Odvodnění je klíčovým aspektem pro zajištění funkčnosti a trvanlivosti střechy. Správně navržený a provedený systém odvodnění zabraňuje hromadění vody na střeše, čímž se snižuje riziko zatékání, prosakování a poškození střešní konstrukce. Bohužel je to také místo nejčastějšího výskytu chyb v návrhu. V tomto článku se podrobněji podíváme na problematiku odvodnění a chyb v návrhu plochých střech.
Typy odvodňovacích systémů
Existují dva hlavní typy odvodňovacích systémů pro ploché střechy:
● Gravitační odvodnění: voda stéká po střeše k vtokům umístěným v nejnižších bodech a odtud je odváděna potrubím do dešťové kanalizace.
● Podtlakové odvodnění: voda je z vtoků odsávána pomocí tzv. pístového efektu potrubím do sběrného potrubí a pak do dešťové kanalizace.
Komponenty odvodňovacího systému
Odvodňovací systém ploché střechy se skládá z několika důležitých komponentů:
● Střešní vtoky: jsou speciální tvarovky instalované ve střešním plášti. Zachycují dešťovou vodu a odvádí ji do potrubí. Vtoky se dělí na různé typy podle kapacity, materiálu a způsobu uchycení.
● Odvodňovací potrubí: slouží k odvádění vody z vtoků do kanalizace. Potrubí musí být dimenzováno na dostatečný průtok vody a musí být odolné proti povětrnostním vlivům.
● Zachytávače nečistot: zachycují nečistoty z dešťové vody, čímž chrání kanalizaci před ucpáním.
● Nouzové přepady: slouží k odvedení nadměrného množství vody ze střechy v případě přívalových dešťů nebo poruchy odvodňovacího systému.
Návrh ploché střechy a tři nejčastější chyby
● Nedodržení minimálního sklonu
Plochá střecha je střešní konstrukce se sklonem nejvýše 5° (8,75 %). V praxi se sklon plochých střech obvykle pohybuje kolem 1,7° (3 %). Tento mírný sklon umožňuje odtok dešťové vody a tajícího sněhu, ale zároveň zajišťuje snadnou přístupnost střechy pro údržbu a případné další využití. Hlavním podkladem pro návrh ploché střechy je norma ČSN 73 1901-3 Navrhování střech část 3: Střechy s povlakovými hydroizolacemi, a to zejména proto, že u nás a v okolních zemích jsou povlakové krytiny nejčastěji používanou hlavní hydroizolační vrstvou u plochých střech. Jedním z nejdůležitějších aspektů návrhu ploché střechy je její sklon. Sklon povrchu povlakové hydroizolace musí být takový, aby výsledný sklon po provedení střechy zajistil plynulý odtok vody i po uplatnění průhybu nosných konstrukcí, deformace a výrobních tolerancí. Zároveň musí být sklon takový, aby se na povrchu netvořily kaluže, ty se obvykle tvoří při sklonu do 1,7° (3 %). Proto je vhodné používat sklony plochých střech větší než 3 %, a to i v úžlabích a žlabech. Zapomínat bychom neměli ani na prostupující kon- strukce, jako jsou například atiky. Atiky by měly být navrženy vždy s odvodem vody do ploché střechy a sklonem hlavy minimálně 3° (5,24 %).
● Nedodržení požadovaného počtu vtoků
Dalším důležitým aspektem odvodnění plochých střech jsou počty, dimenze a umístění vlastních odvodňovacích prvků. K návrhu odvodnění pro gravitační systémy se používá norma ČSN EN 12056-3: Odvádění dešťových vod ze střech. K výpočtu odtoku srážkových vod poté slouží vzorec:
Qr = r · A · C
r… intenzita deště [l/(s·m2)]
A… půdorysný průmět odvodňované plochy [m2]
C… součinitel odtoku srážkových vod
Následně vypočteme minimální počet střešních vtoků ze vzorce:
n = Qr/Qvtoku
n… počet vtoků
Q… odtok srážkových vod ze střechy [l/s]
Qvtoku…zohledňuje jak naměřenou hodnotu průtoku vtoku, tak určenou hodnotu průtoku potrubí. Pro výpočet se musí použít nižší hodnota.
Důležité je dbát zásady, že pro jednu vnitřně odvodňovanou střechu se navrhují minimálně dva vtoky se samostatnými dešťovými svody. Případně lze jeden vtok nahradit přepadem, nouzovým odvodněním nebo dalším vhodným technickým opatřením (ČSN 73 1901-1, odst. 7.2.3.2.5).
● Špatné umístění střešních vtoků
Při návrhu odvodnění je potřeba dbát i na správné umístění odvodňovacích prvků. Vtoky a prostupy potrubí není vhodné umisťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Vzdálenost hrdla vtoku od těchto míst musí umožnit osazení vtoku, má být nejméně 0,5 m tak, aby bylo možné provést spolehlivé opracování detailu vrstvami střechy, především povlakovými izolacemi (ČSN 73 1901-3, odst. 4.3.2.8). Špatné umístění střešního vtoku vede mino jiné k usazování nečistot a tím celkovému špatnému fungování střechy.
Důležitá je také maximální vzdálenost střešních vtoků mezi sebou, ta by neměla přesahovat vzdálenost 15 m.
Povlakové krytiny
Návrh plochých střech je bohužel často podceňován a následně se setkáváme s projektovými dokumentacemi, kde není jedna výše popsaná chyba, ale kombinace hned několika z nich. Což má často za následek extrémní požadavky na povlakové krytiny, které musí často dlouhodobě odolávat volně stojící vodě plné mikroorganismů, dlouhodobým usazeným nečistotám apod. Při návrhu je tedy potřeba vždy zvážit i typ povlakové krytiny a možnosti jejího zpracování. Zpracování povlakových krytin by vydalo na samostatný článek, avšak je nejčastější příčinou zatékání do střech, proto se zde o něm okrajově zmíním. Vzhledem ke stále složitějším tvarům střech, stále se zvyšujícím požadavkům na střešní plášť a bohužel i časté technologické nekázni je dobré volit povlakové krytiny takové, které jsou jednoduché na montáž, mají vysokou životnost a zároveň se dá velice snadno zkontrolovat jejich provedení. Jednou z variant povlakové hydroizolace splňující všechny výše popsané parametry je povlaková hydroizolace LEADAX ROOV. Tato hydroizolace kromě toho, že se jedná o výrobek s nejnižší uhlíkovou stopou na trhu (je vyráběn z recyklátu a je až 5× zpětně recyklovatelný), má životnost dosahující až 50 let a unikátní způsob spojování. K vytvoření spoje nepotřebujete ani otevřený oheň (jako v případě asfaltových pásů), ani horký vzduch (jako v případě PVC nebo TPO fólií); stačí vám pouze malířský váleček (případně nanášecí houba) a ethanol. Pokud se chcete dozvědět více, podívejte se ZDE.
Návrh odvodňovacího systému
Návrh odvodňovacího systému ploché střechy by měl provádět zkušený projektant s ohledem na:
● Velikost a sklon střechy: čím větší je střecha a čím menší je sklon, tím více vtoků a potrubí bude potřeba.
● Množství srážek: v oblastech s vysokými srážkami je nutné navrhnout systém s větší kapacitou.
● Typ střešní krytiny: některé typy střešních krytin, jako například zelené střechy, vyžadují specifické odvodňovací systémy.
● Umístění vtoků: vtoky by měly být umístěny tak, aby voda ze všech částí střechy stekla co nejrychleji.
● Kapacita potrubí: potrubí musí být dimenzována na dostatečný průtok vody.
Podtlakové systémy odvodnění plochých střech
Novodobým trendem v odvodňování plochých střech jsou podtlakové systémy, které mají řadu výhod oproti systémům gravitačním. Jedním z průkopníků těchto systémů je firma Pipelife.
Podtlakové systémy používají technologii odlišnou od gravitačních kanalizačních systémů. Střešní vtoky podtlakového systému jsou navrženy tak, aby za pomoci vychylovacích lamel na jejich vnějším povrchu a s podtlakovými lamelami uvnitř vtoku zabránily vytvoření víru protékající vody; tím se do potrubí nedostává vzduch. Takto při vhodné intenzitě srážek dojde k zavodnění celého průřezu potrubí, čímž energie souvislého sloupce vody (na principu fungování pístového efektu) vytvořeného mezi střechou a patou potrubí zvyšuje rychlost průtoku dešťové vody, a tak se podstatně zvyšuje kapacita odvedené dešťové vody.
Tyto systémy se vyznačují řadou výhod oproti gravitačním systémům:
● Vysoká kapacita: podtlakové systémy dokážou odvádět dešťovou vodu mnohem rychleji než gravitační systémy, čímž se snižuje riziko zatékání a prosakování.
● Menší průměr potrubí: podtlakové systémy pracují s kompletně zavodněným potrubím,
proto lze navrhnout potrubí s menším průměrem.
● Nižší náklady na instalaci: díky menšímu průměru potrubí a jednoduššímu designu jsou podtlakové systémy obvykle levnější na instalaci než gravitační systémy.
● Vhodné pro rekonstrukce: podtlakové systémy se hodí i pro rekonstrukce stávajících střech, protože nevyžadují velké stavební úpravy.
● Snížená prostorová náročnost: podtlakové systémy jsou instalovány pod střechou a minimalizují počet sběrných vertikálních instalací. Tím snižují prostorové nároky v hale a zároveň poškození v rámci běžného provozu.
Další informace o podtlakových systémech Pipelife naleznete na: www.pipelife.cz.
Údržba odvodňovacího systému
Další věcí, na kterou se bohužel často zapomíná, je kontrola ploché střechy v průběhu její životnosti. Odvodňovací systém ploché střechy je nutné pravidelně kontrolovat a čistit, aby se zajistilo jeho správné fungování. Čištění vtoků, zachytávačů nečistot a potrubí by mělo probíhat minimálně dvakrát ročně, před a po zimním období.
Závěr
Ploché střechy jsou moderním a praktickým řešením pro zastřešení budov. Nabízejí řadu výhod, ale je nutné počítat i s některými nevýhodami. Před rozhodnutím o realizaci ploché střechy je důležité zvážit všechny aspekty a vybrat si kvalitní firmu pro její návrh a realizaci.
VÁCLAV JAKUBČÍK,
Product Specialist Leadax
www.pipelife.cz
www.wienerberger.cz
Publikováno v časopise Materiály pro stavbu 5/2024
Zdroje
ČSN 73 1901-1 Navrhování střech – část 1: Základní ustanovení
ČSN 73 1901-3 Navrhování střech – část 3: Střechy s povlakovými hydroizolacemi
ČSN EN 12 056-3 Vnitřní kanalizace – Gravitač- ní systémy – Část 3: Odvádění dešťových vod ze střech – Navrhování a výpočet
ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace
