Odolnost výplní otvorů proti vloupání – základní principy zabezpečení

Ochrana oken proti vloupání je poměrně jednoduchá. Pro každý individuální požadavek totiž existuje vhodná technika prezentující mechanické a elektronické komponenty, které lze navíc mezi sebou vzhledem k jejich funkci kombinovat. Mezi uživateli bohužel stále existují názory typu: „Mně není co ukrást, pojišťovna případnou škodu následně přece zaplatí, nebudu proto zbytečně vyhazovat peníze,“ apod. Na základě těchto představ pak lidé často nevěnují potřebnou pozornost zabezpečení oken.

Účinná ochrana, která nemusí být cenově náročná, přitom dokáže zabezpečení objektů výrazně zvýšit. Nutné je posílit především „slabá místa“, která zloději nejčastěji volí při vloupání do objektů. U rodinných domů to jsou především okna a balkonové dveře, touto cestu se totiž vydává cca 79 % zlodějů, protože dané okenní výplně jsou často chráněny nedostatečně, případně nejsou chráněny vůbec. V rámci bytových domů jsou pak cca 55 % pachatelů v rámci násilného vstupu do bytu napadány bytové dveře. Také u těchto domů by pak nicméně měla být navíc chráněna i okna a balkonové dveře v přízemí a sklepech včetně zvenčí jednoduše dostupných balkónů ve vyšších podlažích.

Většina zlodějů, kteří používají při vloupání lehké nástroje a vlastní fyzickou sílu, totiž od pokusu o vloupání ustoupí, pokud se jim nepodaří překonat výplň do několika málo minut. U novostaveb je tak vhodné plánovat odpovídající zabezpečení již během projektové přípravy, u rekonstrukcí starších objektů pak při výměně oken již použít okna vybavená bezpečnostním kováním.

Přiřazení běžných tříd odolnosti profilu pachatele a použitému nářadí

Základní rady jak předejít vloupání:
1. Všechna okna a dveře před odchodem z domu uzavřít a uzamknout. Okna vyklopená do ventilační polohy nebo zavřená v mikroventilační poloze nelze považovat za uzavřená, protože tato je totiž díky neúplnému uzavření možné překonat jednodušším způsobem.
2. V okolí nenechávat k dispozici žádné pomůcky zjednodušující pachateli vloupání.
3. Venku neukrývat žádné náhradní klíče.
4. Veřejně neoznamovat odjezd na dovolenou, čehož se bohužel lidé často nevědomě dopouští na sociálních sítích.
5. Nechlubit se zbytečně svými cennostmi.
6. V době delší nepřítomnosti se doporučuje část osvětlení řídit časovým spínáním.
7. Po dobu dovolené požádat souseda o vybírání poštovní schránky.
8. Pokud dojde ke ztrátě klíče, vyměnit domovní vložku.

Nejčastější cesty zlodějů – viz obr. 1–4.

Legislativa a normy – odolnost proti násilnému vniknutí
Od roku 2012 platí evropské normy ČSN EN 1627-30, které se kromě jiného zabývají odolností oken a dveří proti násilnému vniknutí. Tyto normy definují metodiku provádění zkoušek včetně hodnocení odolnosti proti násilnému vniknutí. Celkem popisují sedm tříd odolnosti, které se označují RC (Resistance Class). V některých případech se setkáte s českým označením BT (bezpečnostní třída).

Odolnost proti násilnému vniknutí je schopnost okna nebo dveří klást v definovaném časovém období odpor proti pokusu a násilný vstup do chráněné místnosti. Za použití fyzického násilí a s použitím definovaných nástrojů dochází k poškození nebo zničení okna nebo dveří.

Třída odolnosti RC 1N
Okenní prvky třídy odolnosti RC 1N prokazují základní ochranu proti fyzickému násilí. Vychází se z toho, že při činu není použito žádné nářadí a pachatel se pokouší zdolat okno prokopnutím, vyražením ramenem, vysazením nebo vytržením. V rámci třídy odolnosti RC 1N lze standardně použít moderní plastové profily včetně dřevěných profilů s měrnou hustotou od 0,4 g/cm³ a také hliníkové profily.

Na samotné zasklení není kladen žádný požadavek, dle ČSN EN 356 je pak nicméně doporučeno sklo minimálně třídy P 2A.

Třída odolnosti RC 2N
Příležitostný pachatel používá kromě fyzického násilí také různé menší nástroje jako šroubováky, klíny nebo také kleště, aby mohl s oknem manipulovat nebo jej nadzvednout. Zde je doporučeno standardně použití plastových profilů s ocelovým vyztužením, dřevin s měrnou hustotou od cca 0,45 g/cm³ a hliníkových profilů.

Na zasklení není kladen žádný požadavek, dle ČSN EN 356 je pak nicméně doporučeno sklo minimálně třídy P 2A.

Třída odolnosti RC 2 
Příležitostný pachatel používá kromě fyzického násilí také různé menší nástroje jako šroubováky, klíny nebo také kleště, aby mohl s oknem manipulovat nebo jej nadzvednout. Zde je doporučeno použít plastové profily s ocelovým vyztužením, dřeviny s měrnou hustotou od cca 0,45 g/cm³ a hliníkové profily.

Požadavek na zasklení dle ČSN EN 356 – P 4A.

Třída odolnosti RC 3
Zkušený pachatel používá kromě fyzického násilí a menších nástrojů také 70 cm dlouhé páčidlo, aby prvek vypáčil. Je doporučeno použít plastové profily se zesílenou výztuhou, dřeviny s krátkými vlákny s měrnou hustotou od cca 0,5 g/cm³ a zesílené Alu profily.

Požadavek na zasklení dle ČSN EN 356 – P 5A.

Možnosti okenního kování 
Důležitou součástí odolnosti proti vloupání je bezpečnostní kování. Montážní návody výrobců stavebního kování standardně nabízejí návrhy skladeb kování určené pro vybavení oken tříd odolnosti RC1, RC2 a RC3.

Pro zajištění komplexní bezpečnosti v rámci kování jsou důležité čtyři základní bezpečnostní prvky:
1. Uzamykatelná klika (obr. 5). Eliminuje možnost posunutí kování zvenčí.
2. Na vnější straně převodu skrytě umístěná ochrana proti odvrtání (obr. 6), která zabraňuje navrtání převodu a posunutí kování.
3. V kování křídla umístěné bezpečnostní křídlové závěry s hřibovou hlavou z kalené oceli (obr. 7). Důležitým prvkem je přitom nejenom tvarové spojení bezpečnostního čepu s rámovým bezpečnostním uzávěrem, ale také mechanické vlastnosti tohoto spojení. Bezpečnostní čepy pak nejlépe výškově seřiditelné, nepohybující se volně kolem vlastní osy. Tyto parametry zaručí, že okenní křídlo nelze nadzvednout a posunout v zavřeném stavu 
4. Bezpečnostní rámové uzávěry v provedení ze zinkových slitin a ocelové (obr. 8). Pro jejich použití platí, že od třídy bezpečnosti RC 2 by měly být standardně použity rámové uzávěry ocelové.

Skladba okenního kování RC 1
Bezpečnostní rámové uzávěry kombinované s rohovými vedeními a spodním vodorovným středním dílem osazené hřibovými čepy zajistí nárůst odporu v rámci pokusů o vyražení okna (obr. 9).

Skladba okenního kování RC 2
Bezpečnostní rámové ocelové uzávěry kombinované s hřibovými čepy, a to po celém obvodu okna, zajišťující vysokou míru odolnosti proti vloupání (obr. 10).

Skladba okenního kování RC 3
Bezpečnostní třída RC 3 pak oproti předchozí RC 2 s menší vzdáleností/roztečí mezi hřibovými čepy na středních dílech včetně přídavného bezpečnostního závěrového hřibového čepu na obou rohových vedeních převodové strany (obr. 11).

Elektronické zabezpečení oken – vhodný doplněk mechanického zabezpečení
Nejvyšším stupněm zabezpečení oken je pak elektronicky kontrolovaný stav otvorové výplně, resp. vlastní polohy kliky. Díky tomuto sytému je možné identifikovat posunutí kliky včetně případného sklopení a otevření okna.

Kabelově propojený magnetický systém kontroly je integrován přímo do kování okna (obr. 12, 13). Magnetický prvek je umístěn v kování křídla, snímací prvek pak v rámu. Snímací prvek je navíc vybaven sabotážním vodičem, který zabezpečí vyvolání poplachu i v případě pouhého přerušení kabeláže. Díku tomu, že oba prvky jsou umístěny v kovací drážce okna, nejsou při zavřeném křídle viditelné. Uvedený systém, který lze použít u většiny typů oken, umožňuje ve spojení s poplachovým zařízením při násilném otevření výplně předání informace o narušení objektu i na pult centrální ochrany. 

Závěr
Výše popsané skladby okenního kování popisují základní principy bezpečnostních tříd RC 1, RC 2 a RC 3. Z těchto principů by pak měla v rámci svých interních doporučení směrem k výrobcům oken vycházet většina dodavatelů stavebního kování distribuovaného na českém trhu. Již při projektování domu podle umístění a struktury objektu je pak vhodné doplnit bezpečnostní kování také o elektronické systémy, umožňující možnost vzdáleného dohledu nad zabezpečeným objektem včetně integrace otvorových výplní do řídicího systému budovy. 

JAROSLAV FIALA
foto archiv společnosti R. T. kování

Ing. Jaroslav Fiala (*1965)
vystudoval Fakultu strojního inženýrství ČVUT. Pracoval jako výrobně technický ředitel ve firmě Koh-i-noor, a. s., později ředitel a člen statutárních orgánů Vekra, s. r. o., a Vekra, a. s. V současné době spolupracuje s firmou R. T. kování, a. s.