Investoři, sami milovníci cestování a vodních sportů, se rozhodli pro experiment. Postavit si v surfařském kempu na břehu Labe u Litoměřic malý mobilní hotel z použitých námořních kontejnerů. Architekti dostali jasné, i když netradiční zadání – navrhnout sezónní ubytování tak, aby byla kontejnerová stavba maximálně soběstačná, ekologicky šetrná a navíc snadno demontovatelná, aby hotel neztratil mobilitu původních kontejnerů.
Přepravní námořní kontejnery tak byly zvoleny hned z několika důvodů: zvolený pozemek, kde se měl hotel dočasně „složit“, leží v záplavovém území, kde by nebylo možné umístit trvalou stavbu. Dalším důvodem byla možnost hotel snadno převézt na jiné místo, s čímž se v blízké budoucnosti počítá. K tomu přidejme „netechnické“ důvody investorů – vášeň pro přímořskou estetiku, novodobé nomádství, off-the-grid životní styl.
Vznikl tak hotýlek s pěti pokoji pro celkem třináct hostů, jenž je složen ze dvou dvacetistopých kontejnerů a na nich příčně uloženého vysokého čtyřicetistopého kontejneru. Ve spodních kontejnerech je umístěno sociální zařízení, technické zázemí, sklad a jeden čtyřlůžkový pokoj. V horním kontejneru jsou čtyři pokoje.
Kontejnerový modul a mobilita
Zvoleny byly použité přepravní námořní kontejnery, které jsou v Česku snadno dostupné. Při koupi je třeba věnovat pozornost jejich stavu a jednotlivé kontejnery si pečlivě si vybrat – co nejméně zrezlé, nezprohýbané a bez chemické kontaminace. V tomto případě byly vybrány dva klasické dvacetistopé a jeden čtyřicetistopý high-cube kontejner. Na místo byly dovezeny v původním stavu, stavba – nebo spíše konverze na stavbu – probíhala v tomto případě přímo na místě.
Kontejnery jsou volně založeny na použitých železničních pražcích na štěrkovém loži. Jelikož kontejnery staticky principiálně fungují jako kostka, kterou je nutné podepřít pouze ve čtyřech rozích, je úsporné kontejnery skládat co nejpravidelněji. Vzájemné posouvání a nepravidelné stohování je vždy třeba vykompenzovat vložením výztuží a podpor na příslušných místech. Ve všech rozích kontejneru jsou ISO-kostky – masivní díly s oky, které slouží pro jeřábovou manipulaci při přepravě i ukládání. Mezi dvě na sebe postavené kostky se vkládají prefabrikované bezpečnostní spojky.
Vzhledem k požadavku na snadnou demontovatelnost a mobilitu objektu byl celý návrh uzpůsoben tak, aby hotel fungoval jako stavebnice. Všechny tři kontejnerové moduly fungují samostatně, všechny vnější spoje terasy a vnějšího ocelového schodiště jsou šroubové nebo se spojkami přes rohové díly. Nová ocelová konstrukce terasy, opět s použitím ISO-kostek v rozích, je půdorysně identická s velkým kontejnerem, lze ji tak převážet na střeše kontejneru. Lehká dřevěná fasáda horního kontejneru, složená ze samostatných segmentů (rámů), je kotvená ke kontejneru pouze přes navařené trny a je také snadno odmontovatelná.
Konstrukce a jejich parametry
Při přestavbě kontejneru na novou funkci je zásadní mít na paměti, že původní ISO kontejner je výrobek, jenž je navržen s maximálně efektivním využitím materiálu. A vzhledem k tomu, o jak masový výrobek se jedná, není v něm ani o kilo materiálu navíc. Přestože kontejner má masivní ocelový obvodový rám a konstrukci podlahy, staticky spolupůsobí i opláštění z trapézového plechu, a to nejen jako prostorové ztužení modulu. Každý výřez otvoru a statické oslabení je tak třeba vykompenzovat vyztužením konstrukce, nejsnáze navařením jeklových profilů z vnitřní strany pláště. V případě kontejnerového hotelu bylo třeba ve spodních kontejnerech lokálně vyztužit strop k vynesení masivní ocelové terasy a horního kontejneru v místech mimo rohy. Horní kontejner, jehož celá širší stěna byla nahrazena prosklenou fasádou, navíc uložený jako most ve vzduchu, bylo potřeba vyztužit ocelovými rámy po obvodu oken a příčnými vloženými kříži pro prostorové ztužení. Toto extenzivní vyztužování, které je pracné a poměrně časově i finančně náročné, by nebylo nutné v případě, kdyby kontejner stál na zemi, v jedné vrstvě a nepočítalo se s jeho budoucí manipulací a převozem na jiné místo.
Vzhledem k tomu, že se jedná o zařízení pro letní provoz, větším tématem než zateplení kontejnerů bylo jejich přehřívání. Pokoje jsou zatepleny z interiéru kontejneru minerální vatou tloušťky 40 milimetrů vkládanou do laťového roštu, jsou opatřeny parozábranou a z interiéru obloženy březovou truhlářskou překližkou s bezbarvým osmolakem. Vhodných alternativ, zvlášť u kontejnerových staveb pro celoroční užívání, kde je potřeba zateplit lépe a splnit normy na tepelné vlastnosti konstrukcí, je několik. Snadnou variantou je vnější zateplení a opláštění; velkou výhodou je, že se tak nezmenšuje cenný vnitřní prostor, naopak se ztrácí mobilita a estetika přiznaného kontejneru. Velmi efektivně vychází vnitřní zateplení foukanou PUR pěnou, která je difuzně uzavřená, vyplní se jí celý prostor prohlubní trapézového plechu a vzhledem k jejím dobrým tepelněizolačním vlastnostem vyjde v rozumné tloušťce.
Z exteriéru není s kontejnery nutné dělat nic. Kontejner je sám o sobě vodotěsný, stačí tak udržovat nátěry v dobrém stavu. V létě nicméně hrozí vnitřní přehřívání i rozpálení vnějšího plechu. Horní kontejner s pokoji je proto obložen horizontálním dřevěným obkladem, který slouží jako slunolam. Pokoje s celoprosklenou stěnou na terasu jsou zastíněny markýzou s totožným dřevěným roštem, která se v zimě, kdy objekt není v provozu, sklopí jako okenice. Všechna okna jsou dřevěná s izolačními dvojskly. Velké prosklené plochy jsou fixní, horní pokoje přístupné přes společnou terasu mají nízkoprahové posuvné dveře v HS portálech. V kombinaci s kruhovými okny, umocňujícími námořní estetiku, zajišťují příčné provětrání pokojů a přirozené větrání sociálního zázemí.
(Ne)připojení k sítím
Kontejnery jsou navrženy jako samostatné, maximálně soběstačné moduly. Jsou připojeny pouze k místnímu zdroji elektřiny, každý kontejner má na fasádě své přípojné místo a rozvaděč. Vzhledem k sezónnímu provozu hotel není vytápěný. Tepelnou pohodu v minimálních pokojích zajišťují svou radiací samotní hosté a tepelné zisky prosklené fasády. V jiných případech kontejnerových staveb je vhodné použití elektrických topných rohoží v podlaze v kombinaci s přitápěním krbovými kamny.
Další instalace jsou umístěny pouze v kontejneru se sociálním zázemím. Modul má zabudovanou velkokapacitní přečerpávací nádrž s pitnou vodou, ohřívanou průtokovými ohřívači pro sprchy a umývárny, kde jsou pro maximální úsporu vody na bateriích instalovány časové spínače a perlátory. V hotelu se používají pouze ekologická biodegradovatelná mýdla a šampóny, odpadní voda tak může být svedena do vsakovací jímky na pozemku. Na toaletách jsou instalovány moderní suché separační mísy s nuceným odvětráním do exteriéru. Tuhý odpad, jehož podíl je zhruba 15 %, je kompostován.
Výhody a nevýhody kontejnerových staveb
Každé kontejnerové řešení má oproti konvenční výstavbě své nesporné klady, ale je potřeba u každého záměru individuálně zvážit, jestli je tím nejvhodnějším řešením, které vyváží i své nevýhody. Kouzlo kontejneru tkví mimo jiné v tom, že ze stavitelského pohledu je sám o sobě velmi levnou a rychle dostupnou nosnou konstrukcí a vodotěsnou obálkou. Osazením na pozemek tak je hrubá stavba prakticky hotová. Velkou výhodou je mimo nižší cenu i rychlost výstavby a možnost moduly přestavět „pod střechou“ i mimo cílový pozemek. Další výhodou je z principu modulární architektury snadná variabilita a případné rozšiřování stavby. Jako v příkladu kontejnerového hotelu lze také zachovat mobilitu modulů, stavba tak během své životnosti může vystřídat i několik lokalit. Životnost oproti konvenční stavbě závisí prakticky pouze na údržbě vnější obálky. Přepravní kontejnery jsou každopádně vyrobeny a navrženy na extrémní povětrnostní podmínky při přepravě přes světové oceány i k poměrně hrubému zacházení při jejich manipulaci v přístavech a překladištích.
Limitem a nevýhodou zvláště u aplikace pro stálé bydlení je vnější šířka modulu 2,44 metru a poměrně složité detaily při vnitřním propojování modulů. Kreativitu návrhu brzdí fakt, že skládání kontejnerů mimo moduly, konzolování nebo vyřezávání velkých prosklení se vždy musí kompenzovat novými ztužujícími prvky, jejichž svařování je dost drahé i pomalé. Stejně tak je třeba počítat s tím, že se jedná o nestandardní řešení a je tam určitá míra experimentu. Nicméně například již dvě realizované etapy developerského projektu Container City v Londýně, kde jsou na byty dokonce čekací seznamy, dokazují potenciál a atraktivitu kontejnerové architektury. Stejně tak pro účely studentského ubytování nebo startovacích bytů se řešení vzhledem k rostoucím cenám nemovistostí i nájemního bydlení ve velkých městech nabízí.
Zkušenosti ze stavby a její fungování
V českém prostředí měla experimentální stavba pro architekty i investora sloužit jako první vlaštovka k dalším kontejnerovým projektům. Z obou pohledů projekt splnil očekávání, byť si ze začátku prošel porodními bolestmi. Provoz vzhledem k ostrovnímu řešení vyžaduje častější pozornost personálu, především plánování hospodaření s vodou. Návštěvníky však evidentně hotel a jeho netradiční architektura láká, jelikož celou sezónu je předem obsazeno. Hotel navíc přitahuje pozornost, která neplánovaně funguje tak trochu jako reklama jak na hotel samotný, tak i na kemp s vodními sporty, kde stojí.
Informace o stavbě
– Projekt 2014, realizace 3–6/2015.
– Autoři: ARTIKUL architekti – Ing. arch. Pavel Lejdar, Ing. arch. Jan Gabriel, Ing. arch. Jakub Vlček.
– Investice: stavba bez interiéru cca 1 mil. Kč.
PAVEL LEJDAR
foto Michal Hurych
Ing. arch. Pavel Lejdar (*1986)
absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze diplomním projektem kontejnerového studentského bydlení v kampusu technické univerzity německých Cáchách. Pracuje v ateliéru ARTIKUL architekti, který spoluzaložil. Specializuje se na kontejnerové i jiné modulární stavby a nestandardní zadání.
