Futura – nova vodárna v Karlových Varech

Představujeme vám revitalizaci celého areálu staré tuhnické vodárny v Karlových Varech: rekonstrukci stávajících objektů, technologických souborů s cílem vytvořit městotvorný celek, ukončující novou urbánní osu širšího městského centra s vyšší hodnotou nové zástavby s použitím volných architektonických forem. To vše plně ve shodě s původním industriálním charakterem budov a aktuálně platným novým územním plánem statutárního města Karlovy Vary. Vycházíme z respektování dané lokality, současného stavu a reálné adaptace daného specifického území, tzv. brownfieldu.

Cílem projektu je vytvoření moderního komerčního víceúčelového centra nabízejícího služby zaměřené na volnočasové, profesní a zážitkové aktivity tak, aby uspokojily různorodé potřeby místních obyvatel a návštěvníků Karlovarska. Objekty jsou koncipovány jako propojené s atraktivními prostory, které nabízejí služby ve specifickém prostředí. Tento nový záměr vytváří jasnou a předem danou tvorbu pracovních míst a podpoří regionální trh práce, místní firmy a podnikatele.

Volnočasové aktivity
Reagujeme na celkový charakter a současné využití území, proto věříme v náš přínos i pro subjekty zajišťující volnočasové aktivity (meandr Ohře, KV Aréna, bazénové centrum, míčová hala či atletický stadion AC Start s tenisovými kurty), například v navázání obchodní a společenských kontaktů.

Životodárná tekutina
Historie první karlovarské vodárny v Tuhnicích začíná rokem 1882, kdy byla v Karlových Varech vystavěna první vodárna. Do té doby se voda do města přiváděla z lesních pramenišť, která však v létě často vysychala, a rozvíjející se lázeňské město tak muselo bojovat s nedostatkem vody. Jelikož nebylo možné využít ve městě či jeho okolí kvalitní podzemní zdroj, rozhodla se městská rada vystavět novou vodárnu v Tuhnicích, která filtrovala vodu z řeky Ohře.

Tuhnická vodárna vyráběla ovšem původně pouze užitkovou vodu, nevhodnou k pití, i tak ale městu významně pomohla. Používala se zde technologie pomalého filtrování, doplněná v roce 1912 o předčištění na rychlofiltrech. V návaznosti na novou úpravnu byla postupně vybudována nová vodovodní síť, která rozváděla užitkovou vodu do jednotlivých domů. Vedle této sítě na užitkovou vodu existovala i druhá síť na pitnou vodu, rozváděnou původními i rozšířenými lesními vodovody do významných městských budov a veřejných kašen. Obě sítě byly určené pouze pro samotné lázeňské město, okolní obce (pozdější čtvrtě) byly zásobeny z vlastních pramenišť. Éra dvou oddělených sítí končí po roce 1923, kdy bylo na tuhnické vodárně zavedeno chlorování, a začala se zde místo užitkové vody vyrábět zdravotně nezávadná, tedy pitná voda. 

V druhém období, které následovalo po zavedení chlorování na úpravně a trvalo až do roku 1962, se obě městské sítě postupně začínají sjednocovat a původní lesní zdroje se nadále využívají pouze pro zásobování veřejných kašen. Dochází k první významnější rekonstrukci tuhnické vodárny a rozvodné sítě se rozšiřují do nově přičleněných čtvrtí. Třetí období začíná rokem 1962, kdy se začala vedle původní vodárny v Tuhnicích budovat druhá vodárna s novou technologií chemické úpravy vody z Ohře, a končí rokem 1984, kdy byla zprovozněna v pořadí již třetí karlovarská vodárna v Březové, upravující vodu ze Stanovické nádrže. Poslední moderní období je charakteristické rozrůstáním celého vodovodního systému daleko za hranice města. (Použito z knihy Voda pro Karlovy Vary, 2012 – Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a. s.)

Programové spolupráce
Naší vizí je poskytnout občanům Karlovarska nový zážitek v oblasti profesních a volnočasových aktivit, služeb, gastronomie a kultury. Uskutečněním tohoto záměru chceme zatraktivnit život místních, vytvořit příjemné místo pro setkávání zdejší komunity a rozšířit dění z městského centra. Tento koncept v regionu chybí a věříme, že bude plně doceněn nejen obyvateli Karlových Varů. K danému záměru je vytvořen filmový spot, který je možné zhlédnout na webových stránkách www.futurakv.cz.
Jana Šemberová
Petr Čumr

Zdaleka nejde jen o lázně
Karlovy Vary nejsou jen světoznámé lázně, ale byly a jsou proslulé i průmyslovou výrobou. Rád bych stručně informoval o stopách karlovarského průmyslu zachovaných do současnosti. Jan Becher – Karlovarská Becherovka založená v roce 1807 je společnost vyrábějící světoznámý bylinný likér. Současným vlastníkem je od roku 1991 francouzský koncern Pernod Ricard. V sídle bývalé továrny Becherovky v Karlových Varech bylo v roce 2015, po jednoroční konverzi výrobou opuštěné historické výrobny Becherovky, otevřeno „Jan Becher muzeum“, které je součástí kulturního komplexu Becherplatz. Výroba Becherovky se v roce 2013 přestěhovala do nově vybudované provozovny v karlovarské čtvrti Otovice. Ročně muzeum navštíví přes 60 000 turistů. Během interaktivní prohlídky je k vidění originální Becherovod, staré lahve, etikety a také sudy, ve kterých dříve zrála Becherovka. Několikrát jsem se snažil představit tuto bezesporu úspěšnou konverzi továrny v seriálu „Industriální stopy“ v časopisu Stavitel, ale bohužel jsem nezískal souhlas majitelů s uveřejněním. Firma MOSER reprezentuje karlovarský sklářský průmysl od roku 1857. Slavnou ryteckou dílnu založil Ludwig Moser a do světa odtud dodnes putují luxusní nápojové a dekorativní soupravy. Firma byla v roce 1991 transformována na akciovou společnost, která své historii věnuje velkou pozornost. V roce 2008 bylo ve sklárně otevřeno sklářské muzeum, kde si denně můžete prohlédnout nejenom exponáty a sklářskou huť Moser, ale také firemní prodejnu, kavárnu a návštěvnické centrum. Porcelánky G. Benedikt v karlovarské čtvrti Dvory vyrábějící primárně hotelový porcelán a Moritz Zdekauer v karlovarské čtvrti Stará Role, založená právě v roce 1810, vyrábějící užitkový porcelán pro domácnosti a hotely, částečně také porcelán dekorační, jsou dodnes fungující porcelánky z více než 10 karlovarských porcelánek. V obou továrnách jsou otevřeny podnikové prodejny. Bohužel z ostatních zaniklých porcelánek mnoho industriálních památek nezbylo. Karlovarské minerální vody jsou největším producentem minerálních a pramenitých vod ve střední Evropě, vyrábějící v Karlových Varech především minerální vody Mattoni a Magnesia. Historie společnosti sahá do druhé poloviny 19. století, kdy byla založena Heinrichem Mattonim. Dnešní podoba společnosti je formována italskými majiteli. Firma si zakládá na své tradici a otevřela v Kyselce muzeum v Löschnerově pavilonu, vybudovaného v roce 1907. Pavilon nese jméno po lékaři Dr. Josefu Löschnerovi, příteli zakladatele tradice stáčení minerálek v Kyselce Heinricha Mattoniho. Muzeum je věnováno především historii stáčení minerálních vod v Kyselce, která sahá až do roku 1873. Expozice muzea se soustřeďuje především na Heinricha Mattoniho, zakladatele tradice dnešní společnosti KMV, a na historii samotné značky Mattoni. Projekt FUTURA – nová vodárna bezesporu rozšíří oblast památek karlovarského industriálního dědictví. Jsem pevně přesvědčen o úspěšnosti tohoto projektu. Příklady z jiných měst, o kterých jsme v seriálu „Industriální stopy“ v časopisu Stavitel psali, dokladují víru v úspěšnost tohoto projektu. Projekt FUTURA – nová vodárna získal v soutěži Stavby Karlovarského kraje v kategorii projekty v roce 2018 významné ocenění. Pevně věřím, že projektu FUTURA bude nakloněno i letos nově zvolené zastupitelstvo města Karlovy Vary.
Svatopluk Zídek,
Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI