Letos v září byla v areálu Fakultní nemocnice v Olomouci otevřena klinika, která jako první v ČR splňuje standardy pasivní stavby. Od začátku projektu uběhly teprve tři roky: „Je to jeden z příkladů rychlé akce, projektová příprava nemocnice a její stavba trvá v průměru sedm let,“ říká architekt Adam Rujbr.
V objektu s téměř nulovou spotřebou energie jsou ambulance a lůžkové oddělení II. interní kliniky a geriatrie, speciální vyšetřovny, lůžkové oddělení gastroenterologie a další specializované vyšetřovny. Dále jednotka intenzivní péče, přednáškové sály a vedení kliniky. Budova má vnitřní atrium, treláže únikových schodišť poroste vistárie. Fasáda je čistě bílá a na některých místech obložena travertinem.
Při projektu autoři kladli důraz na co nejlepší prostupnost a propojení jak pro pacienty, tak pro samotný areál. Do objektu lze vstoupit hlavním vstupem v 1. NP, nástupní rampou do 2. NP, ze severovýchodního rohu do přednáškových místností v 1. PP, z vnitřní části atria do 1. PP a propojovacím krčkem z budovy D do 2. NP. Krček zároveň propojuje obě křídla kliniky a v budoucnu ji dále propojí s Telemedicínským centrem. Poslední a jediný neveřejný vstup je pak zásobování na jihozápadní fasádě.
Novostavba pavilonu II. Interní kliniky a geriatrie |
Investor: Fakultní nemocnice Olomouc |
Na vstupní halu v přízemí navazují čekárny a ordinace, ve druhém křídle je umístěn denní stacionář a vedení. Ve druhém nadzemním podlaží se nachází pracoviště endoskopie, JIP a zákrokový sál. Třetí a čtvrté podlaží slouží pacientům na lůžkových odděleních převážně s dvoulůžkovými pokoji s vlastním hygienickým zázemím. V každém podlaží jsou také čtyři nadstandardní pokoje s kuchyňkou a šest jednolůžkových pokojů. Další čtyři dvoulůžkové pokoje na každém patře jsou pak zařízeny pro osoby s omezenou schopností orientace a jsou také vybaveny závěsným zařízením usnadňujícím personálu práci s obézními pacienty. Směrem do atria jsou umístěny pracovny lékařů a sester, zázemí oddělení, sklady a návštěvní místnosti.
Konstrukční řešení
Objekt je založen na soustavě vrtaných železobetonových pilot. Jeho prostorový stěnový konstrukční systém byl navržen s železobetonovými a ocelovými sloupy, konstrukce stropu tvoří spřažený ocelobetonový průvlak, uložený na monolitické železobetonové sloupy a obvodové stěny. Na průvlacích jsou pak uloženy předepjaté stropní panely a celá rovina stropu je zmonolitněna. Tento konstrukční systém umožnil úsporu ve výšce a objemu budovy – objekt je nižší o 6× 0,4 m, což je úspora téměř jednoho podlaží. Přepočteno na obestavěný objem, nemuselo být postaveno 3822 m3.
Nízkoenergetický standard |
– Spotřeba energie na vytápění/chlazení 15 kWh/(m2.rok) |
Obvodové nosné stěny o tloušťce 200 mm jsou zatepleny minerální vatou tloušťky 300 mm, ve styku se zeminou jsou opatřeny tepelnou izolací z extrudovaného polystyrenu. Podlaha je zateplena EPS 150 S tloušťky 180 mm. Hliníková okna s izolačním trojsklem mají celkový součinitel prostupu tepla UW = 0,9 W/(m2·K), hliníkové dveře UD = 1,1 W/(m2·K).
Extenzivní vegetační retenční střecha se skládá z vrstev tepelných izolací, minerální a XPS tak, aby se dosáhlo tepelně izolačního systému s minimální třídou reakce na oheň BROOF (t3). Střecha je osázena suchomilnými rostlinami. Celé souvrství střechy bylo řešeno jako retenční: zadržuje a zpomaluje odtok dešťové vody a tím eliminuje nutnost výstavby podzemní retenční nádrže.
TZB
Teplo je zajišťováno dodávkou centrálního zásobování tepla s podílem OZE do 50 % z teplárny Olterm. Ohřev teplé vody zajišťuje dvojice zásobníků o objemu 1000 l. V objektu je celkem 11 vzduchotechnických zařízení: devět z nich má funkci přívodní i odvodní, jedno zajišťuje pouze přívod vzduchu a jedno jen chlazení. Čerstvý vzduch se nasává na fasádě přes protidešťovou žaluzii a dále se upravuje teplovodním ohřívačem a vodním chladičem na teplotu 22 °C a dvoustupňovou filtrací. Vlhčen je elektrickým vyvíječem páry na relativní vlhkost 35 %. Vzhledem k vysoké spotřebě vody a vysokým nárokům na chlazení v nemocnici se odpadní teplo ze zdroje chladu využívá pro ohřev teplé užitkové vody.
V hlavních komunikačních prostorech je řízené LED osvětlení – PIR senzory a primární senzory sledují pohyb osob i hladinu denního osvětlení. Ve vybraných místnostech jsou umístěny moduly pro ruční stmívání, v místnostech obsluhy na patrech jsou k dispozici dálkové ovladače pro ovládání svítidel.
Zdroje chladu
Stropní panely mají integrovaný freecooling, pro FC a VZT jednotky slouží kompaktní stroj s odděleným výparníkem. V sádrokartonových stropních deskách je pod hranou podhledu chladicí a tepelný registr trubek, kterými proudí voda a rovnoměrně topí nebo ochlazuje prostor. Klima interiérů je příjemné a zdravé, nedochází k citelnému pohybu vzduchu a k víření prachu a dalších nežádoucích látek. Tato technologie je použita v lůžkové části, na jednotce intenzivní péče a na expektačním a dospávacím pokoji.
red
foto Kamil Saliba
Hovoříme s architektem Adamem Rujbrem
Vybudovat kliniku s téměř nulovou spotřebou energie je nové téma. Nebylo těžké investora přesvědčit, že to má smysl? V případě zdravotnických zařízení je to jistě daleko obtížnější než u jiných domů.
Na projektu jsme se s investorem shodli poměrně rychle, vnímal to jako logický a samozřejmý krok. Pomohla tomu i legislativa, která už stanoví, že budovy určité velikosti by měly mít téměř nulovou spotřebu energie. Je ale pravda, že u nemocnice, pokud ji porovnáme třeba se školou, je obtížnější dodržet nízkoenergetické standardy. Její provoz je sedm dní v týdnu, 24 hodin denně, nemá prázdniny. Navíc nároky na teploty jsou rozdílné – v létě se musí chladit na nižší teplotu, v zimě naopak na vyšší než je obvyklé. Také výměny vzduchu jsou násobně vyšší.
Co pro vás bylo na této stavbě nejtěžší?
Dostat se do limitů vymezených územním plánem. Stavební program přitom byl hodně velkorysý, takže vejít se na omezenou výměru parcely nebylo lehké. Přitom jsme zároveň chtěli, aby budova byla dobře prosvětlená, vyhnuli jsme se příliš velkým hloubkám dispozic. Zvolili jsme proto formu vnitřního atria, které interiéry prosvětluje překvapivě dobře – přispívá k tomu i světlá fasáda, od níž se světlo odráží.
Urbanismus vychází z budov, které už v areálu stojí. Jediný objekt, který do celku nezapadá, je původní II. Interna. Ta se bude bourat, protože se přestěhuje do naší novostavby, místo ní vznikne park. Časem bude v areálu vybudováno také nové Telemedicínské centrum, které projektuje ateliér OK Plan Luďka Rýznera. Vznikne tedy soubor propojených objektů.
Konstrukce stropu v budově tvoří spřažené ocelovo-betonové průvlaky. Toto řešení jste vybrali kvůli úsporám ve výšce a objemu budovy?
Výška budovy byla omezena územním plánem, museli jsme proto hledat takové konstrukční řešení, které by při snížené výšce jednotlivých podlaží neblokovalo možnost vedení rozvodů pod stropem. Systém ocelovo-betonových spřažených nosníků Peikko má vazníky ve tvaru písmene delta. Je to uzavřený ocelový profil, který má v sobě otvory. Klade se na sloupy, na spodní pásnici se pak uloží panely a celé se to zalije betonem, který otvory proteče. Stane se z toho bezpečná a požárně odolná konstrukce. Tento systém nám doporučil statik a na této stavbě jsme ho použili poprvé. Existuje od 60. let minulého století, používá se v celém světě, neobjevili jsme Ameriku… Teď ho využíváme s velkou oblibou – právě projektujeme obchodní centrum, kde jsou rozpony 13,6 m. Rozpon přeneseme 50 cm vysokým vazníkem, který ze stropu nevystupuje nebo vystupuje jen minimálně. Vedení instalací tedy můžeme vést pod stropem bez jakýchkoli komplikací, to je obrovská výhoda.
Jestliže se dnes standardně staví nemocnice s konstrukční výškou 4,50 m, my máme nemocnici s konstrukční výškou 3,90 m. Ušetřili jsme tedy na každém patře 60 cm. Nešlo by to bez toho, kdybychom neměli strop hladký. Snížená výška podhledů by byla u novostavby neakceptovatelná. Chladicí systém stropů není integrován v konstrukci, jak je to běžné u administrativních budov, je zafrézovaný do podhledů ze sádrokartonu. U každé místnosti máme kladecí plán, trubky se dají odhalit také termovizí, takže případné závady se mohou snadno najít. Chlazené stropy máme jen v lůžkové části. Všude, kde vedou hlavní rozvody, tedy například v chodbách, jsou rozebíratelné kazety podhledů. V ambulancích jsou stropy skládané a chlazení jsme řešili prostřednictvím podstropních jednotek. Je tam totiž větší tepelná zátěž. Operační sály v této budově nejsou, je tu jen zákrokový sál.
Je projekt kliniky připraven v systému BIM?
V našem ateliéru od začátku pracujeme ve 3D softwaru – celou stavbu máme zpracovanou trojrozměrně, z modelu můžeme generovat veškerou výkresovou dokumentaci. Abychom mohli hovořit o systému BIM, musely by se do něj zapojit veškeré profese, to se nám zatím nepodařilo. Jen na jedné akci se nám víceméně náhodou stalo, že se sešly profese, které už ve 3D pracovaly, ale je to spíš výjimka. Navíc jsme limitováni cenou, kterou jsou klienti ochotni zaplatit, takže to v reálu nefunguje tak, jak by mohlo. V systému BIM vidím velkou výhodu, ale pokud ho nebudou klienti sami vyžadovat, nikdy se nerozšíří tak rychle, jak bychom si přáli. Dnes je stále mnoho architektů, kteří ani vlastní dokumentaci nepřipraví ve 3D, ještě to bude nějakou dobu trvat. Trochu se to podobá situaci, kdy jsme přecházeli od prken k počítačům.
Hana Vinšová
Nejnovější komentáře