Pasivní rodinný dům v Dobříši

Pasivní rodinný dům v Dobříši má konstrukce z masivních dřevěných panelů. Jeho plášť byl zateplen dřevovláknitou izolací, finální vrstvu tvoří modřínové šindele. Fasáda ze štípaných šindelů dává stavbě drobnější měřítko a sounáležitost s lesem za zády, kromě toho kopíruje měkký tvar stavby.

Novostavba vznikla v chatové kolonii nedaleko obory. V jejím okolí se nachází roztodivné domky malého měřítka, vystavěné podle chuti a schopností jejich vlastníka, většinou se improvizovalo – architekturou jsou většinou „nepolíbené“. Dům je umístěn v severní polovině pozemku, jeho velikost se odvíjí od místních regulativů a velikosti okolních staveb. Dispoziční řešení následuje orientaci a umístění stavby: obytnou část autoři projektu orientovali do zahrady, v severní části jsou obslužné místnosti.

Rodinný dům v Dobříši

Autor: Mimosa architekti; spolupráce Růžena Šenoldová
Užitná plocha: 171 m²
Realizace: 2016

Hovoříme a architektem Petrem Moráčkem

Když jste se s investory seznámili, přáli si dřevostavbu v nízkoenergetickém standardu?
Ano, chtěli pasivní dům z masivních dřevěných panelů. A také chtěli, aby byl „trochu jiný“, hlavně žádná krabice. Kromě toho si přáli barevné interiéry – to je snad jediná věc, kterou jsme jim stavbou nesplnili. Místo barev jsme pracovali s přirozeným charakterem použitých přírodních materiálů – v místnostech převažuje dřevo, jsou tu hliněné omítky a kaučukové podlahy. Ale myslím, že jsou spokojeni, barevné akcenty se do interiérů přidávají snadno.

My s dřevostavbami docela šetříme, ale v tomto případě to mělo smysl, samotné místo na kraji obce u obory si o to říkalo, ať už jde o konstrukci nebo o šindele na fasádě. Vymýšleli jsme různé organické tvary, které jsme nakonec výrazně zjednodušili, aby byl dům kompaktní. Ani pasivní domy příliš neprosazujeme, snažíme se o dobře orientované a zateplené domy nízkoenergetického standardu. Většinou se chceme obejít bez té části technologií, které stavby v pasivním standardu vyžadují. Kompaktní tvar byl nakonec nutný i z důvodu místních regulativů, v blízkém okolí jsou malé stavby, takže by se ani nehodilo postavit na tomto místě rozmáchlou vilu. Měli jsme dodržet půdorys do 120 m² a výšku šest metrů. Díky přiznaným nosným konstrukcím stropu se podařilo udržet pocitově příjemné výšky místností.

Nakonec jste se rozhodli pro zaoblený tvar stavby s fasádou ze štípaných šindelů. Měli jste pro ni ještě jiná řešení?
Ano, tvar domu už byl daný, ale pro fasádu jsme se rozhodovali ještě během stavby samotné, kdy už byly hotové konstrukce. Nějakou dobu jsme uvažovali o opláštění svislými latěmi, ale pak jsme si uvědomili, že bychom museli řešit poměrně složité detaily u oken. Proto jsme od toho upustili a rozhodli se pro šindel. Dodavatele šindelů si našel generální dodavatel stavby. Myslím, že odvedli velmi dobrou práci i během realizace. Šindele jsou i na parapetech, s tím jsme původně nepočítali. Měl tam být plech, ale nastala otázka, jak ho budeme tvarovat do měkkých tvarů. Tři vrstvy šindelů tento problém velmi dobře vyřešily.

Popište, prosím, skladbu stěny. A jak jste vybírali správný typ oken?
Stěny tvoří masivní panely, na některých místech v interiéru pohledové. Na nich jsou steico nosníky a dřevovláknité desky – do této mezery se nafoukala dřevovláknitá izolace. Následuje odvětrávaná mezera a za ní na roštu šindele. Okna jsou dřevohliníková. Nejdříve jsme uvažovali spíše o dřevěných, ale vzhledem k přání investora mít okna bez větších nároků na údržbu jsme nakonec zvolili dřevohliníkovou variantu. Zevnitř jsou rámy smrkové, takže ladí se dřevem v interiérech, zvenku hliníkové. Myslím, že hliník se k šindelům dobře hodí, dřevo by mělo časem zešednout do různých odstínů, podle orientace fasády.

Hana Vinšová

„Dům je tak trochu tvarovou hříčkou, jeho investoři si přáli měkkou stavbu z přírodních materiálů. V přízemí jsme zdůraznili vstup a otevření do zahradní terasy. V interiéru jsme z velké míry přiznali konstrukční podstatu stavby, tedy masivní dřevěné panely stěn a stropů. Část stěn je opatřena šindeli a hliněnou omítkou,“ říká Petr Moráček z ateliéru Mimosa Architekti.