Dnes a denně se dočítáme, jak je to u nás s bydlením těžké. Jak je pro mladé lidi nedostupné, že se málo staví a bytů je nedostatek. Jenže když se rozhlédnu kolem sebe, nevidím žádné Pražáky třicátníky, kteří by neměli kde bydlet a marně se poptávali mezi známými po pronájmu. Zato znám člověka, který se už rok marně snaží prodat byt. Denně také jezdím kolem dvou domů, na nichž už přes rok visí cedule: Na prodej.
Poznámka: Tento text z července 2023 napsala naše kolegyně z vydavatelství Business Media One, šéfredaktorka časopisu Můj dům Markéta Klocová a vyšel v časopise Stavba 3/2023. Vydáváme jej online jako vzpomínku na ni. Bohužel Markéta nás nečekaně a předčasně opustila v lednu 2024. Vydavatel Hynek Paťorek o ní s úctou napsal: „Byla součástí našeho týmu a hlavně časopisu Můj dům neuvěřitelných 18 let a bude nám všem chybět. Markéta byla nesmírně pracovitá a zároveň skromná.“ Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům a Markétina nejbližší spolupracovnice na ni v editorialu vzpomíná: „…výborná novinářka, nejlepší šéfová mého života a po všech stránkách skvělý člověk. Děkujeme jí nejen za mnoho let výborné práce, ale i za její nadhled, optimismus a úsměv…“. Markétině dceři Lucii patří poděkování za poskytnuté fotografie z rodinného archivu.
Ale zpět od osobních dojmů k přesnější řeči čísel podle Českého statistického úřadu. Na konci roku 1989 u nás žilo 10 362 000 obyvatel, koncem roku 2022 jich bylo 10 828 000, tedy přesně o 466 000 více. Za posledních 33 let se ale počet domů a bytů u nás zvýšil o více než 484 0000, na každého nového obyvatele tedy připadá více než jeden dům/byt.
A jaký je ve skutečnosti průměrný počet osob v jedné domácnosti? Na základě sčítání lidu, domů a bytů v roce 2021 vychází celkový počet domácností v Česku na 4 813 000. Domů a bytů je 2 353 000, takže průměrný počet členů jedné domácnosti je cca dva.
Více než dva miliony domů, tedy naprostou většinu domovního fondu, představují rodinné domy. Bytových domů je asi desetkrát méně, i když většina z celkového počtu bytů se nachází právě v nich, protože rodinné domy mají obvykle pouze jeden byt. Rodinné domy s jedním bytem tvoří dvě třetiny všech obydlených domů s byty.
Téměř dva miliony domů v Česku bylo v době sčítání obydlených, neobydlený byl přibližně každý sedmý dům.
Nejrozšířenějším vlastníkem domů byly fyzické osoby, které vlastnily 88,3 % všech obydlených domů v Česku, ve Středočeském a Zlínském kraji to bylo vlivem výrazné převahy rodinných domů dokonce 92,3 % obydleného domovního fondu. Celkově druhá nejčastější forma vlastnictví – spoluvlastnictví vlastníků bytů, typická pro bytové domy, je výrazně nadprůměrně zastoupena především v Praze, kde byla zaznamenána u více než pětiny obydlených domů.
Jednoduchá úvaha
Už z toho plyne, že domů a bytů je u nás prostě dostatek. Kam se tedy všechny ty nové domy a byty ztrácejí? Člověk nemusí být nositelem Nobelovy ceny za ekonomii, aby mu došlo, že v době nízkých úrokových sazeb a vysoké inflace je nejbezpečnějším způsobem uložení peněz investice do nemovitostí a že je to také nejlepší způsob, jak se zabezpečit na stáří. Mít své vlastní bydlení bez nutnosti platit vysoký nájem a k tomu ideálně ještě nějaký ten byt na pronájem, kterým si dotyčný vylepší příjem v důchodu. Mnohé byty proto končí jako investiční bez stálého obydlení.
Tato úvaha má ovšem jednu vadu na kráse. V okamžiku, kdy všichni budou mít své vlastní bydlení plus nějaký ten byt na pronájem, nebude, komu ho pronajmout. Maximálně cizincům v rámci krátkodobého ubytování.
Je ovšem fakt, že cizinců u nás přibývá, celkový přírůstek obyvatel ČR od roku 1989 jde hlavně na vrub příchodu cizinců.
Tak vymíráme, nebo ne?
Další oblíbenou mantrou všech vlád od revoluce je, že se u nás rodí málo dětí, a tedy že nebude dost pracantů na to, aby uživili důchodce. Pomiňme fakt, že vzhledem k využití moderních technologií nepotřebujeme více řidičů moderních traktorů, kombajnů či kamionů, abychom zajistili dostatek chleba i pro důchodce, a že to celé je spíše hra o přerozdělování peněz ve společném měšci.
Podívejme se teď na to, kolik se u nás rodí dětí. Je pravda, že těsně po revoluci, v roce 1995, poprvé poklesl počet nově narozených pod 100 000/rok a cca 10 let se rodilo ročně pod 90 000 miminek. Od roku 2005 ale počet novorozeňat opět přesáhl 100 000 a za dalších pět let se jich narodilo 578 000, čím se předchozí deficit prakticky smazal. Od roku 2011 do roku 2019 pak počet novorozenců mírně převyšoval počet zemřelých.
Se statistikou zamávaly roky 2020 a 2021, kdy zemřelo podstatně více lidí, než se narodilo, což lze připsat možná covidu, možná ale také tomu, že průměrného věku dožití dosáhla silná populační vlna ze začátku 40. let minulého století. Z hlediska bydlení to znamená jediné – od roku 2020 do roku 2022 se uvolnily domy a byty minimálně po 195 000 domácnostech…
Oprav dům po babičce…
Je tu ještě jeden aspekt: 80 procent nemovitostí je v osobním vlastnictví svých majitelů. Znamená to, že tyto byty a domy se stávají předmětem dědictví a mohou řešit bytový problém – když ne dětí, tak vnuků a pravnuků původních majitelů. S prodlužujícím se věkem je pravděpodobné, že se tak stane později, než bude potřeba řešit vlastní bydlení u mladší generace. To ale není nic nového – už za minulého režimu bylo běžné, že se vnuci a vnučky stěhovali ke svým babičkám a dědečkům, aby po nich posléze získávali dekret na byt, který býval nájemní. I tehdy tak vlastně fungovalo jakési dědění nemovitostí…
Vícegenerační soužití dnes není zrovna v módě, proto tohle nepředstavuje asi recept na řešení bytové krize (je-li jaká). Horší je, že se mladí lidé moc nehrnou do starších domů po babičce a dědovi mimo Prahu. Jejich standard už jim nestačí a na rekonstrukci nemívají čas, peníze a nejspíš ani chuť. Jak už bylo zmíněno výše, neobývaný je v Česku zhruba každý sedmý dům.
Z tohoto pohledu je možná aktuální iniciativa Oprav dům po babičce, která od září umožní získat až milion korun dotace na zateplení a další úpravy starších objektů (půjde o 50 % nákladů, ale je možné dostat ještě další příspěvky).
Shrnuto a podtrženo – bytů u nás není rozhodně málo. Horší je, že ty nové, co se staví (už poměrně dlouho) jsou primárně určeny na investici, a nikoliv na trvalé bydlení. Tahle investiční strategie se může jednou vymstít – investice do vlastního bydlení však rozhodně ne.
Markéta Klocová, červenec 2023
