V listopadu loňského roku byla v Dolních Břežanech otevřena nová sportovní hala. Autorem ojedinělé stavby, které na první pohled zaujme oblým tvarem a pláštěm z hliníkového šindele, je architektonický ateliér Sporadical, konkrétně Aleš Kubalík, Josef Kocián, Jakub Našinec a Veronika Sávová. Jejich návrh vybral zadavatel z trojice konceptů řešení haly, které si nechal zpracovat renomovanými architektonickými kancelářemi.
Architektonické řešení
Dolní Břežany se nacházejí těsně za jižní hranicí Prahy a za poslední roky prošly zásadní proměnou. Vedení obce se dlouhodobě a cílevědomě zabývá kultivací veřejného prostoru a při realizaci nových projektů klade důraz na architektonické a urbanistické hledisko. Obec byla za svou péči o veřejný prostor oceněna v soutěži Kvetoucí sídla Evropy (Entante Florale 2013) stříbrnou medailí. Dolní Břežany se mohou pochlubit moderním náměstím (cena Nejlepší projekt pro bydlení 2010), na které navazují velkorysé parky, jež sbírají ocenění na mezinárodní úrovni. Regenerací prošla historická náves a zemědělský brownfield, který se následně stal sídlem unikátních laserových center ELI Beamlines (MIPIM Awards 2016) a HiLASE. Citlivě zrekonstruovány byly historické budovy v centru obce (radnice, zázemí pro volnočasové aktivity, kulturní a informační centrum, regionální poradenské pracoviště). Také realizace hřbitova vzbudila zájem u odborné veřejnosti a získává řadu cen v architektonických soutěžích (Grand Prix architektů 2017).
Nová sportovní hala, která navazuje na areál základní a mateřské školy, je největší investiční akcí obce. Celkové náklady včetně pořízení pozemku vyšly na 113 miliónů korun, z toho téměř 80 miliónů korun získala obec od Ministerstva financí a deseti milióny přispěl Středočeský kraj. Zastavěná plocha haly činí 2130 m², obestavěný prostor je 20 750 m³. Sportovní plocha má velikost 45×25 metrů, kapacita tribuny je 250 diváků.
Díky hale získala břežanská škola nové prostory pro výuku tělocviku (prostor umožňuje paralelní výuku tří skupin žáků), halu využívají místní sportovní kluby a ve večerních hodinách slouží rekreačním sportovcům z řad veřejnosti. Velkorysý interiér haly umožňuje její využití pro pořádání kulturních a společenských akcí.
Budova stojí na hraně zastavěného území v těžišti velké rozvojové plochy. Atraktivní architektonický koncept – prostorový objekt ve tvaru rotačního elipsoidu – reaguje na současné požadavky a snaží se předjímat i zatím neznámou budoucnost. Realizace a provoz haly mohou být impulsem a inspirací pro další růst obce, proto má vazba na okolí a veřejný prostor stejný význam jako přirozené napojení na základní školu.
Tvar haly je oblý, hladký a abstraktní. Kupole přibližuje měřítko člověku, kovový povrch zrcadlí okolí, hranice oblohy a střechy je nejasná. Stavba maskuje své skutečné rozměry a působí menší, než ve skutečnosti je. Široké schodiště před halou vzniklo díky zapuštění stavby do terénu, vymezuje hranici veřejného prostoru a tvoří přirozený amfiteátr.
Exteriér halu od školy odlišuje, interiér na ni naopak navazuje kombinací bílých a šedých povrchů a masivního dřeva. Vnitřní uspořádání odráží vazby na okolí. Vstup diváků je orientován kolmo k ulici a parkovišti, posuvné západní okno s výhledem na obec umožňuje spojení se školním hřištěm, východní okno je průhled do budoucnosti. Spojovací krček dělá z haly součást školy. Srdcem je sportovní plocha 45×25 m s výškou 8–9 m dělená příčně na tři části mobilními roletami. Každá z třetin má velikost pro volejbalový kurt. Na straně školy jsou v přízemí šatny s hygienickým zázemím oddělené od sportovní plochy stěnou z tělocvičných žebřin, v patře jsou kabinety a strojovny. Na straně diváků je tribuna pro 250 osob, pod ní zázemí a nářaďovny. Důležitým prostorem je otevřený vestibul s bufetem přemostěný lávkou, která spojuje obě části tribuny. Pro halu byl studiem Les kanců navržen originální informační systém z piktogramů a číslic, který je ručně malovaný přímo na stěny z pohledového betonu.
Konstrukční řešení
Založení
Objekt tělocvičny je založen plošně na základové desce tloušťky 30 cm s rozšířením na 1 metr po obvodu desky a pod železobetonovými obvodovými stěnami podpírajícími střechu celé budovy.
Monolitické konstrukce
Nosná konstrukce objektu je zhotovena z monolitických protilehlých stěn sloužících jako tribuny, šatny, hygienické zařízení, zázemí pro učitele a technický prostor. Do železobetonových stěn byly zabudovány kotevní desky, na které se připevnila ocelovíá konstrukce.
Stěny a opláštění
Konstrukce byla následně zakryta dřevěným obložením, na které byl zhotoven hliníkový rošt se zateplením. Tato konstrukce byla následně uzavřena dalším dřevěným bedněním. Finálním obvodovým povrchem do výšky 10 metrů se stala krytina z hliníkového šindele o tloušťce 0,7 mm.
Ocelová konstrukce
Na monolitickou konstrukci byla následně osazena ocelová konstrukce elipsoidního tvaru o váze 160 tun s výsledným rozměrem objektu 57,2×47,5 metrů a výšce 12,5 metru. Prostorová ocelová příhradová konstrukce střechy je tvořena ohýbanými vazníky o rozponu až 44 m.
Ocelová konstrukce je v mnoha směrech unikátní. Jejím dodavatelem byla firma ALIAZ – ocelové konstrukce, spol. s r. o. Konstrukce střechy je elipsoidního tvaru a plynule přechází do obvodového pláště. Je tedy zcela atypická. V půdorysu i v příčných řezech jsou patrné eliptické tvary, které si vyžádaly podrobnou dílenskou dokumentaci. Konstrukce je z ohýbáných profilů (zejména trubek), ovšem dosažení eliptických tvarů není v praxi jednoduché a i v tomto případě se nakonec přistoupilo k jejich nahrazení kruhovými výsečemi. Dodavatel nakonec zvolil technologii ohýbání trubek za tepla. Vzhledem k tomu, že jde o profil trubek TR 219/10 a poměrně velké poloměry zakřivení (30–80 m), nejednalo se o úplně snadný úkol.
Konstrukce je komplikovaná i v tom, že každý její prvek má jiný poloměr zakřivení. K projektování a přípravě byl využit software Tekla Structures. Projekční kancelář ALIAZ také zpracovala 3D interaktivní model pro koordinaci se spodní stavbou a sousedními objekty a konstrukcemi a na projektu spolupracovala s prof. Ing. Jiřím Studničkou, DrSc., z katedry ocelových a dřevěných konstrukcí Stavební fakulty ČVUT v Praze. Výroba ocelové konstrukce trvala čyři týdny, samotná montáž pak dva měsíce.
Střešní plášť
Střešní plášť je tvořen z bílé hydroizolační fólie Firestone UltraPly TPO. Je v něm provedeno 68 tubusových světlovodů.
Akustické prvky
V hale je použita kombinace akustických opatření k dosažení potřebné doby dozvuku a dobré srozumitelnosti. Strop a části stěn jsou obloženy odolnými akustickými deskami Ecophon Super G, do výšky 2,5 metru je použit štěrbinový modřínový obklad. Hala má instalováno ozvučení. Při projektování se bral ohled i na plánované kulturní akce v hale, avšak primární bylo dodržení hygienických požadavků pro tělocvičnu základní školy (např. doba dozvuku). Tím, že naměřené hodnoty jsou vždy lepší než limitní, bylo dosaženo příznivé akustiky prostoru.
Vytápění a chlazení
Teplo v objektu tělocvičny je tvořeno kaskádou dvou tepelných čerpadel země/voda, každé má tepelný výkon 67 kW při B0/W35 (EN 14511). Jsou doplněna o dvě elektrické patrony umístěné v akumulační nádobě topné vody o celkovém topném výkonu 42 kW (1x 36 kW a 1x 6 kW). Celkový jmenovitý výkon zdroje tepla je 176,2 kW.
Tato kaskáda dvou tepelných čerpadel země/voda ej rovněž zdrojem chladu. V tomto případě má každé čerpadlo jmenovitý chladicí výkon při teplotním spádu 6/12 °C cca 62 kW při B0/W35 (EN 14511). Celkový výkon zdroje chladu je tedy cca 124 kW.
V souvislosti s tímto zdrojem chladu a tepla, bylo zapotřebí vybudovat 24 hloubkových vrtů o jednotlivé hloubce 112 metrů, které využívají teplotu horninového podloží. V nich koluje 2300 litrů nemrznoucí směsi. Samotným topným prvkem je podlahové vytápění Rehau instalované v celé ploše.
Podlahu sportoviště tvoří sportovním povrchem Linosport xf2 na bázi PVC. Jeho podklad tvoří konstrukce z dřevotřískových desek a dřevěného odpruženého křížového roštu, pod kterým je umístěno podlahové vytápění. Návratnost systému je kalkulována na 8 let.
Ohřev vody je řešen pomocí dvojice zásobníků (2x 1000 l). Zásobníky jsou „nahřívány“ tepelným čerpadlem, které v režimu ohřevu TUV bude pracovat s tepelným spádem cca 58/53 °C. Pro možnost termické dezinfekce (krátkodobě 70 °C) je v každém zásobníkovém ohřívači instalována elektrická topná patrona, každá o jmenovitém výkonu 36 kW.
Větrání
O výměnu vzduchu se starají jednotky vzduchotechniky o celkovém výkonu výměny vzduchu 23 000 m3/h s rekuperací. O ovládání systémů vytápení a chlazení a vzduchotechniky se stará inteligentní systém měření a regulace.
Osvětlení
Denní osvětlení haly zabezpečuje 68 tubusových světlovodů Lightway Maximus o průměru 1,2 m a délce přibližně 150 cm. Součástí systému umělého osvětlení Philips je senzor osvitu, který umožňuje automaticky regulovat intenzitu a spotřebu osvětlení v závislosti na denní době. V hale jsou instalována svítidla Philips Pacific LED.
Průběh výstavby
Projektování stavby zajišťovala firma VPÚ Deco Praha, a. s., projekt vznikal v letech 2013–2016. V jeho průběhu se vyvíjela hlavně efektivita dispozičního řešení, které se oproti původnímu konceptu haly zjednodušilo. V počáteční fázi projektu autoři zvažovali, že ocelová konstrukce bude samonosná, nakonec bylo zvoleno řešení s ocelovou konstrukci haly nesenou betonovými stěnami. Také se zjednodušilo souvrství střechy, původně zamýšlený plášť z tahokovu nebylo možné realizovat z důvodu velké pracnosti a tím i vysoké ceny. Samotnou realizaci pak prováděla jako generální dodavatel firma PKS stavby, a. s., od září 2016 do listopadu 2017.
JAKUB NAŠINEC
foto archiv firmy PKS Stavby (6, 9, 10, 12, 16), Jakub Našinec (7, 8, 11, 13–15), BoysPlayNice (17–20)
Ing. arch. Jakub Našinec (*1974)
absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Je architektem v ateliéru Sporadical.
Máte-li požadavek na doplnění či rozšířejní tohoto tématu nebo k němu chcete autorsky sami přispět dalšími informacemi, piště do redakce na mas@bmone.cz.
