V poslední době se stále častěji setkávám s tím, že příčinou problémů na stavbě jsou vady projektové dokumentace (PD). V následujícím textu budu pokračovat ve shrnutí, jakých pochybení se může projektant dopustit, jak je vnímá občanský zákoník a jaké následky z toho můžou plynout. Předchozí část najdete zde.
Odpovědnost projektanta za vznik nároku na zvýšení ceny díla v důsledku víceprací
Jedním z důsledků vad PD bývají spory vyplývající z nároků zhotovitele na zvýšení ceny stavby v důsledku tzv. víceprací. K vícepracím vedou jednak skutečné vady projektu (vady v užším slova smyslu), např. stavba je naprojektována tak, že by neobstála ze statického hlediska. Vícepráce kromě toho způsobují i různé nedodělky PD, např. stavba provedená podle PD sice nemá žádné zásadní funkční vady a je způsobilá ke kolaudaci, ale projektant zapomněl do PD zahrnout určitou část díla, kterou objednatel u daného druhu díla standardně očekává a zhotovitel proto při oceňování díla tuto chybějící část nezařadil do své cenové nabídky.
Mnohdy dochází k tomu, že se určitá část díla sice vyskytuje ve výkresové části PD, ale chybí ve výkazu výměr, který zpracoval týž projektant. Protože daná část díla chybí ve výkazu výměr, není zhotovitelem ani oceněna a nestane se tím pádem součástí nabídkové a posléze dohodnuté ceny díla. Když se na to při realizaci stavby přijde, vzniknou mezi objednatelem a zhotovitelem spory o to, na čí náklady má být tato část díla provedena. Uvedené náklady pak uhradí buď zhotovitel, anebo objednatel (případně z části každý z nich), avšak skutečnou příčinou této nepříjemné situace je projektantova chyba. Naskýtá se otázka, zda by ten, kdo nakonec provedení chybějící části stavby zaplatil, mohl z nějakého důvodu (např. z titulu náhrady škody) požadovat její proplacení po projektantovi.
Pokud jde o vady projektu v užším slova smyslu, setkali jsme se s případem, kdy projektant navrhnul sloupy trakčního vedení, které měly nést jak trolejbusové vedení, tak i tělesa veřejného osvětlení. Sloupy, tak jak byly vyprojektovány, by však vedení i osvětlovací tělesa neunesly. Přišlo se na to až ve fázi zpracování realizační projektové dokumentace stavby. Stavební společnost – chtěla-li dokončit své dílo řádně – musela proto zhotovit sloupy masivnější a tím pádem i dražší. Za to pak po objednateli požadovala zvýšení ceny díla právě o rozdíl mezi cenou skutečně zhotovených (masivnějších) sloupů a cenou sloupů podle původního projektu, z níž před podpisem smlouvy o dílo vycházela při své cenové nabídce. Zhotovitel stavby přitom tvrdil, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby tento typ vady projektu odhalil již při jeho předběžné kontrole před uzavřením smlouvy. Objednatel se nárokům zhotovitele na zvýšení ceny díla bránil tím, že podle smlouvy o dílo je cena díla pevná a bez písemného dodatku ke smlouvě o dílo nemůže být zvyšována. V souvislosti s případy tohoto druhu pak vznikají tyto otázky:
a) Pokud by objednatel skutečně zaplatil zvýšené náklady na zhotovení sloupů ze svého, mohl by tuto částku požadovat po projektantovi jako náhradu škody?
b) Pokud by objednatel zvýšené náklady na zhotovení sloupů neuhradil, a zhotovitel díla by je tedy musel zaplatit sám, mohl by nárok na zaplacení rozdílu v cenách sloupů uplatnit vůči projektantovi zhotovitel stavby (a to i když s projektantem nemá žádný smluvní vztah)?
Jestliže bude náhradu škody spočívající v dodatečných nákladech na vícepráce vymáhat po projektantovi objednatel (investor), bude
mj. důležité, zda se mu podaří prokázat, že mu škoda či jiná újma skutečně vznikla. Škoda je totiž v českém právu definována poměrně restriktivně. Podle § 2894 OZ je škodou určitá újma na jmění. Za škodu se tak považuje zejména snížení hodnoty majetku poškozeného, ušlý zisk a nově i vznik dluhu poškozeného (viz § 2952 OZ). Obáváme se, že soud by v případě škody spočívající v zaplacení nákladů na vícepráce mohl dojít k závěru, že objednateli žádná škoda ve smyslu českého práva nevznikla, protože i když objednatel zaplatil za dílo více, hodnota jeho majetku se nesnížila – za své vícenáklady získal totiž objednatel dílo o větší hodnotě (v popisovaném případě tedy masivnější sloupy). Pro objednatele tedy bude klíčové, aby tvrdil a prokázal, v čem vlastně jemu vzniklá škoda (újma na jmění) spočívá. Objednatel by ve sporu s projektantem musel (např. pomocí znaleckého posudku) prokázat, že za cenu víceprací žádné hodnotnější dílo nezískal, a že tedy došlo ke snížení jeho majetku (tj. ke škodě) právě o částku, kterou musel za provedení víceprací zaplatit.
Kromě toho by musel objednatel pochopitelně prokázat, že projektant porušil svou právní povinnost – např. tím, že zhotovil PD v rozporu se smlouvou nebo že PD nemá vlastnosti obvyklé (viz § 1914, odst. 2 OZ) či stanovené obecně závazným právním předpisem – a dále i to, že škoda vzniklá objednateli je důsledkem tohoto porušení povinnosti (příčinná souvislost).
Další otázkou je, zda by mohl mít vůči projektantovi nárok na náhradu škody zhotovitel stavby, pokud nakonec musel provést vícepráce způsobené vadou projektu na své vlastní náklady. V důsledku judikatury Nejvyššího soudu ČR, která v takových situacích jednoznačně preferuje objednatele, je to totiž poměrně častá situace. Vadu stavby (či potřebu zvýšení její ceny) způsobí projektant, ale náklady na její odstranění nakonec fakticky nese zhotovitel stavby. V případě zhotovitele se přitom jedná o majetkovou újmu (škodu) ve smyslu českého práva, neboť zhotovitel za vynaložení dodatečných nákladů na provedení víceprací žádnou majetkovou protihodnotu od objednatele nezíská. Zhotovitel však narazí na zásadní problém spočívající v tom, že nemá s projektantem žádný smluvní vztah – projektovou dokumentaci totiž projektant obvykle vytváří na základě smlouvy uzavřené s objednatelem (investorem) a mezi zhotovitelem stavby a zhotovitelem PD žádný přímý smluvní vztah není. Zhotovitel proto nebude moci uplatňovat vůči projektantovi nárok na náhradu škody vyplývající z porušení projektantovy smluvní povinnosti podle § 2913 NOZ.
Je otázka, zda by zhotovitel stavby případně mohl uplatňovat nárok na náhradu škody vůči projektantovi z titulu projektantova zaviněného porušení zákonné povinnosti na základě § 2910 OZ. Máme na mysli situace, kdy vada PD spočívá v porušení obecně závazné právní povinnosti stanovené sice nikoliv zákonem, ale vyhláškou vydanou k jeho provedení, jako je např.:
– vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb vydaná k provedení stavebního zákona;
– vyhláška č. 169/2016 Sb., která byla vydána k provedení zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (viz § 92, odst. 1 zmíněného zákona) a stanoví povinný rozsah PD veřejné zakázky na stavební práce, a to včetně soupisu stavebních prací a výkazu výměr;
– vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb.
Mohl by zhotovitel v takovém případě tvrdit, že se projektant dopustil porušení zákonem stanovené povinnosti ve smyslu ustanovení § 2910 OZ?
Podle komentářové literatury se za porušení povinnosti stanovené zákonem považuje i porušení povinnosti stanovené v nařízení vlády nebo vyhláškách ministerstev, správních úřadů nebo orgánů území samosprávy, pokud byly tyto předpisy vydány na základě zákona a v jeho mezích. Poškozený zhotovitel by v takovém případě mj. musel tvrdit a prokázat příčinnou souvislosti mezi zaviněným porušením povinnosti projektanta a majetkovou újmou (škodou) zhotovitele, jakož i to, že došlo k zásahu do absolutního práva zhotovitele, jak to vyžaduje ustanovení § 2010 OZ (v tomto případě by se jednalo o zásah do zhotovitelova vlastnického práva, neboť jde o újmu na jeho jmění). Není nám známa žádná judikatura k takovému případu. Teoretický rozbor této problematiky již přesahuje možnosti tohoto článku.
Jak řešit vnitřní rozpory PD. Která část PD je rozhodující pro definování díla?
Již jsme se zmínili o častém případu, kdy je určitá část stavby obsažena ve výkresové části PD, avšak chybí ve výkazu výměr. V souvislosti s tím pak vznikne na stavbě spor o to, jak má dílo vlastně vypadat – platí charakteristika stavby obsažená ve výkresové části nebo ve výkazu výměr?
Univerzální odpověď na tuto otázku neexistuje a popsaný problém je třeba řešit vždy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, a to zejména na základě smlouvy o dílo, ve které je předmět díla nějakým způsobem definován. Kromě toho, že smlouva v daném případě obsahuje odkaz na PD (která však obsahuje právě popsaný rozpor), může být dílo popsáno i v jiných částech a v dalších přílohách smlouvy, z nichž pak vyplyne, jak je třeba smlouvu vykládat. Má-li smlouva o dílo více příloh, obsahuje často také ustanovení o tom, která z příloh má v případě rozporů přednost před ostatními přílohami. Právě toto ustanovení obsahující hierarchii příloh smlouvy může dát odpověď na to, jak má dílo vypadat.
Přikláníme se k názoru, že pokud určitou část stavby obsahuje alespoň některé z ustanovení smlouvy nebo jen některá z jejích příloh či alespoň některý z dokumentů, na něž smlouva odkazuje, měla by být tato část provedena v rámci celé stavby, aniž by přitom došlo ke zvýšení ceny díla. Jestliže je totiž nějaká část stavby obsažena třeba i jen v jednom z dokumentů, jejichž prostřednictvím je dílo definováno, lze tvrdit, že už díky tomu se tato část stala součástí díla a není podstatné, že v ostatních dokumentech chybí. Tento názor bude často možné odůvodnit i ustanovením § 2594 OZ, podle něhož má zhotovitel upozornit objednatele na nevhodnou povahu příkazu, který mu dal objednatel k provedení díla. Za takový nevhodný příkaz lze považovat i PD opatřenou objednatelem a předanou zhotoviteli, jestliže tato PD obsahuje vnitřní rozpory.
Odpovědnost zhotovitele stavby za vady PD
V předchozím textu jsme již zmínili ustanovení § 2594 OZ, které je při řešení důsledků vad PD důležité proto, že upravuje správný postup zhotovitele díla v případě, že mu dá objednatel při realizaci díla nevhodný pokyn. Při standardním uspořádání, kdy PD stavby opatřuje objednatel (investor) u jiné osoby, než je zhotovitel stavby, se za takový objednatelův pokyn daný zhotoviteli považuje také PD, neboť PD je vlastně detailní instrukcí objednatele o tom, jak má prováděná stavba vypadat.
Pokud zhotovitel zjistí, že PD, podle které má stavět, je vadná, může se ve vztahu k objednateli bránit právě postupem podle ustanovení
§ 2594 OZ. Zmíněné ustanovení a na něj navazující
§ 2595 OZ zní takto:
§ 2594
1. Zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.
2. Překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné formě.
3. Lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o dobu přerušením vyvolanou. Zhotovitel má právo na úhradu nákladů spojených s přerušením díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.
4. Zachová-li se zhotovitel podle odstavců 1 a 2, nemá objednatel práva z vady díla vzniklé pro nevhodnost věci nebo příkazu.
§ 2595
Trvá-li objednatel na provedení díla podle zřejmě nevhodného příkazu nebo s použitím zřejmě nevhodné věci i po zhotovitelově upozornění, může zhotovitel od smlouvy odstoupit.
Zhotovitel je tedy podle § 2594 OZ povinen bez zbytečného odkladu upozornit objednatele na nevhodnost (resp. vadu) projektové dokumentace, a pokud vada projektu překáží řádnému provádění díla, musí zhotovitel v nezbytném rozsahu přerušit práce až do nápravy stavu (např. až do předložení bezvadné projektové dokumentace). Pokud se zhotovitel zachová podle těchto pravidel, nebude mít vůči němu objednatel práva vyplývající z vad díla, jejichž příčinou je vada PD (viz § 2594, odst. 4 OZ). Zároveň se o dobu vyvolanou výše uvedeným přerušením prací prodlužuje lhůta, kterou má objednatel na dokončení svého díla a zhotovitel má také právo na úhradu nákladů spojených s přerušením prací v důsledku vad projektu. K těmto nákladům mohou patřit např. výdaje na práce spojené s přerušením realizace díla, na ostrahu objektu po dobu přerušení, na nájemné za stavební stroje marně placené po dobu přerušení prací atd. Nepatří k nim však zvýšení ceny díla v důsledku tzv. víceprací, jež jsou důsledkem vady PD. Trvá-li objednatel na provedení díla podle nevhodného projektu, má zhotovitel právo požadovat, aby mu objednatel dal tento pokyn písemně, a případně může i odstoupit od smlouvy o dílo (viz § 2595 OZ).
Podle odstavce 1 ustanovení § 2595 však zhotovitel nemá povinnost upozornit objednatele na vadný pokyn (zde tedy na vadnou PD), pokud zhotovitel nemohl vadu PD zjistit ani při vynaložení potřebné péče. V praxi mezi zhotovitelem a objednatelem vznikají spory o tom, zda zhotovitel danou vadu mohl a měl odhalit během krátkého času, který měl vymezen ke kontrole PD. Vzhledem k tomu, že tato otázka je otázkou odbornou, bude o ní soud zpravidla rozhodovat na základě znaleckého posudku.
Nepochybně existují vady PD, které by odborník v dané oblasti odhalit měl, zatímco odhalení jiných vad nelze spravedlivě požadovat ani po odborníkovi jednajícím s řádnou péčí. Na příklad u statických vad projektu se obvykle setkáváme s námitkou zhotovitelů, že takové vady při přípravě stavební zakázky odhalit nelze, protože by to od zhotovitele vyžadovalo spočítat statickou část projektu v podstatě od samého počátku znovu.
Pokud jde o příklady, kdy zhotovitel stavby vadu PD naopak odhalit mohl a měl, uveďme dva případy řešené Nejvyšším soudem ČR (dále jen „NS“):
V rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4815/2010 ze dne 19. 3. 2012 se NS zabýval situací, kdy v provedené půdní vestavbě došlo k průhybu podlah a praskání spár mezi dlaždicemi.
Podle znaleckého posudku předloženého soudu měla PD na tuto stavbu nedostatky, a to zejména poddimenzování konstrukce, jakož i nejednoznačnou dokumentaci a specifikaci materiálů. Podle dalšího posudku předmětná PD nebyla dostatečná a srozumitelná a postrádala především jasné určení podlahového systému Cetris. Znalec uvedl, že podle předané dokumentace nebylo možné zhotovit podlahy tak, aby nevykazovaly vady. V posudku bylo dále uvedeno, že při běžných zkušenostech zhotovitele bylo možné zjistit případné vady a nedostatky PD před samotnou realizací po-dlah či v jejím průběhu. NS následně potvrdil závěr, že zhotovitel stavby mohl a měl odhalit vadu PD spočívající v tom, že rozpětí, které bylo v PD mezi trámy, které jsou pod deskami Cetris, a tloušťka těchto desek jsou nepřiměřené.
Pro odpovědnost zhotovitele za vady stavby způsobené chybnou dokumentací se NS vyslovil také v rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 253/2005 z 28. 3. 2007, jež se týkalo vad novostavby rodinného domku spočívajících v prasklinách mezi jeho jednotlivými částmi.
Podle znalce byly vady stavby způsobeny vadnou PD, v níž chyběly dilatační spáry, které byly vzhledem k charakteru a členitosti stavby nezbytné. Soudy v této kauze dospěly k závěru, že zhotovitel novostavby měl při vynaložení odborné péče zjistit, že projekt, který neobsahuje dilatační spáry, je vadný a byl povinen na tuto vadu objednatele upozornit. Pokud tak neučinil, odpovídá za vady díla způsobené tímto vadným projektem. Soudy všech instancí vyšly z tvrzení soudního znalce, který před soudem prohlásil, že vada PD spočívající v nenavržení dilatačních spár byla školní chybou a zhotovitel byl odborně způsobilý k jejímu rozpoznání, neboť tato vada musí být i při letmém nahlédnutí do výkresové dokumentace odborníkům jasná.
Podle Nejvyššího soudu je zhotovitel povinen upozornit objednatele na vadu PD i v případě, že objednatel je také odborníkem, od něhož lze očekávat, že vadu PD odhalí – tento závěr je obsažen v rozhodnutích NS sp. zn. 23 Cdo 2009/2016 ze dne 6. 9. 2016 a sp. zn. 32 Cdo 2116/2007 ze dne 21. 2. 2008. Ani případná objednatelova odbornost a objednatelovy znalosti nezbavují zhotovitele povinnosti odhalit vadu PD a upozornit na ni, jedná-li se o vadu odhalitelnou.
Závěrem
Podle mých zkušeností je prvotní příčinou celé řady problémů ve stavebnictví vada projektu. Časté jsou situace, kdy je výkresová část projektové dokumentace v rozporu s výkazem výměr, jejž zpracoval týž projektant. Příčina problémů je tedy u projektanta, ale jejich důsledky obvykle zatěžují investora (objednatele) stavby a jejího zhotovitele, který nezřídka musí ze svých prostředků hradit náklady na odstranění vad stavby způsobených vadami projektu. Projektant často nemá majetek (či pojištění) dostatečné k náhradě škody způsobené vadou projektu, takže investor se snaží uplatňovat svá práva spíš u zhotovitele díla. Kromě toho, odpovědnost projektanta je v českém právu upravena poměrně nedůsledně a díky tomu se projektantovi mnohdy daří, aby se této odpovědnosti vyhnul. Je na investorovi, který si obvykle nechává u projektanta zpracovat projektovou dokumentaci, aby se alespoň prostřednictvím smlouvy uzavírané s projektantem snažil dosáhnout uspořádání, které bude projektanta nutit ke zvýšení kvality jeho produktu. Další možností, jak by se investor mohl vypořádat s vadami projektu, je příprava stavby v režimu design & build, kdy zhotovitel stavby dodává nejen samotnou stavbu, ale i projektovou dokumentaci – pak za stavbu i projekt odpovídá jedna osoba, která se své odpovědnosti nemůže jen tak zprostit.
JOSEF ČERNOHLÁVEK
Tento článek vychází zároveň v časopise Bulletin Stavební právo a čerpá z knihy Právní spory ve stavebnictví autorů Josefa Černohlávka a Petra Doubravy.
Dr. Josef Černohlávek (*1970)
je advokát a rozhodce se specializací na stavební právo. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Advokátem se stal roku 1996. Od roku 1998 provozuje vlastní advokátní praxi v rámci advokátní kanceláře AK Ürge & Černohlávek (cernohlavek@ur.cer.cz).
