O stavebnictví se často hovoří jako o indikátoru zdraví
ekonomiky. Je to logické: poptávka po výrobních prostorách vypovídá
o rozvoji výroby, generuje výrobu stavebních hmot
a poměrně vysokou zaměstnanost.
i v tomto oboru poněkud snížily tradičně vysoké požadavky
na kvantum pracovní síly. Zaměstnanost ve stavebnictví
a výrobách souvisejících, stejně jako v ostatních oborech
výroby (viz poptávka po výrobních prostorách) zvyšuje poptávku po
všem ostatním a ekonomika se rozbíhá. A vice versa…
Krize, to je právě onen obrácený chod. Proto kdysi J. M. Keynes
navrhoval jako řešení krizí masivní státní investice.
A skutečně, česká ekonomika zatím relativně nejlépe odolává
celosvětové krizi především díky tomu, že zejména
u nejnáročnějších stavebních děl – infrastruktura, liniové
stavby a další, financované či kofinancované ze zdrojů EU –
ještě problémy s nedostatkem likvidity nehrozí. Horší je
situace v oblasti developerských projektů bytové
a rezidenční výstavby. Developeři, ve značné míře pracující
s úvěry bank a finančních institucí, cítí svoji
zranitelnost a vyčkávají: drahé pozemky se nedají zhodnocovat
jinak než kvalitními projekty, ty ale vyžadují stále vyšší
investice, drahé materiály pro stavby se neobejdou bez
kvalifikované, tedy drahé pracovní síly. A kruh se uzavírá.
Trh vyčkává, ale ekonomika se stále pohybuje po spirále deprese.
Všeobecně se soudí, že příští půlrok sice prohloubí krizi, ale mohl
by ukázat i cestu z ní.
nestačí, existují ale některá místa, kritické uzly, jejichž
podpora by už mohla znamenat nastartování multiplikačního efektu
a ve spojení s dalšími zásahy i „samovolnými“ pohyby
znovu nastartovat trh a poslat firmy do černých čísel. Jedná
se především o energetickou politiku, onu známou kontroverzní
ekologizaci staveb i stavebnictví. Nebo o high-tech
potřebné pro tzv. chytré stavby – ICT technologie pro řízení
vnitřního prostředí staveb, které optimalizují provoz budovy
a výrazně tak šetří energie, ale zlepšují i prostředí pro
uživatele.
nabízejí – existují mnohá další řešení jak v procesu samotné
výstavby, tak i její přípravy. A to jsme se ještě
nezmínili o možných systémových opatřeních – počínaje
kooperací všech zúčastněných (bank, stavebních firem i státní
správy a samosprávných orgánů) a konče např. zlepšováním
péče o bezpečnost staveb (zajištění proti nemalým objemům
krádeží) i na stavbách, logistickým řešením pro velké
rozvojové zóny – ani o dluzích státu vůči individuálním
stavebníkům v oblasti podpory ekologických a spořících
úprav existujících i nově vznikajících staveb.
Nadcházející Stavební veletrhy Brno a také veletrh Urbis
Invest budou v této situaci ideální příležitostí pro diskuse
„just in time“! A to tím víc, čím tvrdší budou dopady recese
na české stavební firmy a trh vůbec. V podstatě existuje
jen málo podobných příležitostí, jako je tak široce založený
a strukturovaný stavební veletrh. Příležitostí nejen ke
střetům názorů – na efektivitu stavebnictví, finanční náročnost
staveb, na úspory a „úspory“ – ale i příležitostí
okamžitě konfrontovat teorii se zkušenostmi firem i lidí
z praxe. Dubnové Stavební veletrhy Brno 2009 a Urbis
Invest, největší svátek stavebnictví u nás, tak bude –
a již dnešní stav přihlášek i podoba doprovodného
programu to potvrzuje – ideálním workshopem pro každého člověka
i firmu, kteří chtějí, stejně jako ti nejúspěšnější ve světě,
přijímat krizi jako výzvu a recesi ekonomiky jako šanci ke
znásobení úspěchu a tím i zisků.
