Rekonstrukce gotické věže Jakobínka na hradě Rožmberku

Dlouhou dobu chátrající gotická věž hradu Rožmberk zvaná Jakobínka se dočkala rekonstrukce. Ta proběhla podle projektu ateliéru Ateliér Masák & Partner a unikátní byl především důraz na původní historické řemeslné postupy. Věž získala nový ochoz, který je novotvarem plně respektujícím historické prostředí, a novou šindelovou střechu chránící původní cihelnou helmici.

Zadání a stav před rekonstrukcí

Důvodem obnovy byl mimo jiné i velmi špatný technický stav věže. Ta prošla několika dílčími opravami, které se soustředily zejména na cihelnou helmici. Během posledních tří století byla původní cihelná helmice chráněna šindelovou krytinou a naposledy keramickými dlaždicemi. Ty byly na věž osazeny během 19. století a od té doby věž již jenom chátrala. Do helmice teklo, z ochozu se zachovaly pouze kamenné krakorce, a ještě ne všechny. Uchytila se zde náletová bříza, která je zobrazována již na vedutách z konce 19. stol. Počátkem 20. stol. již poslední patro s ochozem nebylo přístupné. I interiér věže byl poměrně zchátralý, a kromě schodiště postrádal dřevěné prvky a některé otvory byly provizorně zazděny.

Podle pověsti se na věži zjevovala bílá paní. Naposledy byla viděna koncem 2. světové války příslušnicemi Hitlerjugend, které byly na Horním hradě ubytovány.

Zvolený přístup a řemeslné postupy

Zadání prošlo samostatným vývojem, kdy i investor, jímž byl Národní památkový ústav (NPÚ), hledal nejvhodnější přístup k obnově. Nakonec bylo rozhodnuto, že se celá stavba stane ukázkou historického řemesla a poslouží k popularizaci památkového přístupu. Na stavbu bylo použito dřevěné štenýřové lešení, které po šroubovici stoupalo od země až k ochozu a samo o sobě se po dobu stavby stalo exponátem, který umožňoval komentované prohlídky pro odbornou veřejnost. Z tohoto lešení se prováděla konzervace celé fasády a sloužilo i jako komunikace na vrchol věže. Po tuto dobu sloužil k dopravě materiálu nahoru jednoduchý vrátek s ručním vratidlem. Po dokončení obnovy pláště věže byla na lešení osazena replika gotického jeřábu s pohonem pomocí oběžného kola. Měl dvě rychlosti a maximální nosnost 0,5 t. Jeřábem se nahoru dopravovaly nové krakorce a dřevěná konstrukce nového krovu.

Gotická helmice byla v tak špatném stavu, že pro další funkci střešního pláště vyžadovala zásadní stavební zásah. Ten by značně narušil původní materii, protože velká část původního autentického materiálu by musela být nahrazena materiálem novým. Proto byl zvolen šetrnější přístup – původní helmice byla pouze restaurována a nad ní byla postavena nezávislá dřevěná konstrukce, nesoucí šindelovou krytinu.

Nová konstrukce musela být provedena v kuželovém tvaru kopírujícím původní tvar střechy, avšak bez jakýchkoliv vnitřních opor či rozpěr, aby nijak nezatěžovala původní konstrukci helmice. Původní vzhled se tak vrátil do období 18.–19. století, kdy byla střecha kryta šindelem. Bylo také rozhodnuto doplnit kamenné krakorce a obnovit na nich ochoz. Protože ani na nejstarších zobrazeních není ochoz zachycen, byl navržen dřevěný jako analogie na obdobné ochozy. Dalším důvodem pro zvolené řešení byla jeho váha. Ochoz byl navržen tak, aby tvořil dominantu stavby, a přesto nenarušil celkový dojem. Před zahájením výroby byl ochoz schválen přímo v truhlářské dílně zhotovitele.

Všechny práce byly vyžadovány na co nejvyšší řemeslné úrovni a s využitím tradičních historických postupů a materiálů. Výjimkou byla nová konstrukce krovu, na kterou bylo z důvodu větší trvanlivosti a zmenšení profilů použito lepených profilů.

Konstrukční a materiálové řešení

V rámci konstrukčního a materiálového řešení jsme dbali na kvalitativní standard, a především na design. V průběhu stavby byl kladen důraz na vzorkování každého materiálu, který musí být schválen zástupci stavby. V rámci projektu je určen materiál, barevné odstíny a povrchové úpravy.

Každý vzorek je dovezen přímo na stavbu a je připomínkován nebo schválen. Je třeba se na vzorek podívat přímo v prostředí, kde bude použitý, jen tak je možné docílit nejlepšího výsledku. Malta pro omítky se např. míchala přímo na stavbě s mísením kameniva tak, aby byla docílena odpovídající barevnost. Byla používána výhradně vápenná malta.

Oprava Jakobínky byla od začátku výjimečná hlavně díky respektování historických postupů v rámci stavby. Žádné kovové lešení a jeřáby, které se nyní používají. Postaveno bylo lešení dřevěné, které bylo každý den před zahájením prací kontrolováno. Pomocí zvoleného materiálu se vracela věž Jakobínka do původní podoby, charakterizované šindelovou střechou, kamennými žlaby a dřevěným ochozem.

Průběh rekonstrukce

Neobtížnější rekonstrukce se prováděla na helmici věže. Zde se lokálně opravovala přímo helmice, která je zděná cihlami. Prvním krokem bylo odstranění maltové krusty, která helmici kryla, a posoudit, kolik cihel je třeba vyjmout a nahradit novými.

Velká pozornost byla soustředěna i na kamenný žlab, který tvoří jednak z části dochované původní kamenné prvky a jednak prvky nové. Žlab je spádován tak, aby se v něm nedržela voda. Aby kameníci docílili nejlepšího výsledku, bylo třeba nové žlaby opatřit patinou, aby nebylo na první pohled znát, že se jedná o nový prvek. Tato práce se opakovala i při nahrazování nedochovaných krakorců na ochozu. Žádné ostré hrany, žádná strojová práce. Umísťování krakorců probíhalo též s pomocí historického jeřábu.

Po dokončení oprav helmice a kamenických prací byl zaměřen skutečný stav helmice pro výrobu krovu. Krov bylo třeba postavit přímo na stavbě a muselo se počítat i s rozložením materiálu na dřevěném lešení. K transportu veškerého materiálu posloužila lidská síla, jednak k pohánění dřevěného jeřábu chozením ve velkém kole a jednak k transportu a rovnoměrnému uložení materiálu na lešení. Následovalo dokončení krovu a položení šindelové střechy. Při pokládce šindele se stavba soustředila na použití olova, které zamezuje zafoukávání sněhu v místech, kde šindel přesahuje přes krov. Olověné prvky také brání tomu, aby voda stékající ze střechy padala přímo do středu kamenného žlabu. V rámci rekonstrukce byly posuzovány extrémní podmínky, kterým bývá věž vystavena. Nejen, že musí vydržet horké letní měsíce, ale i ty zimní. Proto se posuzoval nátěr na ochozu a nátěr šindele, který je třeba po určitém období opakovat. I s tím počítal projekt a na žádost investora byla na střechu umístěna oka pro uchycení lan pro natěrače.

Dominantou celé stavby je prstencový ochoz, který je propojován dřevěnými čepy. Nový dřevěný ochoz je tvořen dřevěnými segmenty, které jsou z rostlého dubového dřeva, dřevo je tesařsky opracováno do požadovaného tvaru. První řada je spojena pomocí rybinových spojů dokola kolem věže. Další řady se připojují pomocí hmoždíků. Ochoz není barevně upraven, je pouze natřen ochranným nátěrem. Ochoz není nijak upevněn ke stavbě, je volně uložený na krakorce a díky svému propojení tvoří pevný kruh.

Po vytažení posledního materiálu na ochoz byl demontován velký jeřáb a pomalu se začalo demontovat i lešení. Před odstraněním druhého kladkového jeřábu musela stavba mít veškerý materiál ve věži. Po dokončení prací se lešení pomalu rozebralo až do prvního stupínku u hlavního vchodu do věže.

V listopadu 2019 skončily venkovní práce, celková rekonstrukce byla ukončena v dubnu letošního roku, kdy proběhlo dokončení podlah ve věži a závěrečné terénní úpravy. Návštěvníkům je věž přístupná od května 2020.

Text: Jaroslav Svěrek, Simona Trnková
Foto: Petr Šolar

Ing. arch. Jaroslav Svěrek (*1965)
– absolvoval fakultu architektury ČVUT. V ateliéru Masák & Partner se zaměřuje na obnovu památek. Spoluautor návrhu.
Simona Trnková (*1989)
– autorský dozor stavby