Provádění dodatečné hydroizolace vlhkého zdiva jako součásti sanace stavby je předmětem Směrnice WTA 4-6. Poprvé byla vydaná v roce 1998, poté doplněna v letech 2006 a 2014. K dispozici je již dlouhou dobu i v české mutaci. Směrnice popisuje provádění dodatečných izolací z vnější strany stavby, ale i izolace na vnitřním líci zdiva a izolace zdiva chemickou injektáží. V posledních úpravách přibyly zejména kapitoly o zajištění kvality dodatečných izolací, včetně požadavků na provádění kontrol, tedy „checklistů“, které by měl pro stavební dozor zajistit zhotovitel.
Stávající zdivo po odkopu, zejména u starších staveb, mívá často velmi nepravidelný líc. Směrnice WTA 4-6 zde proto neuvažuje provádění ani fóliových, ani pásových hydroizolací, ale jmenuje zastudena nanášené tekuté hmoty, vytvářející po ztuhnutí souvislou hydroizolační vrstvu. Vedle nich jako další možnost uvádí použití vrstvy vodonepropustného betonu, kterou ale směrnice dále nepopisuje, a odkazuje na směrnice Německé společnosti pro železobeton (DAfStb).
Hlavními výhodami stěrek jsou bezešvá provedení – izolační vrstva nemá spoje, které bývají slabším místem, a připojení k podkladu je na 100 % plochy. Přídržnost stěrky k podkladu je víceméně rovnoměrná, pokud je ten rovnoměrně a správně připraven. Při průsaku lze místo poškození snadno odhalit. Slabinou stěrek je ale jejich provádění, nutnost kontrol tloušťky během aplikace a omezení teplot při aplikaci.
Původní dva typy stěrek, které od doby prvního vydání směrnice v roce 1998 prošly dlouhým vývojem, se rozvětvily v několik samostatných druhů:
Stěrky z modifikované asfaltové emulze
Prvním typem, jmenovaným směrnicí 4-6, jsou stěrky na bázi modifikovaného asfaltu. Tyto stěrky se skládají z emulze modifikovaného asfaltu ve vodě a jsou zahuštěné anorganickými i organickými plnivy. Po aplikaci vysychají či reagují za vzniku pružné, tažné vrstvy, aniž by došlo k velkému smrštění vrstvy. Asfaltové stěrky (Polymer modified bitumene coatings, PMBC) jsou určeny k aplikaci pouze ze strany působení vody jako vnější ochrana, a nejsou mrazuvzdorné – lze je použít jen pod úrovní terénu, případně v interiéru. Tento typ stěrek musí splnit požadavek na schopnost přemostění trhlin. Tedy ve vrstvě 3 mm zasucha musí být schopny překlenout trhlinu vzniklou v podkladu dodatečně po nanesení stěrky velkou 2 mm. Díky schopnosti překlenout trhliny a také díky asfaltovému pojivu mají tyto stěrky vyšší odpor proti difúzi plynů, tedy i proti difúzi radonu. Lze je tedy navrhovat i jako protiradonovou vrstvu podle příslušné normy. Stěrky na bázi modifikovaného asfaltu se vyrábějí ve dvou různých typech:
▪ Fyzikálně vysychající jednosložkové stěrky – mechanismem vysychání je odpar vody z emulze.
▪ Chemicky tuhnoucí stěrky vícesložkové – zde je mechanismem buď zabudování vody do hydraulické sypké složky (cementu), nebo vysrážení emulze elektrolytem (roztokem soli).
Stěrky se dodávají jako hustá kaše, případně s druhou složkou separátně ve formě prášku. Aplikují se tmelením, nebo stříkáním speciálním vzduchovým zařízením. Natírací typy stěrek vyžadují nižší plnění, mají vyšší smrštění a vyžadují aplikaci ve více vrstvách. Značným hendikepem tohoto typu stěrek je omezení způsobené špatnou UV odolností a špatnou mrazuvzdorností – hmoty nelze použít ani jako finální vrstvu venkovních vodorovných ploch, ani u svislého zdiva nad úrovní terénu. Pro nanášení na vlhké podklady navíc směrnice 4-6 doporučuje nejprve použití vrstvy silikátové stěrky jako ochranu proti provlhčení zezadu.
Minerální hydroizolační stěrky
Druhým ve směrnici jmenovaným typem stěrek pro dodatečné hydroizolace jsou silikátové (cementové) hydroizolační stěrkové hmoty, (mineralische Dichtungschlämmen, MDS). Jedná se o směs mikromletého cementu, jemného anorganického plniva a přísad. Dodávají se jako suchá směs a před použitím se zamíchají s vodou na hustší kaši, aplikovatelnou natíráním, stříkáním i tmelením. Silikátové těsnicí stěrky mají vynikající přídržnost na minerálních podkladech, což umožňuje jejich použití i na zdivu, které je zatíženo tlakem vody z negativní strany, tedy k utěsnění povrchu mokrého zdiva. Adheze na neminerálních a nenasákavých podkladech je u klasických čistě silikátových stěrek nízká, což je jejich slabinou. Proto se ze skupiny silikátových stěrek v minulosti vydělila skupina hmot aditivovaných plastifikátory na bázi disperzí, zlepšujících jak tažnost, tak přilnavost stěrek – flexibilní minerální stěrky (Flexible Polymer-Dichtungschlämme, FPD). Minerální stěrky musí splnit požadavek překlenutí trhliny o šíři 0,2 mm. Čím více je stěrková hmota aditivována, tím nižší má přídržnost k minerálnímu podkladu, avšak vyšší k podkladu nenasákavému – včetně kovů, skla, plastů. Přídavkem polymeru roste i schopnost překlenovat trhliny. Protože FPD stěrka neobsahuje asfalt, je odolná UV záření a může být i mrazuvzdorná. Minerální charakter ale umožňuje difúzi, ochrana proti radonu tedy není silnou stránkou izolací pomocí tohoto typu hmoty.
Donedávna tento typ stěrek nesplňoval požadavek pro izolace na straně terénu (případně izolace podlah) přemostění trhlin (min. 2 mm). Až použití reaktivního typu flexibilních stěrek, nejmladší odnože silikátových hydroizolačních hmot, přineslo na trh hmotu se schopností přemostění dokonce 3 mm trhlin, dodatečně vzniklých v podkladu. Touto hmotou, MB 2K z produkce Remmers, se budeme dále zabývat.
Reaktivní hydroizolační stěrky
Stěrka je dvousložková a po namíchání je připravena k použití. Po době zpracovatelnosti spolu složky zreagují, vytvoří zesíťovanou strukturu, která dobře odolává vodě a některým chemikáliím. Sypkou složku reaktivní stěrky tvoří cement a plniva, polymerní disperze s plnivy a aditivy její kapalnou složku. Po smíchání je stěrková hmota pastózní a tixotropní. Tato poslední vlastnost jí dává skvělé možnosti nanášení: lze ji natírat (roztíráním klesá její viskozita), nanášet hladítkem (po nanesení viskozita stoupne a materiál nestéká) a stříkat airless pumpou i peristaltickým membránovým čerpadlem s použitím stlačeného vzduchu. Pro všechny typy nanášení je určen jeden totožný materiál a není třeba jej pro jiný způsob aplikace upravovat.
▪ Požadavek UV stability
Požadavek zatížitelnosti stěrky slunečním zářením je zásadní při jejím použití jako finální vrstvy plochých střech (včetně hmot pro jejich opravy), pochozích vrstev lodžií, inspekčních lávek, ale i ochrany soklových partií před odstřikem vody. Stěrka MB 2K je UV stabilní a použití našla nejen na atikách střech, ale i pro opravy plochých střech, například při dodatečném osazování plastových světlíků. Použití pro lodžie a balkony nad nevytápěnými prostory je možné jak na nasákavých podkladech, jako je beton nebo mazanina, tak i na stávající dlažbě.
▪ Mrazuvzdornost
Použití na balkonech a lodžiích je podmíněno dalším požadavkem – mrazuvzdorností souvrství. Mrazuvzdornost se zkouší dle EN 13687-1 na betonových deskách 30 x 30 x 10 cm, jako adhezní pevnost v tahu před a po normových cyklech mrazu a tání. MB 2K splňuje požadavky normy, pokles přídržnosti činí 0,1 MPa (z 0,7 MPa na 0,6 MPa). Důležité je, že schopnost překlenovat trhliny a pružnost je dodržena i při teplotách pod bodem mrazu.
Mrazuvzdornost je podmínkou pro použití i na zdivu, nad úrovní terénu – tedy jako ochrana soklu. Vysoká mrazuvzdornost je požadována i na betonových inspekčních lávkách, často s odolností solím.
▪ Odolnost solím
Odolnost solím, zkoušená jako odpadlý povrch, souběžně na betonových tělesech s ochranou a bez ní, splňuje normové hodnoty. Stěrka MB 2K se proto s výhodou používá jako ochrana napojení pilířů v parkovacích garážích na základové patky, kde hrozí chloridová koroze výztuže. Spojení odolnosti solím a pružnosti společně se schopností překlenutí trhlin z ní dělá favorita pro hydroizolace spojů dynamicky zatíženích dílců.
▪ Překlenutí trhlin
Tato vlastnost se zkouší na betonovém tělese, které se po nanesení stěrky normovaně zlomí. Požadavek normy pro MDS je 0,2 mm; požadavek na PMBC činí překlenutí 2 mm trhliny. MB 2K překračuje i tuto hranici, přemostí 3mm trhlinu. To je plusem při hydroizolaci problematických podkladů, které nejsou dostatečně dosmrštěny, případně dynamicky namáhaných dílců. Pro překlenutí pohyblivých spár se použijí standardní pásky pro pracovní, resp. napojovací a dilatační pásky – řad Tape VF a Tape XA.
▪ Adheze na minerálních a neminerálních podkladech
Hodnota adhezní pevnosti v tahu k minerálnímu podkladu činí cca 0,7 MPa, což překračuje normový požadavek 0,5 MPa adhezní pevnosti v tahu. Výraznou výhodou silně aditivované stěrky MB 2K jsou přídržnost na nenasákavých podkladech, jako jsou sklo, slinutá keramika, kovy bez nátěrů i s nátěry a plasty. Přídržnost na testovaných podkladech se pohybuje mezi 0,55 a 0,72 MPa.
Adheze k plastům a kovům se využívá při napojení hydroizolací na konstrukce oken a dveří, např. francouzských oken nad terénem, nebo dveří na lodžie a terasy. Dále je s výhodou používána k doizolování prostupů kovových struktur pásovými a fóliovými hydroizolacemi, jak na zdivu pod terénem, tak na plochých střechách. Výtečná přídržnost na dřevě předurčuje MB 2K i pro použití ve dřevostavbách – izolaci prahových trámů proti zásypu, izolaci dřevěných rámů dveří a oken v prostoru odstřikující vody.
▪ Zatížitelnost tlakem zdiva
Izolace, pokud na ní postavíme zdi, se logicky zatížením ztenčí, prohne. Po odtížení by se měla vrátit do původní tloušťky a tvaru. Požadavek normy na zatížitelnost zdivem je 0,3 MPa, a nejvyšší povolené stlačení je 90 %. Stěrky cementové jsou vždy zatížitelnější, neboť jsou velmi pevné, tvrdé. Naproti tomu asfaltem pojené stěrky PMBC naopak požadavek stlačení nesplňují, stlačení je vyšší a návrat mnohem menší. Izolační stěrka MB 2K je zatížitelná až 0,9 MPa (to je 90t/m2), a to při nejvýše 9% stlačení (tedy při zatížení zůstává 91 % původní tloušťky vrstvy).
To dělá ze stěrky MB 2K vhodný materiál k izolování základů a desek pod zdivo, který je snadno napojitelný na svislou hydroizolaci přes těsnicí klín, případně těsnicí pásky. Navíc se jedná o materiál se značným odporem proti difúzi radonu. Stěrka MB 2K je navíc po vytvrzení nelepivá, a proto i pochozí.
▪ Odolnost tlakové vodě
Základní vlastností izolace by měla být zatížitelnost vodou. Stěrky pro vnější hydroizolace spodního zdiva, jakož i stěrky do nádrží a bazénů je třeba testovat tlakovou vodou. MB 2K je vybaven certifikátem trvalé zatížitelnosti 8 metry vodního sloupce, tedy 0,8 MPa tlaku vody z vnější strany. Je proto použitelný jako izolace proti zemní vlhkosti a zadržené či tlakové vodě do hloubky 8 m pod hladinu spodní vody.
▪ Smrštění a vysychání
Velkou výhodou stěrkové hydroizolační hmoty MB 2K je téměř nulové smrštění při vysychání. Stěrku lze nanášet prakticky v libovolné tloušťce. Díky reaktivnímu plnivu dojde k vytvrdnutí (proschnutí) v celé vrstvě najednou. Doba vyzrání stěrky při interiérové teplotě je již 9 hodin od aplikace, pokud je vlhkost vzduchu pod 60 % relativní vlhkosti. Při reálných podmínkách stavby, 5 °C a 95% vlhkosti vzduchu zareaguje dokonale již za 18 hodin a je připravena k plnému zatížení vodou. Možné velké tloušťky vrstev se využijí zejména při rychlých opravách, kdy požadavek na vyrovnání podkladu pod hydroizolaci a jeho vyzrání značně prodlužuje dobu opravy. Použití jediné hmoty jako vyrovnávky a zároveň jako hydroizolace např. ve spárách a v prasklinách značně zrychlí postup opravy, aniž je ohrožen výsledek – souvislá a zatížitelná izolační vrstva.
▪ Zpracovatelnost
Zpracovatelnost reaktivních hmot, mezi které patří MB 2K, je vždy ovlivněna teplotou. Jednak tou nejnižší možnou (pod kterou se již hmota nechová standardně), jednak tou nejvyšší, která použití zkracuje pod únosnou míru. U MB 2K je nejnižší teplotou +5 °C, tak jako u většiny hmot s obsahem polymerních disperzí. Nejvyšší teplotou, za které se dá materiál použít, je +30 °C. Materiál lze využít i při vyšších teplotách podkladu/vzduchu/materiálu společně s použitím aditiva VZ MB, které značně prodlužuje zpracovatelnost (tedy oddaluje počátek tuhnutí). To, že takto upravené stěrkové hydroizolační hmoty MB 2K lze aplikovat i při teplotách kolem 45 °C, potvrdilo odzkoušení v praxi jak v Izraeli, tak na stavbách v Turecku a Iráku. Výsledkem byla i za těchto podmínek izolační vrstva bez závad.
▪ Postup aplikace
Jako u všech stěrkových hmot je kritickým krokem příprava podkladu. Je třeba vyloučit podklady nesoudržné, sprašující a rozpadající se. Nerovnosti podkladu, volné spáry a ostré hrany je třeba eliminovat vyplněním spár pevnou maltou a zaoblením hran. Podklad před aplikací hydroizolace musí být dobře vyzrálý, a nesmí být leskle mokrý. Pro dosažení výtečných hodnot adheze se porézní podklad vždy penetruje systémovou penetrací Kiesol MB. V libovolné době po její aplikaci potom můžeme nanést vrstvu stěrky. První vrstva na porézních podkladech má být aplikována „záškrabem“ v tenké vrstvě, vetřené do podkladu.
Druhá vrstva se již nanáší v tlustší vrstvě podle potřeby. Ideální je provedení dvou funkčních izolačních vrstev, čímž se předejde ztenčeným místům v izolaci. Značnou pomocí při ručním nanášení stěrkové hmoty je tzv. tloušťkovací hladítko, tedy hladítko s navařenými kroužky na hraně v poloměru právě 2 mm či 3 mm dle potřeby.
▪ Kontrola tloušťky, kontrola adheze
Ověřit správnou minimální tloušťku vrstvy je možné jen během aplikace. Kontrola se provádí měřicím hřebenem. Množství měřicích bodů je dáno ve směrnici WTA 4-6, případně i v dalších směrnicích dle použití na stavbě. Oprava míst měření je jednoduchá, pomocí ručních nástrojů – špachtle nebo štětce.
Při použití na nestandardní podklady (například asfaltem ušpiněné podklady) je vhodné předem provést zkoušku přilnavosti. Provede se ideálně převrstvením problematického podkladu dvěma vrstvami stěrky, mezi které se uloží pruh perlinky. Síla, kterou je třeba vynaložit na její odtržení po vyzrání souvrství, dává podklad pro výpočet přídržnosti.
▪ Využití na stavbě
Zjednodušeně lze říci, že stěrka s vlastnostmi, jaké vykazuje MB 2K, je použitelná všude, kde používáme asfaltové stěrky, dále na mnoha místech stavby, kde se používají asfaltové pásy, a také tam, kde se používají cementové hydroizolační stěrky MDS a FPD. Konkrétně pod zdivem jako varianta pásů, u nádrží zevnitř, na volně vyčnívajících lodžiích a balkonech (mimo zatížení vodní parou zespodu v kombinaci s mrazem shora), na atikách střech, opravách plochých střech, jako spřažené hydroizolace pod obklady a dlažby, ale i ve specifických případech napojení rámů oken a dveří na vodorovnou a svislou hydroizolaci stavby, včetně dřevostaveb.
PAVEL ŠŤASTNÝ
Ing. Pavel Šťastný, CSc. (*1957)
Absolvent VŠCHT Praha, Chemie restaurování uměleckých děl. Praktické zkušenosti načerpal ve Státním ústavu památkové péče a jako projektant-specialista v SÚRPMO. Pracuje přes 20 let ve firmě Remmers jako produktový manažer v oblasti sanací vlhkého zdiva a obnovy památek. Zabývá se průzkumy a návrhy sanačních opatření u historických budov. Externě přednáší na FF UJEP (1999–2021) a FSv ČVUT (od 2012). Spoluautor knih Odvlhčení staveb a Nátěry fasád (Grada).
Nejnovější komentáře