V centru obce Stará Červená Voda v Jeseníkách stál starý dům s hospodářským zázemím. Měl půdorys dlouhého obdélníka a zahradu dělil na dvě části. Žulové stěny stodoly autoři projektu ponechali jako památku na skvělou kamenickou práci původních obyvatel. Mezi tyto kamenné stěny pak vložili dřevostavbu rodinného domu. Celý prostorový koncept vytvořili tak, aby dům poskytl bydlení na zahradě. Podařilo se jim splnit sen rodičů čtyř již dospělých dětí, kteří do té doby žili v panelovém bytě.
„Původní stavba rodinného domu byla vyzděná z opuky a cihel. Nacházela se již v dezolátním stavu a nebylo ekonomické ji zachraňovat. Většinu kamenů jsme použili jako výplň pro gabionové oplocení. Novou dřevostavbu jsme vložili mezi kamenné stěny staré stodoly. Mezi novou a původní stavbou byla zachována provětrávaná mezera, která je shora překryta oplechováním. Rodinný dům doplňuje příčně položená stavba ateliéru/garáže. Vzniklo tak jakési náměstíčko, centrum celé parcely. Mohou si tu hrát vnoučata nebo se u společného stolu sejde širší rodina, také se tu suší prádlo či provádějí kutilské práce. Díky tomuto uspořádání se obě části zahrady propojily. Zahradu jsme členili na užitnou část s vyvýšenými záhony vzadu a obytnou s terasou a bazénkem pro děti. Na pozemku se postupně vysazují původní odrůdy ovocných stromů. Na zahradě přibývají malé stavby jako kůlna na dřevo a nářadí nebo pec na chleba,“ říká architekt Ondrej Palenčar.
V prvním podlaží rodinného domu se nachází zádveří, koupelna, technická místnost, obývací pokoj s jídelnou a kuchyní a ložnice. Celé přízemí je bez prahů, v koupelně se otočí i vozíček pro handicapované. Schodištěm v zádveří se vychází do obytného podkroví. Dvě místnosti tu slouží jako ložnice pro návštěvy.
Konstrukční řešení
Dům je nepodsklepený, má jedno nadzemní podlaží a podkroví. Trámový systém z KVH řeziva byl skládán jen s minimem spojovacích materiálů, konstrukce byla zateplena foukanou celulózou. Pro zlepšení akumulačních vlastností dřevostavby jsou obvodové stěny mezi trámy vyzděny z nepálených cihel a omítnuty v interiéru hliněnou omítkou. Konstrukce je difuzně otevřená. Hliněné omítky mají skvělou schopnost absorbovat vzdušnou vlhkost, kterou poté postupněuvolňují. Atmosféra v interiéru je tedy velmi vzdálená atmosféře suchého vzduchu v panelovém bytě.
Ondrej Palenčar upřesňuje: „Nejvíc jsme se báli, že při zakládání narušíme původní žulové zdi. Nestalo se tak. Rozebírat fragmenty původní stěn bylo naopak velmi obtížné. Jednotlivé kameny měly tvar klínu, takže je bylo velmi těžké oddělit od sebe. Navíc každý blok vážil i několik desítek kilogramů. Hned nám bylo jasné, že kamenná část dřevěnou přežije. Vložit dřevostavbu mezi původní zdi také nebylo jednoduché. Severní a jižní stěnu jsme museli zkompletovat na zemi celou včetně opláštění. Mezera mezi původní a novou stěnou má přibližně 600 mm, nebylo tedy možné stěny opláštit dodatečně. Dalším zádrhelem byla realizace hliněné vyzdívky mezi KVH konstrukci. Sehnat nepálené cihly nebyl problém, z jedné cihelny jsme dostali cenu 2 Kč/kus. Problémem byl vlhký proces – místo levnějšího OSB k opláštění jsme museli použít vodě odolné desky Fermacell. Nemuseli jsme se tak bát nasákání konstrukce při zdění s hliněnou maltou. Tato komplikace však určitě stála zato. V porovnání s jinými dřevostavbami, které jsme realizovali, má stavba mnohem lepší akumulační vlastnosti a lepší je také kvalita vzduchu v interiéru. Důležité bylo také vytvoření „přihrádek» pro tepelnou izolaci. Tvoří ji síťovina z juty, která dělí objem foukané celulózy do jednotlivých segmentů. Při realizaci tak nedocházelo k přílišnému tlaku izolace na konstrukci. Zároveň se minimalizoval vznik tepelných mostů. Izolovat pomocí foukané celulózy celý dům během jednoho dne ušetří čas výstavby. Slyšeli jsme názory, že si celulóza postupem času mírně sedá a vznikají tepelné mosty. Po několika letech užívání jsme nepozorovali žádné plísně ani jiné známky toho, že by to byla pravda.“
Černé dřevo na fasádě
Dům je opláštěn opalovaným smrkovým dřevem. Tato metoda ochrany fasády původně přišla z Japonska (shou sugi ban). U nás se podobnou technikou chrání například podzemní části dřevěných kůlů v oplocení již po staletí. Zuhelnatělý povrch chrání dřevo proti povětrnostním podmínkám, ale i proti houbám a mikrobům. Okna jsou dřevěná s izolačním trojsklem, oplechovaná jsou pozinkovaným plechem. Střecha je z černého falcovaného plechu. Dominantou východní fasády je nerezový komín.
„Opalované opláštění jsme si všichni užili. Vyzkoušeli jsme si různé stupně opálení, ale také různé varianty povrchové úpravy. Bylo zajímavé vidět, jak se struktura smrkových prken pomocí hořáku rychle mění. Jako finální úpravu jsme nakonec zvolili zatavení týkového oleje, který by měl ještě prodloužit životnost dřeva,“ uzavírá architekt Palenčar.
Nízkoenergetická stavba
Na jihu dům doplňuje kamenná terasa stíněná textilní plachtou. Díky přesahu původních stěn stodoly z jihu a také díky posuvnému stínění z východu nehrozí přehřívání stavby.
Dům odpovídá nízkoenergetickým standardům. Vytápění zajišťují kamna na tuhá paliva, jako sekundární zdroj slouží elektrické topné kabely. V budoucnu je plánována instalace solárních panelů.
Základní údaje:
Autor: Ondrej Palenčar, ateliér TŘI.ČTRNÁCT architekti
Celková zastavěná plocha: 66 m2
Stavba probíhala svépomocí za velké podpory rodiny a s pomocí spolužáků z Fakulty architektury. Díky tomu mohla být celková cena přibližně 1,5 milionu korun.
Architekt Ondrej Palenčar: „Vložit dřevostavbu mezi původní kamenné zdi nebylo jednoduché. Severní a jižní stěnu jsme museli zkompletovat na zemi včetně opláštění. Mezera mezi původní a novou stěnou má přibližně 600 mm, nebylo tedy možné stěny opláštit dodatečně. Dalším zádrhelem byla realizace hliněné vyzdívky mezi KVH konstrukci. Sehnat nepálené cihly nebylo těžké, problémem byl vlhký proces. Místo levnějšího OSB k opláštění jsme použili vodě odolné desky Fermacell. Nemuseli jsme se tak bát nasákání konstrukce při zdění s hliněnou maltou. Tato komplikace však určitě stála za to. Důležité bylo také vytvoření ,přihrádek‘ pro tepelnou izolaci. Tvoří ji síťovina z juty, která dělí objem foukané celulózy do jednotlivých segmentů. Při realizaci tak nedocházelo k přílišnému tlaku izolace na konstrukci. Zároveň se minimalizoval vznik tepelných mostů.“
-vis-
Foto: Lukáš Ildža
