Zchátralý objekt vodárenské věže v Opavě České dráhy prodaly jako zbytný majetek. Po řadě problémů odstartovala náročná rekonstrukce, revitalizace a dostavba. Vše dopadlo mimořádně úspěšně. Občané města Opavy získali velice zajímavý objekt a vše bylo oceněno na sklonku loňského roku prestižním oceněním v soutěži The Best of Realty, kdy mu porota udělila zvláštní cenu.
Stavebně náročné
Stavba byla zahájena v únoru 2015. Nejprve byly odbourány všechny přízemní přístavby věže a vytvořila se tak představa o základových poměrech a existenci inženýrských sítí. Bylo zjištěno, že celá přístavba byla postavena na navážce. Z ekonomických a statických důvodů bylo rozhodnuto, že původně navržený systém mikropilot bude v celé ploše nahrazen železobetonovou deskou tloušťky 30 cm. Obvodové nosné stěny pak byly vyzděny z lehčených cihel tloušťky 30 cm a takto realizovaná přístavba byla opatřena železobetonovým monolitickým stropem v tloušťce 25 cm. U patrové nástavby byl obvodový plášť cihlový, tloušťky 25 cm a zastřešení bylo zvoleno z dřevěných krokví, které byly uloženy na pozednice.
Tepelná izolace na spodní desce byla vytvořena z pěnového polystyrenu v tloušťce 15 cm v patře 25 cm a na terase PIR se spádovými klíny 12 až 25 cm. Další podlahovou vrstvu v interiéru vytvořil drátkobeton, ve kterém je uložen rozvod podlahového topení. Pochozí vrstvu tvoří PU samonivelační stěrka s dvojnásobným lakováním. Na terase jsou pak použity kompozitní prkna Inoutic Twinson na roštech. Střecha u dvoupodlažní části je z materiálu Satjam Rapid, věž je kryta šablonami Dacora s břidlicovým dekorem.
Okenní otvory jsou u nových přístaveb řešeny jako hliníkové (spolu s dveřmi) s dvojitým zasklením a se zvýšenými zvukově-izolačními vlastnostmi. V historické budově věže jsou pak okna vyrobena z ocelových profilů Jansen Art (dveře také z profilů Jansen), jako historizující repliky do původního kamenného zaklenutí, ale s přerušeným tepelným mostem. V patrech věže jsou pak vyrobeny repliky dřevěných oken.
Schodiště v přístavbě je železobetonové, ale je povrchově kryto rýhovaným plechem, aby došlo k materiálovému sjednocení s historickým schodištěm ve věži. Vestavba ochozu věže je také vytvořena z ocelových nosníků. Z ostatních konstrukcí pak byla ve věži prozatím jen vyměněna původní dřevěná podlaha, kterou v podstatě nahradila totožná konstrukce.
Pro obvodový plášť přístaveb byl zvolen ETICS s tloušťkou izolantu 16 cm a opatřen probarvenou omítkou ve stejném odstínu, jakým byla natřena nově provedená klasická vápenná omítka od firmy Remmers.
Atiky na terasách již byly osazeny díly Kurta Gebauera – klecohlavami, které připomínají zdobné čučky. Osazení bylo provedeno do betonových čepek, kterými jsou všechny atiky kryty.
Dle požadavků správců sítí byl objekt napojen na nově vybudované přípojky. Vodovodní rozvody pak byly provedeny v plastu do sociálního zázemí a budoucího baru. Stejně tak u kanalizačních rozvodů. Dešťové vody však pro nedostatek kapacity v městském řadu musely být svedeny do plastové jímky o objemu 6 m³ s redukčním ventilem pro zpomalení odtoku. Plyn je do kotelny přiveden v plastovém potrubí a vnitřní rozvod je v mědi.
Podlahové topení je napojeno na kondenzační kotel Vaillant s vnitřním zásobníkem TUV a posílen o jeden solární panel pro alternativní dohřev vody. Elektroinstalace je rozvedena od hlavního rozvaděče do všech místností. Slaboproudé rozvody jsou napojeny přes nezbytné racky pro využití EPS, EZS, ale také pro potřeby kina. Technologie kina, zvuku, světel pro divadlo i hudební produkci je připravena k využití a napojení koncových prvků. Vzduchotechnika je řešena dvěma hlavními rekuperačními jednotkami. Ta, která obsluhuje sál a sociální zařízení, je nainstalována. Druhá, která je určena pro bar a kavárnu, bude osazena jen v případě, že si to bude provoz vyžadovat.
Dále je součástí PD panoramatický prosklený výtah ve věži, který má sloužit pro přístup na ochoz a následně terasu, ale současně umožnit zpřístupnění dalšího patra věže a cestou poskytnout návštěvníkům nevídaný prožitek průjezdem zavěšené instalace soch. Pro nedostatek finančních prostředků nebyl výtah realizován a zůstává spolu s dvěma podlažími věže rezervou pro dobudování v blízké budoucnosti.
Exkurz do minulosti
Samotná budova vodárny byla postavena v roce 1892 jako součást Ferdinandovy severní dráhy na odbočné trati z Ostravy do Opavy. Šlo o opakovatelný projekt, který se realizoval podél trati ve stanicích, pro které to bylo vhodné díky své dispozici a kapacitě. Téměř čtvercový půdorys patrové budovy z režného zdiva měl v poschodí umístěn nýtované ocelové nádrže, které byly plněny vodou z přilehlé studny. Odtud pak byl rozvod veden až do kolejiště ke koncovým bodům výdeje vody pro parní lokomotivy. K těmto rozvodům z výšky 8 metrů již nebylo nutné používat čerpadla a voda s využitím hydrostatického tlaku sama dotékala do výdejních míst. Nosnou konstrukci stropu pod nádržemi tvořily nýtované ocelové nosníky výšky 40 cm, osazené na dvou protilehlých nosných cihlových stěnách.
Rozvoj železnice a tím i nedostatečná kapacita nádrží si vyžádala úpravu budovy. Nástavba o patro pro umístění dvou svařovaných ocelových nádrží byla realizována asi v letech 1941–1942 a zvýšila kapacitu vody o dalších 60 m3. Nemožnost využít stávající nosné stěny vedla ke změně nosného systému. Nenosné stěny tl. 30 cm byly využity jako ztracené bednění a na celou výšku byly tyto stěny zvenčí dolity betonem tl. 70 cm a spřaženy kotvami.
Toto statické opatření umožnilo vytvořit nový železobetonový trámový strop s výškou trámu zhruba jeden metr. Současně byly vytvořeny nové přístavby – zejména kotelna s uhelnou pro výrobu páry pro natápění vlakových souprav a také vytápění okolních objektů. Nedostatek vydatnosti vody ve studni vedlo k vybudování napájecího řadu až z řeky Opavy vzdálené téměř 400 m. Součástí kotelny byl také cihlový komín s výškou 19 m, který je spolu se samotnou vodárenskou věží zapsán do seznamu památek při ministerstvu kultury.
Po zrušení parního provozu na železnici a také změnou systému vytápění objektů na nádraží došlo k uzavření a následnému chátrání budovy včetně postupného rozkrádání všeho železného. Tím také velmi významně utrpěl parní kotel, jehož torzo bylo převezeno do muzea v Jaroměři k repasování a následnému vystavení. Šlo totiž o lokomotivní kotel z lokomotivy, která byla vyrobena v USA a v rámci poválečné pomoci UNRRA Československu byla dopravena na naše území. Kotel byl později sejmut z podvozku a umístěn do opavské kotelny. Jen tloušťka jeho pláště 1,4 cm a jeho rozměry umožnily jeho přežití. V současné době je zapsán v seznamu jako kulturní movitá památka pod č. 100961.
Po notném zchátrání a devastaci rozhodly ČD a.s. o prodeji budovy jakožto zbytného majetku a v roce 2011 tento záměr realizovaly a Unicont Opava s.r.o. se stal novým majitelem.
Spasení
Při odkoupení budovy bylo hlavní otázkou, jak se tato rozměrově atypická stavba dá vlastně využít. Rozměr věže, který představuje přibližně krychli o stranách asi 8 m, vedl k myšlence oslovit prof. Kurta Gebauera, který je známý svými zavěšenými instalacemi v prostoru. Navíc je rodákem z blízkého Hradce nad Moravicí a po nejbližší koleji odjížděl do světa za vzděláním, poznáním a i pozdější slávou. Po jeho souhlasu se tedy začala utvářet myšlenka budoucího využití: malé kulturní centrum, které by bylo ve večerních hodinách využitelné pro další varianty uměleckých a kulturních aktivit. Z toho důvodu byla také oslovena Slezská univerzita, aby se přes svůj Institut tvůrčí fotografie zapojila do budoucího využití.
Po krátkém období příprav (zaměření stávajícího stavu a první studie – autor Ing. Honka) a prvním neúspěchu se žádostí o finanční podporu u ministerstva kultury byla navázána spolupráce se společností Casua, která se pod vedením Ing. arch. O. Hamana pustila do práce na studii. Byly vytvořeny první varianty možného dispozičního řešení, které vydatně upravoval Kurt Gebauer. Podařilo se rovněž získat první finanční dotaci od ministerstva kultury, kdy Státní fond kultury přispěl částkou 100 tisíc Kč na zpracování projektové studie jako podkladu pro další stupně projektové dokumentace.
V té době začala také práce na sejmutí památkové ochrany z přístaveb, které nebyly památkově cenné a jejich případná rekonstrukce by brzdila budoucí využití finančně i dispozičně. Tento krok spolu s vymístěním parního kotle vedl k uvolnění dispozice, lepšímu využití pozemků, které byly k dispozici, a k návrhu definitivního řešení, jež splňovalo představy všech zainteresovaných. Nově projektované přístavby tak plnily funkci nejen nových výstavních prostor, ale získala se i potřebná plocha pro kavárenský prostor, sociální zázemí, skladový prostor či zázemí pro budoucí provoz. Strop přístaveb pak byl využit pro přístupnou terasu, která by doplnila aktivity pod střechou na období od jara do podzimu. Navíc byl navržen i stupňovitý „amfiteátr“, který by dával možnost provozu malého letního kina i projekcí na fasádu věže.
S takto vytvořenou koncepcí se také vstoupilo do realizace dalších stupňů projektové dokumentace, kde již ateliér Casua sehrával roli spíše supervizora a technicky projekt připravovala projekční firma Technico Opava s.r.o.
Konečným výsledkem pak bylo jak územní rozhodnutí, tak i stavební povolení. Tyto doklady byly nedílnou součástí žádosti v rámci programu Norských fondů, čímž by se zajistily finanční prostředky pro realizaci celého projektu. Žádost však nebyla úspěšná, proto se investor rozhodl realizovat konverzi sám systémem „kam nás finance pustí“.
| Kam nás finance pustí |
|
Při přebírání zvláštní ceny poroty v soutěži The Best of Realty si ocenění pouze posteskli: Nejméně polovina lidí v tomto sále by klidně mohla oželet 30 milionů korun – mohli by je dát pro dobrou věc. V sále to sice lehce zahučelo, ale to byla taky jediná reakce… Opava má ale i další unikátní technické památky. Například v centru města za bývalým Mariánským ústavem se skrývá jedna z nejcennějších památek města – měnírna elektrického proudu. Budova byla postavena ve funkcionalistickém stylu podle projektu opavského stavitele Aloise Geldnera v roce 1929. Objekt je od roku 1990 zapsán do seznamu státem chráněných památek a je výjimečným unikátem v rámci celé České republiky. Zatím je zájemcům umožněna návštěva této unikátní památky pouze v rámci programu Dnů evropského dědictví. Developerská společnost Crestyl, která vypracovala variantní řešení záchrany a oživení této památky, dle kterého ji hodlala citlivě zakomponovat do obchodního centra a mimo jiné je prezentovat jako hlavní atrakci svého projektu, však neuspěla se svým záměrem vystavět obchodní dům. Celý projekt výstavby obchodního centra byl zastaven a developer odešel s významným finančním odškodněním ze strany města Opavy. Takže i nadále je osud měnírny nejasný a navštěvována bude v nejlepším případě jednou v roce v rámci Dnů evropského dědictví. Zdá se, že i nadále patří mezi opavské ohrožené technické památky. Ing. Svatopluk Zídek |
Zdá se, že doba společenské letargie ve vztahu k industriálnímu dědictví má nejhorší období za sebou. Není však zdaleka vyhráno – ještě je mnoho ohrožených industriálních památek a to i v Opavě. Jsme rádi za každou zachráněnou industriální památku i tu konvertovanou k novému využití. Záchrana vodárenské věže je umožněna hlavně finančním počinem firmy Unicont Opava s.r.o., která založila VOVO o.p.s. pro pomoc při realizaci a zejména pak následném provozu objektu po dostavbě.Budoucnost klepe na dveře
Celý prostor byl navržen jako maximálně multifunkční. Na jedné straně sice se stálou výstavou Kurta Gebauera, ale v přistavěném sále s možností výstav fotografií, po malé úpravě i filmovou, hudební a divadelní produkcí včetně možných přednášek, seminářů, workshopů, ale také s možností svatebního obřadu či rodinné a firemní oslavy.
Unikátní systém vnitřního zařízení by toto vše měl umožnit. Systém vnitřních okenic, které při zavření zatemní sál a současně rozsvítí osvětlení v oknech pro vystavení fotografií do ulice. Středové výstavní panely jsou zavěšeny ve stropních drážkách a jsou jednoduše shrnutelné k zadní stěně, aby tak uvolnily dispozici sálu, a na takto připravený prostor by se mohly rozmístit sedadla v počtu až pro 70 diváků.
Kinoprojekce bude zajištěna 2K projektorem zavěšeným pod stropem v polovině sálu. Navíc bude umístěn v boxu, který utlumí hluk tak, aby při absenci promítací kabiny nebyl divák rušen. Plátno v čele sálu bude elektricky spouštěno jen pro využití projekce. Navíc na zadní stěně bude ve vztyčené poloze zafixováno sklopné pódium, které pomocí navijáku a kloubu ve výšce 45 cm od podlahy sklopí celou konstrukci a vytvoří tak plochu 5×3 m právě pro možnou divadelní i hudební produkci nebo jen pro přednášku.
Tento systém má umožnit všechny druhy kulturních a uměleckých aktivit a vytvořit sekundární večerní program při galerijním denním provozu.
V současné době byl prostor zpřístupněn v rámci programu „Polootevřeno“. Jednalo se o instalaci výstavy Industriální topografie/Architektura konverzí, která byla zapůjčena Výzkumným centrem průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v rámci Landscape festivalu konaného loni v létě v Opavě. Současně s tím bylo polootevření využito i pro Dny evropského dědictví, kdy v září 2016 proběhlo několik komentovaných prohlídek a bohatý kulturní doprovodný program. Celková návštěvnost v průběhu tohoto dne byla téměř 300 návštěvníků, což ukázalo značný zájem o znovu vzkříšenou památku a její nové využití.
Vladimír Peringer
Nejnovější komentáře