V loňském roce byla dokončena regionální centrála ČSOB v Hradci Králové. Investor si přál budovu dynamickou, lehkou a čistou, zároveň však stabilní a soudržnou. A stejně jako už dvakrát předtím také progresivní a udržitelnou. To se podařilo, stavba získala certifikát LEED Platinum v komplexní kategorii New Construction. Kancelářská podlaží ukončuje střešní zahrada s pavilonem, v parteru se dům otevírá svému okolí, jeho centrální prostor je průchozí. Kavárna expanduje na vstupní piazzettu, restaurace je přístupná ze vstupní haly, ale může se rozšířit i na travnatou plochu u nábřeží.
„Lehkost a dynamiku budovy reprezentuje velká míra prosklení, její objem opticky snižují horizontální římsy, soudržnost najdeme při pohledu z jakékoliv strany, výraz objektu zůstává ze všech úhlů stejný. Tvarováním výrazných betonových říms, které vytvořily charakteristické linie budovy, se architekti hlásí k odkazu svých slavných hradeckých předchůdců. Konkávní tvary signalizují místa hlavních vstupů, a především otevřenost a přístupnost stavby. Diagonální pasáž propojuje protilehlá prostranství, jež mají charakter piazzett. Jižní vstup se obrací ke křižovatce promenády s nábřežním, severní vstup použijí ti, jež přicházejí od autobusové zastávky,“ uvádí architekt Ivo Koukol z ČSOB. Dodává: „Fasády s okny na celou světlou výšku umožňují kolemjdoucím nahlédnout dovnitř. I za běžného denního světla tak prezentují zcela současné kancelářské prostředí.“
Banka uzavírá proměnlivý prostor nábřeží, vystupuje z řady a hledí zpět k městu. Tvar její hmoty vytvořil nástupní prostor k nové lávce přes Labe i k nábřeží, parter u řeky kombinuje pobytové trávníky a louky. Vstupní hala je v podstatě pasáží, z níž se vchází do banky i do restaurace.
Tři atria a živá fasáda
„Stavba má jednoduchý půdorysný tvar s centrálním kruhovým atriem a dvěma venkovními atrii. Vybráním objemu v rozích jsme dosáhli toho, že vstupy mohly být umístěny v centru budovy. Výrazem fasády jsme chtěli reagovat na progresivní a slavné období Hradce Králové ve dvacátých letech minulého století. Pozorovali jsme detaily a struktury povrchu u Muzea východních Čech od Jana Kotěry, Státní odborné školy koželužské a Agrobanky s úpravou sousedních domů od Josefa Gočára. Přemýšleli jsme, jak transformovat expresivní a jemnou plasticitu domů od těchto mistrů do výrazu naší stavby. Nakonec jsme navrhli výrazný a pevný horizontální prvek, dělící jednotlivá patra, který celou budovu obtéká. Obtiskli jsme na něm reliéf, který je svým prolamováním odkazem na výše zmíněné stavby. Zbylá část fasády je prosklená, před skly jsou horizontální žaluzie. Při jejich zatažení vzniká kontrast mezi výrazným reliéfem pevné betonové části fasády a jemnou strukturou žaluzií. Vztah a výraz těchto dvou prvků definuje počasí. Za slunečných dnů bude dům výraznější a uzavřený, za pochmurného nečasu klidnější a otevřený,“ říkají autoři návrhu.
Roman Brychta dodává: „Díky posunutí hmoty domu se nám podařilo vytvořit jeho střed v blízkosti nástupních předprostorů, a pak už byl jen krůček k tomu, nechat lidi volně projít. Tento záměr jsme drželi od začátku. Místo má velký potenciál, v budoucnu se tranzitní doprava přesune, provoz na městském okruhu se zklidní a prostor by se měl stát městským bulvárem. Na místě benzínek a supermarketů vyroste nová čtvrť, nacházíme se tu deset minut chůze od centra. Proto je dům průchozí od řeky k městskému okruhu, kde by měly vyrůst nové domy a město bude pokračovat podél bulváru.“
| HHQ Regionální centrála ČSOB |
|
Místo: Collinova 573, Hradec Králové |
Promyšlené dispozice
„V interiérech nenajdeme hlavní a vedlejší směry. Hierarchie od společného, živého a hlučného centra po zóny tiché a individuální se odvíjí od středu směrem vně. Tři atria zajišťují rovnoměrné denní prosvětlení dispozic. Centrální atrium probíhá na celou výšku budovy, propojuje vstupní halu s nejvyšším podlažím i se střešní zahradou. Definovalo také galerie, která mají roli těžiště každého podlaží. Obklopují je jednací místnosti, ústí do nich schodiště a výtahy. Dvě atria čtvercového půdorysu jsou naopak exteriérová, se zastřešením nad druhým podlažím,“ upřesňuje architekt Koukol.
Ve třetím a čtvrtém podlaží atria prosvětlují pracovní prostor ze stran protilehlým fasádám. Nad druhým podlažím jsou šedové světlíky, jež přisvětlují plochy, kde bylo potřebné mírné, homogenní světlo. Jsou tu totiž call centra, která pracují na bázi videokonference. Pro nasvětlení bankéře při videopřenosu se pracuje se scénickým osvětlením, které může s proměnlivým denním světlem kolidovat. Druhé až čtvrté patro propojuje dvojice interiérových schodišť.
Centrické uspořádání prostoru minimalizovalo vzdálenosti mezi pracovišti napříč budovou. Pro propojení prostor s centrálním atriem i navzájem stačí průchody místy, které fungují jako akustické filtry i pomyslná rozmezí mezi zónami pracovních týmů. Tato místa jsou trvale otevřená a opatřená požárními uzávěrami, zasunutými do zdvojených příček.
Pavilon na střeše obsahuje čtyři jednací místnosti, malou tělocvičnu a jakousi zahradní kuchyni, kterou využívají zejména pracovníci call centra s nepřetržitým provozem.
Dvě podzemní podlaží zabírají především parkoviště. Kromě nich je tu hospodářský dvůr, kolárna se šatnami, technické a provozní zázemí.
Energetický koncept splnil očekávání
Budovu autoři řešili jako kompaktní celek s minimálním členěním, dosáhli tak dobrého poměru plochy obvodových konstrukcí ke kubatuře a k užitné ploše.
„Objekt vytápí a chladí tepelná čerpadla. Jako zdroj energie slouží 107 energetických pilot o hloubce 180 až 200 metrů, které jsou rozmístěny v pravidelných polích pod celým půdorysem. Napojení jednotlivých vrtů je provedeno z rozdělovačů/sběračů v druhém suterénu. Jedná se o systém země-voda, přičemž kapacita geotermické energie pokrývá 100 % potřeb pro vytápění budovy a běžnou potřebu pro její chlazení. Pouze pro období letních špiček je systém chlazení a odvlhčování doplněn adiabatickými chladiči, které budou přebytečné teplo odvádět mimo vrtné pole,“ říká Ivo Koukol.
Budova není napojena na zdroj plynu ani jiného energetického média kromě elektrické energie. Důsledně využívá přirozených zdrojů tepla a chladu – tedy energii z vnějšího prostředí a energii akumulovanou v konstrukcích, a samozřejmě také teplo získané rekuperací ze vzduchotechniky, servroven a kuchyně.
Vytápění a chlazení pracovišť zajišťují velkoplošné sálavé systémy. Jejich potrubí jsou přímo v betonové desce blízko povrchu v zónách podél fasád nebo uprostřed desky v centrálních částech dispozic. Úseky potrubí byly členěny do samostatných polí respektujících dispoziční uspořádání budovy. Ve vstupní hale je podlahové vytápění a chlazení.
Část oken je vybavena elektromotorickým ovládáním řízeným MaR. Umožňuje to noční provětrávání budovy dle předpokládaného vývoje teplot v objektu (zda následuje pracovní či volný den) a vývoje počasí.
V přízemí jsou nainstalovány markýzy, tedy stínění, jež nebrání kolemjdoucím nahlížet do retailových prostor. Pod zasklením kruhového atria je vnitřní stínění. Energetické optimalizaci pomáhá i akumulační prostor nad stropem nejvyššího podlaží, který zajišťuje jímání a odvětrání teplého vzduchu a eliminuje nadměrné tepelné zisky.
Větrací otvory a vnitřní struktura stavby byly navrženy tak, že v maximální míře využívají hybridní větrání – přirozené větrání v kombinaci s mechanickým. Preferuje se ale přímé provětrávání budovy bez použití vzduchotechniky, kdykoli je to možné.
Výsledkem vnitřního uspořádání a koncových jednotek je příznivý, velmi pomalý pohyb vzduchu a vysoká tepelná stabilita prostředí.
Hospodaření s vodou
Součástí budovy jsou retenční zařízení. Eliminují intenzitu odtoků srážkových vod ze zpevněných ploch, přispívají ke snížení kulminačních průtoků ve stokové síti a zmírňují hydraulické a látkové zatížení vodního toku. Systém odvodnění odpovídá požadavkům adaptace na změnu klimatu. Srážková voda, která dopadá na budovu a bezprostřední okolí je sbírána, předčištěna, akumulována a zadržována.
Vodu zadržují i střešní pláště, na kterých je zeleň se souvrstvími s akumulační a retenční funkcí. Na střeše se dešťová voda svádí do akumulační nádrže, využívá se k závlaze.
Z retenční části nádrže se voda do 24 hodin odvádí regulovaným odtokem do řeky. Srážková voda dopadající na okolí budovy je odvedena po povrchu do zeleně, kde se předčistí vsakem přes půdní filtr do retenčních rýh. Zdrží se tak její odtok, poté se regulovaně vypouští do dešťové kanalizace.
Jemná práce se světlem
Denní světlo a vizuální kontakt s okolím jsou fyziologicky významné aspekty, přirozeně podporující lidskou aktivitu. To bylo důvodem pro maximalizaci prosklených fasád. Přístup světla byl však korigován tak, aby nedocházelo k přímému oslunění pracovišť a k přemíře tepelných zisků. Slouží k tomu žaluzie, automaticky spouštěné a průběžně nakláněné podle svitu a polohy slunce, a rovněž baldachýny stínící prosklenou střechu centrálního atria. „Žaluzie jsou naklopeny vždy jen natolik, aby nedocházelo k přímému dopadu paprskům na plochu zasklení, avšak aby zůstal co nejvyšší přístup denního světla a vizuální kontakt s vnějším prostředím. Aktivují se pouze na té části fasád, která je právě osluněna. Mimo pracovní dobu se žaluzie spustí, takže vytvoří dodatečnou tepelnou ochranu. Ale i opačně – fasáda napomáhá ochlazování objektu v letních nocích či k tepelným ziskům při jasných zimních dnech,“ dodává architekt Koukol.
Umělé osvětlení pracovního prostředí doplňuje denní světlo, kdykoli je to zapotřebí. Děje se tak automaticky a plynule, takže lidé téměř nevnímají, zda je zdrojem světlo vnější nebo umělé. Tvorbu této zrakové pohody zajišťují stojací lampy s dominantní nepřímou složkou osvětlení (80 %). Světlo je v případě nasvíceného stropu měkké, bez kontrastů a oslnění, a přichází prostřednictvím odrazu – je tedy rozptýlené, což implikuje denní světlo v přirozeném prostředí. To je také jeden z důvodů, proč nejsou v budově podhledy; strop tvoří stěrka s matnou výmalbou na železobetonové stropní desce.
Pro dosažení zrakové pohody byly rovněž eliminovány kontrasty, a to díky vzájemné komunikaci lamp. V případě osamoceně osvětleného pracoviště vydává řídící lampa signál (ve standardu bluetooth) dalším lampám v okolí zhruba deseti metrů. Ty se pak rozsvítí v omezené intenzitě a vyloučí kontrast tmavého pozadí vůči monitoru.
Každou lampu spíná vlastní přítomnostní čidlo, intenzitu jejího svícení řídí senzor. Individuální vstup pracovníka a změna intenzity svícení té které lampy jsou možné, avšak před začátkem nového dne se lampa vrací do automatického módu.
Přítomnostními čidly je řízeno osvětlení také v jednacích místnostech, na chodbách a schodištích, na toaletách a v šatnách. Uživatelé budovy tedy neznají klasické vypínače a ve všech prostorách je přitom osvětlení v provozu jen tehdy, pokud je to zapotřebí.
Akustický komfort
„V projektu jsme ověřovali řadu opatření, abychom dosáhli akustického komfortu. Na různých místech jsme použili několik druhů konstrukcí pohlcujících zvuk. V poměrně velkém rozsahu jsou v budově instalovány baffle, nízké stropní lamely ze zvukově pohltivého materiálu. Měli jsme na ně poněkud protichůdné nároky, proto jsme si v našich dalších budovách vytvořili zkušební prostory, kde jsme testovali jejich dimenze a rozteč. Kromě akustického útlumu musí totiž lamely ponechávat dostatečné dimenze volného stropu. Jeho radiací se interiéry vytápí a chladí, kromě toho stropy nesmí omezovat odraz nepřímé složky umělého světla. V neposlední řadě jsme si přáli, aby lamely opticky jen minimálně snižovaly výšku stropu a nedeformovaly tak proporce kancelářských prostor,“ vzpomíná Ivo Koukol.
Dalším opatřením jsou akustické obklady stěn na místech, kde hrozilo nežádoucí šíření zvuku odrazem. Jednací místnosti jsou kromě akustických obkladů vybaveny svěšenými stropními panely. Pro povrchy vestavěných skříní, příručních a osobních skříněk se používaly perforované desky s akusticky účinnou skladbou, koberce se pokládaly na akustické podložky. Pro pracovní stoly byla již dříve vyvinuta přepážka specifické skladby a velikosti, která při zachování architektonických kvalit pracovního prostředí dosahuje útlumu hluku.
-vis-
Foto: BoysPlayNice
Vrty pro tepelná čerpadla
Příprava vrtného pole geotermálních vrtů začala v létě 2016, na zkušebních vrtech se ověřovaly tepelné parametry podloží. V listopadu téhož roku pak byly investorovi předány první návrhy realizace ve třech variantách. Koordinace celého projektu byla připravena už v roce 2017, v následujícím roce se aktualizovalo modelování vrtného pole, které se pak ještě ověřovalo TRT testy.
„K několika variantám řešení jsme došli na základě analytických simulací EED, které posoudily chování vrtného pole v časové ose 25 let. Vybírala se pak nejvhodnější z nich s ohledem na požadavky investora: pokrytí špičkových výkonů pro vytápění a chlazení objektu, pokrytí ročních energetických potřeb vytápění a chlazení a možné použití bivalentních zdrojů. Nakonec jsme po konzultacích se zástupcem investora a hlavním projektantem vybrali variantu 105 vrtů s hloubkou 180 metrů. Během dalších dvou let jsme připravili dokumentaci pro územní rozhodnutí a stavební povolení včetně hydrogeologického posudku. V rámci prováděcí dokumentace jsme projektovali jedinečné vystrojení vrtů geotermálními sondami,“ říká Imrich Drapák ze společnosti ARTEG. Dodává: „Jako u každého projektu podobného rozsahu, i v tomto případě se postupně měnily požadavky na pokrytí ročních energetických potřeb pro vytápění i chlazení. Po upřesnění vstupních dat jsme v červnu 2018 aktualizovali modelování vrtného pole, v dubnu 2019 jsme je ještě verifikovali na základě dvou TRT testů. Ty se prováděly už jako součást realizace vrtných prací geotermálních vrtů, jsou tak plnohodnotnou součástí díla.“
Práce probíhaly pod úrovní řeky
Projekt byl limitován půdorysem objektu a zakládáním stavby zhruba sedm metrů pod úrovní terénu. Jeho složitost navyšovala řeka Labe v blízkosti stavby. Vrty včetně horizontálního propojení bylo nutné realizovat ještě před vylitím základové desky z úrovně podkladního betonu. Vzhledem k tomu, že veškeré práce probíhaly tři až čtyři metry pod úrovní řeky, bylo třeba navrhnout vytěsnění všech prostupů do objektu. Při celkovém počtu 107 vrtů sto bylo 214 prostupů (studená a teplá strana vrtu) základovou deskou z vodonepropustného betonu. Další prostupy tvoří teplotní čidla u osmi předem vybraných vrtů. Díky tomu se mohou zaznamenávat teploty ve čtyřech hloubkách. Všech 107 vrtů se navíc muselo umístit s ohledem na piloty pro založení stavby.
Čtyři sekce vrtného pole
Vrtné pole bylo rozděleno do čtyř sekcí, každá z nich měla jeden sběrný bod, kde se sdružovalo od 24 do 29 vrtů v tzv. GT-Floor systému. Konstrukce GT-Floor systému vyráběného německou společností GRATEC GmbH byla navržena pro zabudování do vodonepropustného betonu (bílá vana). V případě potřeby bylo možné navrhnout i realizaci pro napojení na hydroizolace v základové konstrukci (černá vana). Tento konstrukční prvek se osazoval pomocí systému rozdělovače/sběrače, který byl umístěn nad úrovní základové desky. Obsluha rozdělovače/sběrače, všechny armatury a průtokoměry i případný následný servis se zajišťuje ve vnitřní části objektu.
Počet vrtů: 107
Celková délka včetně průzkumných vrtů: 19 180 m
Množství injektážní směsi: 280 000 kg
Počet sběrných míst: 4
Celková délka horizontálních rozvodů: 7500 m
Počet spojů pod základovou deskou: 1070 svárů
Množství kapaliny v celém systému: 115 000 litrů
Konstrukce a materiály
Dům stojí u Labe, byl proto výškově osazen a technicky zajištěn proti 500leté vodě. Stavební jáma byla vzhledem úrovni hladiny spodní vody zajištěna převrtávanými pilotovými stěnami s lanovými kotvami. Založení objektu tvoří velkoprůměrové piloty a monolitická deska tl. 600 mm. Základová deska a obvodové stěny se budovaly v systému bílé vany.
Energetické piloty se vrtaly z desky podkladního betonu, rozmístěny jsou ve stejném rastru jako nosné piloty, vždy doprostřed pole tvořeného jejich čtveřicí.
Železobetonový monolitický skelet má čtyři ztužující jádra se šachtami, z nichž dvě jsou využívána také vertikálními komunikacemi a výtahy. Modul 8,1 × 8,1 metru byl zvolen jako optimální při kombinaci efektivity statického řešení, dispozičních požadavků a dimenzí podzemních parkingů. Krajní moduly na severní a jižní straně byly zvětšeny na 9,3 metru. Stropy tvoří bezprůvlakové desky. Světlá výška typického patra je 3,05 metru při konstrukční výšce 3,85 metru, světlá výška přízemí dosahuje 3,55 metru.
Vnitřní konstrukce tvoří kombinace sádrokartonu a prosklených příček se zvýšenou neprůzvučností. V podzemí byly použity konstrukce z betonových tvárnic.
Ve vstupní hale je instalována těžká plovoucí podlaha s kamennou dlažbou, patra mají rozebíratelné zdvojené podlahy o světlosti 450 mm, do kterých se ukládaly veškeré horizontální instalace.
Modulová fasáda má vnější žaluzie na výšku podlaží. Okna mají šířku 0,6 metru, osazena jsou v rozteči 4,05 metru. Pro celoprosklený plášť v přízemí se použilo trojsklo, v částech konkávního půdorysu ohýbané sklo. Trojsklo zajišťuje zvukovou izolaci a také tepelnou pohodu v interiéru díky minimalizaci sálání povrchu v teplotně extrémních dnech.
Římsy jsou ze sklocemenových prefabrikátů, nesou je konzoly s přerušeným tepelným mostem.
Na pobytové střeše je akumulační systém a retence dešťových vod. Výška vrstvy substrátu pro výsadby se pohybuje mezi 0,4 a 1,2 m. Zeleň tvoří nejen traviny a keře, ale také dřeviny.
Střechy nad nástavbou a nad vjezdem do podzemí jsou také pohledové, s extenzivní zelení. Zastřešení dvou čtvercových atrií je šedové, jednostranně prosklené. Prosklená střecha nad centrálním atriem je pultová. Piazzetty, pod kterými podzemí přesahuje obrys budovy, jsou zastřešeny pochozí střechou s dlažbou kombinovanou se zatravněnými plochami a s retenční funkcí.
Řešení střech
Na objektu jsou ploché střechy pochozí, nepochozí, technologické a vegetační. Nejnižší poloha střešního pláště se nachází v úrovni 1. NP, tato střecha byla řešena jako piazzetta se zpevněným povrchem navazujícím na okolní terén. Zastřešuje suterénní prostory před hlavními vstupy.
Nad vjezdem do garáží je střecha z venkovní železobetonové konstrukce (deska na sloupech). V tomto kontextu tu byla navržena střecha s extenzivní zelení v minimální skladbě bez tepelně izolační vrstvy.
Střešní plášť na úrovni 5. NP slouží jako pobytová střecha (střešní zahrada). Nad půdorysně ustupujícím 5. NP byl střešní plášť navržen jako nepochozí zelená extenzivní střecha. Další střešní nepochozí pláště souvisejí se zastřešením v místech technologických ohrad a šachet. Speciálním typem střešního pláště je prosklené zastřešení čtvercových světlíků na úrovni 3. NP (šedová střecha) a kruhového světlíku nad 5. NP.
Pobytová střecha s intenzivní zelení
Střešní plášť na úrovni 5. NP má souvrství s hydroizolační a tepelně izolační funkcí včetně akumulačního systému a s retencí dešťových vod. Akumulaci zajišťuje systém nopové drenážní fólie s drenážním zásypem o tloušťce.60 mm, položené na hydro-akumulační textilii. Retenční účinek byl realizován vrstvou substrátu s navrhovaným průměrným součinitelem odtoku Ψ=0,5 pro 400 až 1250 mm vrstvy substrátu v místě výsadby stromů.
Odvodnění je gravitační, provedeno bylo od středu směrem k okraji střechy, kde probíhá odvodňovací pás v napojení na bezpečnostní přepady. Střešní vtoky jsou dvojstupňové, umístěné nad instalačními šachtami, ve vzdálenosti minimálně 0,5 m od nadstřešních konstrukcí.
Vegetační souvrství bylo navrženo s minimálním požadavkem na údržbu a s odolností v extrémních podmínkách. Doplněno je stabilním zavlažovacím systémem, k zavlažování se primárně využívá dešťová voda z akumulační nádrže mezi 2. a 1. PP.
Terasy mají pochozí paluby z odolného tvrdého dřeva, cesty tvoří mlatový povrch.
Součástí skladby střechy je instalační vrstva z lehčeného betonu pro vedení instalačních a MaR rozvodů pro 4. NP v tloušťce 200 mm. Také spádové vrstvy jsou z lehčených betonů.
Tepelně hydroizolační souvrství je v uspořádání klasické jednoplášťové nevětrané střechy s tepelně izolační vrstvou z desek pěnového polystyrenu EPS 150S tl. 2 x 90 mm a jednovrstvou parozábranou z SBS modifikovaných živičných pásů s vložkou ze skelné tkaniny celoplošně natavených ke spádové vrstvě.
Hydroizolační funkci střešního pláště tvoří fólie (FPO) tl. 2,0 mm. Hydroizolace je vyspádována k vodorovným odvodňovacím pásům.
Grafický beton
Nedílnou součástí výrazu interiéru budovy je poměrně rozsáhlá realizace grafického betonu. Tato technologie byla v projektu použita pro druhou, výtvarně estetickou vrstvu orientačního systému. V patrech jsou na severních stranách sloupů otištěny grafické zkratky jednotlivých geologických vrstev podloží stavebního pozemku.
„Technologie grafického betonu se u nás běžně nepoužívá, vyvinuta byla spíš pro prefabrikaci. V budově HHQ jsme ji realizovali přímo na stavbě v monolitické konstrukci. S velkou podporou investora jsme již v suterénních konstrukcích testovali tištěné typové vzory od výrobce. Na papíru je grafika natištěna zpomalovačem tuhnutí betonu/povrchového cementového mléka. Druhý den po odbednění se zpomalovačem nezatuhnuté cementové mléko vymývá, tím se odhalí vlastní grafika. Hlavním tématem testování byl právě způsob vymývání mléka, intenzita proudu vody či vytírání vlhkou houbou. Součástí technologického postupu bylo také udržování vhodného prostředí pro přípravu bednění, do něhož se vlepovaly papírové matrice. Proces tedy musel být rychlý a přesný. Grafika se realizovala už v hrubé stavbě, takže jsme ji pak museli zabezpečit proti poškození,“ říká architekt Roman Brychta.
Pozn.: Dle informací získaných od finského dodavatele grafického papíru zatím existuje jen jediná reference monolitického grafického betonu v Japonsku, a to v dimenzích autobusové zastávky.
Nejnovější komentáře