Chateau Troja Residence

Pražská Troja je místem se zajímavou a bohatou historií. Jedním ze svědků minulosti je i areál bývalého panského statku ze 17. století. Náročná rekonstrukce společně s výstavbou nových objektů proběhla podle projektu ateliéru LOXIA.

Panský statek a hospodářský dvůr byl postaven hrabětem Václavem Vojtěchem ze Šternberka koncem 17. století současně se severním křídlem zámeckého letohrádku Troja. Ke konci 18. století byl přestavěn, byla postavena stará trojská pošta (objekt B), rozlehlé chlévy a další hospodářské budovy. V první třetině 19. století byl opatřen novou klasicistní branou a zaznamenal další úpravy. O století později byla mezi obytnou budovou a stájemi na jižní straně dvora dostavěna budova továrny. Od roku 1980 statek těžce chátrá vinou několik let se vlekoucích restitučních sporů. V roce 2002 byl areál zatopen povodní.

Rezidenční projekt spojuje šest památkově chráněných historických a sedm nových moderních budov. Součástí areálu jsou nově navržené polosoukromé francouzské zahrady a soukromé předzahrádky přístupné z bytů, které se nacházejí v nejnižším podlaží. Celkem je v areálu navrženo 68 luxusních bytů + 2 ateliéry, restaurace a společná recepce. Pod novými budovami je umístěn podzemní parking.

Hydroizolace
Stav architektonicky i historicky léta chátrajících cenných budov výrazně zhoršily škody napáchané tisíciletou vodou při povodních v létě 2002, kterým navíc napomohly průsaky spodní vody. Staré zdivo proto muselo být vysušeno a základové konstrukce ochráněny před působením spodních vod novou hydroizolací. 

V projektové dokumentaci bylo navrženo provedení hydroizolace rekonstruovaných podsklepených objektů pomocí rubových injektáží, vodorovné hydroizolace byly navrženy formou chemické infuzní clony. Z důvodu velmi náročného provedení bylo od tohoto speciálního způsobu sanování základů ale v průběhu stavby upuštěno. Po diskusích mezi projektantem, dodavatelem a investorem byla finálně zvolena pro horizontální konstrukce metoda povlakové bitumenové hydroizolace, pro svislé stěny pak kombinace nátěrové stěrkové hydroizolace na bitumenové a cementové bázi. Jedním z důvodů pro změnu sanace spodní stavby bylo např. zjištění, že v některých částech podzákladí částečně chybí základy, nebo jsou velice mělké.

Před budoucími povodněmi by nyní areál měl ochránit městský systém protipovodňových opatření, tedy val s pevnými i mobilními stěnami. Při jejich včasné instalaci je schopen zvládnout výšku vltavské hladiny minimálně v úrovni z roku 2002.

Statická zajištění stavby a vynesení budovy na pilířích
Pro zajištění stability rekonstruovaných objektů byla v průběhu stavby použita různá statická zajištění – podtryskání základů betonem nebo stahování budov táhly. Pro dosažení realizace podzemního parkingu i v blízkosti jedné z historických budov bylo nutné celou budovu vynést na pilířích. Ta v době příprav stavební jámy doslova čněla několik metrů nad základy budoucího podzemního suterénu novostaveb. Vynesení budovy na pilířích proběhlo v několika na sebe navazujících krocích. Nejprve došlo k odlehčení konstrukce budovy odstraněním krovu a stropních násypů nad klenbami. Stávající stropní konstrukce (klenby) byly podstojkovány. Následně byly odhaleny základové konstrukce, které byly zesíleny, případně doplněny o nové základové prahy. Dalším krokem bylo vrtání pilířů tryskové injektáže pod úroveň základů budoucího suterénu dle návrhu statika. Vše bylo zakončeno provedením výkopových prací a zpevněním stěny výkopu s pilíři cementovou maltou. 

Omítky
Průzkum historických objektů z hlediska vlhkosti a projekt sanačních opatření na projektu Chateau Troja Residence vypracoval Kloknerův ústav ČVUT. Projekt sanace přesně definoval rozsah a typ interiérových i exteriérových sanačních omítek vč. dalších sanačních prací. Při realizaci ale byl původně navržený systém společnosti Keim dodavatelem ponechán jen částečně a doplněn o produkty dalších výrobců. V soklové části objektů byla nanesena omítka hrubší zrnitosti. Ostatní fasádní plochy byly opatřeny omítkami jemnější zrnitosti. Barevný odstín omítek jsme navrhli ve spolupráci s památkáři a odpovídá co nejvíce původnímu zabarvení a struktuře, které odhalil restaurátorský průzkum.

Nové konstrukce na historických objektech
Z rekonstruovaných objektů byla např. u objektu C z původního zdiva zachována pouze štítová stěna z ulice a zbylá část domu musela být vystavěna znovu, napodobující původní vzhled. Dále například věž objektu A, u které bylo plánováno pouze vyspravení původního zdiva, musela být z důvodu vykazovaných statických poruch téměř celá stržena a opětovně vystavěna v původním tvaru. Kvůli přístupu techniky na staveniště musela být také rozebrána historická vstupní brána do areálu. Při rozebírání brány byly jednotlivé kameny očíslovány a po ukončení prací v areálu znovu položeny do původní pozice.

Nové střešní konstrukce
Hledali jsme řešení, jak citlivě a s respektem k historickým budovám pojmout střechy novostaveb. Důraz jsme kladli i na pohledy shora, areál je dobře vidět např. z vinice sv. Kláry. Moderně pojaté mansardové střechy s keramickými vodorovnými lamelami materiálově i barevně ladí s historickými budovami. Mají železobetonovou monolitickou konstrukci, nejedná se tedy o mansardové střechy v pravém slova smyslu, ale o šikmé železobetonové stěny pod úhlem 15 stupňů, evokující historickou mansardovou střechu.

Původní střechy historických objektů byly ve velmi špatném technickém stavu. Většina dřevěných konstrukcí byla podle stavebněhistorického průzkumu napadena dřevokazným hmyzem a houbami. Střechy byly kompletně svrženy a nově realizovány. Částečně jako ocelovo-dřevěné konstrukce nebo jen dřevěné, tvarově totožné s původními střechami. Krytinu původních objektů tvoří nové keramické tvarovky, tzv. bobrovky, „věžičku“ objektu „A“ pokrývá šindelová krytina.

Klenby
V průběhu stavebních a rekonstrukčních prací došlo také k rekonstrukci původních cihlových kleneb. V rámci rekonstrukce muselo dojít k jejich obnažení, následnému očištění a vyspravení spár. Na některých místech se rekonstrukce neobešla také bez dozdění. V průběhu rekonstrukce byly klenby podepřeny stojkami, průběžné pohyby budov jsme sledovali prostřednictvím měření prasklin na stěnách. Protože jeden z objektů začal vykazovat známky rozevírání obvodových stěn, bylo nutné jej stáhnout táhly, aby nedošlo k rozvalení zdí do stran, případně i celkové destrukci stavby.

Pískovcové šambrány
Přestože byl celý areál starého statku ve velmi tristním stavu, zachovaly se některé prvky, které mohly být použity při další rekonstrukci. To je případ i pískovcových šambrán: podle zbytků těch původních byly vyrobeny nové a společně znovu osazeny kolem oken. LOXIA jako generální architekt projektu požadovala vytvoření co nejpřirozenějších replik a renovací. To zajistila společnost Bohumil Pánek – Kamenosochařství, která prováděla renovaci pískovcových šambrán. Firma Kámen Engineering vytvořila repliky v historickém duchu. Rozdíly mezi novým materiálem a 300 let starými původními prvky lze najít jen při detailním studiu…

Hexagonální dlažba
Při renovaci společných prostor objektu B (chodby a schodiště) nebylo možné použít původní, již příliš zničenou hexagonální dlažbu. Nahrazena byla terakotovou dlažbou Cotto Etrusco, která původní dlažbu dobře napodobuje. Vyrábí se klasickou technologií bez použití mechanických zařízení. Po smíchání pečlivě vybraných jílových materiálů následuje vytvarování a vysušení. Vypálení probíhá v kamenné peci. Tato dlažba je k dostání v mnoha různých barevných odstínech, velikostech a tvarech. Přestože v průběhu stavby bylo vzneseno několik návrhů na výměnu této dlažby, LOXIA si tento prvek obhájila. 

V naprostém kontrastu použitých technologií a materiálů jsou společné prostory v novostavbách. Zde najdeme nejmodernější obklady stěn z nehořlavých desek Grenamat AL s povrchovou úpravou HPL – vysokotlaký laminát. Grenamat AL je nehořlavá deska vyrobená z expandovaného vermikulitu a anorganického pojiva. Neobsahuje žádná minerální či skleněná vlákna nebo azbest. Je ekologicky nezávadná a odolává vysokým teplotám až do 1200 °C. Desky vykazují velmi dobré zvukově a tepelněizolační vlastnosti. Podlahy v novostavbách jsou pak lité z umělého kamene, tzv. terazzo.

Specifická okna
Bývalý hospodářský dvůr se za uplynulé 4 roky změnil v rezidenční areál se 70 byty (68 bytů + 2 ateliéry). Několik z nich má podobu luxusních penthousů. Výhledy na Prahu z dvou horních podlaží, což je mansardová část objektu, umožňují velká, elektronicky ovládaná okna systému DayLight AC300m. Jde o automaticky výsuvná okna s trojsklem s tepelně izolovaným kompozitním profilem. Moderní pohonná jednotka je téměř bezúdržbová s řídicím napětím (230 V/1A/cca 300 W). Zajímavostí je směr vysouvání oken. S ohledem na horizontální členění oken a jiný úhel výhledu z místností druhého a jiný ze třetího patra, byl zvolen ve 2. NP posun oken směrem nahoru a ve 3. NP směrem dolů. Takto bylo docíleno velmi přirozeného a otevřeného výhledu s minimálním rušením rámy oken. Okna jsou dále např. vybavena detektory vlhkosti a při dešti se automaticky zavřou. Okna disponují otevírací plochou o velikosti až 60 %.

Chlazení a vytápění
Z důvodu, aby chladicí, tepelná a další technologická zařízení byla dobře „skryta“ a nenarušovala celkový vzhled, využili jsme k tomuto účelu střešní prostory, kam jsme zároveň umístili vyústění odpadního vzduchu z koupelen a kuchyní. Vznikla tak na každé střeše novostavby a jednom objektu rekonstrukce tzv. technologická terasa, kterou podpořil i investor a která splňuje všechny požadavky památkářů.

Specifikem dodávky chlazení byl fakt, že v původním projektu byla provedena pouze příprava pro vnitřní viditelné jednotky. Klient pak měl možnost rozhodnout si o jejich osazení dle vlastního uvážení. V průběhu výstavby se ale investor rozhodl zvýšit standard bytů a nově požadoval osadit jednotky přímo. Jednalo se o jednotky instalované skrytě nad stropním podhledem místnosti. Projekt chlazení tedy v podstatě vznikal od začátku a zpracovávala ho přímo pro investora firma Ekoreex. LOXIA jako generální projektant plnila funkci koordinátora a náročné bylo především umístit jednotky a potrubí v podhledech, které se dodatečně projektovaly a instalovaly do již hotových dispozic bytů. Chlazení ale určitě přispěje k většímu komfortu klientů. Další zajímavostí je v některých bytech použité skryté štěrbinové odvětrání v podhledu koupelen oproti standardním viditelným ventilátorům. 

Vytápění

V suterénu novostaveb jsou umístěny dvě kotelny, vždy se dvěma stacionárními kondenzačními kotly. Kotelna II. kategorie pod objektem H o jmenovitém součtovém výkonu kotlů 715 kW slouží k vytápění rekonstruovaných objektů. Topná voda z kotelny je vedena pod stropem suterénu a dále v zemině k jednotlivým rekonstruovaným objektům v chráněných předizolovaných potrubích, aby se docílilo minimálních ztrát. Každý byt má vlastní předávací stanici Meibes pro lokální topný systém bytu a ohřev vody. Druhá kotelna III. kategorie se nachází pod objektem K a disponuje jmenovitým výkonem 440 kW. Slouží pro vytápění objektů novostaveb. V jednotlivých patrech novostaveb jsou umístěny podružné rozdělovače a sběrače. Samozřejmostí je osazení měřičů spotřeb s dálkovým odečtem hodnot.

Byty jsou vytápěny kombinací klasických radiátorů pod okny, vertikálních radiátorů a  doplňkového elektrického podlahového vytápění v koupelnách.

Unikátní výtah
Dalším problémem, se kterým jsme se v LOXIA museli vypořádat, bylo řešení výtahu v jednom z historických objektů. Splnit nejen požadavky na bezbariérový vstup do objektu, ale i technologické a akustické normy nebylo snadné. Nakonec se našlo řešení v podobě venkovního proskleného tubusu, kdy i kabina je celá skleněná. 

Pro výtahovou šachtu bylo použito sklo Stopray Vision-61 s nízkým solárním faktorem. Propouští pouze 30 % tepelné energie, leč nezadržuje velké množství viditelné složky slunečního záření (má propustnost 70 %). Panoramatická šachta s kabinou je navíc strojně dochlazovaná. 

Samotná problematika chlazení výtahu je řešena pomocí SPLIT systému rozděleného na jednu vnitřní a jednu vnější jednotku. Vnější jednotka je umístěna v prostoru garáží a chladivo je pak vedeno do výtahové šachty přes vnitřní jednotku osazenou v podhledu před nejnižší nástupní stanicí do výtahu. Přívodní vzduch je nasáván z prostoru suterénu, který je větrán přes mřížky směrem do exteriéru. Samozřejmostí je filtrování přívodního vzduchu pro chlazení šachty pomocí uhlíkového filtru.  

Spuštění klimatizace je primárně nastaveno na teplotu vnitřního prostředí šachty 24 °C. Do výtahové šachty je ochlazovaný vzduch distribuován pomocí čtyřhranného potrubí ukončeného žaluzií zalícovanou se stěnou šachty, aby neomezovala pohyb výtahové kabiny. Pro zajištění klimatu v šachtě nestačí pouze dostat chlazený vzduch do šachty. Podstatné je zajistit i jeho správné proudění. Pro tento účel byl navržen ventilátor v úrovni terénu umístěný pod nástupním můstkem do 1. NP objektu. Tento ventilátor víří vzduch cca pod úhlem 175° (viz obr. 1). V šachtě se tak vytváří jakási vzduchová bariéra chlazeného vzduchu. Ventilátor má kontinuální chod s pohotovostním manuálním vypínáním.

Autor architektonického návrhu včetně koncepce zahrad: Ateliér LOXIA
Autor projektu / projektový tým: Ateliér LOXIA – Ing. arch. Jana Mastíková, hlavní architektka ateliéru LOXIA, a Ing. Michal Hendrych, hlavní inženýr ateliéru LOXIA
Investor: Coast Capital Partners CR
Hlavní dodavatel: Metrostav, a. s., divize 6
Subdodavatelé: Omítky: RS servis group s. r. o.
Pískovcové šambrány
– renovace: Bohumil Pánek – Kamenosochařství
– repliky: Kámen Engineering s. r. o.
Obkladové desky z vyhnánovského pískovce: KÁMEN ENGINEERING s.r.o.
Okna
– Novostavby:
Okna v šikminách: Hladík stavební servis s. r. o.
Okna svislá: Reynaers /dodavatel: Dols – výroba dveří, oken, listovních Schránek, a. s.
– Rekonstrukce:
Okna svislá: Maskop 99 spol. s r.o.
Okna střešní: Solara
Prosklené střešní terasy objektů A, B: JANOŠÍK OKNA-DVEŘE s. r. o.
Vytápění: SaS instalace, s. r. o.
Chlazení: Ekoreex Praha, s. r. o.
Výtahy novostaveb: Schindler CZ, a. s.
Výtah u objektu B: MP LIFTS s. r. o.
Prosklená šachta vč. ocel. konstrukce: ATA ENGINEERING s. r. o.
Klimatizace výtahové šachty: Ekoreex Praha s. r. o.
Kovářské prvky: Kovářství Kacovský
Zámečnické součásti: Abadia, a. s.
Termíny – od prvního návrhu po realizaci 2008–2020
Plocha pozemku: cca 11 000 m²
Obestavěný prostor: 40 535 m³ (nad ÚT); 21 350 m³ (garáže)
Zastavěná plocha: cca 6700 m²

Ing. Michal Hendrych (*1983)
– vystudoval Vysoké učení technické v Brně a je autorizovaným inženýrem v oboru pozemních staveb. Svou profesní kariéru začal v architektonickém studiu LOXIA v Praze, kde pracuje od roku 2007. Ve studiu nyní, jako hlavní inženýr projekce, zodpovídá za řízení všech projekčních prací.
foto: Ateliér LOXIA