Komory v úzkých

Co můžeme očekávat od novelizace zákona o výkonu povolání

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) připravuje po „rekodifikaci“ stavebního práva „velkou novelu“ zákona 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů, inženýrů a techniků činných
ve výstavbě. Obsahem novely je, mimo jiné, přesun některých samosprávných kompetencí komor na ministerstvo. Konkrétně jde o kontrolu MMR nad obsahem a rozsahem činností dle jednotlivých oborů autorizace. Proč by to znamenalo návrat do hluboké minulosti? Je návrh ministerstva pro naše profese nepřijatelný? Vracíme se k pouhé „regulaci oprávnění“ pro vybrané činnosti ve výstavbě, s komorami coby „správci razítka“?

Vznik zákona
Zákon o vzniku povolání vznikl záhy po změně politického režimu v roce 1990. Obnovil postavení architektů a civilních inženýrů jako osob vykonávajících svobodné nebo také nezávislé povolání na vlastní nebezpečí a odpovědnost.¹ Pojetí výkonu povolání označovaných též jako „artes liberales“ se proměňuje v průběhu tisíciletí trvání naší civilizace. Jejich hlavními znaky zůstává po celou dobu vysoký stupeň kvalifikace, zvýšená míra osobní odpovědnosti plynoucí z vykonávání profese a individuální vztah ke klientovi, který je velmi obtížné anebo nemožné anonymizovat. V případě naší profese jsou to též individuální a obvykle neopakovatelné lokální podmínky, vázané k místu stavby. Protože má kvalita výkonu „artes liberales“ zásadní vliv na zdraví, životy a majetek občanů, a zároveň je tato kvalita pro svou komplexnost obtížně hodnotitelná laiky, jsou tato povolání tradičně vyčleněna z výkonu běžné moci zvláštním zákonem, zaručujícím při výkonu profese vysoký stupeň svobody a nezávislosti bez přímé ingerence a intervence státu. Odtud označení „svobodná“ nebo „nezávislá“ povolání.

Samosprávné profesní komory
Moderní vývoj dospěl ke koncepci samosprávných profesních komor s vysokou mírou autonomie pro správu vlastní profese. Jádrem „artes liberales“ jsou po celou dobu civilizačního vývoje profese lékařské, profese právní a profese související s tvorbou vystavěného prostředí, tedy povolání architektů a civilních inženýrů.² S rostoucí mírou komplexnosti a specializace dochází samozřejmě k diferenciaci i na poli našich profesí. To, co zůstává neměnné a co nás od ostatních „artes liberales“ stále odlišuje, je individuální odpovědnost za dílo jako celek, jakkoli se povaha samotného díla proměnila od doby cechovních stavitelů z individuálního počinu na týmovou spolupráci specializovaných odborníků.

Novelizace zákona
Zákon 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, byl samozřejmě v průběhu času několikrát novelizován, v návaznosti na vývoj české a evropské legislativy. Počet novel nedosáhl tak úctyhodné frekvence jako u stavebního zákona, takže šlo až dosud o právní normu poměrně stabilní. Současná příprava „velké novely“ zákona výkonu povolání je vyvolána „novým“ stavebním zákonem 283/2021 Sb. V novele jde mimo jiné především o změnu obsahu a režimu oprávnění k výkonu povolání, tedy autorizace.

Autorizace
Oprávnění a rámec výkonu našich povolání jsou vymezeny v prvních třech odstavcích druhého paragrafu zákona,³ které uvádějí, že:
1) autorizací se rozumí oprávnění k výkonu odborných činností;
2) autorizace v oboru nebo specializaci opravňuje k výkonu činností podle stavebního zákona;
3) autorizované osoby jsou povinny vykonávat povolání v souladu s tímto zákonem.

Body 1 a 3 vymezují samotný výkon profese v celé jeho komplexnosti, zatímco bod 2 vymezuje vztah výkonu profese k postupům podle stavebního zákona.⁴

Změny v pojetí autorizace
Hlavní novinkou novely je přesunutí oprávnění k vykonávání činností podle druhu autorizace ze zákona do vyhlášky MMR, a to včetně stanovení podrobností o rozsahu působnosti jednotlivých autorizací a specializací. To bylo zatím dosavadním zákonem svěřeno do pravomoci komor. Zdánlivě drobná úprava má odebrat komorám samosprávu nad výkonem vlastní profese a svěřit ji státní byrokracii. To je v rozporu s pojetím nezávislých povolání, zmíněným v úvodu. A nejen to. Změny zákona podléhají otevřenému legislativnímu procesu včetně připomínkování a schvalování návrhu, zajišťujícímu kontrolu nad jejich přípravou, případně možnost korekce v připomínkovém řízení a čtení zákona v Parlamentu. Změny vyhlášek takový způsob kontroly ani zdaleka nemají.

Komplexita vs. specializace
Mimoto je novelou zdůrazněno dělení projektování na dílčí výkony v rámci svého oboru. Komplexita projektu jako díla, vznikajícího týmovou spoluprací, ale vždy s jednou hlavou a myšlenkou, se bohužel vytrácí. V úpravách paragrafů jsou zdůrazňovány vybrané činnosti podle stavebního zákona. Z veškerých odborných činností poskytovaných v souvislosti s udělenou autorizací se stávají další odborné činnosti. Jestliže jsme měli podle původního znění zákona povinnost přizvat k činnostem přesahujícím rozsah oboru kolegy s příslušnou autorizací nebo specializací u vybraných činností ve výstavbě, podle nového znění tak musíme činit vždy. Profesní zodpovědnost se tak novelou mění na naplňování výčtu činností uvedených ve vyhlášce. Ze zákona mizí oprávnění zastupovat stavebníka v řízeních podle stavebního zákona. Před zveřejněním návrhu k připomínkování byla naštěstí opravena chyba, kterou se omezovalo oprávnění autorizovaných architektů vypracovávat prováděcí dokumentaci pouze pro rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci. Autorizovaní inženýři ale mají ztratit oprávnění zpracovávat všechny části dokumentace v celém rozsahu stavby, příslušející oboru jeho autorizace, jak tomu bylo doposud.

Disciplinární odpovědnost a další změny
Mezi úpravy netýkající se vymezení výkonu profese patří „přitvrzení“ u disciplinárních opatření, včetně rozšíření disciplinární zodpovědnosti plynoucí z tohoto zákona a vnitrokomorových předpisů také na „jiné právní předpisy“. To může znamenat do budoucna povinnost komor zabývat se v disciplinárních řízeních navíc dalšími právními předpisy mimo rámec zákona o výkonu povolání. Taková úprava jde proti smyslu vymezení vykonávání „artes liberales“ samostatným zákonem mimo výkon běžné moci, jak bylo zmíněno v úvodu.

Do poslední oblasti úprav patří změny v pořádání Valné hromady České komory architektů, která má být nově svolávána jen jednou za dva roky. Pozitivní změnou je zavedení předsedy Autorizační rady ČKA, čímž se napravuje dosavadní nepoměr zástupců ČKA vůči zástupcům ministerstev v Autorizační radě. Diskutabilní je vypuštění paragrafu o ustavujících výborech komor. Jde sice o paragraf již neúčinný, ale jako záznam a připomínka vzniku našich komor stále důležitý. Zvlášť když se novelou upravuje také Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, a nová Česká komora zeměměřičů byla ustavena teprve 11. 12. 2023.

Proč jsou navržené změny nepřijatelné…
Ministerstvo pojalo novelizaci zákona 360/1992 Sb. dílčím způsobem, redukovaným na odstavec 2 § 2 zákona.⁵ Z tohoto úhlu pohledu se autorizace může jevit jako prostý výčet jednotlivých oprávnění, přirovnatelných třebas k jednotlivým skupinám oprávnění k řízení motorových vozidel A, B, C, D, a T. Takové pojetí sleduje tendenci k specializaci a rozlišování jednotlivých oprávnění, především ale oslabuje a popírá základní smysl regulace nezávislých povolání, artes liberales, popsaný v úvodu. Smyslem zákona o výkonu povolání není prostý výčet a rozlišení oprávnění v oboru, natož pak jejich přesunutí pod kontrolu státní moci. Smyslem zákonné úpravy je zajištění odborné kvality výkonu povolání a vymezení profesní odpovědnosti, a to ve vztahu ke klientovi, ke společnosti a k vlastní profesi. Podrobné vymezení odpovědnosti a její kontrola ve třech uvedených oblastech je obsahem vnitrokomorových předpisů. Zúžení návrhu novely na perspektivu „vybraných činností ve výstavbě“ proto opomíjí komplexnost výkonu povolání a vymezení odpovědnosti vůči klientovi a vůči profesi samotné. Naopak, nepřekvapivě, zdůrazňuje odpovědnost vůči společnosti, a to ještě redukovanou na vztah autorizovaných osob a státní moci. Navíc návrh rozmělňuje osobní odpovědnost za projekt jako celek na řadu dílčích odpovědností podle jednotlivých oborů.⁶ Garance díla jako výsledku práce týmu se vytrácí. Dosud byla odpovědnost stvrzená otiskem autorizačního razítka potvrzením profesionální úrovně projektu jako celku, sestávajícího z jednotlivých částí zpracovaných osobně nebo za spoluúčasti kolegů v částech přesahujících rozsah vlastního oboru. Přestože má toto pojetí z principu rozsahu specializací jiný důraz u architektů a jiný u civilních inženýrů, stvrzuje dosud u pozemních staveb kvalitu díla jako celku architekt nebo inženýr pozemních staveb.⁷ Jejich autorizace není jednou z dílčích autorizací v řadě, je autorizací zastřešující. Oba mohou být právě proto zároveň nositeli zakázky ve vztahu ke klientovi, což je vztah nespadající do oblasti stavebního práva. V tom je dosavadní postavení obou našich komor rovnocenné.

Koroze samospráv
Opakované pokusy ministerstva ingerovat do kompetencí komor a postupně tyto kompetence omezovat a podřizovat kontrole státní správy nejsou ojedinělými „chybami“, ale důsledkem zúženého chápání výkonu svobodného, tedy na veřejné správě nezávislého povolání jen jako „regulace oprávnění“ k vybraným činnostem ve výstavbě, tedy činnosti plně podléhající státní byrokracii (úředníkům MMR) a „prozatím“ spravované komorami coby „správci razítka“. Z této perspektivy jsou komory jen dočasným zprostředkovatelem výkonu státní moci a je jen otázkou času, než se z autorizací stanou „zkoušky odborné způsobilosti“. Roviny osobní odpovědnosti, individuálního vztahu ke klientovi, tvůrčího přístupu s respektem k Vitruviovým nárokům Firmitas, Utilitas a Venustas, tedy komplexní odbornosti a kvality výkonu povolání, jsou mimo rámec chápání státní byrokracie. Zároveň je potřeba mít stále na paměti, že zápas o svobodu není nikdy dobojován a je jen na nás, v jaké míře si tady a teď dokážeme nezávislost našich povolání obhájit.

MARTIN KLODA

Martin Kloda (* 1969)
Autorizovaný architekt, člen pracovní skupiny pro legislativu ČKA, doktorand Ústavu urbanismu FA ČVUT s tématem výzkumu vlivu procesů veřejné správy na kvalitu vystavěného prostředí.

Publikováno v časopise Materiály pro stavbu 5/2024

Materiály pro stavbu 5/2024

---

POZNÁMKY:

1. „Mezi taková povolání, označovaná později jako ‚artes liberales‘, jež tradičně obdobné regulaci podléhala, patřilo povolání stavitelské … a lékařské … pozdějším historickým vývojem byla k této skupině profesí přičleněna i profese právní – neuvažujeme-li pro určitou specifičnost profesi a stav soudcovský … Všechny tyto tři profesní oblasti tvoří jádro regulovaných nezávislých povolání i v současnosti.“ Plos 2018, str. 3, 4
   Citace z úvodu ke knize PLOS, J. Zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. komentář a výklad náležitostí a podmínek samostatného výkonu profese. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018. ISBN 978-80-7598-172-1. ↩︎
2. „Larousse uvádí jako první doložené datum výskytu tohoto pojmu (inženýr) rok 1556 … Ve Francii byl dokonce založen v roce 1720 inženýrský sbor mostní a silniční a v roce 1795 pak i odpovídající vysoké technické učení, přičemž došlo k oddělení inženýrství vojenského a civilního.“ Plos 2018, str. 13. ↩︎
3. Zákon 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě:
   Část první, Úvodní ustanovení, § 2
   (1) Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí oprávnění fyzických osob k výkonu odborných činností ve výstavbě nebo odborných činností v souvislosti s prostorovými a funkčními změnami v území.
   (2) Autorizace v příslušném oboru, popřípadě specializaci podle tohoto zákona opravňuje k výkonu vybraných činností ve výstavbě. Autorizace není pod- mínkou pro výkon těchto činností osobami uvedenými v části šesté tohoto zákona.
   (3) Osoby, kterým byla udělena autorizace podle tohoto zákona (dále jen „autorizované osoby“), jsou povinny vykonávat svoji činnost v souladu s tímto zákonem. ↩︎
4. Samotný stavební zákon jako speciální zákon k zákonu 500/2004 Sb. Správní řád vymezuje (bohužel ne zcela uspokojivě) instituce, kompetence, postupy a podmínky správního rozhodování v oblasti vystavěného prostředí. ↩︎
5. Vybrané činnosti ve výstavbě, viz zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, Hlava IV, Činnosti ve výstavbě. ↩︎
6. „Specializace vyvolaná objemem dat, podnětů a změn – informací a z toho plynoucích inovací, které musí být zvládnuty, nese s sebou vedle mnoha přínosů základní nedostatek – stavbu v její celistvosti již nemůže zvládnout a poznatky o ní v sobě integrovat pouze jedna osoba… Tento proces byl v současnosti značně urychlen užitím nových ‚globalizujících‘ informačních technologií, nových technologií stavebních, s proměnou trhu a tím i s proměnou některých částí profesní praxe, byť základní profesní principy zůstávají zachovány.“ Plos 2018, str. 13. ↩︎
7. „Zvláštní charakter povolání architekta a (civilního) inženýra spočívá jednak v osobním tvůrčím výkonu určeném vždy jednotlivému konkrétnímu adresátu – klientu, jednak (a především) v odpovědnosti s tímto výkonem spojené. A právě tato celistvá profesní odpovědnost je a bude základem veškerých výkladů o standardech profesních výkonů i o standardech profesní dokumentace.“ Plos 2018, str. 14.
   „Plánování a projektování je neredukovatelné na pouhé technikálie.“ Tamtéž, str. 17. ↩︎