V Plzni se uskutečnila další debata ze série Otevřeného think thanku architektů (OTTA). Diskutovalo se tu o zapojení veřejnosti do komunikace o veřejném prostoru a jeho proměnách i o aktivitě občanských hnutí a iniciativ.
Zástupci České komory architektů poprvé v historii konání těchto panelových diskusí vyjeli mimo svoji pražskou kancelář. Komora první mimopražský OTTA uspořádala ve spolupráci se společností Plzeň 2015 v rámci programu Pěstuj prostor. Debat se zúčastnilo 21 řečníků, navázala vernisáž výstavy studentů architektury Virtuální Plzeň I.
Plzeňský OTTA byl dosud také nejdelší. První blok s názvem Spolupráce městských institucí, odborné sféry a neziskových organizací při zapojování veřejnosti do proměn veřejného prostoru se týkal možností dohody veřejné správy a občanského sektoru na společných postupech a projektech. Druhý blok s tématem Komunitní plánování a participační projekty ve veřejném prostoru přinesl zkušenosti z realizovaných projektů. Poslední blok byl nazvaný Architektura a veřejný prostor: Aktivizace veřejnosti při hledání a artikulaci veřejného zájmu a zaměřil se na občanské aktivity.
Na úvodní slovo Milana Svobody navázal Petr Lešek, první místopředseda ČKA a garant platformy OTTA. Upozornil, že i státem zřízený orgán, jakým je Česká komora architektů, k prosazování svých cílů potřebuje aktivitu zvenčí. Při péči o kvalitu vystavěného prostředí je žádoucí nejen přítomnost aktivistických organizací, ale i spoluúčast veřejnosti. Doporučil proto iniciativám a občanům, aby poskytli Komoře jakýkoliv podnět, který by mohl zlepšit architektonickou kvalitu našich měst a obcí. ČKA je v této oblasti aktivní a snaží se poukazovat na problémy či reagovat na jednotlivé kauzy, ale participace z vnějšku by jí mohla přinést další impulzy. „ČKA může být občanům a iniciativám partnerem při vyjednávání se státní správou a samosprávou,“ dodal Petr Lešek a dále zhodnotil situaci a nástroje ČKA, mezi něž patří osvěta, architektonické soutěže, ovlivňování grantové politiky a připomínkování zákona o veřejných zakázkách. Zdůraznil, že ČKA může fungovat jako rozcestník aktivit spojených s architekturou (vystavěným prostředím) a jako garant odbornosti a že síla ČKA je právě v jejím zákonném pověření a povinném členství. Zmínil také, že se zapojováním veřejnosti do oblasti architektury a urbanismu je nutné začít již v dětském věku. Programy pro mateřské školy a besedy s architekty v rámci dalších stupňů vzdělávání zvyšují zájem o podobu veřejného prostoru u mladé generace.
Podporu cílenému vzdělávání mládeže vyjádřil i Jakub Potůček, historik architektury a člen hnutí Za krásnou Olomouc. Vyzdvihl nezastupitelnou roli kvalitního prostředí, na nějž by měl být brán zřetel zejména u dětí a mládeže: „V zahraničí je běžné, že školky staví význační architekti, u nás tato praxe chybí.“
K tématu osvěty se vyjádřila také Jolana Říhová z Nadace Proměny, která ve svém programu Zahrada hrou přispívá ke zlepšení školních zahrad a v programu Parky pak vypisuje architektonické soutěže, které čerpají z principů participace. K tématu vzdělávání mládeže se přihlásil hlavní pořadatel plzeňského OTTA Petr Klíma se svými kolegy ze společnosti Plzeň 2015. V příštím roce by tak mohl proběhnout OTTA s tímto tématem právě v Plzni.
Přítomni byli i zástupci měst. O programu Ladíme Prahu! hovořila Lucie Stejskalová z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. „Nedávná akce nazvaná Nábřeží žije! přinesla velkou odezvu – je vidět, že občanům záleží na tom, co se v jejich městě děje,“ uvedla. Vývoj debaty přinesl i zjištění, že touha obyvatel zapojit se do rozhodování o jejich bezprostředním okolí je různorodá a mnohdy nepředvídatelná. Zatímco plzeňské referendum o stavbě nákupního centra Aréna/Corso Americká se setkalo se zájmem (účastnilo se ho 42 % voličů), opakované výzvy města ke spoluúčasti podle ředitelky Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně Ireny Vostracké končí většinou nevyslyšeny.
„Vše je otázkou zvyku. Tam, kde je participace cíleně prosazována, ji občané vítají a rovněž se na ní značnou měrou podílejí. Příklad tohoto jednání můžeme pozorovat v poslední době například v Litomyšli,“ uvedl Mirek Vodák ze sdružení CBArchitektura.
V závěru účastníci diskuse promluvili o tom, jakou váhu občanským iniciativám přikládá veřejnost a jakým způsobem s nimi komunikují státní orgány. Většina řečníků z řad aktivistů se shodla na tom, že jim bývá dávána nálepka potížistů. Matěj Hollan z Brnění dokonce použil přirovnání, že města aktivisty vnímají jako obtížný hmyz, a dodal: „Největším problém při jednání se zástupci města vidím v tom, že se stále odvolávají na čísla. Přijde jim, že nespokojených občanů je v porovnání s celkovým počtem obyvatel menšina, a tudíž mají pocit, že jejich názor nemusejí vůbec brát v úvahu.“ Martin Krsek z Ústí-Aussig.net doplnil, že nedůvěru vůči aktivismu nemá jen část veřejnosti, zástupců měst a obcí, ale i státní instituce. To se projevilo v situaci, kdy sdružení zorganizovalo rozloučení s jednou z budov areálu bývalé ústecké nemocnice, kterou letos v říjnu její vlastník, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, nechal zbourat. Zástupci vedení univerzity, kteří se měli akce zúčastnit, ji nakonec vyhodnotili jako rizikovou a informovali o ní městskou policii.
Vzhledem k naléhavosti otázky participace a aktivismu chce ČKA podnítit každoroční setkání k oběma tématům. Vnímá potřebu podporovat a prohlubovat diskusi o možnostech a metodách spolupráce městských institucí, neziskových organizací a odborné sféry (včetně ČKA), souvisejících s tématem vystavěného prostředí měst i s participativními projekty.
Zuzana Hošková
Nejnovější komentáře