Spolkový dům v Ratíškovicích

Spolkový dům v Ratíškovicích má dvě tváře: vstupní průčelí je vsazeno do jihomoravské ulicové zástavby a svým charakterem z této situace nikterak nevybočuje, dvorní fasáda zadního traktu společenského sálu má spíše industriální charakter. Obrací se do „vnitrobloku“, kde již stojí obecní krytý bazén, areál místního FC Baník a skladová hala, ze které třeba jednou bude hala sportovní.

Jižní Morava – Dolňácko – sedm kilometrů severovýchodně od Hodonína – Ratíškovice. Sebevědomá, hrdá obec. Žije zde něco málo přes čtyři tisíce obyvatel. Novostavba spolkového domu je zařazena v ulicové zástavbě a snaží se z této řady nevyčnívat. Stojí na místě bývalé herny kuželek a těsně navazuje na restauraci. V blízkosti je sportovní areál, tři fotbalová hřiště, tenisové kurty, plavecký bazén a také prostor pro případné další veřejné stavby.

Historie
V obci už dlouho chyběl pořádný sál. Tancovačky se pořádaly v tělocvičně místní školy, koncerty v malém kině, košty vína a výstavy houbařů v hasičské zbrojnici. V roce 2004 bylo na základě vyzvané soutěže rozhodnuto o zadání projektu, následující rok bylo vydáno stavební povolení, jehož platnost byla pravidelně prodlužována až do roku 2015. Po deseti letech byl návrh spolkového domu drobně upraven, redukoval se objem celé stavby a rovněž byly redukovány některé architektonické myšlenky a motivy. Projekt byt vyčištěn a zůstalo jen to nezbytné… Stavební práce trvaly 13 měsíců. Spolkový dům byl dokončen a požehnán v září 2016 a ihned si prošel zatěžkávací zkouškou – tradičními Ratíškovskými hody, tentokrát s podtitulem „v novém“.

Prostor a konstrukce
Dvoupodlažní budova obsahuje čtyři hlavní prostory – rozlehlé foyer; velký víceúčelový sál; malý sál a kuželnu. Velký sál navazuje na venkovní prostor s letní scénou, kolem níž vzniká nové „kulturní nádvoří“. V uličním traktu jsou umístěny vstupní prostory a v patře malý sál. Tato část byla po stavební stránce řešena klasicky, jedná se o kombinaci pohledového monolitického skeletu a zdiva z tvárnic Ytong. Prostor malého sálu o rozměrech 18 x 9 m zastřešuje atypicky řešený krov. Základem konstrukčního systému je princip „rybářské stoličky“ – šikmé dřevěné vzpěry jsou střídavě rozmístěny v rozteči 1800 mm a vzájemně sepnuty táhly. V patě jsou opřeny do podélných obvodových železobetonových věnců, které jsou opět sepnuty systémovými táhly. Skladba střešního pláště je zásadně nadkrokevní. 

Dvorní trakt – hlavní společenský sál a kuželna – je koncipován jako halová stavba s dřevěnou nosnou konstrukcí, doplněnou stěnami z monolitického betonu. Ty mají funkci nosnou a ztužující, plní však i funkci akustických bariér – oddělují sály a kuželnu. Konstrukci zastřešení víceúčelového společenského sálu autoři projektu navrhli z dřevěných rámů ve tvaru písmene M v modulové rozteči 4,75 m. Vznikají tak dvě řady vrcholů, do kterých jsou střídavě vloženy vikýře (konstrukční princip připomíná sepnuté ruce). Sál tak má mimořádně kvalitní světelné podmínky. Dřevěné rámy jsou provedeny v pohledové kvalitě z lepených dřevěných profilů 220 × 480 mm. 

Po celém obvodu hlavního sálu je vysazena galerie, takže taneční parket je vlastně takovou arénou. Toto řešení umožňuje maximální využití sálu při plesech. Nosná stropní konstrukce galerie je kompletně dřevěná. Jedná se o shromažďovací prostor s celodřevěnou konstrukcí.

Střešní plášť (a také stěnový) je opět důsledně nadkrokevní. Pohledová vrstva v interiéru hlavního sálu je opatřena akustickým heraklitem. Na vnější vrstvu byla použita PE fólie (střecha), resp. vlni­tý plech (stěna). V návrhu z roku 2004 bylo zastřešení venkovního posezení podél hlavního sálu řešeno konstrukcí vynášenou průběžnými trámy, procházejícími zevnitř ven. Od toho bylo upuštěno proto, aby žádný dřevěný konstrukční prvek neprocházel zevnitř ven, přesněji řečeno, aby neprocházel kondenzační zónou. Nadstřešení terasy je tedy nakonec provedeno jako samostatná zavěšená konstrukce.

Monolitickou železobetonovou stěnou (rovněž krytou akustickým heraklitem) je od hlavního sálu oddělena kuželna. Do původně převýšeného prostoru bylo v průběhu konzultací se zadavatelem doplněno zavěšené mezipatro s pavlačí. Zde jsou umístěny šatny hráčů. Konstrukce zastřešení a mezipatra je rovněž tvořena dřevěnými lepenými nosníky, vyvěšovací táhla jsou ocelová. Hlavní táhla jsou z důvodu požární ochrany skryta v SDK příčce. Sekundární skupina táhel v hraně pavlače však zůstala přiznána.

Tomáš Havlíček
Foto: studio TOAST, Libor Stavjaník