V roce 2006 byl schválen a vydán nový stavební zákon, který zásadním způsobem změnil postupy při povolování staveb, ať už pozemních nebo staveb vodních děl. Stavební zákon byl vydán ve sbírce zákonů pod číslem 183/2006 Sb. V této souvislosti byl schválen tzv. změnový zákon č. 186/2006 Sb., kterým byla změněna řada dalších předpisů, včetně vodního zákona č. 254/2001 Sb. V tomto příspěvku chci vymezit některé změny v postupech při povolování staveb vodních děl.
Povolení vztahující se ke stavbám vodních děl jsou povolení: k provedení vodních děl, k jejich změnám a změnám jejich užívání, jakož i k jejich odstranění. V případě, že slouží vodní dílo k nakládání s vodami a je-li vydání tohoto povolení k nakládání s vodami třeba, lze povolit stavbu vodního díla pouze za předpokladu, bylo-li povoleno odpovídající nakládání s vodami nejpozději současně s povolením stavby vodního díla. V průběhu vodoprávního řízení o povolení stavby takovéhoto vodního díla je tedy nezbytné, aby bylo vedeno také řízení o povolení k nakládání s vodami. Vydání povolení ke stavbě vodního díla vyžaduje, pokud vodní zákon nestanoví jinak, každá stavba vodního díla a její změna, či změna užívání stavby vodního díla.
Příslušným k povolení stavby vodního díla je tzv. speciální stavební úřad dle ustanovení § 15 stavebního zákona. Působnost speciálních stavebních úřadů vykonávají vodoprávní úřady ve všech věcech s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování. Povolení pro stavby mohou vydat speciální stavební úřady (vodoprávní úřady) jen se souhlasem obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, který ověřuje dodržení jeho podmínek; souhlas není správním rozhodnutím. Jestliže se nevydává územní rozhodnutí ani územní souhlas, postačí vyjádření obecného stavebního úřadu o souladu navrhované stavby se záměry územního plánování. Obecný stavební úřad tedy i nadále rozhoduje o povolení umístění takovýchto staveb, ale o samotné realizaci (povolení realizace) rozhoduje speciální stavební úřad (vodoprávní úřad).
Povolení umístění stavby vodního díla musí vždy předcházet samotnému vodoprávnímu řízení o povolení realizace stavby vodního díla. Jak jsem již zmínila výše, takovéto povolení vydává obecný stavební úřad, který jej může vydat v různých formách dle stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Jako jedna z nejběžněji a nejčastěji používaných forem povolení umístění stavby vodního díla je územní rozhodnutí o umístění stavby vydávané v územním řízení. V případech nekonfliktních staveb v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, pro jejichž umístění nestanoví dotčené orgány podmínky a s nimiž projeví souhlas sousedé, lze místo územního rozhodnutí vydat územní souhlas. Stavby vodních děl jsou stavby většinou podléhající povolení umístění ve formě územního rozhodnutí, tj. nelze ve většině případů použít výše uvedené zjednodušené formy povolení umístění. Jednou z variant, která by přicházela v úvahu, je povolení umístění stavby vodního díla formou uzavření veřejnoprávní smlouvy, která je specifickým institutem dle stavebního zákona a správního řádu a nahrazuje (v případě jejího uzavření) konkrétní rozhodnutí – územní rozhodnutí.
Další fází, která následuje při povolování stavby vodních děl, je povolení realizace stavby vodního díla ve vodoprávním řízení vedeném vodoprávním úřadem. Řízení o povolení stavby vodního díla se vždy zahajuje na žádost stavebníka, který hodlá stavbu vodního díla realizovat. Žádost o vydání stavebního povolení má stavebním zákonem ustanovením § 110 a prováděcí vyhláškou k vodnímu zákonu č. 432/2001 Sb. přesně stanovené náležitosti, včetně dokumentů předkládaných jako přílohy k žádosti. Konkrétní náležitosti žádosti jsou odlišné podle typu konkrétního vodního díla o jehož stavbu se žádá [1].
Vodoprávní úřad je povinen po zahájení řízení oznámit jeho zahájení všem známým účastníkům, a to dle ustanovení § 112 stavebního zákona a zaslat pozvání k ústnímu jednání, bude-li vedeno. Vodní zákon v ustanovení § 115 odst. 8 stanoví vlastní postup a lhůty vodoprávního úřadu a způsoby doručování ve vodoprávním řízení. Pozvání k ústnímu jednání doručí vodoprávní úřad do vlastních rukou účastníku řízení nejméně 8 dnů, ve složitějších případech nejméně 30 dnů přede dnem konání ústního jednání. Po tuto dobu musí být vyvěšeny i vyhlášky o ústním jednání v případech, že se bude doručovat formou veřejné vyhlášky. Vodoprávní úřad přitom účastníky upozorní, že na námitky, které nebudou sděleny nejpozději při ústním jednání, se nebere zřetel. Vodní zákon, stejně jako předchozí právní úprava, vychází z faktu, že konkrétní vodoprávní povolení může mít závažné dopady na vodní poměry v širokém okolí, a proto v případech, kdy konkrétní povolení vodoprávního úřadu může ovlivnit vodní poměry v širším okolí, ukládá povinnost vodoprávnímu úřadu doručovat je veřejnou vyhláškou [2].
Každý účastník řízení má právo uplatňovat námitky směřující proti zamýšlené stavbě vodního díla, musí uvést skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a své námitky musí odůvodnit, jinak k nim vodoprávní úřad nepřihlédne. V této souvislosti je nutné upozornit na skutečnost, že vždy je třeba rozlišovat námitku od pouhého nesouhlasu. Každý účastník může uplatňovat pouze námitky, které se týkají jeho nebo jím chráněných práv a zájmů (vlastník sousedního pozemku tak může namítat ohrožení svého pozemku, nikoli již ohrožení pozemku třetí osoby). Občanská sdružení, která jsou účastníky řízení podle zvláštního zákona, mohou uplatňovat námitky, pokud je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývají (typicky sdružení na ochranu přírody a krajiny může namítat, že povolovaná stavba bude mít škodlivý vliv na okolí, např. může znečistit vody). Platí tedy princip, který bychom mohli nazvat „každý má pouze své námitky“ [3]. Dle nového stavebního zákona je nezbytné odlišovat námitky, které mohou být uplatněny v územním řízení, a námitky, které mohou být uplatněny ve stavebním (potažmo vodoprávním) řízení. Tato právní úprava je celkem nová a je vhodné na ni upozornit, protože námitky podávané účastníky při vodoprávním řízení musí být odůvodněny, a je tedy zapotřebí si uvědomit, jaké odůvodnění lze použít. Dalším odůvodněním nezbytnosti tohoto odlišování je i skutečnost, že stavební zákon v ustanovení § 114 odst. 2 uvádí, že k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží.
Vodoprávní úřad musí posuzovat navrhovanou stavbu z hledisek uvedených ustanovením § 111 stavebního zákona a dále z hledisek ochrany vodních poměrů v daném území a z hledisek ochrany přírodních systémů souvisejících s povolovaným vodním dílem dle ustanovení § 15 odst. 6 vodního zákona. Slouží-li vodní dílo k nakládání s vodami a je-li vydání tohoto povolení k nakládání s vodami třeba, lze stavbu vodního díla povolit, pouze bylo-li povoleno odpovídající nakládání s vodami, a to nejpozději současně s povolením stavby vodního díla, viz výše. Vodoprávní úřad může v určitých konkrétních případech vyzvat žadatele o stavební povolení k předložení návrhu manipulačního řádu.
Výsledkem vodoprávního řízení je vždy vydání rozhodnutí, kterým se stavba povoluje nebo nepovoluje, tj. stavební povolení. Příslušné stavební povolení může také obsahovat podmínky, za kterých může stavebník stavbu uskutečnit. Některé podmínky mohou vyplývat ze závazného či jiného stanoviska dotčených orgánů státní správy, které jsou oprávněny se vyjadřovat v daném řízení. Dále vodoprávní úřad ve stavebním povolení stanoví povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých je vydává, a účel, kterému má vodní dílo sloužit.
Za zajímavou můžeme označit skutečnost, že stavby vodních děl nelze pouze ohlásit jako některé „obecné“ stavby povolované pouze dle stavebního zákona. Vodní zákon však stanoví povinnost vlastníkovi každé stavby nebo nemovitosti, u které chce provést udržovací práce, které by mohly negativně ovlivnit životní prostředí nebo stabilitu vodního díla, je ohlásit vodoprávnímu úřadu. V takovémto případě může vlastník stavby udržovací práce provést až po sdělení vodoprávního úřadu, že proti jejich provedení nemá námitek. Vodoprávní úřad může stavebníkovi sdělit, že k provedení těchto udržovacích prací je vyžadováno vodoprávní povolení. Dále je možné ohlásit i obnovu vodních děl zničených živelní pohromou nebo havárií.
Po ukončení realizace stavby vodního díla je vždy nezbytné zajistit povolení k jejímu užívání. Užívání stavby je upraveno stavebním zákonem. Protože nový stavební zákon stanovil úplně jiné způsoby povolování užívání staveb, než bylo doposud zvykem, je vhodné, byť krátce, tyto nové instituty zmínit. Stavebním zákonem č. 183/2006 Sb. dochází k výraznému procesnímu zjednodušení a zkrácení doby pro započetí s užíváním dokončené stavby, a to uplatněním zásady, že stavebník má právo stavbu užívat, pokud ji provedl v souladu s vydanými povoleními, opatřeními, územním plánem a ověřenou dokumentací a pokud tato stavba neohrožuje některé chráněné zájmy. Formy užívání konkrétních staveb jsou odlišné podle konkrétního typu stavby, a to nejenom v oblasti staveb pozemních, ale i u staveb vodních děl, byť praxe většinou přistupuje k této skutečnosti opatrně a kloní se spíše k závěru, že stavby vodního díla vždy vyžadují přísnější režim, a to i u kontroly možnosti stavbu užívat. Můžeme konstatovat, že stavby, jejichž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit, mohou být užívány až ve chvíli, kdy obdrží stavebník od vodoprávního úřadu souhlas s jejich užíváním – kolaudační souhlas. V těchto případech se klade větší důraz na kontrolu stavu stavby ze strany vodoprávního úřadu. U ostatních dokončených staveb je vyžadováno oznámení o započetí užívání [4].
V současné době se však připravuje i novela vodního zákona, kterou by mohlo dojít k dalším změnám při postupech vodoprávních úřadů a stavebníků.
Literatura:
1) Kadečka, S. a kol.: Správní řád, Praha, ASPI 2006, s. 481.
2) Nietschová, J.: Vodoprávní řízení podle nového zákona o vodách, Vodní hospodářství, 2002, č. 7, s. 209.
3) Kliková, A. – Hamplová, E. – Havlan, P. – Valachová, K.: Stavební právo příručka, Linde Praha, 2007, s. 143–156.
4) Kliková, A.: Vodní právo, disertační práce, Brno, PrF MU 2008.
JUDr. Alena Kliková, Ph.D., (*1974) je odbornou asistentkou na katedře správní vědy a správního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity.
