Předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Pavel Křeček na středeční tiskové konferenci jednoznačně prohlásil, že podle mínění ČKAIT Praha nemá mít samostatné stavební předpisy (PSP), a schvaluje tak snahu ministerstva pro místní rozvoj o zbavení Prahy tohoto práva v rámci novelizace stavebního zákona. Komora tak reaguje na přijetí novely PSP, která nebyla dostatečně projednána a nezahrnuje úpravy ustanovení kritizovaných Komorou.
ČKAIT dlouhodobě kritizuje některá technická ustanovení Pražských stavebních předpisů. O odlišnosti urbanistického přístupu zpracovatelů PSP a technicistního pohledu ČKAIT už jsme psali zde. Mezitím však Rada hlavního města Prahy 11. 8. odmítla „velkou“ novelu zpracovanou týmem pod vedením Františka Korbela a radního Matěje Stropnického, jejíž vypracování zadala v únoru a která byla projednána s MMR, ČKAIT a městskými částmi. Naopak velmi nestandardně přijala verzi předloženou bez předchozího projednání primátorkou Adrianou Krnáčovou. Tento materiál, jehož autoři nebyli dosud zveřejněni, se shodoval až na několik málo výjimek (§45, §66 a §78–82) se zněním účinných PSP (srovnání zde).
Během patnáctidenní lhůty se sešlo 2202 připomínek, z toho 805 bylo označeno jako zásadní. Dle důvodové zprávy „všechny připomínky odborů MHMP a zásadní připomínky městských částí byly řádně vypořádány,“ o osudu připomínek jiných subjektů se nehovoří. Rada následně 18. 9. návrh novely PSP schválila. Město chce dosáhnout souladu s názorem MMR do 23. října, k notifikaci Evropské komisi chce Praha poslat předpisy 26. října, nicméně postoj MMR bude zřejmě odmítavý.
Výhrady ČKAIT tedy nadále přetrvávají (detainí popis výhrad zpracovaný Ing. Bukovským je níže) a fakt, že politické vedení města přijetím pokoutně vytvořeného materiálu s následným bleskovým připomínkovým řízením shodilo půl roku dojednávání „velké“ novely a vypořádávání připomínek, jen utvrdil stanovisko Komory, která souhlasí se snahou MMR zbavit Prahu možnosti stavební předpisy vydávat.
Tento krok, k němuž se zřejmě schyluje, však povede jen k další právní nejistotě ohledně projektování a výstavby, což potvrzují i zástupci developerů oslovení ČTK. Generální ředitel developerského koncernu Trigema Marcel Soural soudí, že podle celostátních předpisů se může v Praze stavět jen velmi komplikovaně. „Někdy padají argumenty, že i Brno staví podle celostátních předpisů, ale to má výjimky. V případě, že by v Praze platily celostátní předpisy, bude trvat několik měsíců či let, než se výjimky vyjednají i pro hlavní město. Bude tady stále období nejistoty, kdy nebudeme schopni připravovat nové projekty, protože je nebudeme mít podle čeho připravovat. A pokud ano, tak podle špatného předpisu, což způsobí, že nám nebudou projekty ekonomicky vycházet,“ oponuje Soural, podle nějž je důležité, aby platilo něco dlouhodobě a bylo to pro všechny závazné.
Generální ředitel Central Group Dušan Kunovský kritizuje hlavně celý proces přijímání nového předpisu. „Příběh Pražských stavebních předpisů je již několikátým konkrétním příkladem legislativního chaosu, nekoncepčnosti a nepředvídatelnosti veřejného sektoru ve vytváření podmínek pro podnikání a investování. Celý proces má na soukromé investory zejména dva hlavní a velmi negativní dopady – zbytečné navýšení nákladů spojených s přípravou nových projektů a především pak značné prodloužení již tak dost zdlouhavých a komplikovaných povolovacích procesů. Stačí si jen uvědomit, že jen během posledního roku bylo ve hře celkem šest variant legislativy upravující výstavbu v Praze – původně platná OTP, celkem čtyři verze PSP i celostátní předpisy,“ upozornil Kunovský. I on by uvítal, aby trh konečně dostal jasná a dlouhodobě platná pravidla.
Vedení Prahy tak svou nekoncepčností zřejmě připraví město o možnost mít moderní předpis pro jeho budování, který se při svém zavedení v říjnu 2014 setkal s převážně pozitivním ohlasem jak ze strany architektů a urbanistů, tak developerů, a který vznikal s neobvyklým zaujetím a zájmem o rozvoj města. Z odborné diskuse se po zásahu lobby provozovatelů reklamy stalo politikum a výsledkem roční přetahované je, že přijde vniveč enormní množství práce a energie, investovaných s vizí zlepšení města, a spousta vynaložených prostředků.
Ondřej Mika
Usnesení č. 2204, tisk číslo R-19162, Rady MHMP z 15. 9. 2015 – znění verze PSP, vypořádání připomínek a důvodové zprávy.
Zajímavý komentář Adama Gebriana k situaci kolem PSP z 25. 8.
Výhrady ČKAIT vůči poslední verzi PSP
Ing. Ladislav Bukovský, předseda Oblastní kanceláře ČKAIT Praha, uvádí hlavní negativní dopady předpisu i po jejich úpravě, schválené v srpnu 2015:
● Návrh nařízení řeší některé urbanistické vztahy, zavádí nejednoznačné regulativy určující prostorové limity staveb. Zavádí nová pravidla pro odstupy staveb od hranice pozemku, zavádí nejednoznačné výškové regulativy; nejednoznačnost požadavků vytváří podmínky pro možné korupční jednání stavebníků i dalších osob.
● Zavádí nejednoznačná pravidla pro vymezování veřejných prostranství a jejich kvalitativní standard. Podrobně se věnuje například uličním stromořadím nebo částečné regulaci reklamy, vše bez rozdílu, zda se jedná o centrum nebo periferii.
● Direktivně požaduje budování zahuštěného města, bez ohledu na potřeby obyvatel a lokality.
● Oproti vyhlášce č. 268/2009 Sb., která stanoví obecné technické požadavky v České republice, byly bez důvodu zrušeny či významně pozměněny definice, které jsou z hlediska plnění základních požadavků na stavby závažné – jedná se např. o definici pojmu stavba pro obchod, výrobu a skladování, odlišná je definice havarijní jímky atd.; došlo k bezdůvodnému snížení některých požadavků na bezpečnost a minimální kvalitativní standard staveb.
● Byly významně omezeny požadavky na vlastnosti stavebních konstrukcí oproti celostátně platným požadavkům, s výjimkou těch, které byly výslovně dodatečně požadovány Ministerstvem pro místní rozvoj.
● Byly zrušeny požadavky pro vybrané druhy staveb – na stavby pro obchod, výrobu a skladování, ubytování, školská a tělovýchovná zařízení, servisy a opravny motorových vozidel, čerpací stanice pohonných hmot.
Nařízení je zmatečné ve vztahu ke stavebnímu zákonu a jeho prováděcím předpisům. Nerespektuje pojmy definované stavebním zákonem, který provádí, a pojmy prováděcích předpisů stavebního zákona, které jsou vzájemně konzistentní. S některými pojmy a definicemi stavebního zákona přitom pracují další právní předpisy (např. rodinný dům), daňové, finanční, energetické aj. Nařízení zavádí zbytečné pojmy, jako např. individuální bydlení, které nedefinuje.
Nařízení by mělo zachovat stejný přístup k technickým normám a používání odkazů na „normové hodnoty“ jako další stavební předpisy (vyhlášky č. 268/2009 Sb., 398/2009 Sb., 23/2008 Sb. a 104/1997 Sb.). Současný sjednocený odkaz na vybrané normové hodnoty v § 84 je zmatečný a nedostatečný a v praxi velmi složitě uplatnitelný.
Odkazy na normové hodnoty řeší mj. relativně operativní změny technických norem, které vyplývají z úprav normových požadavků v důsledku nových poznání a stavu techniky, a to i v návaznosti na evropské a mezinárodní normy. Některé požadavky řešené normovými hodnotami byly zcela zrušeny, např. požadavky na větrání, které by byly v Praze odlišné, ale to může vést k omezení bezpečnosti uživatelů staveb.
Zásadně nesouhlasíme s řešením technických požadavků podle určených norem. Tento postup je podle našeho názoru v neshodě s právním pořádkem; ze znění § 4a zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že takové normy jsou určeny pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, stavby však nejsou a nemohou být výrobkem. Vidíme vysoké riziko, že takový postup nemusí soudy akceptovat a následně mohou být uplatněny škody z nedostatků předpisu. Navíc tento postup je uživatelsky nepřívětivý a těžce v praxi uplatnitelný, neboť je vždy nutno prostudovat minulá čísla Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření (dále ÚNMZ) a prověřit aktuální stav. Navíc ÚNMZ neodpovídá za publikované normy či jejich části.
Nepřesné převzetí vybraných dílčích ustanovení českých technických norem vytržených z kontextu celého znění normy (jak věcných a technických, tak i terminologických ustanovení) do návrhu nařízení zakládá mnohé zásadní problémy – např. jsou uvedeny pouze autory zřejmě náhodně vybrané požadavky, nikoliv však postupy, jak tyto požadavky ověřit či změřit; nebyly vybrány požadavky zřejmě omezující ekonomickou efektivitu některých developerských projektů, bránící některým osobám v jejich „tvůrčím rozletu“.
Za zásadní považujeme, aby byl přístup k technickým normám a odkazy na normové hodnoty řešeny shodně ve všech prováděcích předpisech stavebního zákona.
Po podrobném rozboru lze konstatovat, že návrh nařízení ve znění schváleném Radou hl. m. Prahy dne 15. 9. 2015 omezuje i požadavky bezpečnost a kvalitativní vlastnosti staveb, zejména:
● § 32 Kapacita parkování a příloha č. 2 – Povinné počty parkovacích míst u novostaveb jsou zredukovány v porovnání s vyhláškou 26/1999 Sb., to znamená, že dojde k zvýšenému využívání veřejných prostranství k parkování se všemi důsledky pro průjezdnost ulic (HZS) a povede ke snížení čistoty ulic a zvýšení ekologické zátěže území (kroužící auta, hledající místo k zaparkování);
● § 44 odst. 1 – snížení světlé výšky obytných místností až na 2,4 m v kombinaci s omezeným požadavkem na větrání vytváří riziko rozvoje plísní a významně zhoršuje kvalitu vnitřního prostředí staveb a hygienické podmínky;
● § 44 odst. 3 – užívá nejednoznačně definovaný termín podkrovní podlaží (viz § 2 písm. o) bod 4.), chybí však zcela požadavek na výšku podkrovních místností;
● § 45 č. l. 1 termín „se dbá na proslunění“ neobsahuje jakýkoliv požadavek; požadavek na proslunění navrhovaných min. 80 % bytů znamená, že u 20 % bytů, v takových bytech je přípustné ignorovat požadavky na přístup přímého slunečního záření do bytů. To znamená významné snížení přístupu denního světla do bytů, a to jak v centru, kde by to bylo v některých případech ještě pochopitelné, ale i na periferii, kde není k tomuto omezení jakýkoliv důvod;
● § 45 č. l. 7 bezdůvodný požadavek na součet ploch okenních otvorů – řádné denní osvětlení lze zajistit i menšími okny (záleží na velikosti místnosti, tloušťce stěny, podílu neprůsvitných konstrukcí v okně, vnějším stínění atd.). Samotná velikost okna osvětlení negarantuje a ani k tomu není nezbytnou podmínkou. Požadavek je nadbytečný.
● § 46 odst. 1) – požadavek na větrání obytných a pobytových místností je nedostatečný, nižší než ve vyhlášce č. 268/2009 Sb.;
● § 56 schodiště – požadavky jsou zcela odchylné od požadavků vyhlášky č. 268/52009 Sb. ve znění pozdějších předpisů s tím, že jsou omezeny nejen bezpečnostní požadavky, ale i funkční požadavky, např. minimální šířka stupňů;
● § 64 ochrana před bleskem je definována natolik obecně, že ji bude nutno zřídit ve všech domech, i tam, kde to není nezbytné. Chybí požadavky na výpočet řízení rizika a na zřízení základového zemniče;
● § 65 ochrana před povodněmi a přívalovým deštěm – podle návrhu je v aktivní zóně záplavových území možno realizovat novou bytovou výstavbu, což je v zásadním rozporu s povinností vytvořit pro občany takové podmínky, aby nebyli ohroženi ani na zdraví ani na majetku. Ustanovení je rovněž v rozporu požadavky § 67 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
● Návrh neobsahuje specifické požadavky pro stavby pro obchod, ubytovací zařízení, pro skladování, garáže, servisy a opravny motorových vozidel, stavby školských a tělovýchovných zařízení, neobsahují dostatečné požadavky na konstrukce a jejich funkční detaily, např. i na výplně otvorů.
● Chybí požadavek na výšku podlahy obytných místností nad terénem v okolí domu a na výšku podlahy nad hladinou podzemní vody, a to ani odkazem na určené nomy. Nerespektování této zásady je podle dlouholetých zkušeností jednou z hlavních příčin pronikání vlhkosti do chráněných konstrukcí podlah v takových bytech.
● Na rozdíl od celostátní vyhlášky č. 268/2006 Sb., chybí povinnost denního osvětlení prostoru hlavního domovního schodiště bytového domu.
Návrh nařízení dále omezují požadavky na parkování v domech a na pozemcích staveb, a to i na periferii; požadavky na parkování vycházejí z účelově vymyšlené a nekorektně specifikované hrubé podlažní plochy, která není v korelaci s počtem uživatelů ani s počtem např. bytových jednotek, tedy není v jednoznačné korelaci s nezbytnými parkovacími prostory. Požadavek však přináší významné úspory developerům.
Návrh nereflektuje komplexní požadavky na úspory energie a energetickou efektivitu staveb, a to zejména u staveb financovaných z městského a státního rozpočtu.
V současné době předložený návrh nařízení byl zcela nedostatečně upraven, v současné navržené podobě vytváří bariéry v podnikání, přinese značné komplikace projektantům a stavbyvedoucím v důsledku nekompatibility se stavebními a dalšími právními předpisy zejména z hlediska jejich odpovědnosti za stavby. Mnohá ustanovení omezují zejména bezpečnostní a kvalitativní standardy staveb, mohou přinést velké úspory developerům, poškodí však občany jako spotřebitele, ale i město Prahu jako významného investora.
Došlo k bezdůvodnému snížení či k úplnému zrušení některých požadavků na konstrukce, na bezpečnost a kvalitní standard. Nový občanský zákoník staví z hlediska odpovědnosti výše odborníka než zákazníka jako spotřebitele (a spotřebitelem, v právním významu tohoto slova, je nepodnikající fyzická osoba, tedy v daném případě stavebník, resp. vlastník rodinného domu nebo bytové jednotky).
Návrh obsahuje řadu nejednoznačných ustanovení, která povedou k nejednoznačným výkladům – jedná se zejména o použití pojmů přiměřeně, obvykle či zpravidla.
Vzhledem ke skutečnosti, že odpovědné osoby v administrativě a ve vedení města Prahy nejsou schopny zajistit smysluplný předpis, který řeší technické požadavky na stavby, navrhujeme:
● Akceptovat návrh MMR – změnu stavebního zákona, kterou nebude mít hl. m. Praha právo vydávat vlastní požadavky na využití území a obecné technické požadavky v hlavním městě Praze.
● V Praze je nutno respektovat základní technické požadavky na stavby platné v celé ČR, jako požadavky ochrany veřejného zájmu, v lokálních předpisech či výjimkách řešit nezbytné výjimky v návaznosti na umístění stavby v památkové zóně či na sídlišti či periferii Prahy, v případech pokud je to nezbytné.
● Stanovit podmínky pro úspory tepla a energie z hlediska udržitelnosti města – vytvoření nároků a předpokladů pro vznik SmartCity, chytrého města, s komplexním a optimalizovaným přístupem k urbánnímu i architektonicky řešenému prostoru, inženýrské i stavební infrastruktuře, která preferuje optimalizaci v oblasti stavebně konstrukční, včetně maximálního využití místně dostupných obnovitelných zdrojů energie.
● Bylo zcela opomenuto řešení podmínek sociálního bydlení a dočasné sociální ubytování, kde asi nebude možno či nutno splnit všechny obecné požadavky.
V mnohém se výtky k verzím PSP opakují; je to dáno tím, že při přípravě návrhu nařízení nebyly opakovaně vzaty v úvahu připomínky ČKAIT, ale ani dalších připomínkujících orgánů a osob.
tisková zpráva ČKAIT
