Ze soutěže na obnovu poměrně drobného objektu klasicistní radnice v Kardašově Řečici si zástupci města vybrali návrh od architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause. Nějakou dobu pak ještě probíhaly diskuze nad detaily jejich řešení. Asi nejtěžší bylo nalézt vhodnou formu pro nový vikýř, autoři projektu totiž na střeše původně navrhovali novodobou transparentní věž s hodinami. Náročnou rekonstrukci budovy zajistila firma Spilka a Říha z blízké Soběslavi, která všechny práce provedla v prvotřídní kvalitě při dodržení dohodnutých finančních limitů.
Radnice je stylová, téměř dvě stě let stará klasicistní budova, která navazuje na sousedící objekt a uzavírá tak jednu stranu náměstí. S ohledem na její stavebně technický stav vypsalo město Kardašova Řečice v roce 2013 veřejnou architektonickou soutěž. Mimo jiné tak chtělo získat návrh nových prostorů pro správní orgány města, knihovnu a víceúčelový sál. Mezi mnoha návrhy bylo nakonec k realizaci vybráno řešení architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause. Autorům se podařilo rozsáhlý a provozně rozmanitý stavební program umístit do původního objektu radnice při zachování jeho hmotového řešení bez nutnosti přístavby nebo dostavby, což se příznivě projevilo i na ekonomické stránce projektu. Jedním z největších kladů je vysoce efektivní a přitom účelné, dobře fungující a přehledné dispoziční řešení.
| Radnice a knihovna v Kardašově Řečici |
|
Místo: Náměstí Jaromíra Hrubého 64 Investor: Město Kardašova Řečice Autor projektu: Ing. arch. Jakub Žiška, Ing. arch. Pavel Šmelhaus – Atelier Žiška, s.r.o. Zhotovitel stavby: Spilka a Říha, s.r.o. Realizace: 02/2015 – 06/2016 Celkové náklady stavby: 25 mil. Kč |
Křížové klenby a valbový krov
Z konstrukčního hlediska se jedná o objekt s převážně cihelnými obvodovými stěnami o tloušťce 45 až 120 cm, v přízemí zastropený různými typy kleneb – vyskytují se zde i klenby křížové a česká placka. Nad druhým nadzemním podlaží byl před stavebními úpravami povalový strop s násypem a dlaždicemi půdovkami. Budova byla zastřešena s využitím valbového krovu, který byl hodnocen jako stavebně cenný prvek s možností využití v interiéru. Část budovy je podsklepená, valené klenby pod podlahou přízemí však nebyly v původním stavu. S ohledem na degradaci podzemní části zdiva v důsledku vysoké hladiny podzemní vody a absenci jakýchkoliv hydroizolačních opatření se s využitím této části budovy nepočítalo, přestože konstrukce zde nevykazovaly závažnější statické defekty.
Dispoziční řešení
Administrativní provoz radnice je nyní situován v přízemí, v patře je umístěna knihovna a v nově vytvořeném podkrovním prostoru vznikl víceúčelový sál a klubovna, využívaná pro aktivity městských spolků. Všechna podlaží propojuje tříramenné schodiště, umístěné v návaznosti na vstupní halu, která se nachází v prostoru bývalého průjezdu. Bezbariérové propojení všech podlaží zajišťuje výtah, umístěný mezi schodišťovými rameny. V návrhu dispozičního řešení byly jako prioritní uvažovány provozní požadavky a prostorové možnosti budovy, orientace jednotlivých místností se stala až druhořadou podmínkou. Proto je například kancelář starosty obrácena na sever, ale s výhledem na náměstí, sociální zázemí mají okna do dvora (tedy na jih), knihovna má okna jak se severní, tak jižní orientací.
Hodinářský úspěch
Exteriér budovy nedoznal výraznějších změn, ve dvorní části objektu jsou nově osazena střešní okna, sloužící k osvětlení podkrovních prostorů. V hlavním průčelí směrem do náměstí je nový prosklený střešní vikýř s hodinami, který nejenom poukazuje na využití podkrovní části budovy, ale především podporuje dominantní postavení radnice v čele náměstí. Pro zajímavost perlička: V průběhu stavby byly v klenbách pod podkrovím objeveny konstrukční prvky, připravené jako podpůrná konstrukce pro věžičku (možná i s hodinami), která však nakonec nebyla realizována. O věžičce uvažovali i autoři rekonstrukce, na základě názoru poroty i místních občanů se však od tohoto řešení upustilo. Nakonec alespoň jeden „hodinářský“ úspěch: do budovy byl vrácen jako funkční exponát hodinový stroj, který koncem 18. století věnovali městu pánové z Jindřichova – z důvodu zpoždění stavby však nebyl instalován na radnici a dvě století fungoval na nedaleké kostelní věži.
Z průběhu rekonstrukce
Kromě nadstandardního architektonického řešení rekonstrukce přinesla i řadu zajímavostí. Především došlo k sanaci nadzákladového zdiva, atakovaného vlhkostí z nevyužitých suterénních prostor. Jedná se o kombinaci odvětrání podpodlahového prostoru s injektáží a plošnými izolacemi. Použitím sanačních a tepelně izolačních omítek byla snížena vlhkost zdiva a dosáhlo se uživatelského komfortu v přízemních prostorách budovy. Svoji roli zde hraje i konstrukce soklu, kde odvětraný kamenný obklad zajistí nejenom odvod vlhkosti z této oblasti, ale také ochranu budovy před odstřikující srážkovou vodou.
Původní krov měl podle podkladů všechny požadavky rekonstrukce splnit, podrobný stavebně technický průzkum však tento předpoklad vyvrátil a krovová konstrukce musela být nahrazena replikou. Zůstal však zachován koncept nadkrokevního zateplení střešního pláště pomocí PIR panelů, stejně jako náhrada střešních vlnovek bobrovkami.
Tepelně izolační parametry budovy zlepšilo zateplení střechy, podlah a výměna otvorových výplní. U špaletových oken vsazených do vnějšího líce obvodových stěn bylo z exteriérové strany použito izolační dvojsklo, ze strany interiéru jednoduché zasklení. Protože se pro fasádu s bohatou bosáží nenašla vhodná technologie zateplení, která by nepoškodila vzhled objektu a zachovala tradiční štuk fasády, bylo provedeno alespoň její dílčí zateplení důsledným využitím tepelně izolačních omítek.
Nad druhým nadzemním podlažím byla realizována nová stropní konstrukce z dřevěných kolíkovaných panelů, podporovaných lepenými průvlaky a sloupy, která je kabinetní ukázkou moderního řešení styků a spojů dřevěných prvků pomocí zafrézovaných ocelových styčníkových prvků.
Příjemné vnitřní prostředí
Objekt je vytápěn teplovodním systémem, napojeným na zdroj CZT, provozovaného ve městě soukromou firmou, která v důsledku spalování biomasy dodává energii za příznivých finančních podmínek. S ohledem na svoji jednoduchost, nízké provozní náklady a environmentální výhodnost zůstal tento zdroj tepla zachován. Vytápění budovy je přes výměník zajištěno především teplovodními tělesy, doplněnými ve vstupním prostoru podlahovým vytápěním. Vzhledem k minimálním požadavkům na odběr teplé vody je její příprava lokální. Právě minimální požadavek na spotřebu teplé vody vyloučil použití solárního systému. Jeho aplikace by v daném případě byla problematická i z estetického hlediska.
V konstrukci krovu jsou zabudovány dvě aktivní vzduchotechnické jednotky a doplňkový cirkulační ohřev, sloužící k urychlení zátopu ve víceúčelovém sále v podkroví. Obě jednotky mají i režim letního chlazení. Nasávání větracího vzduchu umožňuje atypická větrací hlavice, která připomíná tradiční konstrukci komína.
Stavbu realizovala na základě výsledků výběrového řízení stavební firma z blízké Soběslavi, která zajistila provedení prací v prvotřídní kvalitě při dodržení dohodnutých finančních limitů. Dobrou spoluprací všech účastníků stavby i díky podrobně připravené dokumentaci se podařilo za 30 milionů korun (včetně vybavení interiérů) dokončit stavbu, která nejenom svým exteriérem dotváří náměstí, ale poskytuje pracovníkům městského úřadu i občanům města důstojné, kvalitní a příjemné zázemí.
František Kulhánek
| Radnice jako symbol města |
|
Když budeme listovat libovolnou knížkou o architektonických památkách v Čechách, u Kardašovy Řečice najdeme kostel, zámek, z moderní doby nákupní středisko (dnes tedy trochu opršené), ale ne radnici. Malá klasicistní stavba na náměstí nepatřila k tomu, co by v Jižních Čechách, na velkolepé památky všeho druhu přebohatých, komukoli stálo za zaznamenání. Město svou radnici mělo, nevelkou, klasicistní, z počátku 19. století. Radnici skromnou, bez věže, bez velkého sálu, posazenou sice na náměstí, ale přitom jakoby v ústraní; z pohledu na město bylo zřejmé, že hlavní dominanta, barokní kostel, je jinde. Jakoby si tu město hledalo své hlavní místo nově, mimo kostel a zámek… A taky je poznat, že kdesi mu došly síly (či peníze) – radnice dávala (a dává) najevo, že by ráda zabrala celé průčelí náměstí, ale prostě se to nepodařilo. Jenomže město svou radnici potřebovalo a potřebuje a architektonicko-historické hodnoty jsou v takové situaci vedlejší. A možná i díky tomu si mohlo dovolit radnici rekonstruovat. Město nechtělo novou budovu, a přesto na rekonstrukci vypsalo architektonickou soutěž, z níž si vybralo ten návrh, který mu nejlépe vyhovoval. Nepotřebovalo novou architektonickou dominantu, chtělo radnici, která k lidem bude příjemná, přívětivá, kam budou rádi chodit. Radnici, která nabídne i něco víc, než jen úřad. Na první pohled ta proměna není moc znatelná. Jenže hned další pohled ukáže, co vše se změnilo. Nejen vyčištěná fasáda, nejen nová střecha (včetně krovu). Ve střeše nový, jasně soudobý vikýř, který plně nahrazuje možná na stavbě tohoto typu očekávanou věž, přesně orámovaná kostka s hodinami na skleněné ploše, za ní je vidět dovnitř, za historickým hodinovým strojem je vše v zábavném zrcadlovém převrácení. Vstup v klenutém portálu otevírá transparentní přízemí. Všechny vnitřní stěny, u nichž to jen je možné, jsou skleněné, kanceláří proti vstupu se dá projít do dvora (no, on by raději byl zahradou či nádvořím, má k tomu nakročeno svými zelenými plochami a nově vysazenými stromy). V přízemí jsou všechny kanceláře úřadu, klenby těm v zásadě nevelkým prostorám dávají vznešenost, vážnost – spojení s tradicí, jež zavazuje. Nové schodiště doplněné výtahem v prosklené šachtě vede do vyšších pater, jež už mají nové funkce. V prvním patře je na celé ploše budovy knihovna, volné regály stojí pod jednoduchou dřevěnou konstrukcí – prostě hranolové sloupy a přes ně jednoduché trámy, nic víc není potřeba, tady jsou knihy a volný prostor tím nejdůležitějším. Minimalismus tu dostal úplně jiný význam nejen v konstrukci a tvarech, ale i v barevnosti. Jen dětský čtenářský koutek je výjimkou. Radnice ovšem dostala ještě další prostor, nově vytvořený v podkroví. Velký radniční sál. V jeho předsálí – protože slovo předsíň působí poněkud nepatřičně (ten prostor není veliký, ale velmi přitažlivý) – upoutá volně instalovaný hodinový stroj. Vnitřek hodinového vikýře je všude obklopen sklem a zrcadly, díky tomu se zdá být mnohem větší. Radniční sál je nečekaně rozlehlý. Otevírá se do nového krovu (který ovšem přesně odpovídá původnímu) a dává najevo, že je uzpůsobitelný pro jakoukoli akci, formální i volnou, pro divadlo, koncert i schůzi či taneční zábavu. Na druhé straně patra, poněkud zastrčený za schodištěm, je menší sál pro spolkovou činnost. Radnice v Kardašově Řečici je budovou, která jasně ukazuje, jak je obyvatelům svého města milá. Není vyzývavá, nekřičí do kraje – tady jsem. Je přátelská, přívětivá, má v sobě vtip i laskavost. Je na ní vidět, že ji lidé mají rádi, vstoupíte-li dovnitř, obklopí vás skoro sousedská atmosféra. Možná to není ten správný „ouřad“, ale je to samozřejmé centrum města. Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc. |
Je to samozřejmě zcela nepůvodní titulek, protože být symbolem, to je jedna z hlavních funkcí radnice. Reprezentovat město, lidi, kteří v daném sídle žijí a kteří vědí, odkud se chod města řídí. Radnice vždy byly chloubou města – a pokud ne, tak s městem něco bylo v nepořádku.Rekonstrukce radnice a knihovny v Kardašově Řečici získala titul Stavba roku 2017 v rámci soutěže Stavba roku za rekonstrukci historického objektu se zřetelem k dispozičnímu řešení, stejně jako k novým dřevěným konstrukcím, dále pak Cenu Státního fondu životního prostředí a Centra pasivního domu a také Cenu veřejnosti.
Nejnovější komentáře