Stavět energeticky šetrné stavby je dnes i u nás povinností. Trendy v nové výstavbě i u rekonstrukcí logicky směřují k energeticky úsporným řešením, která mají dopady do mnoha oblastí, a to nejen v samotném konstrukčním řešení, ale také v provozu a způsobu užívání objektů. V oblasti vytápění nelze opominout význam spotřebičů paliv jako hlavní nebo doplňkový zdroj vytápění, a to jak z hlediska ryze technického (energetická bilance a využití obnovitelných zdrojů), tak i z hlediska komfortu provozu.
Posouzení, zda budova je či není energeticky efektivní a jakému standardu odpovídá, se dnes provádí komplexně s cílem snížit nejen celkovou dodanou energii do objektu, ale také hlavně celkovou primární a neobnovitelnou primární energii, která tak lépe vyjadřuje efektivitu konkrétních energonositelů a zátěž životního prostředí. Tato energie se vyjadřuje v jednotlivých případech jako součin dodané energie a příslušných faktorů primární energie.
Faktory primární energie a neobnovitelné primární energie jsou dnes určeny vyhláškou č. 73/2013 Sb., o energetické náročnosti budov. Zde vidíme výraznou diferenci. Nejvyšší zátěž představuje elektřina s koeficientem 3,0, který vyjadřuje v zásadě účinnost jejího získávání. Zemní plyn s faktorem 1,1 reprezentuje jakousi „běžnou“ hodnotu, a proto se někdy používá jako základní varianta pro porovnání. Z hlediska zátěže primárních zdrojů je jednoznačně kvalitativně nejvýše kusové dřevo či dřevní štěpka s faktorem pouze 0,1. Snížení hodnoty neobnovitelné primární energie je tak dosažitelné nejen zvýšením parametrů obálky budovy, ale právě také zvýšením využití obnovitelných zdrojů energie a jejich kombinací. Graficky se vše přehledně zobrazuje v Průkazu energetické náročnosti budovy (www.prukaznadum.cz).
Na jaře 2016 byla zpracována ČVUT Praha a Univerzitním centrem energeticky efektivních budov studie, která porovnává pět základních variant vytápění rodinného domu a dokumentuje dosažení požadavků na energetickou náročnost objektu a jeho zatřídění. Základní zvolené varianty – plyn, tepelné čerpadlo, kotel na dřevo, elektrické přímotopy a elektrokotel – jsou potom modifikovány doplněním o krbová kamna a fototermický systém. Využití obnovitelných doplňkových zdrojů se prakticky u všech variant projeví v závislosti na stupni jejich využití jako příznivé: při vytápění zemním plynem naplní definici danou zákonem a mohou příznivě posunout objekt do klasifikační třídy A v Průkazu. Tento posun platí i pro variantu s tepelným čerpadlem. Zmíněná studie naproti tomu konstatuje, že u obou variant vytápění elektřinou je použití obnovitelných zdrojů přímo nutností, neboť tento zdroj vytápění nemůže splnit současný požadavek z pohledu neobnovitelné primární energie.
V přímé reakci na tyto současné trendy ve vytápění přichází společnost Schiedel s novým komínovým systémem KombiGas, který vyhovuje zvyšujícím se nárokům energetické soběstačnosti ve výstavbě v plné míře. Jeho koncepce vychází z toho, že nejvýznamnější podíl na vytápění rodinných domů a přípravě teplé vody má stále plynový kotel. V jednom komínovém tělese se proto nacházejí dva samostatné průduchy. První keramický komínový průduch je určený pro připojení spotřebiče na pevná paliva. Druhý plastový slouží k odvodu spalin od plynového kondenzačního kotle. Systém vedle odvodu spalin zajistí samozřejmě i přívod spalovacího vzduchu do plynového kotle. Oba komínové průduchy mají optimalizované parametry, které zaručí technicky správné, dispozičně výhodné a ekonomické použití pro oba spotřebiče. Součástí komínového tělesa je navíc další volná šachta, která může být využita pro připojení solárních kolektorů.
Další informace o systému Kombi-Gas se dozvíte na www.kombigas.cz.
podle podkladů společnosti Schiedel
