Porota soutěže Stavba roku 2018 budovu Rezidence u Michelského mlýna v Praze 4 kladně hodnotila již ve stadiu nominace na titul, především pro vytvoření kultivovaného městského obytného bloku nového typu se zřetelem k zahradním úpravám a využití starých konstrukcí. Při udělení titulu Stavba roku 2018 pak porota stavbu ocenila i jako nově pojatý obytný blok, citlivě posazený v kompozičně náročném městském prostředí. Dům má dvůr i zahradu s altánem.
Objekty, které získaly titul v soutěži Stavba roku, můžeme rozdělit do dvou skupin. Do první a podstatně větší patří architektonicky výrazné stavby, do druhé stavby na první pohled nenápadné nebo pro běžného diváka téměř nezpozorovatelné. Přitom jsou často významné a po všech stránkách kvalitní. Do této skupiny budov patří například Palác Špork, jehož rekonstrukce je při pohledu z Hybernské ulice přehlédnutelná. A také další titulem oceněná stavba z posledního ročníku soutěže, Rezidence u Michelského mlýna 1.
Rezidence U Michelského mlýna vznikla na území zcela zchátralého mlýna, v bezprostřední blízkosti Botiče. Okolní zástavba je různorodá a neuspořádaná, jak z pohledu architektonického, tak i s ohledem na funkční náplň jednotlivých budov. Střídají se zde nové stavby se starými, některé tvoří klasickou uliční zástavbu, nízké původní domy doplňují nové, včetně budov výškového charakteru.
Základní údaje o stavbě |
Název stavby: Rezidence U Michelského mlýna 1 (Bytový dům Michle) |
Architektura stavby
Objekt tvoří dvě sekce ve tvaru L, které mezi sebou vytvářejí dvůr. Budovy propojuje společná podzemní část, kde je parking, navazující na ulici U Michelského mlýna (ta byla pro účely projektu rozšířena a doplněna o chodník). V podzemním podlaží je umístěno i technologické a provozní zázemí objektu – výměníková stanice, úklidová místnost, serverovna datových rozvodů a sklepy.
Z uzavřeného dvora se dvěma hlavními vstupy vchází do jednotlivých sekcí, nebo lze projít do zahrady, kde je i dětské hřiště a minimalistický monolitický altán. V parteru areálu tak vznikl zklidněný prostor, do kterého směřuje i část předzahrádek u bytů v přízemí. Parter, rozčleněný gabionovými stěnami, se nachází na střešní konstrukci podzemních garáží. Gabionové zídky umožnily lokálně realizovat vegetační souvrství o tloušťce až 90 centimetrů.
Vstupní prostor, přístupný z vnitrobloku, tvoří zádveří s kočárkárnami, dále pak chodby a schodiště, které společně s výtahem vytváří samostatné komunikační jádro. Komerční prostor je v přízemí východní sekce budovy a má na svém nároží rozměrnou prosklenou stěnu.
Nosné konstrukce a fasády
Objekt je s ohledem na hydrogeologické poměry založen hlubinným způsobem (na pilotách), celá spodní stavba je řešena jako bílá vana z vodostavebného betonu. Nosná konstrukce budovy je monolitická železobetonová, systém svislých nosných stěnových konstrukcí a pilířů propojují monolitické deskové stropy. Prostorovou tuhost budovy zajišťují vertikální komunikační jádra, ve kterých jsou akusticky oddělené výtahové šachty. Také prefabrikovaná schodišťová ramena jsou do konstrukce budovy vložena přes akustické tlumicí prvky. Patřičná péče byla věnována řešení tepelných mostů – u všech balkonových a lodžiových desek jsou tepelné mosty přerušeny použitím izonosníků.
Obvodový plášť kombinuje klasickou stěnovou konstrukci, zateplenou kontaktním systémem ETICS, s provětrávanou fasádou typu Alubond. Ploché střešní konstrukce používají povlakovou izolaci přitíženou násypem, část střešního pláště je řešena jako pochozí a je využívána formou pobytové terasy.
Vnitřní dělicí konstrukce jsou zděné z keramických prvků se sádrovou omítkou, případně keramickým obkladem, v podzemním podlaží je pohledové zdivo z betonových tvárnic. Podlahové konstrukce jsou provedeny v kategorii těžkých plovoucích podlah s kročejovou izolační vrstvou a nášlapnou vrstvou, odpovídající charakteru místnosti – používá se koberec, dřevo, keramická dlažba nebo stěrková podlahovina.
Vysoká kvalita bydlení
Budova odpovídá vysokým nárokům na bydlení, a to jak výběrem lokality s propojením stávající zeleně s prvky, které jsou součástí stavby, tak situováním na stavebně ne zcela jednoduchém, ale atraktivním pozemku.
Požadavek na vysokou kvalitu bydlení se promítá i do dispozičního uspořádání bytů, použitých materiálů a barevného řešení fasády, kde kombinaci přírodně barevných světlých a tmavších ploch doplňují plechové prvky antracitového odstínu, skleněné výplně balkonových zábradlí, gabionové konstrukce šedého odstínu a dřevěné slunolamy. Ke zvýšení dynamického výrazu fasády přispívají i lichoběžníkové balkonové desky, kde navíc jsou plochy příslušející jednotlivým bytům odděleny plnými stěnami; na balkonech se tak zvyšuje pocit soukromí uživatelů.
Doc. Ing. František Kulhánek, CSc.
V centru města a přitom v klidu a v zeleni
Ulice u Michelského mlýna je hodně zajímavá. Jako by se v ní ukazoval celý dlouhý vývoj Prahy. Táhne se podél Botiče, klikatí se, chvílemi má jen jednu stranu, chvílemi je oboustranně obestavěná. Střídají se na ní domky a domy (které postupně vítězí), stavby z konce 19. století i z konce století minulého. Asi nejstarší je v ulici původně michelská synagoga, která byla upravena již ze starší stavby asi někdy kolem poloviny 19. století, dnes je z ní sbor Církve československé husitské. Na jednom konci ústí do ulice Nuselské, na druhém do ulice Michelské, kde historii zastupuje bývalý Michelský dvůr. Jeho historie sahá do 13. století, jeho podoba je barokní. A dál už je architektonická i stavební všehochuť.
Místo určené pro novou stavbu, a ještě k tomu k bydlení, jako by nebylo moc výhodné. Od jihu taraseno strmým svahem, ze severu vymezené úzkou ulicí v zatáčce, přitom komunikací hodně rušnou a přeplněnou parkovacími stání. Možná tak park (i když ten by se asi změnil v parkoviště). V mnoha případech však platí, že zdánlivé nevýhody dokážou architekta vyprovokovat k dobrému nápadu. Tady vznikl dům pojatý jako skupina staveb, jako by nedaleký Michelský dvůr byl inspirací. Domy se točí kolem vlastního vnitřního parku – zahrady – náměstí – do něj obracejí své obytné prostory, vytvářejí si vlastní příjemné dokonale zelené prostředí.
Vstupuje se sem docela nečekaně. Vedle vinotéky (která je jediným komerčním prostorem domu a je obrácená k ulici a ne k bytům) je ve stěně branka vedoucí do zahrady. Tam dlouhý chodník, lemovaný záhony a gabionovými stěnami, stoupá vzhůru, po schodech z hladkého kamene vede ke vchodu do prvního z domů, před ním se zatáčí a po kamenné dlažbě, charakteristické pro pražské chodníky, vede k domu dalšímu, na konci své dva domy obchází a vstupuje do zahrady, která je ze dvou stran uzavřená – jednak zeleným svahem, jednak opěrnou zdí, v niž jsou zahrnuty zbytky starší stavby a zdivo tak působí přívětivě a teple. A i nad ním jsou stromy – zeleň se táhne až nahoru k Reitknechtce.
Každý z domů má půdorys písmene L. První dům je menší, respektive jeho kus patří onomu komerčnímu prostoru a byty jsou jen v jižním křídle. Byty, které jsou orientovány k zeleni, tedy k jihu, se tam natahují pohodlně hlubokými balkony a užšími terasami, každý obytný prostor je spojen s venkovní zelení. Druhý dům je větší, tam obě křídla patří bytům. Nečekaně je tu užit chodbový systém. Tam, kde dům těsně přiléhá k ulici, jsou byty jen na jih, tam kde jde kolmo k ulici, jsou byty orientované na východ a na západ, dělené střední chodbou. Může to působit jako nevýhoda, dispozice jsou ovšem tak jednoduché a chytré, že díky lodžiím a terasám, které jsou u místností k bydlení všude, byty působí světle, vzdušně, velkoryse, opět nabízejí maximální propojení se zelení, byť je to třeba jen zeleň vlastní zahrady. Ta je ovšem velkoryse založená a dostatečně rozmanitá a bohatá.
Zajímavé je, že byty jsou k průběžným lodžiím nasazovány šikmo, fasády tak mají hravou plasticitu a byty jsou od sebe dokonale izolovány. Lodžie jsou doplněny dřevěnými žaluziemi, aby v létě mohly být skutečně obývány. Mají dělené zábradlí, dole (do výšky stolu) je pevné, v horní části pak skleněné – opět je tu zřetelná touha po maximálním prosvětlení a také vylehčení, přitom také snaha o zachování co nejvíce soukromí.
V zahradě, která je uzavřena před vnějším světem, není nic než trávník, dětské pískoviště a altán k libovolnému použití. (A až vzadu u plotu k ulici stojí dobře krytý přístřešek pro kontejnery na odpad.)
Možná to dvoudomí nepoutá navenek příliš efektní architekturou, ba dokonce tam, kde se obrací bezprostředně do ulice, je přísně uzavřené, skoro chladné s pevnou stěnou, již jen v úzkých svislých pásech dělí okna (vedoucí do chodeb k bytům). Avšak tam, kde jsou byty, kde je obytné prostředí, tam je velmi přátelské, vyjadřuje dokonalé pohodlí, přiměřeně vysokou kvalitu veškerého zpracování. Je to přívětivý dům k bydlení, dům, který dbá především na komfort svých obyvatel. Z daného místa vyhmátl jeho přednosti – je to nedaleko centra, je v rušném místě, a přitom v zeleni a skoro venkovsky laděné ulici s potokem, který má až romantické nábřeží (aspoň místy). A do směsky prostředí Michle přinesl vysokou kvalitu současného bydlení.
Radomíra Sedláková
Nejnovější komentáře