Kotelna v Karlíně

Karlín prochází od povodní v roce 2002 výraznými změnami, které postupně mění tvář této pražské čtvrti k lepšímu. Dominantou jedné ze zdejších průmyslových budov je zděný, pětačtyřicet metrů vysoký komín. Architekti ze studia Under-construction Architects zde vytvořili originálně pojatý prostor, který je svěží a současný, přesto však dobře koresponduje s původní industriální atmosférou staré kotelny. Objekt původní parní kotelny z roku 1898 vznikl podle návrhu J. Rixyho a V. Beneše.

V roce 2004 prošel kompletní rekonstrukcí, jejímž autorem je italský architekt Claudio Silvestrin. Do půlky objektu navrhl kancelářské prostory, druhou polovinu ponechal prázdnou. Až po deseti letech byla tato část objektu svěřena do rukou mladých architektů z ateliéru Under-construction Architects. Jejich úkolem bylo ve velkorysém volném prostoru vytvořit reprezentativní vstup s místem pro pořádání společenských akcí, rozšířit kancelářské plochy a propojit je s těmi stávajícími. Součástí nového návrhu je také kavárna Univerzity kávy.

Zrezlý plech
Budova se skládá ze dvou vzájemně oddělených hal. Objekt směřující do dvora slouží jako jednopodlažní vstupní hala s únikovým schodištěm. Do zadní poloviny této haly navrhli architekti novou vestavbu, která nyní zastává funkci školicího centra. Využili stávající železobetonové sloupy s nosníky a na ty místo jeřábu do vzduchu zavěsili do prostoru novou výraznou hmotnou „kancelářskou“ kostku, která je zdánlivě zavěšená pod stávajícím portálem. Tu v duchu poetiky kotelny obalili do cortenového pláště a propojili přes kapitánské můstky se stávajícími kancelářskými prostory a únikovým schodištěm.

Čelo zrezivělé kostky směřující ke vchodu a komínu celé otevřeli strukturálním prosklením, aby zajistili dostatečné prosvětlení a vizuální propojení s atriem. Kompletní prosklení zachovává vzdušnost celého prostoru. Povrchové materiály byly zvoleny tak, aby odpovídaly industriálnímu charakteru objektu.

Bar pod krabicí
Pod administrativní krabici umístili bar a vytvořili tak intimitu kavárny. Tu lze – i kvůli akustické pohodě při školení baristů – uzavřít posuvnou prosklenou stěnou. Podařilo se i přes nově vložené funkce zachovat ducha otevřeného prostoru s dominantou komínu. Stolky z kavárny a vůně kávy plynule přecházejí do atria, lidé se zde potkávají, probíhají tu pracovní schůzky, prostor funguje jako krytá ulice. 

Kuřáci do komína
Největší dobrodružství v kotelně ukrývá, jak jinak, komín. Komín dostal nový život a povýšil smutně vyhaslý prostor na zcela unikátní úroveň. Od klasika víme, že na pivovarském komíně seděla i Magda Vašáryová, ale kdo někdy seděl uvnitř? V Kotelně Karlín ano. Uvnitř komína vznikl tajný prostor, který je při akcích vyhrazen pro nevšední prezentace, přes pracovní dny pak slouží jako kuřárna s nejlepším odtahem. Je naděje, že v Karlíně opět bude z továrního komína stoupat kouř.

Vladimír Vašut, Erika Vašutová

Nakresleno c. k. stavebním ředitelem
Karlín – německy Karolinenthal byl prvým systematicky založeným předměstím Prahy. Geniálně jednoduchý plán pravoúhlých bloků, vymezených třemi podélnými a šesti příčnými ulicemi, nakreslil v roce 1816 pravděpodobně c. k. stavební ředitel Jiří Fischer. Karlín vymezený řekou Vltavou a Vítkovem vytvořil místo s levnými pozemky pro první manufaktury a strojírenské fabriky. Jako správné průmyslové předměstí se Karlín do konce 19. století zaplnil obytnými a dopravními stavbami, skladišti, ale hlavně výrobními objekty všeho druhu. Rozvoj byl urychlen konkrétními podmínkami (existence přístavu a překladiště na Rohanském ostrově, blízkost řeky a těsný kontakt s centrem města), ale především nástupem industriální éry od druhé čtvrtiny 19. století.

Zpočátku pozitivní mix funkci v průběhu následujícího století zkomplikoval život obyvatelstvu i možný rozvoj výrobních kapacit a kvůli nahromaděným a dlouhodobě neřešeným problémům měl svoje důsledky. Po roce 1990 i na Českou republiku dolehla – do té doby uměle oddalovaná – změna výrobních struktur signalizující konec industriální éry, která začala v Anglii a následně i na kontinentě již v 70. letech. Průvodním jevem bylo masové uvolňování výrobních budov následkem ztráty jejich původní funkce. V tomto smyslu byl stejně pozitivně postižen i Karlín.

Zakouřená, dopravně přetížená a špinavá část města se s odchodem průmyslu začala postupně měnit na elegantní čtvrť. Povodně v roce 2002 celý proces ještě urychlily. Po ukončených průmyslových aktivitách zůstaly opuštěné výrobní objekty různého stáří i různé kvality, které nicméně dokumentovaly skvělou průmyslovou historii Karlína, spojenou se slavnými jmény jako Křižík, Breitfeld, Daněk, Ruston nebo Aero a Praga. Jako výhodný způsob záchrany prázdných schránek původně výrobních staveb se osvědčila konverze – využití pro nové, zpravidla nevýrobní funkce, ověřené již na stovkách příkladů po celé Evropě. Právě průmyslová předměstí velkých měst jako Karlín jsou považována za nejlepší oblasti pro konverze industriálních staveb. Je zde ve správné, vyvážené relaci cena pozemku a cena nemovitosti. V centrech měst převyšuje výrazně cena pozemku hodnotu nemovitosti, mimo města je zase komplikace s nalezením odpovídajících, životaschopných funkcí.

Karlín nevybočuje z tohoto obecného rámce a industriální stopy jsou při bližším ohledání stále patrné. Mnoho výrobních nebo industriálních budov bylo zbořeno, některé zcela zbytečně (například Dům automobilů z roku 1927 – skvělá univerzální železobetonová konstrukce byla nahrazena banálním skeletem), některé v důsledku špatného stavu nebo povodní, jiné z důvodu nových urbanistických nebo dopravních záměrů (Rustonka). Ačkoli téměř žádná původní výrobní budova není památkově chráněná (chráněn je jen Negrelliho viadukt z roku 1850 a možná trochu kuriózně pěší tunel pod Vítkovem z roku 1953), byla jich řada zachráněna přestavbou pro nové účely.

Realizace projektu Kotelna Karlín, kterou v článku představujeme, patří mezi nejlepší ukázky citlivého využití původní industriální výstavby, která svojí kvalitou i tu současnou zdaleka převyšuje.

Platforma Industriální stopy uskutečnila již v roce 2001 v rámci 1. Bienále Industriální stopy v prostorech tehdy ještě existujících Karlín Studios, ve spolupráci s architektem Alberto di Stefanem, výstavu Industriální stopy – Architektura konverzí v České republice 2000–2005. Tato výstava znamenala pro mnohé návštěvníky překvapení. Měnila pohled veřejnosti na devastované a opuštěné továrny, sklady, pivovary, ale i další památky industriální architektury. 

Informace v tomto mém komentáři k článku Kotelna Karlín vychází z práce prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera, tvůrčího architekta a pedagoga na Fakultě stavební ČVUT Praha, který se dlouhodobě věnuje problematice záchrany průmyslového dědictví, především formou konverze.

Svatopluk Zídek
Kolegium pro technické památky
ČKAIT & ČSSI