Architekti A8000 se nedávno přestěhovali do administrativního sídla bývalé panelárny v pražských Holešovicích. První etapa rekonstrukce trvala dva roky; teď bude dům opět sloužit svému účelu, tvorbě a navrhování budov. Záměrem autorů bylo otevřít ho k řece, využili proto velké prosklené bloky, které propojují interiér s exteriérem. Zároveň stavbu očistili od balastu nekoncepčních úprav a upravili ji tak, aby co nejlépe sloužila několik dalších desetiletí.
Panelárna Prefa Holešovice vznikla roku 1961 na místě někdejší osady. I když původní zástavba tehdy musela ustoupit, nový areál přece jen částečně navazoval na okolní strukturu – stopa ulice zůstala zachována a několik objektů se stalo jeho součástí. Architektonicky byla panelárna ve své době vnímána jako poctivá, solidní a přímá. Výrobní hala měla podobu čistého kvádru doplněného jednoduchými sochařskými prvky, jeřábové dráhy byly navrženy účelově, bez výtvarných ambicí. Významnou roli sehrálo řešení zeleně a práce s terénem, které pomáhalo chránit oblast před záplavami.
Prefa byla výrobní závod, který zahrnoval betonárku, armovnu, výrobní halu, sklady, jeřáby, železniční vlečky i přístaviště. Výrobní hala byla rozdělena na tři provozy: mísicí jádro, hala baterií (formy pro stěnové panely) a hala obvodovek. Panely se slévaly do forem, pařily, zvedaly jeřábem a nakládaly na vlaky. Denně se jich vyrobily desítky.
V roce 1965 se plánovalo navýšení výrobní kapacity i výstavba nové části pro administrativní a sociální zázemí. Tak vznikl objekt SAC. Po roce 1989 přešla Prefa do soukromých rukou a výroba pokračovala; od počátku však byl limitujícím faktorem rozvoje závodu územní plán, který areál zařadil do ploch sloužících k oddechu. V důsledku hospodářské krize v roce 2008 došlo k útlumu výroby, ukončena pak byla o pět let později. Současně se proměnilo i okolí: nová železniční přeložka, Trojský most, městský okruh. Areál střídal majitele, chátral, objekt SAC se měl proměnit na podzemní parkování a kanceláře, hrozila i demolice. V roce 2023 se ho ujal ateliér A8000, který mu vrací industriální eleganci. Podtrhuje přitom jeho největší architektonické kvality.
Věž má unikátní ocelový skelet
Sociálně‑administrativní centrum, objekt SAC, je charakteristické vykonzolováním pultových střech nad střešními terasami. Vykonzolování střechy se pak stalo motivem u dalších objektů v areálu. Hlavní nosnou konstrukci administrativní věže tvoří ocelový skelet 3 × 3 pole o rozměrech 3,6 × 3,6 m. Zavětrování rámů bylo provedeno pro jeden směr v příčce vedle schodiště, pro zachycení sil ve druhém směru slouží tuhé rámové kouty. Průvlaky tvoří rošt, který podpírají čtyři sloupy. Rohová pole jsou pak zavěšena táhly na nosníky, které tvoří parapet střešní terasy. Obvodový plášť je z modrých parapetních panelů PT01 Boletice 360/120 v kombinaci s ocelovými okny 360/210.
SAC bylo rozděleno do pěti celků – vrátnice, dvou bytových jednotek, jídelny, administrativní budovy a sociálního zařízení. Do objektu se vstupovalo pasáží, která končila vstupem do areálu panelárny. Po chodníku se pak dalo do budovy vstoupit dalšími vchody do jídelny a do reprezentační haly administrativní věže. V prvním patře věže byla telefonní centrála a kanceláře, druhé patro sloužilo vedení závodu, třetí jako kanceláře administrativy a patro čtvrté bylo rezervováno pro konstrukční oddělení. V posledním podlaží byla umístěna fotokomora, lázeň či vstup na vyhlídkovou terasu. Poslední samostatný celek objektu sloužil jako sociální zařízení.
Přízemí bylo založeno na kontrastu plné a prosklené stěny, interiéry zvýrazňovala střešní konstrukce či členění a prosklení fasády. Dominantou jídelny byla pultová střecha s horním osvětlením. Pohledově exponované plochy přízemní části byly obloženy keramickou glazovanou mozaikou, u šaten kovoplastickými dílci.
Panelárna si nás našla
„Dlouhodobě jsme jako ateliér zakořenění v jižních Čechách, v kraji, kde je voda fenoménem, který formuje krajinu, rytmus života i naše uvažování. Po toku řeky Vltavy jsme se už v devadesátých letech dostali do Prahy, ale naše kancelář postupně rostla, a nakonec jsme dospěli do bodu, kdy nám začala být těsná. Když jsme do panelárny poprvé vstoupili, zjistili jsme, že tohle místo nás vyjadřuje. Vltava je tu v Praze nejširší, stále ještě průmyslová a dopravní – připlouvají sem lodě, vozí se písek, kolem nás projíždějí vlaky, tramvaje, metro, přes řeku se klene Trojský most a podél břehu nás míjejí cyklisté a běžci. Místo má přitom velkoměstský charakter, současně v sobě nese zvláštní romantiku. K tomu všemu se přidalo, že tehdy šlo o zapomenutý kus Prahy. Málokdo o něm věděl a něco tu plánoval. My jsme ale jeho potenciál viděli. A pak je tu samotný dům – bylo jasné, že architekt, který ho navrhoval, byl mimořádně schopný. Bohužel se nám ho doposud nepodařilo najít – projekční firmou byl Keramoprojekt, vedoucím projektantem Ing. Skřivánek a u všech výkresů se v kolonce kontrola objevuje Ing. arch. Kozák. Jestli byl pan Kozák i autorem návrhu, se nám ale zatím nepodařilo potvrdit. Budova je plná skvělých detailů, chytré konstrukční logiky a poctivosti, která se dnes už často nevidí. A navíc, ten dům byl od začátku o stavění; pracovali tu projektanti, byla tu cítit radost z konstrukcí. Věž s centrálním nosným systémem, tahová táhla v rozích stropních desek, skořepinové prvky i lehký obvodový plášť, to vše vyjadřovalo touhu po inovátorství a technologickém pokroku. Rozhodli jsme se panelárnu převzít a dát jí nový život,“ uvádí Martin Krupauer.
Architektura budovy je elegantní
První etapa rekonstrukce je dokončena. Vnější podoba objektu zůstala skoro stejná, jeho barevnost ale byla sjednocena tak, aby vynikl kompoziční princip bílých horizontálních podnoží vůči modré věži. Interiérové řešení je založeno na novém high-tech konceptu tak, aby odpovídalo potřebám ateliéru.
„Fascinovaly nás původní konstrukce, skořepinové panely, precizní beton, velkorysé světlíky, jasná logika dispozice. Tehdejší architekti a inženýři pracovali s pečlivostí a respektem k technickému detailu. Od začátku jsme ale věděli, že budovu očistíme od nekoncepčních zásahů minulých let. Místo, které bylo původně světlé a otevřené, postupně ztratilo transparentnost i logiku. Naším cílem bylo vrátit panelárně její racionalitu a připravit ji pro současné využití. Hlavní prostor, původní jídelna, nám přišel jedinečný, cítili jsme v něm potenciál. Světlík a lehké příhradoviny jsme se snažili co nejvíce očistit od přidaných technologií a vyzdvihnout tak tvar a lehkost konstrukce. Do tohoto prostoru s vysokým stropem jsme usadili tým Konstrukci střechy původní jídelny se světlíkem tvoří prefabrikovaný betonový kazetový strop o tloušťce kolem 5 cm. Tento prvek není působivý jen technicky, ale i esteticky, proto byl ponechán přiznaný jako jeden z hlavních výrazových prvků prostoru architektů, urbanistů a stavařů. Otevřený prostor lidi nedusí, naopak je vybízí ke sdílení inspirace i vzájemné pomoci, což je pro naši práci klíčové,“ říká Pavel Kvintus.
Jedním z největších překvapení byla pro autory obnova kazetového stropu v této hale. Dříve ukrytý pod podhledem, dnes tvoří jednu z prostorově nejvýraznějších částí budovy. Precizní rytmus kazet, tenká konstrukce a čistota provedení architekty dovedly k rozhodnutí strop plně odhalit, sjednotit do bílé a nechat jej nést prostor vizuálně i konstrukčně.
Obnova stavby
Než začala rekonstrukce, objekt byl již z větší části prázdný a zejména východní křídlo se nacházelo ve špatném stavebně technickém stavu. Jednotlivé části areálu měly rozdílné betonové základy. Podrobnější technické výkresy z období výstavby se nepodařilo dohledat, autory tak čekala řada překvapení – někde se základy očekávat daly, a nebyly, jinde je našli tam, kde by je nikdo nečekal.
„Spodní patro dříve sloužilo jako sklady a technické zázemí objektu, předchozí majitelé uvažovali o tom, že ho využijí pro parkování. V horním patře byla jídelna se sociálním zázemím. Věž byla vždy zamýšlena jako kancelářská, tuto koncepci jsme převzali. Její vyvěšená nosná konstrukce zůstala bez výraznějších zásahů, její jedinečnost však zakrývá fasádní plášť z modrých boletických panelů. V budoucnu bychom chtěli unikátní konstrukci do výrazu věže propsat,“ dodává architekt Daniel Jeništa.
„Nosné konstrukce jsme směrem k řece otevřeli – u západního křídla jsme vyřezali podlouhlé okno, abychom parter prosvětlili. U železobetonové nosné stěny jsme nejprve zajistili podstojkování stropu a horní stavby, následně stěnu sejmuli a na místě svařovali ocelovou konstrukci. Opřeli jsme ji o betonový masivní parapet, který roznáší bodové zatížení do velké plochy. Další okenní či dveřní otvory do betonových stěn již byly řešeny uhlíkovými lamelami či vloženými ocelovými nosníky standardních průřezů. Vyměňovaly se také dílčí části stropu, protože byly ve špatném stavebně-technickém stavu. Novou stropní desku vynáší čtveřice ocelových uzavřených profilů, které spolu s uložením po obvodu desky snižují namáhání stávajících konstrukcí,“ upřesňuje Jeništa.
Sanace betonových konstrukcí
U železobetonových stěn při styku s terénem byly provedeny hydroizolace z interiéru ze systému Betosan. Po otryskání stávajících stěn byla provedena izolace Waterfin, následně byla doplněna srovnávací vrstva, na kterou se provedla finální povrchová úprava. I vzhledem k tvaru stavby nebylo proveditelné standardní řešení hydroizolace z exteriéru. V interiéru se části betonových stěn ošetřily bezprašným transparentním nátěrem tak, aby byla zachována jejich jedinečnost. Z designového směru se z nich staly výrazné prvky. U železobetonových, zejména stropních konstrukcí, se výztuž sanovala tam, kde došlo k degradaci krycí vrstvy. Aby se zamezilo přístupu vzduchu k oceli a vzniku karbonatace, tedy koroze a oslabení profilu výztužných drátů, byla krycí vrstva sanována reprofilační hmotou.
Strop světlíku nad 1. NP je z prefabrikovaných kazetových dílců minimální tloušťky. Díky tomu, že byl zaklopen podhledem, dochoval se v relativně dobrém technickém stavu a bylo třeba zajistit jen dílčí vysprávky poruch.
Podlahu na terénu spodního patra však nebylo možné zachovat. Realizovaly se nové hydroizolační a tepelné izolace; nová podlahová deska má nestandardní tloušťku 250 mm tak, aby její hmotnost odolala vztlaku vody při povodních na pětiletou hladinu.
Ateliér u řeky
„Navrhovat vlastní pracovní prostředí je specifická zkušenost. Řada rozhodnutí nevznikala na základě reprezentace nebo obecného ideálu kancelářského prostoru, ale vycházela z potřeb našeho ateliéru – práce v týmu, modelování, soustředění i formálních a neformálních setkávání,“ vzpomíná architekt Jeništa.
Přirozeným centrem domu se stala bývalá jídelna – velký otevřený prostor bez vnitřních dělicích konstrukcí umožňuje flexibilní uspořádání pracovních míst. Zásadní roli zde hraje denní světlo a velkorysá výška, které vytvářejí příjemné pracovní prostředí. I proto byl tento prostor sjednocen do čisté bílé barevnosti.
„Interiér jsme koncipovali na principu kontrastu: staré ponecháváme v syrovosti, nové přidáváme vědomě a s respektem. Betonové stěny zůstaly bez nátěrů, přiznali jsme rozvody vody, topení i elektřiny. V místech, kde se běžně vše schovává, jsme pracovali s upřímností a strukturou. I tenhle „nehotový“ dojem je součástí myšlenky návratu k původnímu industriálnímu jazyku. Výrazným motivem se stal polopropustný polykarbonát, který jsme v této podobě použili poprvé. Zkoumali jsme jeho vlastnosti a materiálové chování a nakonec jej zapojili jako nosný výrazový prvek – například ve světelné stěně nového schodiště, které propojuje obě podlaží ateliéru. Večer svítí jako maják v industriální krajině, připomínající, že staré může získat novou funkci i výraz. Studenější materiál polykarbonátu je doplněn o dubové dřevo s precizními detaily, za které jsme vděční našemu truhláři,“ říká Daniel Jeništa.
Materiálový přístup v panelárně vycházel z respektu k tomu, co už v objektu bylo. Nové vrstvy autoři přidávali tak, aby bylo čitelné, kde končí původní stavba a kde začíná současný zásah. Beton, ocel, sklo, polykarbonát a dřevo se zde
doplňují. Surovost betonu a přiznané technologie architekti změkčili polykarbonátem a dřevem. Některé povrchy zůstaly surové, jiné jsou technicky precizní. Výsledný stav tak možná nepůsobí jednoznačně „dokončeně“, ale tento přístup byl od součástí konceptu – respektovat charakter objektu a zároveň jej přizpůsobit nové funkci.
„Naší dlouhodobou filozofií je, že nechceme stavby bourat a stavět nové, raději těm stávajícím dáváme nový život a obnovujeme je. V principu jde o pokorný přístup, čím více se podaří udržet, tím více si objekt nese svou identitu. Do stejné roviny ale klademe i snahu posunout stavbu o úroveň výš po technické stránce,“ uzavírá Lucie Formanová.
Základní údaje:
Autoři: Architektonické studio A8000 – Martin Krupauer, Pavel Kvintus, Martin Sedmák, Daniel Jeništa, Lucie Formanová
Dodavatelé: Conduco, TT technology, Skanska, Truhlářství Fencl, Konsepti, Koupelny Ptáček
Nejnovější komentáře