Vliv proskleného atria na přirozený odvod kouře a tepla při požáru

Nové administrativní budovy, školská zařízení nebo obchodní a zábavní centra v maximální míře využívají prosklená atria. Atrium jako stavební a architektonický prvek je velmi zajímavý, neboť umožňuje přivést denní světlo do vnitřní části dispozice objektu, umožňuje propojit jednotlivá patra a poskytnout tak působivý prostor budovy, kde se lidé setkávají. Z hlediska požární bezpečnosti atria představují určité riziko, neboť propojením všech podlaží poskytují prostor, kde se v případě požáru vytvoří vztlakový efekt a přes který se kouř může šířit velmi rychle mezi podlažími. Ve všech výše zmíněných objektech je vysoká koncentrace osob, kterým musí být umožněn bezpečný únik v případě ohrožení.

Únikové cesty musí umožnit bezpečnou a včasnou evakuaci všech osob z požárem ohroženého objektu nebo jeho části na volné prostranství a přístup požárních jednotek do prostorů napadených požárem. Prochází-li únikové cesty uzavřeným atriem, musí být v technické požární zprávě podrobně vyšetřena a početně dokladována míra ohrožení evakuovaných osob účinky požáru a to pro několik možných variant ložisek požáru [1].

Většinou nelze provést reálnou požární zkoušku v atriu, proto se s výhodou používají různé softwary, které umožňují nasimulovat různé požární scénáře. Lze provést libovolný počet simulací, a jediným limitujícím faktorem je výkon počítačů a čas, který bude potřebný k výpočtům. Zde je nutno podotknout, že počítačový model je pouze tak blízký realitě, jak jsou spolehlivá a přesná data, která jsou do simulačního programu vložena. Proto musí být kladen velký důraz na hodnoty, které jsou do modelu vkládány.

Co je atrium

Již samotná definice atria není jednotná. V české normě ČSN 73 0802 [1] je uvedeno, že atrium je vnitřní vícepodlažní prostor s řadou alternativních uspořádání. Dle [4] je atrium rozlehlý otevřený prostor, který má minimálně 3 podlaží a je ukončen prosklenou střechou. Dle NFPA 92B [5] je atrium velkoobjemový prostor vytvořený otvorem nebo otvory v podlaze, který spojuje 2 nebo více nadzemních podlaží a který je v nejvyšším podlaží zastřešen. Zároveň je používán za jiným účelem než schodiště, výtahové šachty, eskalátory nebo instalační šachty. Podle IBC (International Building Code) [6] je atrium otvor propojující 2 nebo více podlaží, odlišný od uzavřených prostorů schodišť, výtahů, výtahových šachet, eskalátorů, instalačních šachet a prostorů, kudy jsou vedené instalace. A zároveň je v nejvyšším místě uzavřen a není definován jako pasáž (mall).

Atria můžeme dělit z hlediska tvaru, umístění vzhledem ke stavbě, nebo dle propojení s okolními prostory stavby. V neposlední řadě je důležitá poloha atria vzhledem ke světovým stranám (resp. vzhledem k návětrné či závětrné straně). Z hlediska tvaru se jedná především o pravidelný tvar hranolu nad čtvercovým, obdélníkovým či trojúhelníkovým půdorysem. V poslední době se však prosazují i atria nepravidelných, až organických tvarů. Z hlediska uspořádání atria a stavby závisí, kolik ploch atrium se stavbou sdílí (viz obr. 1). Atrium může být uvnitř dispozice objektu (se stavbou sdílí 4 plochy), nebo částečně ohraničeno stavbou (3 společné plochy), vloženo mezi 2 části budovy (dvě společné plochy), příp. přisazeno k budově (jedna společná plocha). Z hlediska propojení s okolními prostory stavby lze atria rozdělit na otevřené, částečně otevřené a uzavřené (viz obr. 2). Z hlediska požární bezpečnosti stavby mluvíme o požární uzavřenosti stěn ohraničující atrium, které mohou být požárně odolné, bez požární odolnosti, nebo nemusí existovat.

Metody kontroly kouře

Atria jsou typickým příkladem, kde se využívá vztlakového efektu. Jak při požáru dochází ke zvyšování teploty plynů, tak tím dochází ke snižování jejich hustoty a tvorbě vztlakového efektu. Vztlakový efekt je využíván hlavně u přirozených systémů odvodu kouře a tepla.

Systémy využívající vztlaku vznikajícího při požáru [7]:
a) Kouř vyplňuje stanovený objem – používá se tam, kde je k dispozici dostatečně velký kumulační prostor pro vznikající kouř.
b) Nestabilní hladina kouře – v tomto případě dochází ke kumulaci kouře ve stanovených prostorech a jeho následný odvod mimo objekt. Objemové množství odváděného kouře do venkovního prostředí je menší než intenzita jeho tvorby. To způsobí, že postupně dochází k poklesu kumulované vrstvy kouře (snížení výšky bezkouřové vrstvy). Čas poklesu vrstvy kouře musí být takový, aby byla umožněna bezpečná evakuace osob, které se zde nachází.
c) Stabilní hladina kouře – u tohoto způsobu dochází ke kumulaci kouře ve stanovených prostorech a jeho následný odvod mimo objekt. Objemové množství odváděného kouře do venkovního prostředí odpovídá intenzitě jeho tvorby pro předpokládaný návrhový požár.

Zařízení pro odvod kouře a tepla

Zařízení pro odvod kouře a tepla (ZOKT) je v požárních normách též nazýváno jako samočinné odvětrací zařízení (SOZ) a slouží k usměrnění toku uvolněných zplodin hoření, kouře a tepla po stanovenou dobu. Funguje na principu přirozeného nebo nuceného odvětrání.

Přirozený odvod kouře a tepla je založen na vztlaku teplejších plynů, kde podle [3] musí být minimální rozdíl proti teplotě okolního vnitřního vzduchu alespoň 20 °C. Pro přirozené odvětrání se používají např. střešní klapky. Nucený odvod je založen na odtoku plynů pomocí ventilátorů. [3] Funkce ZOKT se navrhuje na počáteční fázi požáru, tj. před plošným rozšířením požáru a před celkovým vzplanutím (flashover).

SOZ patří mezi vyhrazené druhy požárně bezpečnostních zařízení (PBZ), jehož funkce zvyšuje požární bezpečnost objektu. Při návrhu podle [1], [2] a [3] se vliv požárněbezpečnostních opatření projeví v součiniteli c, který je zahrnut do hodnocení požárního rizika, mezních velikostí požárních úseků a únikových cest. Vliv SOZ je vyjádřen součinitelem c₄ (pro nevýrobní objekty) nebo Δc₃ (pro výrobní objekty), a to pouze za předpokladu, že SOZ působí na celé ploše požárního úseku kromě ploch bez požárního rizika. V normách [1], [2] a [3] jsou uvedeny další požadavky, které musí SOZ splňovat, aby šlo snižující hodnoty součinitele c použít. Jedním ze základních požadavků je, aby odvětrací zařízení bylo uvedeno do chodu impulzem elektrické požární signalizace (EPS) nebo jiného stejně citlivého zařízení. V těchto normách jsou popsány také další požadavky, které musí EPS splňovat.

Problematika atrií dle ČSN

V normě ČSN 73 0802 je část, která se zabývá požárním větráním zastřešených atrií (H.2.4). Za stěžejní pro atria se v tomto článku dané normy uvažuje požární uzavřenost stěn ohraničující atrium, výskyt nechráněných únikových cest, rozsah požáru, příp. součinnost se sprinklerovým stabilním hasicím zařízením (SHZ) [1]. Spodní úroveň akumulační vrstvy musí být v takové výšce, aby se zabránilo šíření zplodin hoření a kouře do vyšších podlaží (např. poloha neutrální roviny je nad nadpražím nejvýše umístěných oken). Pod neutrální rovinou vzniká podtlak, což způsobí, že zplodiny hoření a kouř nemají tendenci pronikat do okolních prostor umístěných pod touto neutrální rovinou. Z hlediska evakuace spodní plocha akumulační vrstvy zplodin hoření a kouře nesmí být níže než 2,5 m nad nejvýše umístěnou podlahou odvětrávané sekce, po které se budou pohybovat osoby při evakuaci. Teplota zplodin hoření hraje významnou roli na šíření požáru a funkčnost přirozeného odvětrání. Pokud je teplota zplodin hoření vysoká (přes 200 °C), může přispět k rozšíření požáru, pokud je nízká (pod 40 °C), ztrácí se vztlak a přirozené odvětrání je nefunkční.

Pokud obvodové konstrukce atria nejsou požárně odolné nebo mají otvory, tvoří jednotlivá podlaží kouřové sekce (ČSN 73 0802). Poloha ohniska ovlivňuje celkový průběh proudění v budově. Vzduch je nasáván ze spodní části atria a proudí k ohnisku požáru. Zplodiny hoření se hromadí pod stropem podlaží, kde se nachází ohnisko požáru, a odtud proudí do atria, kde stoupají k akumulační vrstvě a odkud jsou následně odvedeny do venkovního prostředí mimo objekt. Pozice ohniska požáru výrazně ovlivňuje teplotu v akumulační vrstvě. Pokud se ohnisko nachází ve vyšším podlaží, tím vyšší teploty jsou v akumulační vrstvě atria, resp. čím níže je, tím se vytváří větší objem plynů a tím je nižší i vztlak.

Za určující se považují nejméně příznivé účinky, přičemž pro objem plynů je rozhodující požár v nejnižším podlaží a pro teplotu plynů v akumulační vrstvě je rozhodující požár v nejvyšším podlaží (ČSN 73 0802).

Problematika atrií dle NFPA

Organizace NFPA (National Fire Protection Association) je světová nezisková organizace, která byla založena roku 1896 s cílem snížit dopady požárů na celém světě. Je zdrojem četných normativních předpisů na úseku protipožární bezpečnosti. Příloha H předpisu NFPA 92B zaměřuje na stratifikaci (vrstvení) kouře. Stratifikací kouře se rozumí efekt, kdy stoupání kouře směrem vzhůru je zastaveno vlivem ztráty vztlaku a začíná se šířit do stran [5], [9].

Jak kouř stoupá vzhůru, dochází k přisávání studenějšího vzduchu z okolního prostoru, čímž dochází k ředění kouře a snižování jeho teploty, což ovlivňuje vztlak. Kouř je schopen vystoupat pouze do takové výšky, do které platí, že má vyšší teplotu než okolí. Ve výšce, kde teplota kouře odpovídá teplotě okolního vzduchu, dochází ke stratifikaci [9], [8]. Jakmile je této úrovně dosaženo, kouř zůstane v této úrovni, dokud nedojde k porušení této rovnováhy dodáním další energie. Potenciál, kde ke stratifikaci kouře může dojít, mají především prostory s vysokými stropy a požáry o malých výkonech [8].

Pokud dojde ke stratifikaci kouře dříve, než je dosaženo střešní konstrukce, způsobí to, že kouř nedosáhne kouřových detektorů, které jsou umístěny u střechy a které spouští zařízení pro odvětrání kouře a tepla. Na rozdílu teplot mezi kouřem a okolním vzduchem v atriu závisí, zda dojde ke stratifikaci kouře či nikoliv. Maximální výška, do které kouř vystoupá, závisí na konvekční části uvolněného tepla a na kolísání teploty v prostoru (atriu). Norma se zaměřuje především na situaci před požárem, kdy teplota vzduchu ve vyšších výškách je větší než v nižších. Tento případ může nastat v případě solárních zisků pod proskleným zastřešením. Příloha H předpisu NFPA 92B uvádí dva případy.

V prvním případě se jedná o budovu s atriem, kde teplota v atriu je relativně konstantní až do určité výšky (do výšky pobytu osob), na kterou navazuje vrstva výrazně teplejšího vzduchu pod střechou (viz obr. 4). Ve druhém případě má vzduch v atriu konstantní teplotní gradient (teplota se s výškou mění). Předpis uvádí, že takovýto průběh je méně pravděpodobný než skoková změna teplotního profilu, který je uveden v případě 1 [5].

Případ uvedený v příkladu 1 může nastat, protože prostor pod střechou není navržen pro pobyt osob a není klimatizován. Jakmile je odvod kouře spuštěn (např. otevřením světlíku), dojde k odstranění (vyvětrání) teplé vrstvy pod střechou. Při návrhu je nutné zajistit, aby byl kouř rychle zdetekován. Je zřejmé, že při určitých podmínkách ke stratifikaci kouře vůbec nedoje (např. v noci, během chladných dnů). V těchto případech kouř dosáhne střešní konstrukce a kouřový detektor zde umístěný bude reagovat. Opačný případ může nastat během letních dnů, kdy v prostoru mohou nastat velké solární zisky, které vytvoří podmínky ke stratifikaci kouře. Kouř v tomto případě nedosáhne střešní konstrukce a kouřové detektory zde umístěné nezareagují. To může vyústit k selhání otevření odtokových klapek. Protože není možné odhadnout, za jakých podmínek k požáru dojde, doporučuje tento americký předpis použití lineárních kouřových detektorů jedním z těchto tří způsobů [5]:

– lineární kouřový detektor směřuje šikmo vzhůru a protíná kouřovou vrstvu bez ohledu na stratifikaci;
– lineární kouřové detektory jsou umístěny horizontálně v úrovni stropu, případně další lineární detektor je umístěn v další úrovni prostoru, který by nebyl pokryt;
– lineární kouřové detektory jsou umístěny horizontálně pod nejnižší očekávanou úrovní stratifikace.

Proudění kouře v atriu a aktivace zařízení pro odvodu kouře a tepla

Aktivace odvodu kouře je jedním ze zásadních prvků kontroly a řízení kouře v objektu, udržení maximální výšky kouřové vrstvy a tím zabezpečení bezkouřové vrstvy pro únik osob. V případě atria může být odvod kouře zajištěn střešním světlíkem. Jeho otevření může zajišťovat teplocitlivá patrona nebo může být řízen elektrickou požární signalizací. Pro aktivaci teplocitlivé patrony je potřebný kouř s relativně vysokou teplotou, což může být problém především ve vyšších atriích.

Při požáru v přilehlém prostoru ústícím do atria dochází k proudění kouře pod stropní konstrukcí tohoto prostoru. Tyto prostory jsou standardně vybavené bodovými hlásiči požáru (nejčastěji kouřovými hlásiči). Předpokládá se, že ZOKT by bylo aktivované těmito bodovými hlásiči, což by umožnilo „odvětrání“ přehřáté vrstvy vzduchu v horní části atria, a nemělo by tak dojít k stratifikaci vzestupného proudu kouře v atriu [13]. Pokud však požár vznikne přímo v atriu, stoupající kouř musí být detekován přímo v tomto prostoru. Mohou vzniknout dvě situace:

1. Kouř bude detekován, až když vystoupí ke střeše atria. A to, bodovými nebo jinými hlásiči, které jsou zde umístěné.
2. Kouř bude detekován během stoupání atriem. A to např. lineárními hlásiči umístěnými v různých výškových úrovních.

První situace je akceptovatelná u nižších atrií. U vyšších atrií je potřebné, aby byl kouř detekován už během stoupání atriem. Zabrání se tím prodlevám v detekci kouře a aktivaci ZOKT. Dalším důvodem, proč je u vyšších atrií potřebná detekce už během stoupání kouře, je možnost vzniku stratifikace. Důvodem stratifikace kouřové vrstvy je nedostatečný rozdíl teplot stoupajícího kouře a okolního vzduchu. Snížením rozdílu hustoty kouře a okolního vzduchu dochází ke ztrátě vztlaku, který způsobuje stoupání kouře v prostoru. Uvedený nežádoucí stav vzniká nejčastěji ve dvou případech:

1. Vzestupný proud spalin se přisáváním okolního vzduchu příliš ochladí. Uvedená situace nastává hlavně u vysokých atrií a často je možné ji řešit jen nuceným odvodem kouře a tepla.
2. Pod stropem atria se vytvoří přehřátá vrstva vzduchu (dosahující 50 až 60 °C), která brání stoupání kouře z důvodu nedostatečného rozdílu teplot.

Počítačový model požáru v atriu

Pro demonstraci uvedeného negativního jevu stratifikace kouře bylo vytvořeno několik počítačových modelů v programu Fire Dynamics Simulator [11]. Uvedený modelovací program se běžně využívá při ověřování návrhů ZOKT, především v případech s komplexní geometrií.

Fire Dynamics Simulator je CFD (Computational Fluid Dynamics) program, který umožňuje vytvořit modelovaný prostor v pravoúhlé výpočtové síti. Vzhledem k tomu, že velikost buňky výpočtové sítě ovlivňuje přesnost výpočtu, byla pro uvedené případy provedená citlivostní analýza pro buňky o velikosti stran 10, 20 a 40 cm. Výsledky citlivostní analýzy poukázaly na to, že za optimum z pohledu časové náročnosti výpočtu a přesnosti je dostatečná velikost buňky 20x20x20 cm, protože další zjemňování sítě nepřineslo výrazné zpřesnění výsledků.

Cílem simulovaných požárních scénářů bylo poukázat na to, jakým způsobem může přítomnost přehřáté vrstvy vzduchu v horní části proskleného atria ovlivnit stoupání kouře a tím negativně ovlivnit rychlost detekce a aktivace ZOKT. Zároveň jsou v prezentovaných modelech atrií simulované i lineární optické hlásiče kouře, které jsou pro tento typ prostorů jedním z možných řešení.

Simulované požární scénáře přibližují situaci, kdy dojde k požáru v samotném atriu. Důraz byl kladený především na aktivaci jednotlivých způsobů detekce kouře, které byli následující:
– bodový hlásič kouře umístěné v úrovni střechy atria,
– lineární kouřové hlásiče umístěný ve výškových úrovních odstupňovaných po 4 m počínajíce výškovou úrovní 4 m, přičemž poslední lineární hlásič kouře je umístěný 20 cm pod střechou atria.

Samotné atrium je čtvercového půdorysu se stranou 10 m a výškou 12, 16 a 20 m. Cílem bylo vyhodnotit kombinovaný vliv výšky atria a přítomnosti přehřáté vzduchové vrstvy v jeho vrchní časti na čas detekce kouře pod stropem.

Ve scénářích s přehřátou vrstvou vzduchu se uvažovalo s teplotou 50 °C [13], která byla udržovaná po celou dobu simulace. Výška přehřáté vrstvy byla uvažovaná 3 m od střechy atria ve všech případech. Délka simulace byla ve všech případech nastavená na 300 sekund, přičemž požár začal v čase t = 0 s.

Jako zdroj kouře byl použit požár čalouněné sedačky umístěné ve středu základny atria. Tato pozice byla spolu s pozicemi lineárních hlásičů kouře (půdorysný střed stěny atria) volená tak, aby stoupající kouř procházel přímo paprskem lineárního hlásiče. Průběh výkonu požáru vychází z testu [12] a další parametry požáru – spalné teplo, množství vytvořených sazí atd. byly stanovené pro polyuretan, který je hlavním materiálem hořící sedačky.

Vyhodnocení výsledků simulací

Nejdůležitějším hodnoceným parametrem byl čas aktivace hlásičů v jednotlivých výškových úrovních, tak jak byly uvedené v předcházející kapitole. Výsledky pro požární scénáře s přehřátou vrstvou vzduchu pod střechou atria sumarizuje tabulka 1 a pro scénáře bez přehřáté vrstvy vzduchu tabulka 2.

Tabulka 1: Aktivační časy hlásičů pro scénaře s přehřátou vrstvou vzduchu

Výška atria [m]	Aktivační čas hlásiče [s]
	Lineární hlásič ve výšce					Bodový
	4 m	8 m	12 m	16 m	20 m	(střecha)
12	72,9	73,8	83,4	–	–	82,4
16	69,1	74,3	77,6	93	–	93
20	71,1	77,4	80,7	82,5	103	104,2

Tabulka 2: Aktivační časy hlásičů pro scénaře bez přehřáté vrstvy vzduchu

Výška atria [m]	Aktivační čas hlásiče [s]
	Lineární hlásič ve výšce					Bodový
	4 m	8 m	12 m	16 m	20 m	(střecha)
12	70,2	75,6	69,9	–	–	51,9
16	70,8	74,1	79,2	79,8	–	79,5
20	71,1	75,9	79,6	85,2	83,1	81,7

Z uvedených výsledků je zřejmé, že aktivační časy lineárních kouřových hlásičů ve výškových úrovních pod přehřátou vrstvou vzduchu jsou prakticky shodné pro oba typy scénářů. Rozdíly aktivačních časů jsou do 3 s, což můžeme s ohledem na přesnost simulačního softwaru a celkové doby aktivace hlásičů považovat za zanedbatelný rozdíl. Vliv přehřáté vrstvy vzduchu je zřejmý na bodovém hlásiči, který se nachází na spodní straně střechy atria a na lineárním kouřovém hlásiči 0,2 m pod střechou. Je možné sledovat pozdější aktivace v rozmezí cca 14 až 31 s, v závislosti na výšce atria.

Zároveň je možné pozorovat rozdílné aktivační časy bodového kouřového hlásiče v porovnaní s lineárním kouřovým hlásičem na dané výškové úrovni u scénářů bez přehřáté vrstvy vzduchu. Tento výsledek je způsobený vyšší citlivostí bodových hlásičů a také skutečností, že kouř v těchto případech dosáhne úroveň střechy rychleji. U scénářů s přehřátou vrstvou vzduchu dochází nejdřív ke kumulaci kouře pod touto vrstvou, a až po určité době jí kouř začne prostupovat tak, jak je znázorněné na obr. 6.

Časový sled aktivací hlásičů u scénářů bez přehřáté vrstvy (zejména u atria s výškou 12 m) je možné vysvětlit tím, že kouři nic nebrání ve stoupání, začne se kumulovat přímo pod střechou. Vyšší citlivost bodových hlásičů je důvodem jejich dřívější aktivace. Až následně po kumulaci dostatečného množství kouře pod střechou, resp. zvýšení množství produkovaného kouře a sazí dojde k aktivaci jednotlivých lineárních hlásičů, tak jak je znázorněné na obr. 7. Velikost časového rozdílu v aktivaci závisí na výšce atria.

Závěr

Důležitým předpokladem funkčního a účinného ZOKT s přirozeným odvodem je včasná aktivace prostřednictvím vhodně zvoleného způsobu detekce požáru. Při její volbě je potřeba posoudit možnost vzniku přehřáté vrstvy vzduchu pod střechou atria, která brání vzestupnému proudění kouře a zpožďuje tak detekci požáru a aktivaci ZOKT. Prezentované výsledky simulací potvrzují zásadní vliv rozdílu teplot kouře a okolního vzduchu na rychlost detekce požáru a účinnost ZOKT. Návrhové postupy uvedené v [3], [13] a [14] zmiňují, že pro účinný přirozený odvod kouře a tepla musí mít kouřová vrstva naakumulovaná pod střechou atria teplotu minimálně o 20 °C vyšší, než je teplota okolního vzduchu.

PAVLA PECHOVÁ, VLADIMÍR MÓZER, ADÉLA KLOUDOVÁ

Literatura:
1) ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty. Praha: ÚNMZ, 2009.
2) ČSN 73 0804 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty. Praha: ÚNMZ, 2010.
3) ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Výrobní objekty. Praha: ÚNMZ, 2010.
4) SPADAFORA, R. R. Atrium Features and Firefighting Tactics. Fire Engineering Magazine (online). 03.01.2012. (cit. 2019-07-30). Dostupné z: https://www.fireengineering.com/ articles/print/volume-165/issue-3/features/ atrium-features-and-firefighting-tactics. html
5) NFPA 92B. Standard for Smoke Management Systems in Malls, Atria, and Large Spaces. Quincy: National Fire Protection Association, 2011.
6) International Building Code (ICB). Washington DC: International Code Council (ICC), 2018.
7) POKORNÝ, J. Metody kontroly kouře v uzavřených stavebních objektech. Opava: Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, 2017.
8) KLOTE, H. J. Smoke Control. SFPE Handbook of Fire Protection Engineering, 2nd Edition, Section 4, Chapter 12. Quincy, National Fire Protection Association.
9) BOTHA, T. The stratification of smoke (online). Edenvale: Fire Engineering Technology, 2011. (cit. 2019-07-30). Dostupné z: http:// www.fire-eng.co.za/Smoke%20stratification. pdf
10) NIELSEN, P. V. a kol. Smoke Movement in an Atrium with a Fire with Low Rate of Heat Release. Aalborg: Indoor Air 2008: Proceedings of the 11th International Conference on Indoor Air Quality and Climate Technical University of Denmark (DTU).
11) MCGRATTAN, K. B. a G. P. FORNEY. Fire dynamics simulator: user’s guide (online). NIST SP 1019. Gaithersburg, MD: National Institute of Standards and Technology, 2018.
12) DENIZE, H. The combustion behaviour of Upholstered furniture Materials in New Zealand. Fire Engineering Research Report. 00/4. Christchurch, New Zealand: University of Canterbury, 2000.
13) MORGAN, H. P., ed. Design methodologies for smoke and heat exhaust ventilation. Garston: BRE, 1999. BRE report, 368. ISBN 9781-86081-289-7.
14) ČSN P CEN/TR 12101-5:2008 Zařízení pro usměrňování pohybu kouře a tepla – Část 5: Směrnice k funkčním doporučením a výpočetním metodám pro větrací systémy odvodu kouře a tepla. Praha: ČNI, 2008.

Ing. Pavla Pechová, Ph. D., (*1984)
– působí na katedře technických zařízení budov Fakulty stavební ČVUT. Zaměřuje se především na aktivní požární ochranu. Byla hlavní řešitelkou grantu, v rámci kterého byl získán patent a užitný vzor pro nový typ hasicí trysky. Je odborným pracovníkem v ochraně a podpoře veřejného zdraví. Působí také pod akreditovanou laboratoří fyzikálních faktorů při Státním zdravotním ústavu v Praze a je členkou komise PEL.

Doc. Ing. Vladimír Mózer, PhD., (*1983)
 – v současnosti působí na katedře požárního inženýrství Fakulty bezpečnostního inženýrství Žilinské univerzity v Žilině. Zabývá se požárním inženýrstvím, posuzováním požárního rizika, požární bezpečností staveb a požárně bezpečným používáním stavebních materiálů z obnovitelných zdrojů. Aktivně se věnuje mezinárodní technické normalizaci v CEN a ISO, kde vede pracovní skupinu WG10 Fire risk assessment. Také působí v TK17 Protipožární bezpečnost staveb a je autorem změn, které umožnily v podmínkách Slovenské republiky realizovat vícepodlažní dřevostavby.

Ing. Adéla Kloudová (*1994)
– je absolventkou Fakulty stavební ČVUT, obor Integrální bezpečnost staveb. Problematikou elektrické požární signalizace se začala zabývat ve své diplomové práci.