Main Point Pankrác

Main Point Pankrác autoři projektu vytvořili jako exaktně opracovanou strojní součástku, technicistní přístup propojili s důrazem na efektivní výkon. Čtyřicet metrů vysokou kompozici založili na půdorysu pěti zaoblených trojúhelníků, které daly objektu zajímavý a proměnlivý vzhled. Budova díky svému tvaru a světlé výšce kanceláří až 3,3 metru nabízí až 1,5x více denního světla v interiérech než jiné stavby. Křivky jejího půdorysu navíc vytvářejí velmi příjemné prostory, v nichž se lidé cítí dobře. Objekt aspiruje na certifikát LEED v nejvyšším stupni Platinum.

„Na pankráckém Pentagonu byly v minulých letech vybudovány výškové objekty, nižší úroveň zástavby mezi nimi protéká. Vznikl tak městský prostor, na který budova Main Point Pankrác navazuje. Její kompozici jsme založili na půdorysu pěti zaoblených trojúhelníků s plasticky tvarovanými fasádami. Přáli jsme si, abychom ve výsledku docílili dojmu přesně opracované kovové součástky. Severovýchodní nároží jsme vyzdvihli o výšku parteru a dali tak jasnou informaci o poloze hlavního vstupu. Exteriérový podhled, který kryje zespodu dno této věže, jsme navrhli jako zrcadlově lesklou kovovou plochu. V kombinaci s umělým osvětlením a vodním prvkem v dlažbě opticky zvyšuje šestimetrovou světlost u hlavního vchodu. Fasády jsou navíc výrazně plasticky tvarované, takže celkový výraz stavby je nezaměnitelný, jasně se odlišuje od poněkud unifikovaných prosklených fasád běžných kancelářských objektů,“ říká architekt Petr Burian ze studia DAM.

Konstrukční řešení
Nosnou konstrukci čtyřicet metrů vysoké budovy tvoří železobeton: sloupový skelet doplňují stěnová ztužující jádra (v každé věži se nachází zhruba uprostřed dispozice, má i funkci jádra instalačního). Využilo se také šikmých sloupů k přesunu sloupů z neortogonálních věží do ortogonálního suterénu. Některé sloupy svou šikmostí zasahují z prvního suterénu až do úrovně 2. NP.

V suterénu jsou kromě propisujících se ztužujících jader z horních pater stěny, mezi něž byly uloženy rampy. Stropní deska nad prvním podzemním podlažím plní funkci přechodové konstrukce mezi suterény a nadzemními podlažími. Druhý masivní trámový rošt se nachází nad vjezdovou rampou společnou pro objekt V-Tower, která je zakončena obratištěm pro popelářský vůz. Bylo tu potřeba maximálně eliminovat svislé podpory. Přenesení sil z bohatě tvarovaného nadzemí do ortogonálního systému garáží musel v nejexponovanějších místech nad průjezdnými pruhy napomoci mohutný trámový rošt. Dva spojovací krčky s hlavními komunikačními jádry jsou dilatačně spojeny vždy s jednou věží, na zbylé dvě byly uloženy na ozuby ve stropní desce. Architekti u krčků požadovali minimalizaci svislých podpor pro navození co největší vzdušnosti. Podlahy jsou proto řešeny s tzv. nulovou tloušťkou: kaučuková krytina se kladla přímo na konstrukci přes samonivelační stěrku. Vyžadovalo to vysoké nároky na přesnost monolitu, v krčcích se stýkají vždy tři věže.

Věž hlavního vstupu
Nejzajímavějším statickým prvkem je věž, postavená na čtyřech sloupových hnízdech. Každé hnízdo tvoří 5–6 mohutných šikmých sloupů, které se spojují do masivního pilíře nad podlahou prvního suterénu. Ten pak vede na základovou desku, kde končí základovou patkou. Šikmé sloupy probíhají přes čtyři podlaží od úrovně 1. suterénu po 3. podlaží. V úrovni 2. podlaží je na středních sloupech uložen masivní trámový rošt na celou výšku podlaží, končí na něm instalační a ztužující jádro samotné věže. Krajové sloupy pak probíhají přes toto podlaží stále šikmo až do 3. podlaží. Od 4. podlaží jsou již sloupy svislé. Veškeré síly z věže se sloupy přenášejí do čtyř pilířů v suterénu. 

Instalace jsou převedeny traverzem v podhledu nad hlavním vstupem a ve spojovacím krčku do sousední věže B. Vzduchotechnika byla řešena strojovnou umístěnou v prostoru trámového roštu na úrovni 2. NP.

Konstrukční systém fasády
„Oproti projektu Main Point Karlin, který tentýž developer spolu s architekty DAM dokončili v roce 2012, a kde bylo rovněž pracováno s organicky modulovanou obálkou, došlo v případě MPP ke změně konstrukčního principu pláště. Spočívala v jiném způsobu provedení fasády, vertikální pásová okna autoři návrhu nahradili modulovým systémem. To vyvolalo i změnu konstrukce z nosného pláště na klasický sloupový systém, který eliminoval roznášecí rošty pod každou věží. Díky tomu byla realizace monolitu budovy i fasády rychlejší,“ uzavírá Petr Franze, hlavní inženýr projektu.

Z průběhu stavby
Objekt je založen na základové desce s piloty v místech s vyšším namáháním. V místech mimo půdorys věží byly piloty řešeny jako tahové. Hydroizolaci objektu tvoří bílá vana. Do doby provedení stropů v úrovni 3. podlaží byly ve spodní stavbě otevřeny smršťovací pruhy, k uzavření čerpacích studní došlo po dokončení kompletního monolitu. Suterény jsou realizovány s nulovými podlahami s epoxidovými stěrkami, přízemí má podlahu těžkou plovoucí, jež má zároveň funkci tepelněizolační. Tepelnou izolací Isolet, vkládanou do bednění, byly lokálně opatřeny stropy 1. PP.

Příčky v suterénech se budovaly z režných betonových prolévaných tvarovek kladených na sraz, technické prostory jsou zděné z broušených dutinových cihel přesným způsobem bez omítek, pouze s nátěrem. Nadzemní patra mají sádrokartonové příčky.

Střešní souvrství jsou izolována fóliemi na bázi TPO s dělenou tepelnou izolací, tzv. systém DUO.

Dokonalé zpracování pláště budovy
Fasáda této stavby má vynikající tepelné vlastnosti, navíc byla opatřena nanotechnologií, která odstraňuje smog a škodliviny z ovzduší. Výsledný efekt je srovnatelný s tím, jako kdyby na tomto místě rostly stromy. Fasády autoři projektu horizontálně rozdělili dvěma průběžnými negativními spárami. Do kompozice tak vnesli makroměřítko, které odpovídá stavbám v okolí. „Formování fasád záměrně upouští od klasického členění na oddělení parteru, těla a střešní vrstvy. Šli jsme cestou zjednodušené abstraktní kompozice, která toto členění obsahuje spíše v náznacích. Důležité pro nás bylo, aby zvolený materiál uměl tvarování do tří rozměrných bloků. Nesměl být fyzicky ani pocitově příliš těžký, předsazené 3D prvky měly získat světle kovový vzhled přesného strojařského výrobku á la ozubené kolo. Oproti tomu obálka pojiva mezi jednotlivými hmotami, tedy spojovacích komunikačních krčků, měla být co nejvíce transparentní. Odlišnost spojovacích krčků s celoproskleným pláštěm tkví i v jejich výšce, navrhli jsme je zhruba o metr nižší než ostatní hmoty,“ upřesňuje architekt Burian.

Neopominutelnou plochou s ohledem na možnost vnímání stavby z okolních výškových budov je partie střechy. Jde o plnohodnotnou pátou fasádu domu. Byla koncipována jako intenzivní střešní zahrada, na kterou mají uživatelé budovy přístup. Střešní krajina neobsahuje prakticky žádné součásti TZB a využitelnost zahrady je opravdu velkorysá. 

Definici obalu jednotlivých hmot vytvářejí předsazené stínicí lamely. Výsledný tvar „ploutve“ určili designéři až po několika experimentech. Vyrobeny byly ze speciální slitiny schopné odolávat například i slanému prostředí, měly by být tedy vysoce odolné vůči poškození. Modulové fasády doplňují na spojujících krčcích fasády rastrové. Bylo použito celkem 1783 modulů o velikosti 2,70×3,70 m. Pro zasklení zevnitř vyvíjeli projektanti ze společnosti Skanska, divize Výroba, hybridní systém s hliníkovými profily, vodorovným a svislým těsněním a také speciální systém kotvení. Netradičně byly řešeny takzvané přesmyky mezi 3. a 4. patrem a mezi 6. a 7. patrem. Rastrové fasády mají rovněž řadu atypických prvků navržených „na míru“ budovy. 

„Pro realizaci prosklených prvků fasád architekti vybrali profilový fasádní systém Hueck série Trigon Unit L. -Určen je zejména pro provádění zavěšených elementových prosklených fasád, spojuje vynikající design a spolehlivost konstrukce co se týče těsnosti, jednoduchosti opracování a montáže. Důraz byl kladen na tepelně izolační schopnosti fasády: součinitel prostupu tepla prosklených fasádních dílců je na úrovni U_cw = 0,93 W/m².K,“ říká Ing. Pavel Novák, jednatel společnosti Hueck v ČR.

Systémy technologie
Investor a architekti vzhledem k exponovanosti střech požadovali, aby na nich nebyly viditelně umístěny technologie, a to ani v úrovni parteru. Jsou tedy osazeny v suterénu, dílem v kobce pod zemním valem, případně v přechodových podlažích věží A a D. Takové zadání kladlo mimořádné nároky na trasování a koordinaci rozvodů, a to hlavně v rámci prvního suterénu, kde v páteřní trase vedou rozvody v několika osnovách nad sebou na výšku 2 m.  

Objekt se větrá vzduchotechnicky s možností přirozeného větrání okny. V objektu se nacházejí tři vzduchotechnické strojovny, jedna strojovna byla umístěna v bloku A ve 2. podlaží (sání a výdech je přes fasádní žaluzie). Pro bloky B a C (včetně restaurace) je strojovna v 1. PP, pro bloky D a E v prostoru věže D v přechodovém podlaží nad hlavní vjezdovou rampou. Pro sání a výdech větracího vzduchu slouží pro tyto dvě strojovny stavební vzduchotechnické kanály. Na střechách jsou zakončeny pouze odpadní výdechy z restaurace, sociálních zázemí a garáží. Vzduch z kanceláří se po rekuperaci odvádí do garáží, odkud se vytlačuje hlavní vjezdovou rampou.

Systém chlazení je řešen chladicími věžemi umístěnými v kobce pod zemním valem. Sání a výdech teplého vzduchu je skrytý ve venkovní chodbě. Koncovými zařízeními systému chlazení jsou v kancelářských prostorech indukční jednotky, v nájemních prostorech jednotky typu fan-coil. Doplňkové chlazení technologie a lokálních serveroven zajišťují jednotky s DX chlazením. Zdrojem tepla je pro objekt výměníková stanice napojená na rozvody CZT. Hrazení tepelných ztrát v kancelářských prostorech zajišťují podlahové konvektory, v ostatních prostorech desková, resp. žebrová, otopná tělesa. 

V průběhu výstavby byl doplněn systém zpětného získávání tepla z odpadních vod ze sousedního objektu V-Tower vřazením tepelného čerpadla do systému vytápění. V návaznosti na tuto úpravu byl změněn teplotní spád pro systém ohřevu vzduchu pro vzduchotechnické jednotky, které takto vyrobenou tepelnou energii využívají jako doplňkový zdroj tepla.

Objekt má svou vlastní studnu pro potřeby závlahy v období sucha, vybaven je také přípravou pro osazení fotovoltaických panelů.
Hana Vinšová
foto Robin Müller, Andrea Thiel Lhotáková, Ester Havlová, archiv ateliéru Dam architekti