Do naší krajiny patří šikmé střechy a šikmé střechy kryté pálenou keramickou taškou, to platí i o městech, kde v historických centrech vládnou prejzové střechy. Doufám, že to tak zůstane a u střech bude dominantní nejen funkčnost, ale i tradice a architektura. Osobně jsem příznivec šikmých střech se skládanou krytinou, ale jsem si dobře vědom toho, že šikmou střechu lze navrhnout a realizovat ze všeho možného od krásné břidlice až po fóliové povlakové izolace, prostě pestrost technických řešení zde je veliká. V následujícím článku se chci zabývat problematikou poruch, „patologií“ střešních plášťů, a to tentokrát šikmých.
V rámci historického řešení v našich klimatických podmínkách je šikmá střecha to staré, dominantní a také technicky plně funkční řešení, a to i s taškami, které tvoří skládanou krytinu, tedy v žádném případě nejsou plně vodotěsné. Stejně tak nebyly tyto střechy chráněny před kondenzací na chladném povrchu. Tedy v případě, kdy do podstřeší vstupuje teplý vlhký vzduch a kondenzuje na vnitřní straně masivních tašek, které naakumulovaly chlad. historické střechy měly problémy s větrem hnanými srážkami a současně s kondenzací na chladném povrchu při náhlých změnách teplot.
Tyto dva zdroje vlhkosti eliminovala hydroakumulační vrstva ve formě násypu a speciálních půdovek, které se dávaly nad podlaží posledního patra. Zafoukané srážky, resp. kondenzát, se v této vrstvě akumulovaly a následně za příznivějších klimatických podmínek se vypařily. To byla negativa, ale půda měla i svá velká pozitiva.
Ihned se vědělo, kde zatéká, a oprava byla velmi, velmi jednoduchá. Druhou obrovskou výhodou bylo to, že velká provětrávaná půda zajistila výrazně lepší stabilitu, resp. teplotní podmínky pro užívání posledních podlaží, než když tato jsou vystavena přímému vlivu teploty a slunce. To byla minulost.
V současnosti platí trend využití všech prostor ad absurdum, to znamená, že půdní prostory se zastavují, do sklepů (kde původně byl sklad uhlí), se umisťují různé provozovny a vše toto s sebou nese nové problémy, které umíme i neumíme pořádně technicky řešit. V rámci zateplení šikmých střešních plášťů je problémů výrazné množství a je vhodné si je pojmenovat. Většina z nich je spojena s teplenou technikou, a proto je nutné je znát, brát je v úvahu a pokusit se je vyřešit. Principy jsou známé, teď jen respektovat klimatické namáhání.
Přehled namáhání, kterému je střešní plášť vystaven
Protože krovová konstrukce není masivní (teploakumulační), dochází u zateplených střešních plášťů k nedostatečné tepelné akumulaci (teplotnímu útlumu) a v letním období mají vnitřní prostory neúměrné teplené zisky. Ty jsou eliminovány klimatizací.
Naopak v zimně takovéto konstrukce rychle vychládají a je nutné mít prakticky kontinuální vytápění. Tedy prvním problémem současných zateplených šikmých střešních plášťů je přehřívání prostor pod nimi v důsledku absence tepelněakumulační vrstvy.
Dalším významným problémem jsou vlhkostní poměry šikmého střešního pláště. Při současných zateplených střeních pláštích není prostor na hydroakumulační vrstvy historického charakteru. Tedy musí nastoupit skladby, které budou tuto problematiku řešit. Zde několik variant, ze kterých si můžeme vybrat:
1. Vezmeme stávající skladby plochých střešních plášťů a provedeme je šikmo. Tj. včetně nosné konstrukce (může být i betonová; samozřejmě musí dobře držet dohromady).
2. Zateplíme klasickou nosnou konstrukci krovovou, ale samozřejmě s respektem ke všem vrstvám, která tam pak musí být:
– krytiny,
– DHV
– doplňková hydroizolační vrstva (dříve pojistná hydroizolace),
– tepelná izolace,
– parotěsná zábrana.
Mezi krytinou a DHV musí být provětrávaná vzduchová mezera, která zajistí, aby jakákoliv vlhkost, která do této mezery pronikne, byla řádně odvedena mimo interiér, tak aby nedošlo k žádným vlhkostním poruchám. Druhým problémem, který je nutné řešit, jsou vlhkostní procesy v šikmých střechách, včetně eliminace větrem zaháněných srážek. Tyto by měly eliminovat DPh. To je současný stav.
Považuji za velmi důležité do šikmého střešního pláště zabudovat vrstvy, které budou fungovat jako vodotěsné izolace. Tedy spolehlivě a dlouhodobě budou doplňovat skládanou krytinu tak, aby vznikl vodotěsný systém. Současně je důležité, aby všechny prvky tohoto systému měly stejnou životnost, tedy aby DHV měly stejnou životnost jako vlastní krytina. U současných levných pojistných hydroizolací tomu tak není. považuji za důležité, aby i šikmé střechy měly dostatečnou tepelnou akumulaci, tj. aby lépe chránili interiér před přehříváním, a současně aby vychládání bylo pomalejší. Klimatizace jsou energeticky náročné a nezanedbatelný je také jejich hluk. Tyto vlastnosti jsou důležitější a důležitější, zejména z hlediska klimatických změn, kterým jsme vystaveni.
Vše se vyvíjí a je neustále nutné myslet na vylepšování stávajících konstrukcí a technických přístupů. Šikmé střechy poskytují zajímavé možnosti využití, ale je nutné toto využívání realizovat nejen hezky architektonicky, ale i technicky, tak aby se prostory komfortně užívaly. Možná, že budoucnost již začíná, protože na výstavě Střechy Praha 2019 byla vystavena velmi zajímavá konstrukce (viz obr. 3), která již reflektuje požadavek na zvýšení teplené akumulace šikmých střech. Příkladů ale bylo několik…
Text a foto: Ing. Marek Novotný, Ph. D., (*1957)
– absolvent SvF ČVUT (1981), resp. VUT v Brně – soudní postgraduál, resp. STU v Bratislavě – Ph. D. V současné době je odborným asistentem FA ČVUT a spolumajitelem firmy A. W. A. L., s. r. o. Je soudním znalcem v oboru stavební izolace a stavební fyzika. Základní náplní jeho práce je expertní, konzultační a projektová činnost v oblasti stavebních izolací.
Související články:
Jak na kvalitu střech a skryté vady – 1. část: Cesty ke kvalitě a možné nástroje
Větrání šikmých střech
Patologie vodotěsných izolací a izolačních systémů: Degradace vlastního hydroizolačního fóliového materiálu
Těžká střecha jako řešení proti přehřívání podkroví
Těžká šikmá střecha z keramobetonových panelů Heluz
