Poruchy vodotěsných izolací spodních staveb vznikají v důsledku činnosti všech subjektů, které se podílejí na realizace staveb. Současně ve většině případů vznikají v důsledku souběžných příčin, kde je jen velmi těžké specifikovat míru zavinění jednotlivých subjektů a příčin.
V kterých fázích stavby se koncentrují problémy?
Investor:
▪ Nedostatečná příprava (absence vstupních údajů).
▪ Nerealistické finanční a termínové požadavky.
▪ Nevhodné nebo rizikové dispozice objektů, umisťování užívaných prostorů do podzemních prostor.
Projektant:
▪ Nedostatečná příprava, nedostatečné množství podkladů.
▪ Nevhodné materiálové a technologické řešení.
▪ Nekompletnost projektové dokumentace.
Generální dodavatel:
▪ Nerealistické finanční nároky na subdodavatele.
▪ Nerealistické časové nároky a nedostatečná koordinace provádění.
Výrobce, dodavatel izolačního systému:
▪ Nevhodný izolační systém, špatné materiály nekvalitní nebo jinak nedostatečné izolační prvky.
Subdodavatel stavebních izolací:
▪ Absence kvalifikace prováděcích pracovníků nebo nezkušenost firem, které provádějí vodotěsné izolace.
▪ Tlak na čas a provádění ve špatných klimatických podmínkách.
Další obecné důvody ke vzniku poruch:
▪ Absence pravidel hry, která by striktně vymezovala práva a povinnosti jednotlivých subjektů podílejících se na výstavbě stavebního objektu.
▪ Absence účinných kontrolních mechanismů na všech úrovních provádění od kontroly projektu, přes kontrolu provádění až po kontrolu provádění všech zakrývacích a ochranných vrstev hydroizolačního systému. Absence systému kontroly a dokumentace procesu realizace izolačních systémů od začátku po konec.
▪ Změny hydrogeologických podmínek v důsledku přírodních katastrof.
▪ Stejný vizuální projev jako porušení hydroizolací může mít i netěsnost v systémech TZB, voda, kanalizace, topení, klimatizace.
Projevy kolapsu hydroizolačního povlaku spodních staveb mají charakteristické projevy, které je možné rozdělit do následujících bodů. Nejprve se poruchy hydroizolačních povlaků spodních staveb projevují v oblasti:
▪ dilatačních spár,
▪ prostupů (čehokoliv),
▪ pracovních a jiných spár,
▪ trhlin (liniové nebo bodové).
Dilatační spáry jsou mimořádně důležitým detailem a to jak při řešení dilatačních uzávěrů izolačních systémů, tak i při sanacích. V těchto místech se vždy vyskytují vzájemné pohyby stavebních konstrukcí, kdy dochází k opakovanému mechanickému namáhání hydroizolačního povlaku. V případě, že nevydrží a odebere se do věčných lovišť, dojde k sanaci této spáry injektážemi. I zde je třeba očekávat nutnost doinjektování, a to někdy i vícenásobné.
Mechanické poškození
Největším problémem stavebních izolací, a to zejména izolací spodních staveb, je mechanické poškozování, ke kterému dominantně dochází v době mezi prováděním vodotěsných izolací a dokončením všech ochranných opatření.
Mechanické poškození je spojeno s ignorací základních zásad při navrhování hydroizolačních systémů, tj. nejen vlastních vodotěsných izolací, ale i konstrukcí, konstrukčních vrstev, které jsou kolem. Dále je spojeno s ignorací zásad zdravého rozumu a ohleduplnosti k práci předcházejících.
Mechanické poškození způsobené v rámci provádění:
▪ Nekvalitní podkladní konstrukce, nerovné s ostrými výčnělky atd.
▪ Geodetické práce (vytyčování bodů pomocí nastřelovacích hřebů probitých skrz hydroizolaci, zašlápnutá trojnožka do odhalené hydroizolace atd.).
▪ Bednící a lešenářské práce (bednění nebo lešení položené přímo na hydroizolačním povlaku, bednění fixované skrz hydroizolaci atd.).
▪ Armování (manipulace, s armaturou, nebo její skladování na neochráněnou izolací, svařování u vodotěsných izolací atd.).
▪ Pohyb stavebních mechanismů po hotovém, neochráněném hydroizolačním povlaku.
▪ Zahrnování izolačních systémů pomocí těžkých mechanismů a stržení ochranných vrstev při této činnosti.
▪ Dodatečné, partyzánské provádění prostupů přes hydroizolační povlak bez korektního opracování vodotěsných izolací.
▪ Nedostatečné ochranné vrstvy, nekvalitní nebo s nedostatečnými kvalitativními parametry.
Mechanické poškozování v průběhu realizace stavebního díla dochází velmi často. Jeho příčinou můžou být například brutalita stavebních prací a bezohlednost k vodotěsným izolacím, mnohdy také špatná koordinace při výstavbě, například když jde o neřešení konstrukčního detailu, kdy prostupuje konstrukcí armatura, ale hydroizolační povlak již nepokračuje.
Mechanické poškození způsobené v rámci následného fungování stavebního objektu:
▪ nerovnoměrným sedáním nebo pohybem jednotlivých stavebních částí, případně jejich cyklickým opakováním;
▪ nekvalitním nebo nestabilním podkladem pod hydroizolační povlak;
▪ absencí nebo nekvalitou ochranných vrstev, které se v průběhu životnosti rozpadnou a přestanou tak plnit ochrannou funkci;
▪ stržení izolací při provádění zásypů nebo jejich mechanické poškození při provádění ochranných vrstev;
▪ pohyby a sedání zásypů.
Poruchy hydroizolačního povlaku v důsledku špatného provedení hydroizolačních vrstev a jejích konstrukčních detailů:
▪ špatné spojení, svaření jednotlivých částí hydroizolačního povlaku a jeho prvků;
▪ nedostatečné napojení na svislé konstrukce (nedostatečné navaření, nekvalitní mechanické kotvení), včetně ukončení nad U. T.;
▪ absence zesilujících prvků u konstrukčních detailů;
▪ absence tmelů u tmelených lišt;
▪ absence těsnění prostupů.
U všech hydroizolačních povlaků existuje vždy riziko špatného spojení, ale vzhledem ke kvalitě současně používaných materiálů je toto riziko u kvalifikovaných a dobře kontrolovaných izolatérů minimální. Občas je však možné se setkat s absolutní bezradností.
Ještě zajímavější je reálné řešení hromadných prostupů, které jsou samozřejmě náročnější než jednoduché samostatné prostupy. Zde je nutné vždy radši počítat s více prostupy, než něco dodělávat následovně. V případě hromadných prostupů je vždy doplňování velkým problémem. Hydroizolační povlak musí být mechanicky kotven k podkladu (podle projektové dokumentace) nejdůležitější mechanické kotvení je nad U. T. Vezměme příklad reálného ukončení hydroizolačního povlaku, kdy dojde nejen k nedostatečnému vytažení hydroizolace nad U. T., ale mechanické kotvení s dotmelením chybí zcela. Srážková voda pak může plavně zatékat za hydroizolační povlak a pronikat do interiéru podzemního objektu (obr. 11).
Na obrázcích (3–6) jsou příklady chování následujících stavebních profesí k hydroizolacím. Je na nich patrné, že koordinace z hlediska generálního dodavatele a dozor (ze všech stran od autorského dozoru projektanta až po expertní dozor hydrozolací) jsou velmi důležité. V případě jejich absence nebo nedostatečnosti dochází k nevratným nebo jen velmi těžce a draho opravitelným škodám.
Změny hydrogeologických podmínek
K těmto změnám dochází v důsledku stavební činnosti člověka nebo v důsledku přírodních katastrof, kdy se změnily podmínky pro proudění podzemních vody, kdy se změnila propustnost zemin nebo kdy se změnily toky podzemní vody.
Při hledání příčin problémů s vodou ve stavebních konstrukcích by mělo být prvním krokem vždy hledání netěsností ve vedení TZB. Vnějškově se jen velmi těžko dá rozlišit, zda je dotace konstrukcí vodou způsobena vzlínáním, poruchou hydrozolací nebo poruchou vedení TZB.
ING. MAREK NOVOTNÝ, soudní znalec v oboru stavební izolace a stavební fyzika, autorizovaný inženýr
Související články:
Patologie vodotěsných izolací a izolačních systémů – úvod
Patologie vodotěsných izolací a izolačních systémů 2: Degradace vlastního hydroizolačního fóliového materiálu
Patologie vodotěsných izolací a izolačních systémů 3: Mechanické kotvení
Patologie vodotěsných izolací a izolačních systémů 4: Provádění v ploše
Patologie vodotěsných izolací a izolačních systémů 5: Provádění konstrukčních detailů
