Aktuality, Personálie

Pocta České komory architektů byla letos udělena Ladislavu Lábusovi

Ladislav Lábus před Fakultou architektury ČVUT v Praze, s objektem amerického architekta Johna Hejduka, foto: Štěpán Hon
Ladislav Lábus před Fakultou architektury ČVUT v Praze, s objektem amerického architekta Johna Hejduka, foto: Štěpán Hon

Poctou vyjadřuje Česká komora architektů (ČKA) od roku 2000 své uznání význačným osobnostem, které se svou prací, profesním přínosem a morálním kreditem významně zapsaly do moderní historie české architektury. Do pomyslné „síně slávy“ byl letos uveden profesor Ladislav Lábus – svébytný architekt a pedagog, který zásadním způsobem ovlivňuje podobu architektonického vzdělávání na Fakultě architektury ČVUT, a respektovaná osobnost, jež přes třicet let hájí architektonickou profesi a její poslání také jako aktivní člen ČKA.

Pocta ČKA bude slavnostně předána na nominačním večeru České ceny za architekturu v úterý 16. června 2026 v pražském CAMPu.

„Pocta České komory architektů je profesoru Ladislavu Lábusovi udělována za mimořádně kultivované a nadčasové architektonické dílo, za celoživotní obranu hodnot kvalitní architektury, za neúnavnou pedagogickou a profesní práci i za osobní integritu, s níž po desetiletí spoluutváří kulturní prostředí české architektury.“
Z hodnocení poroty

Kandidáty na udělení Pocty každoročně nominuje odborná veřejnost. Z přijatých návrhů pak laureáty vybírá porota, v níž letos zasedli architektka Alena Mičeková (předsedkyně), architekt a předseda ČKA Jan Kasl, krajinářská architektka a vedoucí Ústavu krajinářské architektury FA ČVUT Zuzana Štemberová, šéfredaktor magazínu ERA21 Filip Landa a teoretik architektury a designu Adam Štěch.

Letošní rozhodování poroty Pocty České komory architektů probíhalo ve znamení mimořádně velkého počtu nominovaných osobností, jejichž celoživotní práce zásadním způsobem formovala podobu české architektury i samotné architektonické profese. Volba laureáta proto nebyla pouze oceněním jednotlivých realizací, ale především uznáním dlouhodobého kulturního, pedagogického a společenského přínosu architektuře jako veřejné službě,“ uvedla předsedkyně poroty Alena Mičeková.

Architekt, který rozumí místu

Profesor Ladislav Lábus patří od 90. let mezi přední představitele současné české architektury a zároveň k nejvýraznějším reprezentantům tzv. české přísnosti. Na přelomu 70. a 80. let patřil mezi úzké spolupracovníky prof. Aleny Šrámkové, s níž navrhl například obchodní centrum Lužiny. Od roku 1991 vede vlastní kancelář Lábus AA – Architektonický ateliér.

Jeho tvorba je charakteristická mimořádnou disciplinovaností výrazu, hlubokým porozuměním místu i potřebám klientů a schopností vést citlivý dialog s historickým prostředím. Ve svých stavbách dlouhodobě prokazuje, že architektura může být současná, a přitom pokorná, pevná ve svém názoru a zároveň kultivovaná vůči okolnímu světu. V době pomíjivých gest a rychle se proměňujících trendů představuje jeho tvorba mimořádně konzistentní a kulturně ukotvený postoj k architektuře. Mezi nejvýznamnější realizace Ladislava Lábuse patří Dům pečovatelské služby Vyšehrad v Českém Krumlově, ikonická rekonstrukce a dostavba paláce Langhans v Praze, rekonstrukce funkcionalistické Paličkovy vily, renovace a nástavba bytového domu v ulici Na Smetance, rekonstrukce Edisonovy transformační stanice v Praze či konverze hotelu Karlov v Benešově. Mnohé projekty získaly četná ocenění a tři z nich (DPS Vyšehrad, Langhans, Hotel Karlov) byly nominované na Cenu Miese van der Rohe. Nelze opomenout ani řadu výjimečných vil a rodinných domů, například vilu ve Vonoklasech či vilu v Nespekách.

Pedagog, který učí kriticky myslet

Jeho přínos však zdaleka nepředstavuje pouze vlastní architektonická tvorba. Od roku 1990 zásadně ovlivňuje podobu architektonického vzdělávání na Fakultě architektury ČVUT, kde působí jako pedagog, vedoucí Ústavu navrhování III a v letech 2014–2022 byl děkanem fakulty. Generacím studentů předával nejen profesní zkušenost, ale především étos architektonické odpovědnosti, intelektuální poctivosti a kritického myšlení.

Autorita, která hájí profesní kulturu

Významná je rovněž jeho dlouholetá činnost v rámci České komory architektů, jejímž je aktivním členem již od jejího založení, na kterém se spolupodílel. Působil jako člen Stavovského soudu a člen představenstva, je dlouholetým členem a od roku 2022 předsedou Autorizační rady jmenované Ministerstvem pro místní rozvoj. Ve funkci předsedy pracovní skupiny ČKA pro vzdělávání se dlouhodobě systematicky věnuje otázkám kvality architektonického vzdělávání, notifikaci studijních programů i uznávání kvalifikací v evropském kontextu. Kromě vzdělávání se věnoval dlouhodobě problematice staveb pro sociální služby a tématu renovace sídlišť. Za ocenění stojí i skutečnost, že po celou dobu působí rovněž jako respektovaný prostředník mezi architekty, veřejností a nejrůznějšími institucemi.

Mezinárodní přesah jeho práce potvrzuje i skutečnost, že byl přijat za čestného člena Amerického institutu architektů (AIA – The American Institute of Architects). V roce 2014 obdržel Cenu Ministerstva kultury za architekturu.

Ladislav Lábus ve své osobě jedinečným způsobem spojuje vrcholnou autorskou tvorbu s mimořádným vlivem na vzdělávání, profesní i institucionální prostředí a kultivaci veřejné debaty o architektuře. Jeho význam nespočívá pouze v kvalitě jednotlivých staveb, ale také ve schopnosti dlouhodobě utvářet podobu architektonického vzdělávání a profesní kultury. Z hlediska poroty představuje mimořádně celistvou a respektovanou osobnost,“ shrnula rozhodnutí poroty Alena Mičeková.

Výběr realizací Ladislava Lábuse:

  • obchodní centrum Lužiny, spolu s Alenou Šrámkovou v Projektovém ústavu výstavby hl. m. Prahy (dokončeno 1991, Praha)
  • dům pečovatelské služby Vyšehrad (1997, Český Krumlov)
  • vila ve Vonoklasech (1998, Vonoklasy)
  • vila v Roudnici nad Labem (2001, Roudnice nad Labem)
  • rekonstrukce paláce Langhans (2002, Praha)
  • rekonstrukce vily Palička (2003, Praha)
  • rodinný dům se studiem v Podbabě (2004, Praha)
  • rodinný dům v Řevnicích (2006, Řevnice)
  • rekonstrukce Jízdárny Pražského hradu (2007, Praha)
  • rekonstrukce Edisonovy transformační stanice (2007, Praha)
  • hotel Karlov, spolu s Jiřím Poláčkem a Václavem Škardou – Ateliér K2 (2008, Benešov)
  • vila v Nespekách (2008, Nespeky)
  • rekonstrukce vily Lídy Babkové-Baarové (2008, Praha)
  • bytové domy Hanspaulka – Nové vily (2009, Praha)
  • rodinný dům v Záběhlicích (2010, Praha)
  • přestavba obchodního centra Lužiny, spolu s Alenou Šrámkovou (2014, Praha)
  • rekonstrukce a nástavba bytového domu Na Smetance 16 (2015, Praha)
  • vila v Matějské (2018, Praha)
  • modlitebna Církve bratrské v Čelákovicích (2019, Čelákovice)
  • jižní vstup do Botanické zahrady (2020, Praha-Troja)
  • bytový dům Pod Havránkou (2022, Praha-Troja)
  • bytové domy Minimax, Belárie II, spolu s Chalupa architekti (2022, Praha)
  • rekonstrukce a přístavba viničního domu na vinici sv. Kláry (2024, Praha-Troja)
  • bytové domy 02, 04, 09, Smíchov City, spolu s Igloo architekti (2024, Praha)
  • bytový dům s galerií, Malá Strana (2024, Praha)