Stěny z tvarovek používaných pro ztracené bednění

V současné době je na trhu řada výrobců a dodavatelů tzv. tvárnic ztraceného bednění. Tento článek je zaměřen na nedostatky při návrhu a použití těchto tvárnic v praxi.

Tvarovky pro stavbu ztraceného bednění se vyrábějí a dodávají v různých velikostech a typech. V principu se jedná o prefabrikované výrobky, které se ukládají podobně jako tradiční zdicí prvky – cihly a tvárnice. Tvarovky se v jednotlivých vodorovných řadách ukládají buď s použitím zámků, anebo na holý styk. Jednotlivé vodorovné řady se pak převazují přesahem jednotlivých tvarovek podobně jako zdivo. Tvarovky se kladou buď nasucho, anebo se spojují zdicí maltou.

Rozměrově se jedná o prvky délky zpravidla 500 mm, výšky 200 nebo 250 mm. Tvarovky se vyrábějí v tloušťkách od 150 do 500 mm. Tloušťky stěn dosahují v závislosti na tloušťce tvárnice od 35 do 40 mm. Hmotnost jedné tvarovky dosahuje dle velikosti od 20 do 35 kg. Kubatura betonu pro vyplnění tvarovek se pak dle jejich velikosti pohybuje od 7,5 do 25 litrů. Mimo celých tvarovek dodávají výrobci pro snazší zdění i tzv. půlené tvarovky.

 

Po vyskládání tvarovek do určené výšky se zpravidla provádí provázání betonářskou výztuží jak ve svislém směru, tak i ve směru vodorovném. Na trhu se lze setkat se dvěma typy tvarovek, a to s tvarovkami, které svým tvarem vložení vodorovné výztuže umožňují – mají ve styčné spáře vybrání – a s tvarovkami, které svým tvarem vložení vodorovné výztuže neumožňují. Po vložení betonářské výztuže se následně provádí zmonolitnění konstrukce betonovou směsí.

Po vyskládání tvarovek do určené výšky se zpravidla provádí provázání betonářskou výztuží jak ve svislém směru, tak i ve směru vodorovném. Na trhu se lze setkat se dvěma typy tvarovek, a to s tvarovkami, které svým tvarem vložení vodorovné výztuže umožňují – mají ve styčné spáře vybrání – a s tvarovkami, které svým tvarem vložení vodorovné výztuže neumožňují. Po vložení betonářské výztuže se následně provádí zmonolitnění konstrukce betonovou směsí.

 

Za velmi důležité považuji upozornit na skutečnost, že ke konstrukcím z tvarovek ztraceného bednění nelze přistupovat stejně jako ke zděným konstrukcím! Z povahy materiálu je vždy nutno k těmto konstrukcím přistupovat jako ke konstrukcím z prostého betonu nebo ke konstrukcím železobetonovým! Z toho vyplývají odlišné požadavky na návrh a provádění konstrukcí z tvarovek ztraceného bednění, které jsou jiné než pro zděné konstrukce.

Někteří výrobci ve svých katalozích a na svých internetových stránkách uvádějí mnohá doporučení pro vlastní montáž tvarovek, vyvazování betonářské výztuže a betonáž. Někteří výrobci a dodavatelé sice uvádějí ve svých propagačních materiálech i empirické vztahy pro návrh vyztužení pro tu či onu návrhovou situaci, přesto vzhledem k tomu, že konstrukce vytvořená s použitím tvarovek ztraceného bednění je beze sporu konstrukcí nosnou, měl by její návrh vždy provést statik. Návrhový postup se pak bude lišit dle konkrétní aplikace – z hlediska působení v objektu se může jednat o základový pás, svislou nosnou konstrukci, opěrnou stěnu, tížnou zeď nebo např. sloup či pilíř.

Po určení typu a způsobu působení konstrukce z tvarovek ztraceného bednění se provede určení zatížení, vypočítají se vnitřní síly v konstrukci a jako poslední se provede posouzení vlastní konstrukce. Rozsah posouzení je pak dán typem konstrukce.

 

Nejčastější chybou při provádění, se kterou se setkávám, je že jednotlivé ložné a styčné spáry řad tvarovek nelícují, jsou rozevřené. Provádějící pracovník nejčastěji argumentuje slovy, že „se to stejně zalije betonem“. Při betonáži pak betonová směs těmito rozevřenými spárami vytéká ven a provádějící pracovníci je pak komplikovaně utěsňují. Nedokonalost vyzdění tvarovek a následné vytékání betonové směsi rozevřenými spárami ven ve výsledku působí jako určitá nehomogenita.

S touto chybou bezprostředně souvisí další chyba, kterou je nedodržení navrženého tvaru konstrukce, především svislosti a vodorovnosti v ploše, kdy dochází ke vzniku prohlubní (tzv. břich).

Třetí a zřejmě nejčastější chybou je nesprávně provedené vyztužení. Betonářskou výztuž buď provádějící pracovníci neosadí vůbec, anebo v množství nedostatečném. Neméně závažným pochybením je pak nesprávné osazení vložek betonářské výztuže, a to především v místě provázání mezi jednotlivými konstrukcemi.

Příčiny výše uvedených pochybení spatřuji v nedostatečné kontrole souladu projektu a skutečného provedení stavby a absenci statika při přípravě projektu. Mnozí stavební projektanti se snad statika zdráhají oslovit. Proč tomu tak je, se mohu jen domnívat. Správný návrh nosných konstrukcí a současně převzetí zodpovědnosti za tento návrh přitom může provést jen statik. Absence statika se ve výsledku může v krajním případě projevit v poruchách konstrukcí takového rázu, že oprava již není možná a je nutno provést demolici objektu.

 

 

 

Uvedu přímo příklad ze své projekční praxe. Klient mne požádal o zhodnocení projektové dokumentace rodinného domu, přikládané k ohlášení stavby. Důvodem klientova požadavku byla skutečnost, že na projektu se údajně nepodílel žádný statik a klient měl obavy ze spolehlivosti navržených hlavních nosných konstrukcí objektu.

Předmětný rodinný dům byl navržen na nepravidelném obdélníkovém půdorysu s vnějšími rozměry cca 10×14 m. Měl dvě nadzemní podlaží a byl částečně podsklepen. Základové konstrukce byly navrženy formou monolitických betonových základových pásů, svislé nosné konstrukce z keramických tvárnic, vodorovné nosné konstrukce z keramobetonových stropních nosníků a keramických tvarovek. Střešní konstrukce byla řešena jako tradiční – tvořená střešními krokvemi, doplněnými kleštinami a osazenými na pozednicích a středních vaznicích. V posuzovaném projektu bylo hodně nedostatků jak konstrukčních, tak i stavebních. V tomto článku se chci zaměřit pouze na řešení zdiva suterénu.

V projektu bylo navrženo zdivo z keramických tvárnic zděných na systémovou maltu. Je nutno zdůraznit, že navržené zdivo je maltováno pouze v ložných spárách. Ve styčných spárách se tvárnice spojují na sucho prostřednictvím zámků. Takovéto zdivo není vhodné navrhovat v případě, že je vystaveno značnému bočnímu zatížení, což je i posuzovaný případ, kdy je zdivo vystaveno nejen svislému účinku od horní stavby, ale také především bočnímu zatížení od zemního tlaku. V těchto případech dochází především k nárůstu výstřednosti zatížení, což vede k rozevírání ložných spár zdiva a ke ztrátě únosnosti. Pata zdiva v posuzovaném případě byla navržena 2,5 m pod úrovní upraveného terénu.

V první fázi výpočtu jsem provedl posouzení takto navrženého zdiva na projektovanou situaci a zjistil jsem, že navržené zdivo nevyhovuje. Následuje stručný výstup z výpočtu:

– v úrovni hlavy stěny: N_1d = 59,95 kN

– v polovině výšky stěny: N_md = 64,25 kN

– v úrovni paty stěny: N_2d = 68,55 kN

 

– v úrovni hlavy stěny: M_1hd = 0,00 kNm

– v polovině výšky stěny: M_mhd = 12,55 kNm

– v úrovni paty stěny: M_2hd = 0,00 kNm

Vlastní tíha konstrukce – 900 kg/m³

 

2. Výpočetní model – oboustranně kloubově uložený prut

 

– Porotherm 30 Profi, P15

– normalizovaná průměrná pevnost v tlaku zdicího prvku f_b = 17,32 MPa

– skupina zdicího prvku: 2

– plošná hmotnost včetně omítek tl. 15 mm: 2,83 kN/m²

 

– součinitel přetvárnosti zdiva v tlaku K_E = 1000

– Profi

– charakteristická hodnota pevnosti v tlaku f_k = 5,15 MPa

– modul pružnosti zdiva E = 5150 MPa

– kategorie zdicích prvků: I.

– dílčí součinitel spolehlivosti materiálu γ_M = 2,2

– návrhová pevnost zdiva v tlaku f_d = 2,34 MPa

 

– tloušťka stěny t = 300 mm

– délka stěny b = 1000 mm

– světlá výška stěny h = 2250 mm

 

ρ = ρ₂ = 0,75

 

– výstřednost e₁ = 3,8 mm < 0,05 t = 15 mm

– součinitel vzpěrnosti Ф₁ = 0,90

– posouzení: N_1d = 59,95 kN < N_1Rd = 632,045 kN – návrh vyhovuje.

 

– výstřednost e_mk = 199,1 mm

– součinitel vzpěrnosti Ф_m = –0,101

– posouzení: N_md = 64,25 kN < N_mRd = –70,804 kN – návrh nevyhovuje!

 

– výstřednost e₂ = 3,8 mm < 0,05 t = 15 mm

– součinitel vzpěrnosti Ф₂ = 0,90

– posouzení: N_2d = 68,55 kN < N_2Rd = 632,045 kN – návrh vyhovuje.

 

Jak je zřejmé ze závěru výpočtu, zdivo bylo nevyhovující v profilu v polovině své výšky, a tedy jako celek nevyhovělo!

Jako další krok jsem investorovi navrhnul změnu konstrukce zdiva suterénu. Vzhledem k tomu, že v suterénu není vhodné používat zdivo schopné nasávat vodu, navrhnul jsem použít tvarovky ztraceného bednění a s jejich pomocí vytvořit v suterénu monolitické železobetonové stěny. Investor s mým návrhem souhlasil. Následuje stručný popis výpočtu nového suterénního zdiva:

– v úrovni hlavy stěny: N_1d = 59,95 kN

– v polovině výšky stěny: N_md = 64,25 kN

– v úrovni paty stěny: N_2d = 68,55 kN

 

– v úrovni hlavy stěny: M_1hd = 0,00 kNm

– v polovině výšky stěny: M_mhd = 12,55 kNm

– v úrovni paty stěny: M_2hd = 0,00 kNm

Vlastní tíha konstrukce – objemová hmotnost 2500 kg/m³

 

7.2. Výpočetní model – jednostranně kloubově uložený a jednostranně vetknutý prut

 

7.3.1. Beton třídy pevnosti C20/25 [4], třída betonu zvolena shodně s třídou betonem základových konstrukcí.

Výztužné vložky třídy pevnosti B500B [4]. Předběžný návrh svislého vyztužení:

5ØR12 mm u obou povrchů a 1 běžný metr, krycí vrstva uvažována 25 mm. Předběžný návrh vodorovného vyztužení: 2ØR12 mm à 250 mm, tedy dva profily v každé ložné spáře.

Pro zdivo byly navrženy systémové tavrovky ztraceného bednění DITON ZB 30 [2]. U těchto tvárnic je tloušťka stěny 35 mm, tedy celkový průřez uvažovaný do výpočtu má tloušťku 300 – (2 . 35) = 230 mm a šířku 1 běžný metr. Pro přesnější výpočet by bylo vhodné odečíst i tloušťku stěn tvarovek v tloušťce stěny, nicméně jsem toho názoru, že je možné toto zanedbat a uvažovat neredukovanou zatěžovací šířku v délce 1 běžného metru.

Posouzení min. a max. stupně vyztužení

Sloup (celková výztuž):

ρ_s = 0,00492 ≥ ρ_s,min = 0,002 ⇒ VYHOVUJE

ρ_s = 0,00492 ≤ ρ_s,max = 0,04 ⇒ VYHOVUJE

 

 

Celkové posouzení – průřez VYHOVUJE.