Zemřel proslulý architekt Jan Kaplický

Architekt žil od emigrace v roce 1968 ve Velké Británii.
Zde také stojí jeho nejvýznamnější realizace. Proto neskrýval
nadšení, když zvítězil v mezinárodní architektonické soutěži
na návrh nové budovy Národní knihovny v Praze. „Je to
možná nejzávažnější okamžik v mém životě. Doufám, že se
uzavřel kruh od doby, kdy mě v roce 1955 nevzali v Praze
na techniku jako neuspokojivého žáka. Je to neuvěřitelná
čest,“ řekl Kaplický po oznámení výsledků. Protichůdné reakce
na tuto další z jeho neotřelých staveb ale ukázaly, že
i v případě tohoto vizionáře platí, že doma není nikdo
prorokem. Česká komora architektů zpochybnila průběh soutěže, návrh
pohaněl prezident Václav Klaus a následně se od ní odvrátili
i pražští politici v čele s primátorem Pavlem Bémem
a posléze i ministr kultury Václav Jehlička. Kaplického
však spory kolem stavby zvané Chobotnice dostaly do širšího
povědomí tuzemské veřejnosti.

„Je to další postava české kultury, kterou udolala česká
malost,“ řekl ČTK bývalý ředitel Národní knihovny Vlastimil
Ježek a vyslovil nad smrtí Kaplického lítost. Ježkovo působení
ve funkci bylo těsně spjato s prosazováním Kaplického návrhu,
kvůli němuž byl také funkce zbaven.

Zpěvák a architekt Pavel Bobek ČTK řekl, že Kaplický byl
jeho nejlepší přítel. „To, co se dělo s jeho vítězným
návrhem pro Národní knihovnu, jak to bylo zatraceno
a zpochybněno, že toto mu ubralo na životě. Hanba těm, kteří
na něj kydali hnůj. A já se nebojím říct, že to byl i pan
prezident,“ prohlásil Bobek. Václav Klaus byl ostrým kritikem
Kaplického návrhu, později se k němu připojil i Klausovi
blízký Pavel Bém, který jako pražský primátor významně přispěl
k tomu, že se stavba nerealizovala.

Loni v říjnu se Kaplický stal prvním člověkem, který
odmítl státní cenu, již uděluje ministerstvo kultury za přínos
v oblasti literatury, divadla, hudby, výtvarného umění
a architektury. Porota mu cenu udělila za mimořádné
architektonické dílo doma i v zahraničí.

Kaplického stavby rozhodně nejsou fádní. Jsou nepřehlédnutelné
a kontroverzní. Inspirací mu byly organické tvary
v přírodě – pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí šupiny, pro
což se vžilo anglické slovo blob (kapka či hrudka). Nejinak tomu
bylo i se slavným obchodním domem Selfridges
v Birminghamu, jakýmsi lesklým „pásovcem“, tvořeným
20 000 hliníkovými terči, který doslova oživil do té doby
šedivé město. Za vše mluví jedna z reakcí na tuto stavbu: „Tak
už konečně tu přistáli Marťani“.

Spolu s mladými spolupracovníky ve studiu Future Systems,
které v Londýně založil, se Kaplický snažil změnit tradiční
pojetí architektury, používal nezvyklé materiály, dbal na ekologii,
na využití přírodní energie a přirozeného světla. Jeho tým
uplatňuje i poznatky z výzkumu vesmíru a leteckého
a loďařského průmyslu, kde byly vyvinuty nové materiály –
pevné, lehké, odolné, bez spojů. K posledním zakázkám studia
patří například projekt nové stanice metra v Neapoli či muzeum
Maserati v Modeně.

Projekt pražské knihovny, která měla být otevřena v roce
2011, byl pro Kaplického silnou motivací a výzvou. Přestože se
zúčastnil několika českých soutěží, nebyl dlouho úspěšný.
A dával také najevo, jak těžko to nese. Říkal, že by si rád
navrhl alespoň lavičku nebo popelnici. Před svojí emigrací
v roce 1968 však rodák z pražské Ořechovky přece jen
v Česku svoji stopu zanechal. S jeho jménem je spojen
rodinný dům v Braníku a rampa k vile scenáristy
Jaroslava Dietla.

Dvě z Kaplického staveb uvedl před časem deník The
Independent mezi nejvýznamnějšími moderními stavbami. Kromě
Selfridges je to také novinářská tribuna na londýnském kriketovém
stadionu Lord’s, za kterou byl ateliér v roce 1999 oceněn
prestižní Stirlingovou cenou. Jde o celohliníkovou
poloskořepinovou budovu, která připomíná hlavu periskopu. Vypíná se
nad hřištěm a poskytuje dokonalý pohled na plochu. Obrovská
skleněná čelní stěna je skloněná, aby neodrážela slunce.

„Když navrhují letadlo Jumbo Jet, tak se taky neptají
každého pasažéra, co si o tom myslí. To nikam nevede, to
bychom nakonec chodili pěšky,“ říkal na adresu svých kritiků
Kaplický. Mezi jeho další projekty patří plovoucí most
v londýnské čtvrti Canary Wharf, mateřská škola připomínající
ulitu, turistické centrum ve Stonehenge či „neviditelný“ dům ve
Walesu. Ve Future Systems vznikly ale i návrhy lamp, nábytku,
skla či příborů.

Vlastní projekční kancelář založil Kaplický v roce 1979
poté, co se v Londýně profesně etabloval. Future Systems
pracovala i pro americký Národní úřad pro letectví
a vesmír (NASA). Tato „vesmírná“ zkušenost je z návrhů
studia dobře patrná. S Kaplickým léta spolupracovala
i jeho první žena, o 18 let mladší architektka Amanda
Levetová, s níž má syna Josefa. Druhé dítě, dceru Johanku, mu
ve středu porodila o 41 let mladší druhá manželka Eliška
Kaplicky Fuchsová, s kterou se vzali předloni na podzim.