Záruky a přejímky hydroizolací – 2. část

 

Spěch a špatná návaznost etap stavby jsou dalšími faktory často ovlivňujícími výsledek. Vzpomínám na stavbu rohového domu na Perštýně (původně Dům dětské knihy), kde se stěhovalo lešení třikrát kolem atria domu a stavělo vždy přímo na nedostatečně ochráněnou vodorovnou hydroizolaci. Skoro každý autor odborné publikace marně upozorňuje na poškození vznikající skladováním ostrohranných materiálů na ploše izolace.

Zdaleka ne všechny tyto vady se zjistí včas a opraví tak, aby se při přejímce mohly označit za odstraněné. Spíše o nich dodavatel nemluví a investor neví. Doba vzniku vady bývá důležitá. Pouze vady vzniklé před převzetím, tj. dokončením, stavby mohou snad podle zákona ovlivnit průběh přejímky (§ 537). Opravy ovšem, jak ukáži níže, ve skutečnosti spíše komplikují průběh stavby a mohou být i nebezpečné.

 

Na plochých střechách sídliště v Praze byly projektovány plastové krytiny zn. Sarnafil, později změněné na VAEPLAN (Vinylacetát). Projekt prošel ještě řadou změn, v důsledku kterých se vytvořila na atice betonová hrana, přes kterou se napínaly fólie, ukotvené na zhlaví atik. Ty již v době výstavby vykazovaly takové smrštění, že hrozilo jejich protržení (větší než 1 % dle prospektů?). Při úpravě již obydlených domů byly do obvodu střech vloženy uvolňovací pruhy fólie VAEPLAN, upraven náběh (obr. 16 a, b). Na některých střechách, které i trochu zatékaly, byly měněny, možná trochu uspěchaně, i větší plochy za typ SARNAFIL. Tím nastaly problémy s napojením různých typů plastových fólií. Nikdo by asi při poruše nedokázal správně posoudit odolnost spojení přesahů a určit případného viníka.

 

 

Na objektech v jiné části sídliště se objevilo nespecifikované značné zatékání, které způsobilo kromě skvrn na podhledech i značné navlhnutí termoizolací z polystyrenových desek. Bylo přistoupeno k rozebrání celých ploch střech, vyjmutí EPS desek a jejich vysušení na ploše střechy. Při demontáži jsme pozorovali neobvyklý úkaz. Vlhkost pod separační PE fólií byla na hranici kondenzace, takže stačilo fólii ochladit např. kapkami vody a pod nimi se hned začaly rýsovat jejich zkondenzované obrysy (obr. 17, obr. 18).

 

 

Není možné popisovat podrobněji všechny provedené zásahy. Příklad uvádím proto, že podobně jako v předchozím případě není stanoveno, jak je možné tak složité, předem nespecifikované „opravy“ zkontrolovat a převzít. Postupy opravy pokračují bez projektu a mění se průběžně podle uvážení, přitom se žádné záznamy o detailech opravy nepořizují. Spoléhat na pečlivost pracovníků?

 

Klasické plechové střechy horských chalup a volné půdní prostory, obvykle dost provětrávané, vydržely hodně. Teprve výstavba obytných podkroví budov si vynutila složitá souvrství různých „zábran“, kde těsnicím materiálem bývají někdy jen tmely, které jsou často přímo žroutem plechů. Izolatéři-opraváři by mohli vyprávět. Tvrdí, že korozivně působí i některé akrylátové nátěry.

Koroze patří mezi poruchy, které zůstávají často dlouho skryté a jejich příčinou může být vada projektu i provedení. Kromě rychlých výrazných korozí (obr. 19) vlivem nesprávné skladby pláště existují takové, které se projeví teprve po víceletém provlhání konstrukcí, třeba jen v blízkosti vadných drážek, které pozvolna ztrácejí těsnost (obr. 20–22). Přejímku však přežijí bez problémů. Na odvětraných půdách šikmých střech vydržely ocelové plechy úžlabí někdy více než osmdesát let.

 

 

Opravy plechových krytin jsou nevděčným úkolem. Proto v praxi přicházejí ke slovu akrylátové, silikonové a polyuretanové tmely, které sice pomohou na nějaký čas, ale majitel střechy si v budoucnu každoročně zacvičí s tmelením.

 

U nedostupných hydroizolací v podzemí budov se velmi často stává, že se průsak vydává za vadu a rekonstrukce za opravu. Vady se projevují v různých fázích stavby. Pokud se nejedná o níže zmíněný případ zatékání shora, je vada vždy v hydroizolaci, která by teoreticky měla být hlavně opravena. Ale jen málokdy je možné přesně lokalizovat vadu a nějak se k ní dostat. Ta může být úplně jinde než její projev.

Průsaky se objeví nejdříve u paty stěn nebo v otvorech po železech (u betonů), někdy již během stavby. U spodní stavby se totiž často o zátopovou zkoušku postará příroda zcela neplánovaně. K zatopení okolí stavby dochází v průběhu roku častěji, netěsná izolace v blízkosti základů se nemusí hned projevit. Výrony, pokud se objeví, se s různým úspěchem ucpávají, izolace zůstává propustná.

K opravě hydroizolace je nutné dodavatele donutit co nejdříve. Po zakrytí izolace mazaninou už bývá pozdě a vlhké skvrny lze snadno přehlédnout. Naproti tomu klamat může i velké množství vody pod značným tlakem zadržené na vodorovné izolaci, případně za stěnou, zjištěné třeba sondami do podlah, která se tam dostala shora (obr. 23). U některých staveb se za velké sumy opravovaly „průsaky“, které byly ve skutečnosti způsobeny zatékáním srážek třeba schodištěm nebo vadou vodorovných izolací dvora do suterénu a zatékáním této vody na vodorovnou izolaci.

Někdy se voda hromadí za stěnou i do výšky několika metrů! Tím vzniká dojem porušení izolace spodní stavby a vnikání tlakové vody. Obr. 23 ukazuje výron vody, která zaplnila prostor mezi stěnami hlavní dilatace stavby až do výšky přes dva metry. Vrt do stěny může ukázat výšku hladiny za stěnou, zajistit odtok vody a objasnit její původ – zde souvislost se srážkami.

Větší počet kontrolních metod určených pro detekci poruch střech popsal například I. Misar [7]. Ty však obvykle ukazují jen relativní rozmístění vody pod izolací, pro průkaz bezchybnosti hydroizolace novostavby nebo nějaké opravy jsou pouze informativní. V podzemí, kde působí voda zvenku a zespoda, je takové fyzikální měření nepoužitelné, protože je tam voda pod izolací všude a měření by nedokázala prosakující místa odlišit.

Znovu je třeba zdůraznit, že jen od počátku soustavně budovaný systém pojistek a kontrol může být brán za spolehlivý průkaz „řádného provedení díla“, jak říká zákon, tak jako tak zůstává vždy větší nebo menší procento nejistoty. Takový systém a jeho použití by měl být ve smyslu § 553 obchodního zákoníku podchycený předem ve smlouvě a navržený již ve fázi projektu. To platí nejen pro střechy, ale hlavně pro zcela nepřehledné a nedostupné podzemí.

Možná i jinde než v pohádkách jsou stavby, kam noha znalce nemusí nikdy vkročit a přejímky procházejí bez stínu podezření, Spíš se ale nepodaří do přejímacího protokolu prosadit vše potřebné jako v případu závad rampy a garáže v suterénu, zmíněném na začátku, kde se při přejímce ani nepodařilo dát do závěrů podezření na trvající existenci vady.

Opatrnost je třeba i ve formulaci požadavků. Jednou jsme donutili zhotovitele k přidání jedné vrstvy k děravé izolaci a on pak vyrukoval s tím, že jsem uvedl, že někdy může oprava izolaci i zhodnotit, například zvýšením počtu vrstev, a on tím, že opravou posunul izolaci do vyšší kategorie, chtěl málem příplatek.

Otázka nové – snížené – hodnoty opraveného díla je velmi choulostivou záležitostí. I v takovém případě, kdy se v nové hydroizolaci zabuduje složitý a drahý systém dvojité sektorované izolace, je otázkou, jestli v případě, kdy se injektážní prvky při signalizaci průsaku použijí, je možné, aby byla stavba stále plnohodnotná, když je opravovaná a zatím není dlouhodobě prověřené, jak spolehlivě a jak dlouho utěsní injektážní látka (případně různého původu) nedefinovanou vadu, jen přibližně v sektoru lokalizovanou. Neznáme přesně trvalou pevnost nelepení injektážního roztoku prováděného na mokrý povrch PVC fólie, který může být později vystaven poměrně značným deformačním napětím, například při injektování sousedního sektoru (obr. 24).

 

Posudek defektu v roce 2005, přibližně 3 roky po reklamaci, měl klasický průběh. Rodinný domek byl situován do terénu s vysokou hladinou podzemní vody. Po ověření tohoto stavu byl raději postaven na násep o 50 cm výše, předpokládalo se, že nad ustálenou hladinu. Asfaltové hydroizolace jen ze dvou dosti nevhodných pásů byly položeny do vany z betonových tvárnic, použitých jako „bednění“. Fotografie z doby stavby naznačovala nepříliš odborný přístup izolatérů (obr. 25). Projekt neměl vážnější vadu, podcenil však možnosti asfaltové hydroizolace. Do

suterénu začalo masivně zatékat.

 

 

Vadnou izolaci v suterénu se velmi často pokoušejí dodavatelé při nedostupnosti hydroizolační vrstvy „opravit“ vodotěsnou stěrkou zevnitř. I zde po zjištění průsaků zajistil dodavatel firmu na vodotěsný nátěr stěn hmotou zn. NAVOM. Ani vícenásobný nátěr průsaky neodstranil (obr. 27, 28). A to byla stavba opatřena (dodatečně?) třípatrovou(!) drenáží, která zřejmě nefungovala (obr. 26).

 

 

Je však zřejmé, že v žádném případě se již nemohlo podařit, aby „opravy“ zajistily stav předpokládaný projektem. Hydroizolace měla být odolnější, drenáž zahrnutá již v projektu a správně provedená i se svislou drenážní vrstvou.

 

Jak velkou překážku může při kontrolách, a to nejen při zátopové zkoušce střechy, ale někdy i spodní stavby, představovat pojistná hydroizolace bez odvodnění (obr. 30) nebo bez signalizačního prvku, jsem již psal [3]. Od té doby jsem doplnil svůj názor tak, že pojistné hydroizolace bez kontrolního prvku by se neměly vůbec provádět a v mnoha případech jen zdražují konstrukci, protože vlastně skoro zbytečně dublují hlavní hydroizolaci a odvodnění a tím značně zdražují dílo. J. Šanda tvrdí, že jedině účinné je zavést kontrolní odvodnění od pojistné vrstvy domovníkovi přímo do postele.

Pojistná izolace je zvláštností českého hydroizolatérského systému. V zahraničí se vyskytují jen parozábrany nebo provizorní izolace s nedefinovanou účinností proti zatékající vodě, často i neodvodněné. U nás ještě ani v roce 1989 hlavní gestor střešních izolací VÚPS Gottwaldov pojistnou hydroizlolaci neznal.

Nepochybně nejúčinnější by bylo podle § 553 podmínit přejímku a dokončení izolací úspěšným výsledkem předem dohodnutých kontrol. Tuto možnost však ke své škodě investor málokdy využívá. Hydroizolace již skryté pod provozními nebo ochrannými vrstvami by bylo možné při přejímce kontrolovat pouze předem připravenými šachtami.

 

V jiné poloze než v předešlém případě suterénu rodinného domu se nacházejí hydroizolační stěrky v terasách a podobných konstrukcích. S vadami se setkáváme u nás i na Slovensku, zřejmě se vyskytují i v Německu a jinde. Nebudu komentovat vysloveně levné, spíše provizorní materiály s nedostatečnou odolností, jako byly například asfaltové vodní suspenze nebo emulze EAL i některé akryláty. Ale i při použití kvalitních tmelů, popř. nátěrů, se vyskytuje mnoho rizikových prvků při dodržování nutné, často rozhodující tloušťky, potřebných počtů nánosů, výztužných a napojovacích pásků, při vzájemné snášenlivosti materiálů a spolehlivosti adheze (obr. 31, 32). To zde není možné popisovat.

 

 

Výběr materiálů bývá ponechán na dodavateli, projekty specifikují vrstvy spíše rámcově nebo dochází ke změnám v průběhu stavby.

ZÁVIŠ BOZDĚCH

 

3) Bozděch, Z.: Zátopové zkoušky a jiné kontrolní metody, Materiály pro stavbu, č. 6, 2005, s. 44.

6) Koželuha, J.: Střechy s povlakovými krytinami. Druhé vydání SNTL Praha 1989.

7) Misar, I.: Stavebně-technický průzkum vad a poruch střešních plášťů, Sborník z konference VŠTE: Defekty budov, Č. Budějovice 2011, s. 3.