Nová budova ČSOB v Radlicích

Letos byla dokončena stavba rozšířené centrály pro ČSOB v pražských Radlicích. Architekti Marek a Štěpán Chalupovi budovu navrhli tak, aby respektovala prostředí Radlického údolí a ještě posílila jeho kvality. Stavba kopíruje reliéf svahu, do kterého je umístěna, a díky použitým materiálům a střešní zeleni splývá s okolím. Do budovy se přestěhovaly dceřiné společnosti skupiny ČSOB, které sídlily na různých místech v Praze. Nová centrála je propojena se stávajícím sídlem banky lávkou přes Radlickou ulici. Propojením obou budov do ČSOB kampusu vznikl prostor, který využije až 5000 zaměstnanců.

Nová centrála kombinuje různé zóny pracovní (pro soustředěnou práci, pro práci v týmu nebo oddělené prostory), vzdělávací i relaxační. V kampusu najdete tělocvičny, střešní terasy s běžeckou dráhou a street basketbalovým hřištěm, je tu i školicí středisko pro týmová setkání, konference a eventy. 

Budova v zeleném svahu
Už první návrh ctil a posiloval morfologii terénu Radlického údolí a jeho vegetaci. „Budovu s relativně velkým stavebním programem jsme do svahu Dívčích hradů koncipovali tak, aby vznikl soubor menších pavilonů o velikosti blížící se budovám ve městě. Nechtěli jsme, aby objekt působil příliš mohutně, proto jsme jeho podélně protáhlé nízké články kladli po vrstevnicích a sestupně řadili po spádnici,“ uvádí architekt Marek Chalupa a dodává: „Stejně jako profil svahu jsou na sebe vrstvena i jednotlivá podlaží budovy s výraznými plastickými římsami. Atributy krajiny, která není pravidelná ani statická a přirozeně stárne, se tak na domě obtiskují. Římsy i fasády v jednotlivých úrovních jsme sestavili do volnější skladby tak, aby nebyly strnule přísné. Krajinu s budovou propojují terasovité střešní zahrady i zahrada na terénu, jež díky dvorům budovu prostupuje. Tento dojem posilují velké rostlinné objekty, které se rozpínají přes celou vnitřní dvoranu a obrazně přecházejí z jednoho venkovního dvora do druhého. Charakter zahrad je na všech úrovních v základě stejný, jsou volně organizované se vzrostlými stromy a keři. Střešní zahrady se využívají jako alternativní pracoviště, zahrada na střeše severního pavilonu slouží pro sportovní odreagování zaměstnanců banky.“

Architektonický koncept
Budova je nízkopodlažní a centrálně organizovaná, jejím přirozeným středem se stala dvorana. Prostorová a komunikační organizace se paprsčitě rozvíjí do vnějších pavilonů, je přehledná a díky ní mohou být vnitřní komunikace krátké. Většina pavilonů má nad terénem pouze dvě nebo tři užitná podlaží. Umožnilo to komunikačně dosáhnout jakékoliv místo v objektu převážně horizontálním pohybem, s omezenou potřebou vertikální komunikace. Namísto výtahů se tak přednostně využívají schodiště. Hierarchie prostor je centralizovaná – intenzita využití má od hlavní rušné dvorany v srdci budovy klesající tendenci až do krajních pavilonů, respektive ke klidným pracovištím. Vnímání sdíleného prostoru domu je analogické k městu: veřejný prostor přechází přes polosoukromé haly až k soukromým pracovním místům. Rozeklaný půdorys zajistil dostatek klidných neprůchozích pracovních ploch v koncových polohách a má tak dostatečnou délku fasády, podél níž jsou umístěna trvalá pracoviště.

Autoři návrhu použili přirozeně stárnoucí materiály: vodorovné nosné konstrukce s instalačními podlahami před fasádou zakončují hrubé betonové prefabrikované římsy.  Mocné římsy s ručně otloukaným povrchem se stopami po nástrojích obtiskují ve své materialitě význam nosných stropních desek. Horizontálně frázují budovu a dokládají tak princip vrstvení jednotlivých podlaží odkazujících na vrstevnatost terénu. V místech kontaktu uživatelů byla fasáda realizována dokonale a jemně. Subtilní systémové rámy velkoformátových oken, nábytkově zpracované dřevěné perforované akustické panely z vnitřní strany meziokenních vložek, z vnějšku lehké dřevěné lamely. Z těchto prvků se skládá rozhraní kontrolovaného vnitřního pracovního prostředí s prostředím venkovním. Charakter této části pláště kontrastuje s přirozeně stárnoucími hrubými betonovými římsami.

Tunelomost
Pro pěší propojení budov NHQ a SHQ centrály ČSOB byl navržen tunelomost, který plynule překonává jejich výškový rozdíl. Tunel podchází Výmolovu ulici, most nadchází ulici Radlickou. Kombinace rozdílných charakterů obou částí – tunelu a mostu – činí relativně dlouhou cestu tímto prostorem zajímavější, proměnlivost jejího profilu jí dodává dynamický a méně formální charakter. Most, vystupující ze zeleného svahu jako stvol, byl koncipovaný jako otevřený visutý chodník navlečený do lehkého rukávce síťové treláže porostlé popínavou vegetací. Díky svému měkkému tvarování se připojuje k charakteru Radlického údolí. Vegetace se u lávky pne po spodní straně, střeše i bocích, rukávec zeleně tak vytváří povrch, kterým lávka navazuje na zelený svah. 

Ocelová konstrukce visutého chodníku má rozpon 52 m. Nosnou část mostovky a střechy tvoří vždy dva silnostěnné svařované krabicové ocelové nosníky, jejich osa prochází polovinou vzdálenosti mezi okrajem lávky a okrajem středového chodníku. K vnějším bokům podélných průběžných nosníků jsou připojeny ocelové bočnice, rozšiřující profil lávky i střechy. Toto rozšíření zvyšuje pocit bezpečí chodců a zároveň je chrání před deštěm. Mostovku a střechu spojují nepravidelně rozmístěné a různě nakloněné ocelové sloupky několika různých průměrů.

Technicky vyspělá zelená budova
Nová budova ČSOB byla koncipována jako progresivní a ohleduplná k životnímu prostředí. Tento koncept podpořila i volba samotného místa s výbornou obslužností hromadnou dopravou. Staveniště bylo vlastně brownfieldem, jeho plocha se využívala při budování metra. Orientace na životní prostředí je zakódována už v prostorové koncepci objektu. Jedním z významných negativních faktorů srovnatelných budov bývají tepelné zisky z velkých prosklených ploch. K jejich eliminaci přispěla orientace pavilonů, jež využívá jako dominující severní a jižní fasády (východní a západní fasády vzhledem k úhlu dopadu slunečních paprsků přinášejí téměř třikrát vyšší tepelné zisky). V Radlickém údolí také výrazně převládají západní větry. Proto bylo hlavní atrium orientováno tak, aby se proudění venkovního vzduchu využilo za pomoci systému klapek k odvětrání teplého a odpadního vzduchu.

Energii pro vytápění a chlazení budovy zajišťují tepelná čerpadla ze systému zemních vrtů. Rozsah tohoto pole nemá v ČR srovnání a stavba tak patří mezi dvacítku evropských budov dané kategorie s touto špičkovou technologií. Rozsah vrtného pole je dostatečně velký pro to, aby technologický koncept nemusel počítat s klasickou kotelnou. Objekt zahrnuje důslednou rekuperaci tepla – kromě tepla daného přítomností osob, kancelářské techniky a zisků ze slunečního záření využívá také přebytečnou energii z kuchyní a serveroven. Množství energie získávané ze zemního masivu dostačuje i pro letní chlazení. Pouze v době tropických teplot se počítalo s tím, že chladicí výkon podpoří nevelký hybridní chladicí agregát. Koncovými jednotkami pro přenos tepla nebo chladu do interiérů jsou sálavé systémy vytápění a chlazení, zabudované ve stropní konstrukci (BKT). V exponovaných místech je doplnily zavěšené sálavé panely. Teplem a chladem jsou zásobovány také výměníky vzduchotechnických zařízení.

Vrtné pole slouží nejen pro čerpání energie, ale také pro její ukládání: v letním období se ukládá tepelná energie, v zimním naopak chlad. Zemní masiv, jenž systém ohřeje v létě, lze využívat pro vytápění při nástupu zimy a naopak – ochlazená hmota z období zimních měsíců se využívá pro chlazení v létě. Na rozdíl od klasických chladicích systémů, které odvádějí přebytečné teplo do ovzduší, je jeho ukládání v letních dnech do země daleko ohleduplnější k okolnímu prostředí. Podobně se využívá cyklu den/noc, a to prostřednictvím akumulační schopnosti a tepelné setrvačnosti vnitřních konstrukcí, zejména železobetonových stropních desek, a spolu s nimi také veškerých hmot uvnitř objektu. V kancelářské budově se vnitřní prostory chladí na příznivou teplotu 8–9 měsíců v roce. Po většinu tohoto období je k dispozici dostatek venkovního chladu v noci, neboť jen výjimečně noční teploty neklesají pod 20 °C. Jímání a redistribuce nočního chladu do denních hodin probíhá kombinací přirozeného větrání a volného chlazení. Řízeným otevíráním pláště, většinou vybraných oken, je možno zdarma předchladit objem vnitřního vzduchu a veškeré povrchy v interiéru. Vedle toho je možno aktivně chladit médiem také hmotu masivních stropních desek tak, aby následující den mohly radiací a konvekcí udržovat příznivé nižší teploty prostředí po celou pracovní dobu. Kromě toho budova využívá také nerovnosti tepelných zisků a ztrát mezi protilehlými, k opačným světovým stranám orientovanými průčelími a prostory. V přechodném období je totiž třeba za slunného dne prostory u jižních fasád chladit, zatímco prostory u fasád severních je nutno dotápět. Pomocí tepelných čerpadel se proto přebytečná energie z místností u jižních fasád odvádí do prostor severních.

Vzhledem k prakticky celoročním přebytkům tepla v nové budově se připravuje jejich další využití. Bude jím energetické propojení nové budovy SHQ se stávající budovou NHQ, což umožní poskytnout zimní dodávky levnější zemní energie k vytápění budovy NHQ a redukovat tak odběr z plynové kotelny. Propojení dovolí aplikovat celoroční cyklus ukládání a pozdějšího čerpání energie na obě budovy. Optimalizace spočívá v tom, že se k podzimnímu předehřátí zemního masivu využije také teplo z NHQ, což zvýší jeho kapacitu pro zimní vytápění obou budov. Toto propojení bude mimo jiné zajímavé i pro snížení provozních rizik, neboť přináší zálohování chlazení a vytápění obou budov a současnou diverzifikaci zdrojů energie. Kromě zvláště chladných či teplých období roku se tak může případný výpadek topení nebo chlazení v jedné z budov nahradit zásobováním z budovy druhé.

Nová budova splňuje nejvyšší ekologické standardy v souladu s mezinárodní certifikací LEED Platinum. Soustavu tepelných čerpadel tvoří 177 zemních vrtů o hloubce 150 metrů a celkové délce přes 26 kilometrů. Budova má také vlastní systém využívání dešťové vody a v maximální míře šetří pitnou vodou. Komplex tak navazuje na první objekt banky v Praze–Radlicích s certifikací LEED Gold, který před více než deseti lety projektoval architekt Josef Pleskot.

Hana Vinšová
foto Filip Šlapal a Marie Šandová