Podzemní komplex na Staroměstském náměstí v Mladé Boleslavi

Doprava je v historických centrech měst jedním ze základních problémů, s nímž je třeba se v souvislosti s rozvojem těchto městských částí zabývat. Specifická je takzvaná klidová doprava, tedy otázka parkování. Zajímavým způsobem bylo parkování vyřešeno v historické části Mladé Boleslavi.

Centrem historické části Mladé Boleslavi je Staroměstské náměstí, které v posledních desetiletích viditelně ztrácelo svoji funkci, stejně jako postupně mizel význam celého Starého města. V roce 2008 proto byla vypsána architektonická soutěž na obnovu náměstí, jejíž první etapa, zahrnující úpravy jižní části náměstí, byla před několika lety dokončena. Tuto část náměstí autoři řešili jako volnou pěší plochu, využitelnou pro kulturní a veřejné akce. V době mimo tyto aktivity funguje téměř celá jižní část náměstí jako velkoplošná, počítačem řízená fontána s vodními a světelnými efekty, vodními hrátkami a interaktivními prvky. 

Představitelům města i týmu projektantů však bylo stále více jasno, že k přilákání návštěvníků do historické části města je nezbytné zajistit odpovídající parkovací možnosti. To však bylo v rozporu s původní myšlenkou obnovy náměstí, která z této oblasti klidovou dopravu vylučovala. Po poměrně dlouhém rozvažování bylo nakonec rozhodnuto vyřešit problém v rámci druhé etapy úpravy prostoru – téměř stovka parkovacích míst vznikla v jeho severovýchodní části, kde byl v místě původní budovy hejtmanství, vybombardované za 2. světové války, neupravený náletový parčík. 

Parkovací dům
Parkovací dům byl navržen jako podzemní železobetonová konstrukce s posunutím o polovinu výšky patra mezi východní a západní částí objektu. Původně autoři projektu chtěli nezbytnou nadzemní část objektu v co největší míře maskovat, ve výsledném řešení ale ­vznikl výrazný a reprezentativní vstupní prostor (v němž je malé městské informační centrum) jednoznačně poutá zájem návštěvníků a mimo to umožňuje i konání menších společenských či kulturních akcí. 

S ohledem na požadavky územního plánu a stanovisko NPÚ architektonické řešení nakonec využilo částečně prosklené kupole ve tvaru rotačního ovaloidu, zakomponované do terénu. Kupoli pokrývá extenzivní zeleň, fixovaná v plastovém roštu. Původně se předpokládalo, že kupole bude celoprosklená, ale tato varianta byla považována za vizuálně příliš agresivní a navíc energeticky náročnou (s ohledem na nutnost chlazení v letních měsících). Také nákladově se prosklení kupole jevilo jako nepřijatelné – výsledkem je tedy částečné prosklení v kombinaci s přiznanou železobetonovou konstrukcí.

Celý vstupní prostor včetně kupole je částečně zapuštěn do terénu, takže z pěti metrů vysokého objektu vystupuje nad úroveň terénu pouze jeden metr konstrukce. Tím byla zachována potřebná dominance budovy, která však pohledově nepůsobí nijak razantně. 

Po zahájení výstavby parkovacího domu byla v průběhu výkopových prací objevena spleť dávno zapomenutých a důmyslně propojených podzemních prostorů, vytesaných v 17. století do skalního podloží pod náměstím.  Vedení města po dohodě s NPÚ rozhodlo tyto historické sklepy zpřístupnit pro veřejnost a vytvořit v nich centrum nabízející výchovné podněty a interaktivní zábavu především pro děti a mládež. Původní projekt musel být upraven, kapacita parkování se tak zmenšila z původních 100 na současných 85 parkovacích míst. Již nyní je však tato změna projektu jednoznačně hodnocena jako přínosná.

V kontaktu se středověkem
Samotná konstrukce parkovacího domu vychází z ideálního modulového systému 7,50 x 7,50 plus 4,75 x 7,50 metru, vytvářející obdélníkový půdorys s rozměrem 41,50 x 34,10 metru, v západním rohu atypicky uskočen v důsledku kontaktu se středověkým sklepením, který má o polovinu výšky vzájemně posunuty dvě podzemní a jedno nadzemní podlaží, spojují polorampy, schodiště a výtah. V prostoru parkovacího domu je umístěna také strojovna vzduchotechniky a rozvaděče silnoproudu a slaboproudu. Ve vstupní hale je pak situováno mimo jiné plně automatizované veřejné WC, použitelné i pro osoby se sníženou schopností pohybu a vstupní prostor do sklepení včetně kanceláře pro osobu, zajišťující jeho provoz. Zajímavostí této části budovy je socha Bedřicha Smetany s klavírem.

Nadzemní část objektu tvoří zelená střecha s intenzivní parkovou zelení, amfiteátr s pódiem, vodopád, bazének se sousoším Ctirada a Šárky (připomíná pobyt Bedřicha Smetany v Mladé Boleslavi), prvky pro volnočasové aktivity a interaktivní vodní prvky. Můžeme jmenovat například vodní kaskádu – stavebnicový flexibilní vodní systém z masivního dubového dřeva a nerez oceli s přívodem vody pomocí dvou manuálních vodních pump, mořský příboj – platformu z nerezové oceli umožňující houpání, skákání a točení se zvukovým efektem nebo taneční zvonkohru, umožňující vytváření jasných tónů pohybem nebo tancem na měděných destičkách.

Parkovací část objektu se navenek projevuje pouze částečně prosklenou kupolí nad vstupním prostorem, osázenou rozchodníky (s automatickým zavlažovacím systémem), obousměrnou vjezdovou rampou a prosklenou stěnou do vstupního prostoru. Železobetonové stěny jsou obloženy pískovcem, který byl nalezen během archeologických vykopávek v místě stavby.

Historické sklepní prostory jsou vybaveny komunikačním a světelným systémem, krytým uměleckými prvky, které korespondují s plastikami, umístěnými v jižní části náměstí. Pro návštěvníky sklepení je připravena videoprojekce, laserová prolézačka, lezecká stěna, nerezová klouzačka, chrlič kouře reagující na nášlapné dlaždice, periskop umožňující pohled do nepřístupných částí sklepení a řada dalších zajímavých atrakcí.

Doc. Ing. František Kulhánek, CSc.

Podzemní komplex v severní části Staroměstského náměstí v Mladé Boleslavi získal titul Stavba roku 2015 jako stavba, v níž se nápaditě propojuje současná potřeba parkovišť s potřebou odpočinkových ploch, a to při neotřelém využití historického podzemí.