdy nezbavíte. Máte vůbec možnost s energiemi nějak pracovat?
Máme a stále hledáme nové cesty. Je však samozřejmě pravda, že je to opravdová výzva, protože výroba je energeticky významně náročné odvětví. Mohlo by se zdát, že pro nás je fotovoltaika zbytečná. Ale není, i my instalujeme fotovoltaické panely na střechy. Máme jich mnoho a z nich můžeme mít energii na nevýrobní provoz, svícení, provoz kanceláří nebo třeba nabíjení elektromobilů. To je mimochodem další projekt, který aktuálně realizujeme. Postupně náš vozový park nahrazujeme elektromobily a na všech našich provozech jsme již instalovali nebo plánujeme instalovat nabíjecí stanice pro tato firemní auta.
A pro výrobu alternativu nemáte?
Máme, ovšem je nutné přiznat, že pro výrobu cihel je stále základní komoditou plyn. Takže zatím řešíme LNG tanky a zkoumáme možnosti a meze elektrifikace výroby. A je to velké téma. Už proto, že dosud levné energie zdražují a představují v nákladech stále větší položku, takže to nelze přehlížet. Je to transformace v praxi. Věřím, že řešení najdeme.
Nelze pominout odpady a jednu velmi trendy souvislost – k tomu prvnímu písmenu patří totiž ještě jedno velké téma: cirkulární ekonomika. Ta se celého segmentu stavebnictví a průmyslu stavebních hmot velmi dotýká.
Dotýká a hned ve dvou úrovních. Ta druhá, totiž recyklace stavební suti, je spíše systémové téma, ale je potřeba ji řešit. Možná je až zarážející, že nejsou v Česku třídicí linky, kdy by bylo možné nějak vytřídit stavební suť a pak ji dále zpracovat. Problém je i v tom, že je to těžký odpad a nedává úplně smysl vozit jej z bodu A do bodu B na vzdálenost větší, než je třeba 20 km. Což se samozřejmě může časem změnit. Pro nás jako firmu je ale zásadní ta první úroveň, umění využít a zpracovat odpad z výroby, nepovedené, deformované a poškozené kusy, nevypálené i vypálené. Nevypálený materiál umíme vrátit do výroby, ten vypálený zase používáme jako vstupní suroviny pro některé produkty, typicky antuku nebo substrát pro rostliny. A testujeme i možnosti výroby materiálů s příměsí recyklátů.
Takže budoucnost patří cihlám z recyklátů?
Využití recyklátu jako příměsi je možné už dnes, v určité míře. Ne sice v cihlách, ale třeba v betonu už je to u některých produktů běžné. A my v Holandsku už umíme vyrobit s příměsí recyklátu i lícovou cihlu. Zvládáme výrobu s 20 % příměsi recyklátu, cílem je 100, ale nevím, jestli bude možné vyrábět pouze z recyklátu. Ono se totiž pořád víc staví, než bourá, stavební suti není tolik, kolik suroviny potřebujeme. Takže ano, dokážeme uzavřít okruh a vrátit surovinu z nepotřebných cihel znovu do výroby a snížit tím spotřebu prvosuroviny, ale nevím, nakolik je reálné nasytit poptávku, pokud bychom měli vyrábět pouze z recyklátu. A je v této souvislosti důležité zmínit jednu věc, na kterou se možná občas zapomíná.
Cihla má vzhledem k energeticky náročné výrobě vyšší uhlíkovou stopu na začátku. Když ale vezmeme v potaz, že její životnost přesahuje sto let, tak v součtu za životní cyklus má cihla nižší uhlíkovou stopu než jiné stavební materiály, jejichž výroba může být energeticky méně náročná.
Jedno téma by člověk u výrobce cihel nečekal – regenerativní zemědělství.
Ano, ale v zásadě to není až tak překvapivé. Cihly a tašky vyrábíme z hlíny a tu hlínu musíme odněkud brát. Máme po celém Česku bezmála pět set hektarů zemědělské půdy. Česko je totiž trochu specifické tím, že tu máme velké lány polí, a když jsme kupovali cihelny, tak zpravidla i s půdou, která jim patřila. Sami sice nehospodaříme, ale snažíme se, aby naši pachtýři měli respekt k zásadám regenerativního zemědělství. Které jde ještě dál než zemědělství ekologické. Říká, že se k půdě musíme chovat tak, aby byla v co nejlepším stavu, sama se dokázala regenerovat a dokázala z ovzduší přijímat a ukládat uhlík. Což neumí půda mrtvá, ale jen ta, v níž je významná živá složka. V tom je byznysový přesah – chceme umět na vlastních polích pojmout a zpracovat uhlík, který vyprodukujeme. A nějaký vyprodukujeme při výrobě vždy.
„Na ESG je skvělé, že si uvědomíte i souvislosti. Není to o direktivě, kterou dá Evropská unie, ale o tom, že jste dobrý hospodář, nad svým byznysem přemýšlíte a snažíte se zachovat své prostředí v co nejlepší kondici. Vše souvisí se vším a drancovat se prostě nevyplácí.“
Symbióza průmyslu a zemědělství…
Jasně, protože živá půda nepotřebuje tolik hnojit, je to levnější a zdravější. A zemědělci mohou prodávat emisní povolenky, což už v nějaké podobě funguje v USA a i EU nyní řeší, jak to přenést do evropské zemědělské politiky. To je na ESG skvělé, že si uvědomíte, jak vše se vším souvisí. Není to o direktivě, kterou dá Evropská unie, ale o tom, že jste dobrý hospodář, nad svým byznysem přemýšlíte a snažíte se zachovat své prostředí v co nejlepší kondici. Vše souvisí se vším a drancovat se prostě nevyplácí.
Ekonomika a ekologie nejdou proti sobě. Co ale to prostřední písmeno? Sociální témata, společenská odpovědnost…
Ani to není žádný protiklad. Vlastně jde o to, uvědomit si, jaký dopad má činnost firmy. Nejen na životní prostředí, ale také na společnost, na komunity, na zaměstnance i na zákazníky… A samozřejmě cílem je, aby jakýkoliv negativní dopad byl co možná nejmenší. Péče o zaměstnance, bezpečnost a ochrana zdraví, rovnost odměňování, stabilita zaměstnávání, podpora zákazníků, spolupráce na rozvoji regionů, pomoc při živelních pohromách nebo třeba jen lokálních lidských neštěstích – to všechno jsou témata, která sem patří. A jsou to témata, která se firmám z dlouhodobého hlediska musejí vyplácet. Protože vedou k větší spokojenosti všech. Nejde prostě jen o to, být dobrý hospodář, ale taky dobrý partner a soused. Mít dlouhodobě dobré vztahy na všech frontách. Ani tohle ale není pro nás nic nového, protože my jsme sice globální firma, ale působíme v katastrech menších obcí, v krajích, kde se všichni znají, kde naši fabriku mají každý den na očích. To vám na vašem okolí a vztazích se všemi okolo prostě záleží tak nějak přirozeně. Heslem naší ESG strategie je slogan „Staráme se pořádně“. A to přesně děláme.
Pojďme ke třetímu písmenu, pro mnohé možná k trochu tajemnému G jako governance. Podnik a jeho vnitřní správa. Ochrana osobních údajů, otevřenost, etický kodex, whistleblowing… Nepatří tam třeba i téma koexistence lidí a robotů?
Zajímavý a asi ještě pořád futuristický pohled, ale u nás určitě není na pořadu dne, naši roboti jsou s námi již delší dobu. Myslím, že jsou to zatím jen stroje a neřešíme tedy naše vzájemné vztahy. Governance je opravdu hodně o spravedlivém vnitřním prostředí, o etice v podnikání, o něčem, co bychom měli vlastně považovat za samozřejmost. Takže máme striktní etický kodex, máme whistleblowing servis, máme nástroje, jak řešit korupční a jiné incidenty. Zatím jsme nic takového řešit nemuseli, ale jsme připraveni. Ale možná máte pravdu, třeba to nemusí trvat dlouho a budeme řešit i to soužití lidí a robotů.
Podle podkladů společnosti Wienerberger
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu 2/2024
