V památkové rezervaci historického centra Hradce Králové, v komplexu Velkého a Malého náměstí, se nachází pozdně secesní objekt, který je mimo jiné i na seznamu kulturních památek. Cílem stavebních úprav, které prováděla společnost S T AK O, byla především modernizace galerijních provozů tak, aby odpovídaly současným trendům v této oblasti. Stavební úpravy Galerie moderního umění v Hradci Králové byly oceněny titulem Stavba roku 2017 za provozně i stavebně nápaditou proměnu bývalého bankovního domu na soudobé muzeum se zřetelem k nové skladbě prostor.
Budova byla postavena v letech 1911 až 1912 podle projektu renomovaného architekta Osvalda Polívky na bývalé gotické parcelaci. Tvoří samostatný objekt, který má na jižním průčelí, otočeném do Velkého náměstí, dvě plastiky od další české významné osobnosti – Ladislava Šalouna. Rozměrná bronzová díla představují alegorie Obchodu a Úrody. Budova původně sloužila jako peněžní ústav, v jedné části byly i byty. V letech 1986 až 1988 bylo v objektu umístěno Muzeum dělnického hnutí, od roku 1990 patří objekt Galerii moderního umění.
Před stavebními úpravami byla muzejní expozice umístěna v podstatě provizorním způsobem ve vstupní hale, v upravených prostorách druhého podlaží a kancelářích třetího až pátého nadzemního podlaží.
Stavební úpravy Galerie moderního umění v Hradci Králové |
Místo: Velké náměstí 140 Investor: Královéhradecký kraj Autor projektu: Ing. arch. Pavel Tušl Projektant: 3Q PROJECT, a.s., Hradec Králové Hlavní inženýr projektu: Ing. Bohuslav Říčař Zpracovatel realizační dokumentace: INS, s.r.o., Náchod; hlavní inženýr Libor Klubal, DiS Dodavatel: S T A K O, s.r.o., Hradec Králové; stavbyvedoucí Pavel Svoboda Vybraní subdodavatelé: VESTO s.r.o. – špaletová okna; Jiří Vaněk – repliky historického osvětlení;Jan Nováček – barevné štuky, zlacení; HEFA CZ, s.r.o. – ocelová konstrukce světlíku; Ladislav Pekáč – skleněné výplně světlíku; Vítězslav Zilvar – vitráže – restaurátorské práce; Obestavěný prostor: 31 050 m³ Zastavěná plocha: 935 m² Realizace: 06/2014–11/2015 Celkové náklady stavby: 94 mil. Kč (bez DPH), z toho 50 mil. Kč z Evropského fondu regionálního rozvoje |
Koncepce řešení
Základní koncepce úprav budovy, dohodnutá mezi autorem projektu, ředitelem galerie a pracovníky památkové péče, spočívala ve vytvoření hlavního výstavního prostoru ve třetím až pátém podlaží s průhledem do skleněné střechy původního světlíku – tento prostor vznikl vybouráním příček v okolí ústředního světlíku. Vstupní hale, přednáškovému sálu, klubovně a kanceláři ředitele se vrátily původní funkce – jedná se vesměs o historické interiéry s barevnými štukovými stropy, vitrážemi a původním nábytkem. Většina výstavních prostorů se nyní nachází na úrovni prvního a druhého podlaží.
Logickými požadavky kladenými na rekonstrukci budovy bylo i odstranění nevhodných a nepůvodních stavebních úprav, vytvoření nových depozitářů, zajištění stabilního vnitřního mikroklimatu ve výstavních sálech i depozitářích, zlepšení podmínek pro služby návštěvníkům galerie (šatna, studovna, prodejna, odpočinkové prostory) a v neposlední řadě i zlepšení pracovního prostředí pro pracovníky galerie.
Z dispozičního hlediska se budova dělí na dvě části: jižní galerijní část s hlavním vstupem z náměstí a bezbariérovým služebním vstupem a severní část se samostatnými kancelářemi, přístupnou vlastním vchodem. Kancelářské prostory, zabírající severní část mezaninu a druhého i třetího podlaží, užívá příspěvková organizace Královéhradeckého kraje Impuls Hradec Králové, centrum podpory uměleckých aktivit.
Galerie moderního umění je v budově dislokována následujícím způsobem:
– v podzemním podlaží jsou umístěny depozitáře, dílna a expedice
– v historickém prostředí vstupního prvního podlaží jsou soustředěny služby pro zákazníky – šatna, pokladna, informace, galerijní prodejna a kavárna
– v podlaží druhém se v historickém prostředí nachází studovna a přednáškový sál, dále knihovna, klubovna, výtvarný ateliér a Galerie Vladimíra Preclíka
– ve třetím až pátém podlaží vznikl otevřený galerijní prostor
– v severní části čtvrtého podlaží jsou nové kanceláře galerie.
Původní a nové konstrukce
Z konstrukčního hlediska tvoří nosný systém objektu pětipodlažní monolitický železobetonový skelet, v jižní části doplněný jedním a v severní části dvěma suterény. V jižní části dispozice dosahuje konstrukční výška suterénu a vstupního podlaží dvojnásobku výšky ostatních podlaží. Obvodový plášť tvoří tradiční cihelné zdivo, zděné jsou i příčky. V budově jsou dva světlíky, procházející celou výškou objektu – jižní světlík, který významně dotváří hlavní výstavní prostor galerie, je v úrovni střechy uzavřen prosklenou konstrukcí, zadní severní světlík je otevřený. Výtah, doposud používaný v budově, byl dodatečně vybudován v roce 1988.
K zajímavostem objektu bezpochyby patří:
– ochranná pochozí skleněná konstrukce nad vitrážovým stropem vstupní haly
– originální řešení rozvodu vzduchotechniky v centrálním výstavním prostoru (výtvarně pojednané Alešem Lamrem)
– zakladačový systém pro uskladnění obrazů a grafiky, realizovaný v suterénu budovy, který v porovnání se standardním regálovým skladováním ušetří dvě třetiny ploch depozitáře
– doplnění barevného řešení štukové výzdoby stropů (včetně pozlacovačských prací) a doplnění a restaurování původních tlačených papírových tapet s lakovaným povrchem, které byly buď přemalovány, nebo kryty další nepůvodní tapetou. Všechny tyto práce byly realizovány na základě výsledků podrobného restaurátorského průzkumu.
Intenzivní a téměř vzorovou spoluprací investora, autora projektu a orgánů památkové péče se podařilo změnit strukturu i využití objektu a vytvořit galerijní prostor, který odpovídá soudobým požadavkům i kvalitě reprezentované galerijní sbírkou.
Petr Kulda, jednatel společnosti STAKO
Hovoříme s architektem Pavlem Tušlem |
Noblesní, bohatě zdobená stavba měla jinou funkci, jejím investorem byl před sto lety Záložní úvěrový ústav. Jistě byla v průběhu let poškozena špatnou údržbou i nevhodnými stavebními úpravami. Které části domu byly ohroženy a musely se sanovat? Z mého pohledu bylo problémem také původní zadání projektu, ale na druhé straně pak vzniklo ve spolupráci s ředitelem galerie Tomášem Rybičkou nové řešení. Naše myšlenka spočívala v tom, že pokud máme kvalitní sbírku, měli bychom ji kvalitně prezentovat v kvalitním prostoru. Také proto jsme už ve fázi studie připravili 3D animaci. Vytvořili jsme takový systém, abychom všechno rozhodovali spolu. A kromě toho se nám na stavbě podařilo vytvořit takovou atmosféru, že si nikdo nedovolil udělat nic bez nás. Do jisté míry bych řekl, že lidé, kteří tu pracovali, byli hrdí na to, co dělají. Myslím, že atmosféra byla velmi dobrá a nestávalo se nám často, že když jsme přišli a něco potřebovali, tak bychom slyšeli, že to nejde. Prostory jste tedy měnili radikálně, pro nové využití stavby jste zúročili dvoranu s proskleným světlíkem. Její podoba před rekonstrukcí byla zcela jiná, působila tak trochu „pavlačově“. Vy jste zde vytvořili zcela nový prostor díky otevřeným galeriím v několika patrech nad sebou. Co pro vás bylo nejdůležitějším obdobím celé rekonstrukce? Památkáři s námi velmi dobře spolupracovali během přípravy i v průběhu stavby, ač se jedná o památkově chráněný objekt a vybourání vnitřních konstrukcí bylo zásadní. Odstranili jsme vnitřní příčky ve třech podlažích v galerijní části objektu. Centrální přívod a výdech vzduchotechniky do výstavních prostor navrhl Aleš Lamr. Řešil pouze výtvarnou stránku těchto prvků, nebo se zapojil i do technických problémů? Koho vlastně napadlo pozvat ho ke spolupráci? Návrh principu vzduchotechniky vznikl ve spolupráci s projektantem Ing. Petrem Tajzlerem ze společnosti Kastt, s nímž spolupracuji už více než dvacet let. Díky ponechání otevíraných oken za výstavními panely jsme nenavrhli přívodní a odtahové potrubí kolem výstavních prostor, stačil princip centrálního přívodu a odvodu vzduchu. Nad vstupním podlažím se nachází pochozí skleněná plocha, hermeticky uzavřená nad vitrážovým stropem vstupní haly. Co všechno bylo třeba řešit u tak náročných stavebních prvků? V interiérech jsou zdobné prvky, z hlediska uměleckého a řemeslného zpracování značně náročné. Dnes už tyto práce umí jen omezený okruh profesionálů. Našli jste jejich předlohy v původní projektové dokumentaci nebo na starých fotografiích? A jak se vám podařilo vyhledat odborníky, kteří je dokázali kvalitně restaurovat? Většina restaurátorských prací se realizovala po kolaudaci ve spolupráci s dodavatelem stavby. Nebyl díky tomu vytvořen tak velký časový tlak na tyto práce. V převážné většině je platil investor sám, takže jsme často vedli diskuze o financích. Naštěstí se nakonec investor rozhodl obnovit vše, i původní barevné výmalby stropů reprezentačních prostor včetně zlacení. Co pro vás bylo během rekonstrukce největším překvapením? Fasáda domu je provedená způsobem, který byl v první polovině minulého století běžný, dnes už však není obvyklý. Realizovala se celá nově? V jakém stavu se nacházela okna? Vyměňovali jste je nebo repasovali? V suterénu jste použili systém zakladačových systémů na obrazy a grafiky, takže se vám podařilo snížit výměry ploch na jednu třetinu ve srovnání se standardním zakládáním do regálů. Museli jste zasahovat do konstrukcí stavby? |
Nejnovější komentáře