S technologickým vývojem a rostoucími nároky na technické vybavení budov dochází ke zvyšujícímu se počtu různorodých prvků umístěných na střechách. Instalace nového prvku nejenže přináší riziko poničení hydroizolační vrstvy během své instalace a práce techniků, zároveň znamená narušení její celistvosti a zvyšuje riziko vzniku netěsností a poruch. Právě tato místa, kde dochází k prostupům skrz střešní plášť, patří k nejčastějším zdrojům zatékání a jiných defektů.
Životnost kvalitní hydroizolační fólie použitá na plochých střechách může dosahovat přibližně 20 let – za předpokladu správné aplikace, pravidelné údržby a příznivých klimatických podmínek. Ovšem ne všechny součásti hydroizolačního systému mají tak dlouhou trvanlivost. Typickým příkladem je pojistný tmel, který se běžně používá jako doplňkové opatření k zajištění vodotěsnosti v místech, kde je riziko zatékání vyšší kvůli složitosti detailů nebo mechanickému namáhání, jako jsou svislé zakončovací detaily na atice, u oplechování či na prostupech. Tento tmel, často nenápadný, přesto zásadní pro zajištění vodotěsnosti střechy, má výrazně kratší životnost – obvykle jen kolem tří let.
Vlivem UV záření, teplotních výkyvů, větru, sněhu a dalších povětrnostních podmínek dochází u tmelů k postupnému vysychání, křehnutí a ztrátě elasticity. Jakmile tmel ztratí své vlastnosti, přestává plnit funkci a stává se slabým místem celé hydroizolace. Proto je důležité jeho stav pravidelně kontrolovat a včas jej obnovovat, ideálně právě v tříletém intervalu. Přestože se může zdát, že jde o drobný detail, ve skutečnosti je kvalitní a funkční zakončení rozhodující pro dlouhodobou spolehlivost celé střešní konstrukce. Nejde pouze o zmíněný tmel. Zanesené vpusti způsobují zadržování vody a tvorbu kaluží. Na usazených nečistotách bují vegetace, jejíž kořeny dokážou hydroizolací prorůst (obr. 1).
Ačkoli norma ČSN 73 1901 výslovně doporučuje provádět kontrolu střešního pláště alespoň dvakrát ročně (ideálně na jaře a na podzim), praxe ukazuje, že tuto zásadu dodržuje jen malé procento majitelů budov. Většina vlastníků přistupuje k údržbě střechy spíše reaktivně, tedy až ve chvíli, kdy se objeví zjevný problém. Systematická údržba přitom výrazně prodlužuje životnost střechy a může ušetřit nemalé náklady na její opravy či kompletní rekonstrukci.
Základní druhy defektoskopických zkoušek
Zjevné vady a poškození střech lze rozpoznat vizuálně. Avšak velká část poruch bývá skrytá, pouhým okem nedohledatelná. Defektoskopické zkoušky jsou používány k odhalování právě takovýchto skrytých vad, poškození nebo netěsností v materiálech a konstrukcích – v případě střech se zaměřují zejména na hydroizolační vrstvy. Cílem je lokalizovat poruchu, určit její rozsah a navrhnout způsob opravy bez nutnosti plošného zásahu. Tyto zkoušky jsou pro zajištění vodotěsné funkce zejména u plochých střech klíčové.
Příklady defektoskopických metod:
– Jehlová zkouška
Jehlová zkouška je základní metodou kontroly kvality provedení spojů hydroizolace. Vedením zkušební jehly v ose sváru s mírným bočním tlakem lze detekovat nesvařená či separovaná místa. Přidanou hodnotou jehlové zkoušky je identifikace okrajových separací, které nejsou v danou chvíli poruchou, jež způsobuje zatékání, ovšem hrozí riziko rozvinutí v budoucnu.
– Jiskrová zkouška
Je prováděna poroskopickým zkušebním přístrojem, který vodotěsné poruchy, trhlinky a další netěsnosti v nevodivém materiálu lokalizuje díky uzavření elektrického obvodu přes netěsnost v povlaku. Zkouška je určena pro fólie, povlaky a povrchy o tloušťce od 0,064 do 25,6 mm.
– Dýmová zkouška
Dýmová zkouška se provádí za pomoci generátoru kouře, který je tlakem vháněn pod hydroizolaci. Veškeré netěsnosti hydroizolace i zakončovacích detailů lze následně snadno vizuálně detekovat dle procházejícího dýmu.
– Retenční zkouška vpusti
Cílem retenční zkoušky je odhalit poruchu střešní vpusti či netěsnost jejího napojení na dešťový svod. Uzavírací balon je umístěn do svodu a ten je zatopen. Následně je sledován pokles hladiny vodního sloupce a podstřešní prostory.
– Termografie
Za použití dronu s termokamerou je vytvořen termovizní snímek střešního pláště. Tato podpůrná metoda detekuje abnormálie. Odborným vyhodnocením lze odhalit nejen tepelné mosty konstrukcí, ale lze také lokalizovat zvýšenou vlhkost střešního pláště díky rozdílné tepelné kapacitě zón.
Ideální postup při instalaci fotovoltaiky
O instalace fotovoltaických panelů je stále velký zájem, který je vyvolán snahou o energetickou soběstačnost. Většině vlastníků nemovitostí je jasné, že pro úspěšnou realizaci je potřeba zpracovat odborný projekt, stanovit optimální rozsah instalace, správně zvolit orientaci a sklon panelů a podobně. Často opomíjeným faktorem je stav střechy včetně tolik potřebného statického posouzení nosné konstrukce střechy – analýzy, zdali je střecha schopna dlouhodobě unést dodatečné zatížení; a to jak samotnou váhou panelů, tak i možné zatížení větrem nebo sněhem.
Dalším klíčovým aspektem, který je nezbytné zohlednit před instalací fotovoltaických panelů, je důkladné zhodnocení aktuálního technického stavu a zbývající životnosti střešní hydroizolace. Fotovoltaické panely mají obvykle projektovanou životnost 20 až 30 let, což odpovídá i běžně deklarované životnosti kvalitních hydroizolačních materiálů používaných na plochých střechách. Pokud je však hydroizolace již ve druhé polovině své životnosti, představuje její zatížení a zakrytí novou technologií riziko z hlediska dlouhodobé funkčnosti.
Pokud je střešní plášť na konci své životnosti nebo již vykazuje známky degradace, ztrácí instalace solární technologie svůj ekonomický smysl. V takovém případě hrozí, že bude nutné v relativně krátkém čase přistoupit k renovaci celé střechy. Tento proces však není jednoduchý – fotovoltaické panely musí být kompletně demontovány, bezpečně uskladněny a po dokončení rekonstrukce opět odborně nainstalovány zpět. To vše samozřejmě znamená dodatečné náklady nejen na práci, ale i na manipulaci, logistiku a případná poškození technologie. Výsledkem je výrazné prodražení celé investice.
V praxi se také často setkáváme s tím, že i pro zkušené odborníky je složité přesně určit skutečné stáří a stav hydroizolačního pláště pouze vizuální kontrolou. Povrch může působit zachovale, avšak skryté změny v materiálové struktuře (např. ztráta elasticity, mikroskopické trhliny nebo separace vrstev) mohou výrazně ovlivnit jeho spolehlivost. Proto je vhodné provést před realizací fotovoltaiky nejen vizuální prohlídku, ale i cílené defektoskopické měření.
A jaký je tedy ideální postup při instalaci fotovoltaiky?
1) Kontrola stavu hydroizolace při úvaze o investici
Primárním cílem je kontrola stavu a posouzení životnosti hydroizolace s ohledem na očekávanou životnost instalace FVE. S kontrolou je pak spojena i eventuální instalace nové střechy či oprava nalezených chyb.
2) Kontrola stavu hydroizolace před instalací
Důležitým bodem je také zamezení eventuálním rozporům s instalační firmou po realizaci. Byly průrazy na střeše už dříve, nebo vznikly při montáži fotovoltaiky? Kdo bude střechu opravovat? Hydroizolace neoplývá přílišnou mechanickou odolností a instalace FVE na střeše, přesun materiálu nebo i něco tak jednoduchého jako odložení panelu na hranu představují nemalé riziko defektu. Je proto důležité střechy před instalací řádně zkontrolovat a zdokumentovat.
3) Kontrola stavu hydroizolace po instalaci
Neprodleně po instalaci FVE je vhodné střechu řádně zkontrolovat a opravit nově vzniklé defekty dříve, nežli způsobí škody.
V případě, že byla střecha předem zkontrolována, realizační firma má jistotu, že se nachází na bezproblémové střeše a nebude zodpovědná za poruchy, které nezpůsobila. Investor má možnost v případě vzniku nových perforací žádat jejich opravy.
Přemysl Pospíšil
Zdroj foto: Česká správa střech, s. r. o.
Ing. Přemysl Pospíšil (* 1989),
technický ředitel společnosti Česká správa střech, s. r. o., a odborník v oblasti střešních konstrukcí a hydroizolačních systémů. Specializuje se na technické posuzování, návrh oprav a dlouhodobou údržbu plochých střech.
Článek byl publikován v časopise Materiály pro stavbu č. 3/2025.
