Příspěvek představuje první z různě pojatých oprav plechové střešní krytiny na historických střechách z akcí projektovaných ateliérem Studio acht: přeložení a nová krytina z měděného plechu na letohrádku na Pražském hradě. V následujících číslech představíme opravu měděné krytiny na kopulích Strakovy akademie, položení nové titanzinkové krytiny na budově velvyslanectví ČR v Haagu a opravu krytiny Národního muzea.
Stručně ze stavební historie
Letohrádek v Královské zahradě Pražského hradu, známý také jako Letohrádek královny Anny nebo Belveder, byl budován postupně od 30. let do poloviny 60. let 16. století. První architekt letohrádku Paolo della Stella ho koncipoval jako přízemní budovu s nízkým krovem krytým olověným plechem. V druhé etapě, realizované od poloviny padesátých let, bylo pod vedením Bonifáce Wohlmuta budováno horní patro a známá valbová střecha ve tvaru obráceného esovitě prohnutého lodního kýlu. Její krov je tvořen skružovými ramenáty skládanými z fošen, krytých a zároveň zavětrovaných bedněním na vrchním i spodním líci. Střecha byla krytá šablonami z měděného plechu.
Problémy s poruchami plechové krytiny začaly již koncem 16. století a vyskytovaly se i v následujících dobách opakovaně. Ve 20. století se ukázalo jako velmi problematické zřízení parního ústředního vytápění v rámci úprav v 50.–60. letech, které zásadním způsobem narušilo klimatickou stabilitu v podstřeší a bylo příčinou kondenzace vodních par z teplého vzduchu na spodním líci krytiny, se všemi negativními důsledky pro dřevo bednění, krovu i kazetových podhledů. V pozdějších letech se topení minimalizovalo a omezilo se na nezbytnou temperaci. Při opravách v 90. letech se poprvé zavedlo provětrávání podstřeší, bohužel bylo posléze zrušeno pro poruchy.
Oprava v letech 2000–2004
Neutěšený stav měděné krytiny si vynutil další opravu již v letech 2000–2004. Krytina byla překládána na celé střeše. Protože zadáním bylo zachování maxima historických plechů, pokud možno i v původní skladbě, byly snímány celé dvojice až trojice šárů (pásů). Přes tyto snahy bylo nutno vyřadit skoro 3/5 plechů, zejména horní partie při hřebenu a pak spodní řady při okapu. Vracení šablon se dělo opět v celcích (2–3 šáry), s kotvením pomocí nových příponek, bohužel instalovaných po jejich obvodech, takže nebylo zajištěno dostatečné kotvení uprostřed těchto plošných celků. Na nové plechy byla naválečkována umělá měděnková patina Nordic Green, jejíž barevnost bohužel v průběhu deseti let potemněla a nová přírodní měděnka jí zatím dostatečně neprorostla.
Ve snaze maximálně vyhovět požadavkům na vyloučení novodobých, resp. netradičních materiálů nebyla pod vrácenou krytinu s jejími výrazně zhoršenými fyzikálními parametry (oslabená tloušťka s hrozbou perforací, lámavost ve spojích) instalována žádná pojistná hydroizolační vrstva.
Poslední oprava střechy 2011–2012
V podstatě havarijní stav krytiny byl důvodem nové komplexní opravy ani ne po deseti letech, kterou projektovalo Studio acht, spol. s r. o.
Úprava provětrávání podstřeší
Při hledání důvodů zatékání do kazetových podhledů opět ožilo podezření na kondenzaci vody na spodním líci krytiny. Toto riziko však bylo vyloučeno vyhodnocením sledovaných hodnot teploty a vlhkosti v exteriéru, interiéru i v mezistřešní dutině v zimních měsících let 2010 a 2011 (ve spolupráci s doc. Svobodou ze Stavební fakulty ČVUT). Přesto projekt řešil, jak zajistit provětrávání této dutiny, zejména kvůli přehřívání v letním období. Při té příležitosti byl posuzován i diskutabilní vliv nasávacích mřížek v kazetách nad vnitřní římsou sálu, provedených v 90. letech.
Nebezpečí negativního dopadu přívodu teplejšího interiérového vzduchu pod krytinu bylo při té příležitosti vyhodnoceno vzhledem k minimálnímu zimnímu temperování jako malé, s tím, že v případě, že by se v sále teplota v zimním období zvedla, musely by se uzavřít. Pro provětrání dutiny mezi ramenáty má však větší vliv štěrbina mezi římsou a bedněním, která přivádí čerstvý vzduch z exteriéru.
Pro odtah vzduchu kromě již v 90. letech zapojených žaluzií ve vikýřích nad východní římsou byly zřízeny tři automaticky otevírané klapky (poklopy) řízené čidly teploty a vlhkosti v mezistřeší a reagující na déšť venku.
Oprava bednění pod krytinu a krovových rámů z fošnových skruží
Celkového sejmutí veškeré plechové krytiny bylo využito k revizi a dílčí opravě konstrukce krovu, zpevnění fošnových skružových rámů a případné náhradě bednění. Dřevo bylo impregnováno fungicidy, vysušeno na cca 12,5 %.
Krytina
Stav měděné krytiny po relativně nedávné opravě (2000–2004) se výrazně zhoršil, opět docházelo k zatékání, což potvrdily i zkoušky její těsnosti za spolupráce hasičského sboru Pražského hradu. V r. 2008 bylo rozhodnuto o celkové opravě. Projekt počítal s demontáží a přeložením dosavadní krytiny, s náhradou nevratně poškozených plechů a s vrácením těch, které při zkouškách prokážou pevnost, celistvost a dostatečnou tloušťku, aby byla zajištěna jejich životnost na další desetiletí. Tentokrát se již počítalo s podložením pojistné hydroizolační fólie (Tyvek metal) s minimálním difuzním odporem a dostatečnou pevností a odolností vysokým teplotám, opatřené separační tenkovrstvou rohoží, a s těsnicí bitumenovou podložkou pod každou příponkou, aby byla v maximální dostupné míře zajištěna vodotěsnost v případě vytvoření kondenzátu.
Při rozebírání historických šablon a nutném přeformátování upozorňoval dodavatel klempířských prací na jejich velmi špatný stav, což doložil atesty zpracované SVÚOM, který prověřoval lámavost, minimální tloušťky a perforace. K obdobným nepříznivým výsledkům došel i posudek Kloknerova ústavu, který si objednal Odbor památkové péče KPR. Výsledky zkoušek prokázaly velmi nízkou pevnost ve spojení s velmi nestejnoměrnou zbytkovou tloušťkou, vysokou křehkost a lámavost historických plechů, které byly označeny za významné rizikové faktory možného vzniku poruch při instalaci šablon z historického plechu, při jejich cyklickém namáhání sáním. To vše vedlo k přehodnocení požadavku zadavatele na zachování historického plechu na střeše letohrádku, byť v omezeném rozsahu.
Pro nové šablony byl navržen měděný plech 0,6 mm, s umělou patinací měděnkové barvy. Podařilo se, že jeho výrobce (finská firma Luvata) dodal plechy s patinací v odstínu Nordic Green modifikovaném tak, aby odpovídal měděnce na letohrádku (firma Luvata samotnou patinační chemikálii v těch letech již nedodávala).
Celková výměra měděné krytiny činila cca 953 m2. Z předchozí opravy v r. 2004 zbylo z historického materiálu cca 387 m2. Výměra plechových šablon (tabulí), které byly tehdy položeny jako nové, byla cca 566 m2 a ze strany investora byl požadavek je znovu použít. Musely být přeformátovány, tj. odstříhány staré a naohýbané nové spojovací drážky (po této úpravě při prostřihu cca 50 % zbylo 279 m2, tj. cca 1624 ks). Byly položeny na severovýchodním úseku střechy, nejméně exponovaném při pohledech z města, resp. z Hradu a z Královské zahrady. Důvodem byl znatelný barevný rozdíl měděnky nanášené tehdy válečkováním dodané chemické látky od firmy Luvata a novými plechy s měděnkou již nanesenou v továrně. Rozměrům přeformátovaných plechů – šablon musely být přizpůsobeny i moduly nově projektantem navrženého kladečského plánu. Z nového materiálu bylo pokryto 674 m2.
Demontovaná historická krytina (17.–19. století) byla uložena na palety a odvezena do depozitáře správy Pražského hradu. Jeden díl signovaný letopočtem 1688 byl uložen v krovu letohrádku. Klempířské práce pro tuto akci, která opravdu nebyla jednoduchá, realizovali pracovníci firmy Krolan a zhostili se jich se ctí.
Článek rozvíjí příspěvek autora ve Zpravodaji STOP 2/2019 Postupy, které se v památkové péči (ne)osvědčily. Příspěvek zazněl 10. dubna 2025 na semináři společnosti STOP „Kovy a klempířské prvky v rámci obnovy památek“. Byl upraven pro účely tohoto článku.
Pavel Jakoubek, Studio acht
Ing. Pavel Jakoubek (* 1953)
Absolvoval Stavební fakultu ČVUT Praha, obor pozemní stavby (1978), poté pracoval jako projektant v SÚRPMO Praha. Od r. 1991 se jako člen Architektonického ateliéru Pavla Kupky podílel na obnovách a rehabilitacích pražských památkových staveb (paláce Lichtenštejnský, Hartigovský, Toskánský, Nostický aj.). Od r. 2007 se ve spolupráci s ateliérem Studio acht věnoval např. opravám Letohrádku královny Anny, fasád Černínského paláce, Národního muzea, Pražského hradu aj. Zkušenosti z projekční a realizační praxe ho vedou k vnímání technologických otázek v širších souvislostech spolu s hledisky památkové ochrany, architektonickými, obecně projekčními i realizátorskými. Věnuje se problematice obnovy a sanace historických podlah, zdiva, omítek, dřevěných stropů i krovů.
Studio acht působí v České republice od roku 1993 pod vedením Václava Hlaváčka a navazuje jako již třetí generace na holandský architektonický ateliér založený v Rotterdamu v roce 1973.
studioacht.cz
Doporučená literatura
- ČSN 73 3610 Klempířské práce stavební, Praha 1987.
- ČSN 73 3610 Navrhování klempířských konstrukcí, Praha 2008.
- ČSN 73 3611 Klempířské práce stavební. Práce související s průčelím, Praha 1960.
- ČSN 73 3612 Klempířské práce stavební – Práce související se zastřešením, Praha 1960.
- Pecold, Jiří: Stavitelský praktik, Praha 1887.
- Kohout, Jaroslav; Tobek, Antonín: Konstruktivní stavitelství, II. díl, Tesařství, 6.vyd., 1. vyd. u Grada, 1996, 2020.
- Titscher, Franz: Stavitelství – tradice c. k. stavebnictví, Grada 2001.
- Švarc, Bohumil; Podzemský, Alois: Stavitelský praktik se zvláštním zřetelem k vadám v praxi se vyskytujícím a k hospodárnému využití staviv. Díl II a III (část konstruktivní), Praha 1947–1952, hesla Krytiny, Plechování staveb, Trouby odpadní, Žlaby střešní.
- Fiala, Jiří; Káně, Luboš; Langner, Jiří; Maršík, Martin; Vrňata, Jiří: Pravidla pro navrhování a provádění klempířských konstrukcí, Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR, 2020.
- Štumpa, Bohumil; Šefců, Ondřej; Langner, Jiří: 10 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství, Grada, 2012.
