V této poslední části článku o pojistné hydroizolaci šikmých střech se krátce zmíním o zásadách provádění PHI pomocí difuzních fólií nejen v ploše střechy, ale ve všech běžných detailech, jako je štítová hrana, hřeben, nároží, úžlabí, prostupy a napojení. Nelze opomenout ani odvodnění PHI v okapní hraně. Obecně platí, že provádění PHI musí být v souladu s projektem, pokud projekt zpracován není, pak musí dodavatel zvolit vhodnou difuzní fólii s ohledem na typ střešní konstrukce (dvou/tříplášťová) a při provádění PHI vycházet z případných zvýšených požadavků kladených na střechu. Předchozí část najdete zde.
Plocha střechy
PHI bez bednění
Pokud není součástí PHI šikmé střechy bednění, pak je spolehlivost tohoto opatření vždy menší, než když je difuzní fólie položena na tuhém podkladu, k němuž je možné (a žádoucí!) jednotlivé pásy fólie mechanicky kotvit. Nicméně není žádoucí úporně sledovat kritérium spolehlivosti, aniž by pro to byly objektivní důvody. V běžných případech bude PHI fungovat spolehlivě i bez bednění, avšak musí být dodrženy alespoň tyto zásady:
– dostatečné délkové překrytí jednotlivých pásů difuzní fólie. Na okraji pásů bývají obvykle výrobcem vyznačeny tři linie vzdálené od okraje pásu 10, 15 a 20 cm, což znamená, že by měly být pásy kladeny s překrytím podle sklonu střechy, tj. do 25 ° činí překrytí 20 cm, do 30 ° je překrytí 15 cm a nad 30 ° postačí překrytí 10 cm.
– pásy fólie je třeba pokládat hladce, bez příčných záhybů a zvlnění, které by jinak odváděly vodu, např. z tajícího sněhu, ke spáře mezi fólií a kontralatí. Jak by nemělo vypadat položení fólie je zřejmé z obr. 1.
– pásy fólie u dvouplášťových střech pokládat s minimálním průvěsem, v případě tříplášťových střech by průvěs neměl být větší jak 2 cm. Minimalizovat průvěs u dvouplášťových střech, neboť čím větší průvěs, tím větší pravděpodobnost, že při pokládání tepelné izolace to dopadne, jako na obr. 2, s vydutím fólie a tím i výrazným zmenšením větracího průřezu pod krytinou, o riziku zatékání pod kontralatěmi nemluvě.
– jednotlivé pásy fólie pokládat stejně napnuté nebo se stejným průvěsem tak, aby nevznikala nežádoucí otevření mezi pásy, jimiž by mohl do podstřeší pronikat sníh.
– podélné spoje pásů provádět pod kontralatěmi. Podélné napojování pásů je vhodnější provádět spíše v horní části střešní plochy (pod hřebenem) než v nadokapní části, kde je vždy vyšší riziko zatečení.
Pásy fólie se neslepují vzhledem k malé životnosti lepeného spoje bez předchozího kotvení k tuhému podkladu.
Při dodržení uvedených zásad lze však dosáhnout spolehlivé PHI jen v úrovni 5. a 6. třídy těsnosti. V šesté třídě (jen tříplášťové střechy) nezáleží na difuzním odporu fólie pro PHI v páté třídě však musí být její difuzní odpor co nejmenší (sd < 0,3 m). Poskytovaná těsnost v této třídě je však vyšší, neboť při zaplnění prostoru mezi krokvemi tepelnou izolací se současně vymezí i vzájemná poloha okrajů jednotlivých pásů, tedy riziko průniku sněhu spárou mezi pásy je velice omezeno.
PHI na bednění bez utěsnění
Pokud je součástí PHI bednění, pak kromě výše uvedených zásad, je nezbytné jednotlivé pásy fólie k bednění kotvit pomocí hřebíků se širokou hlavou nebo spon. Pásy se připevňují výlučně podél horního okraje a jen v místě délkového překrytí. Stručně řečeno: při pohledu na položenou fólii nesmí být vidět žádný hřebík nebo spona.
I když je na první pohled zřejmé, že bezpečnost PHI na bednění, k němuž jsou pásy difuzní fólie mechanicky připevněny, je vyšší, než v případě bez připevnění, Pravidla pro navrhování a provádění střech to neberou na zřetel, a degradují PHI z lehkých fólií na bednění do 5. třídy těsnosti, ačkoli ta samá PHI z lehkých asfaltových pásů bez utěsnění údajně (podle Pravidel) skýtá vyšší těsnost na úrovni 4. třídy, což však je jen projev bezbřehé důvěry k „tradičnějšímu“ materiálu.
Neobstojí ani argument, že takto stanovená škála materiálů je i v německém originálu. Mýlit se může každý. Mimochodem, když už jsem u těch pochybností (avšak jen opravdu dílčích) k originálu Pravidel, vyjmu z nich jednu skutečnou perličku. Pravidla stanovují, že pásy PHI z lehkých fólií a lehkých asfaltových pásů je třeba připevňovat k bednění hřebíky v rozteči min. 10 cm a takto byl požadavek i převzat do českého znění. Možná ještě u asfaltových pásů s velmi nízkou odolností proti vytržení z hřebíku by se dal tento požadavek pochopit, avšak nikdy ne v případě difuzních fólií, u nichž při položení na bednění požadují všichni výrobci dostatečnou plošnou hmotnost min. 150 g/m². Tím je dána i nejmenší odolnost proti vytržení z hřebíku cca 350 N. Umí si někdo představit, že by v reálných podmínkách mohla na jeden metr délky pásu působit síla 3500 N, aby byl opodstatněný požadavek na tak husté připevňování?!
PHI s utěsněním
Kotvení je nezbytným předpokladem pro případné utěsňování styků pásů v případě vyšších nároků na těsnost PHI (1. až 4. třída těsnosti). V ploše se utěsňují přesahy pásů a spáry mezi kontralatěmi a fólií. Utěsňování se provádí pomocí vhodných lepidel, lepicích tmelů, těsnicích pásek, těsnicích pěn apod. Velmi se osvědčily fólie již výrobcem opatřené samolepicími okraji, viz obr. 3. Integrované lepicí pásky jsou aplikovány přímo na difuzní membránu, čímž je vyloučeno případné vzlínání vody vrstvou flísu.
K utěsnění je třeba používat vhodné systémové prostředky podle pokynů výrobce použité fólie. Kombinaci utěsňovacích prostředků s fóliemi od jiných výrobců nelze doporučit ani ne tak z technického hlediska, jako spíše z hlediska podmínek poskytovaných záruk.
Hřeben/nároží
Provádění PHI v detailu hřebene/nároží záleží především na typu střešní konstrukce (dvou/tříplášťová). Je třeba zdůraznit, že zateplením do plné výšky krokví ještě nevzniká dvouplášťová střecha! Této konstrukce bude dosaženo jen tehdy, bude-li zateplení zároveň po celé délce krokví. Vzhledem k tomu, že se zpravidla tepelná izolace ukládá mezi krokve jen do úrovně kleštin, jsou skutečné dvouplášťové střechy velmi výjimečné. Drtivá většina realizací je tedy kombinací obou střešních typů: zateplená část od okapu po kleštiny je konstrukce dvouplášťová, a nezateplená část od kleštin po hřeben je tříplášťová. Kdysi jsem takové kombinace označil názvem hybridní střechy, viz obr. 4. Nejde však vůbec o nějaké pojmenování. Nesmírně důležitější je fakt, že zatímco ta spodní zateplená část nemá spodní vzduchovou vrstvu mezi tepelnou izolací a PHI, tedy není přímo větraná, ta horní nezateplená část tuto vzduchovou vrstvu má a tato vrstva musí být větraná. Tomuto požadavku musí být přizpůsobeny detaily hřebene a nároží, viz obr. 5 až 7.
Obr. 5 připojuji jen pro úplnost, protože to ještě před cca 15 lety bylo obvyklé standardní řešení, které obsahovaly technické podklady všech výrobců krytin a fólií. Již dávno je však toto řešení překonáno detaily podle obrázků 6 a 7. Tato řešení jsou mnohem bezpečnější z hlediska možného průniku sněhu větrací mezerou v hřebeni, viz obr. 9 a 10. Analogicky lze uspořádat i detail větraného nároží, viz obr. 8. Nároží s bedněním ve tříplášťové skladbě lze s ohledem na potřebné větrání provést podle obr. 11 a, b.
Pokud by však měla být realizována skutečná dvouplášťová střecha, tj. se zateplením až do vrcholu vazby, pak se fólie pokládá průběžně přes hřeben/nároží, bez jakýchkoli nespojitostí za účelem větrání.
Pojistná hydroizolace v úžlabí
Do dobře udělané střechy nemůže zatékat dešťová voda. Něco jiného však je voda z tajícího sněhu, který navál pod krytinu. Voda z přimykajících se střešních ploch bude stékat po PHI do úžlabí. Pakliže bude někde fólie poškozená, stačí jedna spona nebo hřebík v ose úžlabí, určitě zateče do tepelné izolace a způsobí i provlhnutí sádrokartonu. Pokud je PHI v oblasti úžlabí tvořena různě naskládanými pásy fólie, bývá velmi obtížné zjistit, kudy vlastně voda proniká.
Na obr. 12 je ten zmatek dobře vidět. Obr. 13 dokumentuje velmi časté provedení PHI a laťování v úžlabí. Není pochyb, že kolem hřebíků, jimiž jsou připevněny obě úžlabní latě, proteče voda z tajícího sněhu. A nebude jí málo, protože k těmto latím bude stékat z obou přilehlých střešních ploch.
Na dalším obr. 14a, b jsou schematicky znázorněny dva příklady, špatné a správné řešení problému zřejmého z obr. 13.
Na obr. 14a je vidět hrubá chyba spočívající v montáži nosných latí pro plechování úžlabí na položenou fólii. Šipky vyznačují možný tok vody a v důsledku mechanického poškození fólie hřebíky a doražení kontralatí až nosným latím nastávají „optimální“ podmínky pro průsak vody kolem hřebíků do nižších vrstev konstrukce se všemi neblahými následky. Nesrovnatelně bezpečnější je provedení podle obr. 14b, na němž je vyloučeno jakékoliv poškození fólie v odvodňovací rovině a zároveň díky určitému odstupu kontralatí od nosných latí je zajištěn volný odtok vody.
Kontralatě musí být položeny s určitým odstupem od podélných latí tak, aby byl umožněn volný odtok vody, nicméně stejně tak důležité je zabránit zanesení těchto odtoků různými nečistotami, které vždy vznikají při práci na střeše (piliny, odlomky latí apod.), viz obr. 15 a 16. I tady se může poznat profesionál na první pohled, když pečlivě odstraní nečistoty vysavačem.
Správně provedená PHI v úžlabí začíná položením průběžného pásu fólie o poloviční šířce od okapu k hřebeni, na němž budou postupně pokládány volné konce pásů ze střešních ploch, viz obr 17. Tyto pásy končí šikmým střihem v ose úžlabí. Toto provedení je jednoduché, bezpečné a přehledné. Tedy žádné přetahování pásů z pravé plochy na levou stranu úžlabí apod.
Vzhledem k důležitosti správné montáže PHI v úžlabí, je tato dále popsána v návaznosti na schéma na obr. 17 ve třech krocích.
1. krok: připevnit 4 úžlabní latě v rovině kontralatí. Ty dvě vnější latě jsou mimořádně důležité. Oddělují střešní plochu od úžlabí, nemůže tedy stékat voda z tajícího sněhu až do oblasti nad úžlabní krokví a tudíž se nemůže ani vytvářet zalednění v patě úžlabí pod plechem. Voda bude odtékat podél těchto latí, a proto musí být mezi nimi a kontralatěmi dostatečný odstup. Pod hřebenem tento odstup může být jen 2 cm, avšak směrem k patě úžlabí se musí spáry postupně zvětšovat, protože jimi bude protékat stále větší množství vody. Je nezbytné zajistit, aby tato spára zůstala trvale volná, zejména nepřipustit její zanesení např. pilinami. Zároveň obě vnitřní úžlabní latě slouží k připevnění volných konců střešních latí.
2. krok: položit poloviční pás fólie do úžlabí, bude probíhat bez přerušení od okapu až po hřeben. Pás připevnit sponami jen k horní ploše vnějších latí.
3. krok: pásy fólie ze střešních ploch zešikma zastřihovat v ose úžlabí. Pásy se natupo dotýkají v ose úžlabí, nepřekrývají se. Pásy připevňovat sponami jen na horní ploše vnějších latí. Předem je nutné pásy položit tak, aby na latě nabíhaly po stranách a vytvářely úhledný odvodňovací žlábek, viz též obr. 18.
MILAN HOLEC
foto archiv autora
Ing. Milan Holec (*1946)
byl po absolvování ČVUT Praha zaměstnán v různých průmyslových podnicích převážně se stavební orientací, naposledy ve firmě Bramac střešní systémy, spol. s r. o., jako vedoucí oddělení technických expertíz.
