Vila v Lysolajích

Hmotu vily v Praze-Lysolajích tvoří dva kvádry přeložené přes sebe: spodní je orientován podélně s ulicí, konstrukční materiál, železobeton, je na fasádě přiznaný. Horní má fasádu se smrkovým obkladem s horizontální orientací. V krajích obou kvádrů jsou kryté terasy.

Pozemek s výrazným jihozápadním svahem má výrazné převýšení, dispoziční řešení domu tedy využilo tří podlaží. Autor projektu, architekt Michal Sluka, kladl důraz na propojení venkovních a vnitřních prostor – interiéry jsou zónované na veřejnou a soukromou část tak, aby se z každého podlaží mohlo vyjít na terén. V nejspodnějším, vstupním podlaží je garáž s domácí dílnou, ve druhém soukromá zóna s ložnicemi a ve třetím společenský prostor s kuchyní, jídelnou a obývacím prostorem. V návaznosti na dům bylo realizováno přírodní jezírko, umístěné ve dvou výškových úrovních. Voda v jezírku je z místního zdroje.

Dům u potoka
Stavba se nachází v sevřeném údolí Lysolajského potoka a kromě zahrádkářské kolonie nemá sousedy. Úzký pozemek vymezuje z východní strany terénní zlom, ze západní strany silnice. Převýšení tvoří až devět metrů vysoká, téměř svislá stěna. Architekt Sluka dokázal využít potenciál této složité parcely: „Místo se nám líbilo, obec si udržuje svůj autentický ráz, i když i zde vyrůstají nové domy. Údolí potoka je udržované, panuje tu příjemná atmosféra, lidé tu mají k sobě blíž než ve velkém anonymním satelitu. A z horní části pozemku je hezký výhled.“ 

Dva na sebe kolmé kvádry jsou osazené na masivním kamenném soklu, kompozice má v půdorysu tvar asymetrického kříže. Hmotu domu odlehčují volné přesahy, prosklené plochy a terasy zapuštěné do železobetonového tělesa. Stavba působí kompaktním dojmem, ve skutečnosti je však uvnitř členitá a do všech stran otevřená volnými průchody a průhledy. Mezi domem a skalní stěnou vzniklo atrium, oddělené od ulice, takže zde vládne klid a soukromí. Jezírko a kamenný vodopád s cirkulací vody osvěžují klima, z atria tak vznikla příjemná oáza.

Společný obytný prostor tvoří rozlehlá obdélníková místnost, ze tří stran obklopená prosklenými stěnami a terasami. Ty po stranách jsou zastřešené a uzavřené boční stěnou, takže interiér stíní. Hlavní průčelí směřuje k jihovýchodu, prosklenými dveřmi se vychází na dřevěnou palubu s výhledy do okolí. Středem obývacího prostoru prochází schodiště ze spodního podlaží. Prosklené fasády tvoří kombinace bezrámového zasklení a velkoformátových posuvných ploch v masivních dubových rámech. Exteriér je tak maximálně propojen s interiérem.

Pohledové betony a dřevo
Založení domu ve svažitém terénu nebylo nijak obtížné, skalnaté podloží se nachází již pár centimetrů pod terénem. Objekt je tedy založen přímo na skálu, na betonové základové pasy. Tvarování svažitého pozemku bylo realizováno soustavou opěrných gabionových stěn. Vznikly tak terasy, které byly vyrovnány zeminou. 

Nosná konstrukce vily je železobetonová monolitická, zastřešení ploché s inverzní skladbou vrstev.  Zatěžovací a současně pohledová vrstva střech je kačírková. Zasklení je velkorozměrové v kombinaci otevíravých (nebo posuvných) a pevných dílů. Veškeré prosklené plochy mají možnost zastínění venkovními screenovými roletami. „Otevření domu do všech stran je příjemné a výhodné, dům se tak dá dobře provětrat, takže se i při velkém prosklení v létě nepřehřívá, obejdeme se bez klimatizace,“ říká architekt Sluka.

U spodního kvádru, kde je na fasádě přiznaný monolitický beton, byly rozměry domu navrhovány s ohledem na rozměry bednicích dílců systémového bednění. Obtisknuté spáry mezi deskami tak tvoří pravidelný rastr a rytmus. Pro utěsnění otvorů po „šuptyčích” byly použity kónické vložky – tyto otvory jsou tedy pohledově větší a exponovanější. Při provádění monolitických konstrukcí byl kladen veliký důraz na kvalitu sestavení bednění a jeho uzavřenost. Bylo tak vyloučeno vytékání cementového mléka z bednění a povrchy betonových stěn jsou homogenní a hladké. Standardní konstrukční beton měl pouze menší frakci kameniva a plastifikační přísadu. Zateplení vnitřního prostoru za betonovou stěnou je řešeno izolací z minerálních vláken, které propouštějí vodní páru. Mezi stěnou a izolací je provětrávaná mezera, která je odvětrána otvory po „šuptyčích”. Vnitřní povrch stěny tvoří sádrokartonové desky.

Horní kvádr hmoty domu má z venkovní strany dřevěný obklad z horizontálně kotvených hoblovaných smrkových střešních latí, které byly opatřeny olejovo-voskovým nátěrem s UV filtrem. Latě jsou šroubované na podkladní rošt systémem lať-mezera-lať. Tepelná izolace je v tomto případě z pěnového polystyrenu, kontaktně nalepeném na nosné betonové konstrukci. Aby polystyren neprosvítal mezerami, je překryt černou netkanou textilií.

Kompletační konstrukce zasklení jsou technicky založeny na strukturálním fasádním systému s tmelenou spárou. Nosné sloupky fasády jsou ze smrkových a dubových lepených hranolů. Tento fasádní systém tvoří části s pevným zasklením. Otevíravé a posuvné části se vkládaly do fasádního systému (jedná se o standardní dřevěná lepená rámová okna). 

Vytápění bylo řešeno jako teplovodní podlahové, zdrojem tepla a teplé vody je plynový kotel. Technické zařízení objektu je základní. V systému vytápění, regulace a elektroinstalace není použit žádný inteligentní automatický systém.

Hana Vinšová ve spolupráci s architektem Michalem Slukou