Vzduchotěsnost budov je důležitým faktorem jak u novostaveb, tak i u renovací, přičemž v obou případech zajišťuje energetickou efektivitu a ochranu stavebních konstrukcí.
Bohužel v praxi se ukazuje, že u renovací jde často o přehlíženou problematiku a není kladen důraz na správnou aplikaci vzduchotěsných systémů (např. parobrzdné membrány, lepicí pásky, tmelicí materiály), která jsou zásadní pro funkčnost a dlouhou životnost stavebních konstrukcí.
Nejde přitom jen o ochranu tepelné izolace, ale o naplnění základních požadavků na stavbu:
– Mechanická odolnost a stabilita – vzduchotěsné systémy chrání konstrukční prvky před vlivy počasí a vlhkostí, čímž přispívají k dlouhodobé stabilitě budovy.
– Požární bezpečnost – některé komponenty vzduchotěsných systémů obsahují retardéry hoření, což zvyšuje požární odolnost konstrukcí.
– Hygiena a ochrana zdraví – vzduchotěsné systémy zajišťují správnou regulaci vlhkosti a eliminují riziko plísní a hniloby, což přispívá ke zdravému mikroklimatu v interiéru.
– Bezpečnost užívání – speciální těsnicí manžety zajišťují bezpečný a vzduchotěsný průchod různých typů prostupů (kabelů, chrániček, potrubí), čímž přispívají k ochraně proti požárům a dalším rizikům.
– Ochrana proti hluku – správně provedené vzduchotěsné vrstvy pomáhají eliminovat šíření hluku v konstrukci.
– Úspora energie a ochrana tepla – vzduchotěsné systémy brání degradaci tepelné izolace a minimalizují tepelné ztráty, což vede k efektivnímu provozu budovy.
Renovace a úspora energie
V případě renovací je úspora energie požadavek, který zaznamenal v posledních letech naprostou prioritu v provozování budov. Vzduchotěsný systém hraje, jako systém spadající do hydroizolačních systémů, přece jen významnou roli v oblasti tepelné techniky. Vyšší průvzdušnost obálky budovy vede k významně vyšším tepelným ztrátám, zvýšené spotřebě energie na vytápění a potenciálním problémům s vlhkostí v konstrukcích a následnou kondenzací. I v případě renovací je žádoucí, aby těsné byly všechny spoje a napojení (prostupy kabelů, trubek, stejně jako např. napojení betonového stropu na obvodovou stěnu), neboť i mikroskopický otvor ve vzduchotěsné vrstvě může znamenat problém. I malým otvorem vniká, při rozdílu teplot v interiéru a exteriéru, do konstrukce vlhkost ve formě vodní páry. Pro představu – spárou širokou 1 mm a dlouhou 1 m při teplotě v interiéru 20 °C a relativní vlhkosti 50 % může denně z interiéru přibýt kolem 360 g vody, což je ročně 10–15 kg vody. A vlhké prostředí mají rády plísně. Kromě toho může netěsnost obálky způsobovat velké tepelné ztráty, rosení oken, špatné fungování vzduchotechniky a poddimenzování vytápění.
Průvzdušnost obálky má vliv na energetickou náročnost budovy, kdy každý 1 m³/h netěsně unikajícího vzduchu může představovat až 30 W tepelných ztrát, v závislosti na teplotním rozdílu mezi interiérem a exteriérem. U budov s vysokou vzduchotěsností, typicky s hodnotou n50 ≤ 0,6 h-¹, je infiltrace vzduchu minimalizována, a i při vyšších rychlostech větru zůstávají tepelné ztráty způsobené nekontrolovaným prouděním vzduchu nízké. Starší nebo netěsné budovy s vyšší hodnotou n50, například ≥ 5 h-¹, jsou náchylnější k infiltraci vzduchu. Při rychlosti větru 6 m/s mohou tepelné ztráty vzrůst až o 20 % ve srovnání s bezvětřím. To vede k vyšší spotřebě energie na vytápění a snížení komfortu obyvatel. U netěsné budovy mohou nekontrolované tepelné ztráty tvořit 10–30 % celkových tepelných ztrát, zatímco u vzduchotěsné budovy je tento podíl minimální. Běžná budova s přirozeným větráním s hodnotou n50 = 4,5 h-1 má roční ztráty infiltrací kolem 26 kWh/m²a, což je více než 1,5násobek měrné potřeby tepla na vytápění u pasivních domů. Je zřejmé, že zabezpečení neprůvzdušnosti je nutno věnovat náležitou pozornost i u renovací.
Tepelná izolace a kvalitní okna hrají prim, ale pokud jsou špatným způsobem aplikovány, obaleny a nezajištěny a následně atakovány vlhkostí, vzduchem nasyceným vodou nebo zatékající vodou, degradují. Díky vzduchotěsnému systému, sestaveného z parobrzdných membránových fólií, má konstrukce dostatečný odvod vzdušné vlhkosti a není exponována vnitřní vlhkostí. Pojistné fólie ji pak chrání z vnější strany proti vnějším povětrnostním vlivům a vlhkému vzduchu, který může kondenzovat v provětrávaných mezerách střech a dvouplášťových fasádních systémů, kde je kondenzát odveden vně objektu. Tepelná izolace se proto bez správně fungujících vzduchotěsných systémů neobejde.
Vzduchotěsnost, parozábrany a Nová zelená úsporám
V programu Nová zelená úsporám jsou požadavky na vzduchotěsnost a aplikaci parozábran v případě renovací rodinných domů uvedeny u výměny oken a dveří a v případě instalace řízeného větrání. Je tedy kladen důraz při instalaci nových oken na správné zabudování, které zahrnuje i použití parotěsných pásek. Podle požadavků programu musí být montáž oken provedena v souladu s normou ČSN 74 6077 „Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování“. Proto je důležité, aby montáž oken byla provedena odborně a v souladu s uvedenými normami a požadavky programu Nová zelená úsporám.
U všech podprogramů NZÚ (Oprav dům po babičce i NZÚ Light u rodinných domů a v programu HOUSEnerg v případě bytových domů) je stanoven požadavek na průvzdušnost obálky budovy, který se dokládá pouze u žádostí v podoblasti C.4 – Větrání. Protokol musí být v souladu s metodickým pokynem pro upřesnění měření průvzdušnosti obálky budovy. Konkrétně je požadováno dosažení hodnoty n50 ≤ 2,5 h-¹.
Bohužel užití parotěsných pásek při instalaci oken a dveří není standardem a stále je možné se setkat s instalacemi, které toto nesplňují. V případě využití dotačních prostředků pak hrozí i vrácení dotace z důvodů nesplnění podmínek programu.
Výběr správné pásky
Při využití lepicích pásek je dobré mít na paměti, že takto zvolená forma parozábrany by měla plnit svou funkci po několik desetiletí. Důležitou roli hraje také profesionalita a kvalita provedení.
V neposlední řadě nejsou všechny lepicí pásky stejné, existuje značný výběr speciálních výrobků pro lepení, napojování a utěsňování. Rozličné vyhotovení těsnicích materiálů umožňuje výrazně urychlit a zjednodušit utěsňování stavby. Důležité je však zvážit vhodnost jejich využití. Některé materiály mohou totiž vzájemně chemicky reagovat, popřípadě nevytvářejí trvale těsné spoje. Při používání těsnicích materiálů je zapotřebí řídit se montážními postupy doporučenými výrobcem, případně se s ním přímo poradit.
JIŘÍ KASAL, VÍTĚZSLAV MALÝ
Ing. Jiří Kasal,
produktový manažer společnosti Ciur, a. s.
Specializuje se na materiály zajišťující vzduchotěsnou obálku budov. Provádí zároveň školení a přednášky, kde se snaží vysvětlit výhody systémových řešení a poukázat na nejčastější chyby.
Ing. Vítězslav Malý,
ředitel Centra pasivního domu, z. s.
Zaměřuje se na širokou osvětu a realizaci hlubokých renovací nejen mezi laickou, ale i odbornou veřejností.
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu č. 2/2025.
