Důvodů pro pořízení nových oken nebo pro výměnu starých oken za nové může být mnoho. V každém případě se jedná o důležité rozhodnutí, které ale ne vždy musí nutně vyřešit váš problém. Proto před přijetím rozhodnutí věnujte dostatek času nejen pečlivému porovnání parametrů, funkcionalit a vzhledu oken, ale také jejich bezprostřednímu okolí.
Chceme-li, aby okna přinášela do interiéru jedinečný vzhled a zároveň chránila proti úniku tepla z budovy, nezapomínejme ani na parapet, na jeho vhodný typ, materiál i správnou montáž.
Při pořizování nového okna často zapomínáme na to, že parapet má také svůj význam, přestože připomíná jen poličku pod oknem. Obyčejně jej tedy vybíráme až na konec a nevěnujeme výběru zvláštní pozornost. Jedná se ale o významnou a viditelnou součást okna, která ovlivňuje styl celého interiéru i exteriéru. Navíc pokud parapet namontujeme nesprávně, ani ta nejlepší okna náš dům neochrání proti úniku tepla. Stojí tedy za to najít si chvíli na správnou volbu a usazení parapetu.
Parapet venkovní
Pokud jste majitelem rodinného domu, budete si vybírat také parapet venkovní. Při výběru venkovního parapetu dbejte na jeho délku – ta by měla být minimálně stejná jako délka okenního rámu. Ideálně široký venkovní parapet je ten, který s rezervou přesahuje fasádu.
Pořizujete-li si vnější parapet, máte na výběr ze tří základních typů:
• tažený hliníkový parapet – velmi kvalitní a elegantní parapet, který je ideální pro rodinné domy. Tento typ parapetu se vyrábí ze slitiny hliníku metodou vysokotlaké extruze (tzv. tažený profil). Parapet je mechanicky odolný a vyznačuje se i prostorovou tuhostí, která usnadňuje montáž a zaručuje perfektní výsledný vzhled.
• ohýbaný hliníkový parapet – je levnější než tažený hliníkový parapet a je jeho vhodnou alternativou jak z estetického hlediska, tak i díky svým mechanickým vlastnostem. Pro výrobu tohoto parapetu se používá hliníkový plech (slitina AlMg3) upravený práškovou barvou o síle min. 0,8 – 1 mm.
• pozinkovaný ohýbaný parapet – je vyráběn z ohýbaného pozinkovaného plechu, na povrchu upraveného polyesterovou barvou. Pozinkovaný parapet je vysoce odolný, prostorová tuhost usnadňuje montáž a zaručuje perfektní výsledný vzhled. Tento typ parapetu je vhodný jak jako doplněk k plastovým oknům, tak i dřevěným eurooknům.
Pro náročnější jsou na výběr ještě dva exkluzivní typy parapetů:
• měděný parapet – je nejdražší a nejluxusnější variantou venkovního parapetu. Parapet je ohýbán z měděného plechu o tloušťce 0,55 mm. Nevýhodou tohoto typu parapetu je jeho nestálá barevnost. Na vzduchu postupně tmavne, tvoří se na něm tzv. patina. Při montáži měděných parapetů je třeba dát pozor na to, že měď tvoří při styku s jinými kovy elektrický článek, jenž v místě dotyku způsobí oxidaci a následný úbytek mědi.
• titanzinkový parapet – patří rovněž mezi exkluzivní venkovní parapety. Ohýbá se z titanzinkového plechu o tloušťce 0,6 mm. Stejně jako u předchozího typu u něj nelze zaručit stálobarevnost a postupně se na něm tvoří patina, ze stříbrné barvy se obvykle stane světle až tmavě šedá.
Montáž venkovních parapetů
Montáž vnějších parapetů je poměrně snadná, ale důležité je, aby zedníci správně nachystali špalety i podklad. Při montáži je třeba dodržet sklon desky od okna, přesah přes fasádu 3,5 – 4 mm, a také zohlednit tepelnou roztažnost až 1,2 mm na metr při rozdílu teplot 50°C.
Venkovní parapety podléhají jako všechny fasády různě silnému znečištění. Proto by se měly jednotlivé prvky čas od času očistit. Stačí je omýt vlažnou vodou se syntetickým čisticím prostředkem, a hlavně nepoužívat ocelovou vlnu či smirkové a jiné abrazivní prostředky.
Vnitřní parapet… ale jaký?
V nabídkách výrobců dnes najdeme řadu různých parapetů. Jak si však máme zvolit takový, který vhodně zdůrazní styl interiéru? V tuto chvíli přicházejí na pomoc prověřená pravidla. První z nich je, že parapet by neměl interiéru dominovat. „Velmi dobře se osvědčily klasické harmonické kompozice s parapetem, který má podobnou barvu jako okenní rám. Pokud jsme si však zvolili okna v tmavém provedení, stojí za to uvažovat o světlejším parapetu, který bude ladit se světlými stěnami. Díky tomu nebude okolí okna příliš tmavé,“ radí Juraj Koudela, obchodní ředitel společnosti OKNOPLAST pro Českou republiku a Slovensko. Nezapomínejme, že rám okna a parapet musejí tvořit jednotný celek. Velký dekorační prvek ve spojení s jednoduchým bílým oknem nebo úzký parapet pod velkým prosklením v elegantním rámu s dekoračními příčkami dobře vypadat nebude.
Parapet by měl být také přizpůsoben funkci místnosti, ve které má být umístěný. Týká se to jak jeho tvaru a barvy, tak materiálu, ze kterého bude vyroben. „V koupelně nebo kuchyni bude parapet vystaven působení vlhkosti a vysokým teplotám. V současnosti preferované plastové prvky jsou lehké a mají vysokou trvanlivost – a na rozdíl od těch provedených z kamene nepotřebují další zesílení. Kromě toho moderní technologie umožňují u plastových parapetů použití téměř všech barev z palety RAL. V tradičních interiérech se však nejlépe osvědčují parapety se vzhledem dřeva,“ říká Juraj Koudela z OKNOPLASTu.
Montáž vnitřního parapetu
Před montáží vnitřních parapetů je třeba zkontrolovat podklad. Ten by měl být dostatečně pevný, soudržný a rovný a musí být 20 – 25 mm pod horní hranou okenního rámu. Do vzniklé mezery pak parapet zasouváme, abychom jej zabezpečili proti vytržení. Pokud parapet nelze zasunout, používají se plastové nebo kovové profily tvaru „L“ nebo „U“, které parapet proti vytržení zabezpečí. Při montáži je nutné dodržet odsazení cca 2 mm mezi boční hranou parapetu a špaletou okna, přičemž vzniklá mezera se pak začišťuje akrylátovým tmelem.
Parapet se na podklad připevňuje nízkoexpanzní montážní pěnou, po uložení je třeba parapet ihned pomocí vodováhy vyrovnat do spádu cca 2° a na 10 – 15 minut zafixovat. Po ztvrdnutí montážní pěny se vyplní spáry mezi okenním rámem a parapetem silikonovým tmelem, stejně jako mezi zdivem a parapetem akrylátovým tmelem vhodného odstínu. Na čerstvě namontovaný parapet by se nemělo stoupat, chodit po něm ani jej jinak mechanicky namáhat.
Okenní parapety nelze montovat do vlhkého nebo nepřipraveného podkladu, mohlo by dojít ke vstřebání vlhkosti a tím ke znehodnocení výrobku. Přípustná vzdušná vlhkost je 50 – 70 %. Optimální teplota při montáži by se měla pohybovat v rozmezí 10 – 25°C, v průběhu instalace by nemělo dojít k prudké změně teploty.
Nejnovější komentáře