Obecní dům v Ďáblicích

V novém centru Ďáblic byla na podzim dokončena dřevostavba Obecního domu. Jak říkají autoři projektu, nechtěli vytvořit nic monumentálního, spíše instrument pro obyvatele všech věkových kategorií. Podstatou jejich řešení byla maximální otevřenost a transparentnost, světlo a vzduch. Strohé fasády doplňuje jemný grafický vzor, který reaguje na různé světelné situace. Ani interiéry nejsou okázalé, ale dřevěné konstrukce a režné zdivo. Průhledy do atrií, velkorysý vestibul, vysoké stropy a dobře zvládnuté detaily vytvářejí kvalitní standard veřejných prostor.

Architekti Peter Lacko a Filip Tittelbach nechtěli demonstrovat důležitost objektu, spíše zdůraznili služby. Jejich novostavba působí jednoduše, má ale čtyři oddělené části: úřad, multifunkční sál, lékařské ordinace a poštu. 

Propojeny jsou vestibulem, který vytváří novodobé podloubí a „odlehčovací“ plochu například při zábavách a koncertech. V domě jsou dvě atria, která slouží k prosvětlení interiérů, navíc nabízejí soukromí pro jednotlivá pracoviště. Vznikla tak synergie prostorů, hranice mezi sekcemi se mohou měnit.

Osazení stavby na terén respektuje spád ulice před hlavní fasádou a propisuje jej přes vstupní halu do funkčních celků. Rovněž střecha hlavního průčelí klesá rovnoběžně s terénem. Čelní fasády jsou opatřené potiskem se vzorem s proměnlivým stříbrno-bílým, reflexním efektem pro větší identifikaci občanů s „abstraktní krabicí“. Autoři i vedení radnice na grafické podobě fasády úzce spolupracovali: „Nakonec jsme se rozhodli pro návrh od Barbory Zachovalové, který je abstraktní a zároveň nenápadný, v přímém denním světle téměř neviditelný, lehce reflexní. Naopak když se stmívá a kolem budovy radnice projede auto, motiv na fasádě se rozsvítí,“ říká architekt Peter Lacko.

V interiérech autoři zvolili neutrální materiály. Podlahy jsou těžké plovoucí z leštěného vyztuženého betonu s hydrofobní bezbarvou úpravou, v ordinacích je linoleum, v sále vlysy. Vnitřní stěny zůstaly režné, jen s krycím nátěrem. 

Dřevěný skelet
Nosnou konstrukcí je masivní dřevěný skelet v osovém modulu 4×4 m s vyzdívanými vnitřními i obvodovými stěnami (u sálu). V sále mají sloupy z lepeného lamelového dřeva BSH průřezu 240/240 a 190/190 mm, v ostatních prostorách 200/200 mm. Zavětrování objektu tvoří vyzdívka spřažená s dřevěným skeletem a ocelová táhla. 

Skelet z lepeného dřeva je vyzdívaný lehčeným betonovým zdivem. Zdivo se ponechalo pohledové neomítané, proto bylo důležité dotěsnění vyzdívky k navazujícím dřevěným trámům (především kvůli zvukové izolaci). U obvodových stěn je skelet bez vyzdívek. Sendvičové panely byly zavěšeny na dřevěném roštu, který je převážně podezděn pro zatažení hydroizolace nad úroveň terénu. 

Nosnou konstrukci jednoplášťové střechy s extenzivní zelení tvoří střešní trám z lepeného lamelového dřeva KVH a střešní průvlak z lepeného lamelového dřeva BSH. Osazení trámů na průvlaky se realizovalo pomocí tesařského rybinového spoje, popřípadě pomocí kovových prvků. Připojení sloupu na průvlak a paždíku na sloup se řešilo čepovým spojem zajištěným šrouby. Střešní průvlaky zároveň tvoří obvodový ztužující věnec. Plochá střecha je z tepelněizolačních ocelových pozinkovaných panelů tl. 200 mm s tepelnou izolací z minerální vlny.

Řešení fasády
Obvodové stěny tvoří tepelněizolační ocelové pozinkované panely v odstínu lomené bílé o šířce jeden metr, které autoři projektu přizpůsobili rozměry skeletu. Třívrstvé panely jsou v podélném směru spojované na pero a drážku na obou lících, vnitřní vrstva se utěsnila parotěsnicím tmelem, vnější vodotěsným tmelem. V příčném směru, v rozích a v návaznosti stěnových a stropních panelů je pro parotěsnost využit dřevěný skelet, který je panely obalen. Spára mezi panelem a skeletem byla vytmelena butylovým tmelem. Prostupující stropní trámy jsou těsněny pomocí L-oplechování a těsnicí pásky. Tam, kde je panel v řezu obnažen, je parotěsnicí páska (například u připojovací spáry ostění výplní otvorů). Bylo třeba dbát na to, aby se v průběhu stavby panely osadily a utěsnily i v obtížně přístupných místech a v místech, která se později zakryla jinými konstrukcemi a prvky.

Sendvičové panely tvoří na vnějších lících plech, proto bylo nutné dodržet jejich polohu mezi interiérem a exteriérem tak, aby se vnitřní plech nezatahoval bez přerušení do exteriéru. Pro všechna kritická místa byly zpracovány stavební detaily: například u atiky nebo u spoje stěny světlíku a stropu. Detail atiky a T-spoj panelů se řešil přídavným stěnovým panelem, který přerušuje kolmý panel, ale nezabíhá do interiéru. Vzniklá mezera je vycpána minerální vatou. U atiky jsou navíc styčné plechy obou panelů ze strany oplechování zkráceny, mezera je opět vycpána minerální vatou. 

Okna se zasklením tepelně izolačními dvojskly U_g = 1,0 W/m².K a se systémovým hliníkovým rámem jsou v líci s fasádou. Rámy umožnily jejich osazení do tepelněizolačních panelů s přerušeným tepelným mostem. Předsazená montáž byla realizována na bodové konzolky z kompozitních profilů o λ = 0,19 W/m.K, které kromě podpory plní rozpěrnou funkci pro dokonalé utěsnění rámu okna k vnějšímu povrchu panelu.

Akustická opatření
Prostory Obecního domu měly mít váženou laboratorní neprůzvučnost R_w ≥ 37 dB. Svislé základové konstrukce jsou po vnějším obvodu odizolovány deskami z extrudovaného polystyrenu tl. 100–120 mm, pro omezení přenosu hluku do okolních prostor byla těžká plovoucí podlaha realizována na kročejové izolaci. Důležitá byla její separace od svislých stěn pěnovým polyetylenem. Akustický útlum střechy zajišťují tepelněizolační ocelové panely, pod střechou sálu je akustický podhled ze dvou vrstev cementotřískových desek s dutinou vyloženou minerální vatou. Na dvě pole se dále zavěsil podhled ze zvukově pohltivých desek. Všechna velká okna sálu jsou špaletová s odstupem 150 mm. Vážená stavební neprůzvučnost špaletových i jednoduchých oken je R_w ≥ 48 dB.
vis