Prosklený dům ve svahu v pražských Jinonicích

Rodinný dům byl postaven na poměrně malém pozemku – do ulice se původně obracel skromný přízemní domek, nad ním byly ve svahu přístavby, které nebylo škoda zbourat. Autoři návrhu se rozhodli pro novostavbu, která nevytvoří těžký monoblok a naváže na tradici místa. Prudký svah obrácený k severu navíc vybízel k řešení kvalitního prosvětlení domu. Toto zadání architekti splnili díky promyšlenému systému oken a dalších prosklených ploch.

Stavební program byl obvyklý, požadavkem bylo co nejlepší propojení domu se zahradou, oslunění interiérů na severním svahu, solidní zázemí a úložné prostory. „Místo má svůj půvab, ale věděli jsme, že tu budou těžké zakládací podmínky, také jsme se museli zamyslet nad využitím prudkého svahu. Lokalita má genius loci zapomenuté ulice v někdejší vesnici, kterou byste v Praze nehledali. Proto jsme původní objekt částečně zachovali a dále pracovali s podobnými hmotami. Přes starý domek se nyní prochází do obytného prostoru,“ říká architekt Jiří Weinzettl.

Rodinný dům tedy tvoří tři objekty, další hmoty byly postaveny směrem do svahu. Dvě nové stavby mají sedlovou střechu s tradiční krytinou, propojuje je prosklený krček. Přízemí je určeno pro zázemí a garáž, vstupní prostor se schodištěm je velkorysý. První patro má dvě oddělené části, soukromou a rodinnou. Z ložnice i z jídelny je možné vyjít na zahradu stejně jako z dětských pokojů o poschodí výš. Ty jsou vlastně se zahradou propojeny nejlépe. Zahrada je přístupná z každé obytné místnosti, využívá se beze zbytku.

Řešení interiérů

Obytný prostor se otevírá do krovu, jeho součástí je kuchyně s jídelnou a také pracovní kout. Velké okno u pracovního stolu hledí jako obrazovka do ulice, je protějškem dalšího okna do zahrady. „Kromě jiného jsme s klienty mluvili o tom, jak by se daly uspořit provozní energie. Dům je nyní v kategorii A, “ říká architekt Weinzettl.

Na otázku, zda místnosti s otevřenými krovy nebo naopak chodba s prosklenou střechou nejsou energeticky příliš náročné, odpovídá: „Reakce na vysoké stropy jako málo ekonomické řešení je typická, ale nevidím v tom problém. Převýšenost prostoru má výhodu, teplý vzduch se drží v horní části pod střechou. My jsme počítali především s tepelnými zisky, ale pokud by byly příliš velké, máme v oknech markýzy a vnitřní rolety. Zasklení oken je trojskly s výbornými tepelně technickými parametry, včetně skel u spojovací chodby. Tu navíc převážnou část dne stíní hmota novostavby.“

Z průběhu stavby

„Původní domek jsme sanovali včetně hydroizolací, nové části stavby se zakládaly technologií tzv. bílé vany. V podloží je břidlice, její desky se naštěstí vrství proti svahu. Bílou vanu jsme přesto museli zabezpečit ocelovými profily a kotvami. Hlavně proto, že stavba šla do poměrně velké hloubky suterénu. Až třetí nadzemní podlaží vychází přímo na terén do zahrady,“ vzpomíná Jiří Weinzettl.

„Měli jsme tu klasický autorský dozor – u hrubé stavby stačí, když přijdeme jednou za dva týdny, v druhé části procesu už jsme tam byli každý druhý, třetí den. Jedna věc je příprava projektu, další stavba a stavbyvedoucí a pak také stavební dozor. To jsou tři základní pilíře, na kterých hodně záleží. Ale základní dvojicí je investor s autorem projektu. Pokud si tito dva nerozumějí, je všechno ztraceno. Pro mě je stavební dozor velmi důležitý mezičlánek mezi stavební firmou a námi. Díky němu můžeme koordinovat práce i do detailů. Pravidelně jsme se na stavbě v této trojici setkávali a všechno společně řešili. Stavbu tímto způsobem kontrolujeme před každým koncem dílčí etapy – až se zaleje betonová výztuž, už nikdo neuvidí, co je pod ní… Výběr dodavatelů jsme nijak neovlivňovali, to nám nepřísluší. Výjimečně můžeme někoho doporučit. V tomto případě to byl dodavatel prosklené střechy, která má poměrně náročné detaily,“ doplňuje.

Okna a světlíky

Detaily stavby autoři projektu řešili se stavbyvedoucím. Často po nich vyžadoval jejich zpracování ve větším rozlišení nebo podrobnosti. „Prováděcí projekt se přece jen liší od dílenské dokumentace, dokreslovali jsme detaily u oken bez rámů nebo u schodiště. Vlastně všechny atypické konstrukce jsme v průběhu stavby upřesňovali, dílenskou dokumentaci jsme pak schvalovali. A zároveň jsme se také snažili najít co nejlepší ekonomické řešení,“ doplňuje architekt.

Jakub Jánošík z firmy Janošík okna-dveře dodává: „Unikátní zde byl především plochý skleněný střešní plášť spojujícího krčku, doplňující pultovou střechu jednoho ze tří objektů. Podařilo se nám dosáhnout kompletně bezrámové skleněné střechy s bezrámovým přechodem na vertikální skleněnou stěnu. A to v maximálně možných formátech skla, abychom minimalizovali spoje skleněných ploch. Ale i samotná okna jsme podle požadavků autorů projektu dotáhli do posledních detailů. Průčelní okno je plošně slícováno s fasádou do jedné plochy s ohledem na jeho tepelně-izolační vlastnosti. U menších jednokřídlých oken architekti navrhli osazení na interiérovou hranu ostění a jejich rámy doplnili lištami tak, aby lícovala.“

-vis-
Foto: BoysPlayNice