Návrh kombinace stavebních a dodatečných sanačních úprav v arcibiskupském zámku v Dolních Břežanech

Stavebně komplikované historické stavby, které vznikaly – dostavovaly se – v průběhu minulých století, bývají založeny z hlediska podmínek pro vznik poruch na nevhodném terénu. Tato skutečnost zásadně ovlivňuje volbu dodatečných sanačních úprav a často i vytváří mantinely pro jejich aplikaci. S výhodou jsou navrhována taková opatření, která doplňují stavbu přirozenými stavebními úpravami v kombinaci s radikálními metodami.

Charakteristika
Původně renesanční zámek vybudovaný na přelomu 16. a 17. století byl romanticky upraven na přelomu 19. a 20. století. Dispozičně je čtyřkřídlý, dvoupatrový, kolem čtvercového dvora s hranolovou věží a s kaplí, která tvoří rizalit.

Předmětem průzkumu a koncepce sanačního návrhu bylo:
– určení rozsahu poruch nosného zdiva spodní stavby k prosinci 2015;
– nalezení příčin vysokého zavlhčení;
– koncepce sanačního návrhu s vytipováním vhodných metod pro snížení vlhkosti zdiva.

Průzkumy byly prováděny opakovaně. Mohly být ale zkreslené vzhledem k jejich provádění v jednom časovém období. Aktualizované měření tento problém eliminovalo. Jako aktuální objektivizaci jsem provedl vlastní měření současného stavu vlhkosti zdiva. Měření bylo realizováno kapacitním el. vlhkoměrem, který byl cejchován pro daný druh zdiva v několika vybraných místech hmotnostní metodou.

V daných prostorech přízemí lze připustit pro budoucí využití relativní vlhkost do 60 %, tj. přiměřenou hmotnostní vlhkost zdiva kolem 6 %. (Výsledky měření jsou zaznamenány protokolem a jsou většinou nad touto hranicí.)

Vzorky pro určení salinity byly odebrány z celkem pěti míst stavby. Hodnoty vodorozpustných solí jsou vesměs ve zvýšené až vysoké hodnotě.

Vlhkost přiměřená z fyzikálního hlediska v daném objektu

Stanovení obsahu solí

Příčiny poruch – analýza zdiva v době projektování
Příčinami poruch zdiva z hlediska vlhkosti a salinity jsou: 
– závady stavební, nedostatečné odvedení vody z ploch dvora a nejbližšího okolí, nefunkční dešťové svody, volné zatékání atd.
– vlhkost – voda do zdiva vzlínající z podzákladí a druhotně z oblastí, kde je akumulovaná.
– voda, která kondenzuje na plochách zdiva vlivem jeho tepelnětechnických vlastností, dlouhodobého neprovozování budovy a nevhodných povrchových úprav.

Návrhy snížení vlhkosti zdiva jsou odvozeny z výsledků průzkumů a opakovaných šetření. Úpravy se týkají zejména části obvodových zdí a vycházejí také z budoucí dispozice při rekonstrukci. Úpravy stavební jsou základní podmínkou pro funkčnost navržených sanačních úprav.

Sanace zdiva bude řešena:
– provedením podlah s odvětrávanou dutinou,
– drenážním systémem při jižní fasádě,
– aplikací metody mírné elektroosmózy v určeném rozsahu,
– aplikací vnitřně hydrofobizovaných vápenných omítek.

V určených prostorech přízemí budou provedeny podlahy s dutinou: podpodlahová dutina bude „zprovozněna“ systémem vdechových a výdechových otvorů.

Skladba dutinových podlah:
– zhutněné štěrkové lože,
– separační geotextilie,
– plastové tvarované desky v. 70 mm,
– podkladní betonový potěr podlahy,
– tepelná izolace podlahy,
– hydroizolační fólie,
– další skladba pochozích vrstev dle stavebního návrhu.

Nasávání vzduchu do plošné dutiny
Vdechový systém bude řešen páteřními rozvody – systémem KG trubkami (průměr 200 mm) s koleny. Tento systém bude využívat revizní šachty v terénu (řešeno ve stavební části rekonstrukce). Situace vdechových otvorů je řešena v projektové části s tím, že dispozice vdechů jsou voleny tak, aby zajistily co největší proudění a nevznikala slepá místa („pytle“).

Výdechový systém
Pro výdechy budou využity stávající komíny a instalační šachty. Zaústění plošné dutiny bude řešeno trubkami KG průměr 125 mm a vlastní prostory komínů budou „vyzbrojeny“ také trubkami KG 125. Stejným systémem budou řešeny podchody pod nosné zdi (tj. spojování jednotlivých úseků – viz půdorys).

Na určených místech bude vybudován z -exteriéru drenážní systém. Do pracovní rýhy do hl. 0,9 m bude v určené klasické skladbě uložena drenážní trubka o průměru 125 mm v podélném spádu 2 %, zaústěná do kanalizace. Rub zdiva bude izolován hydroizolační stěrkou s ochrannými vrstvami.

Metoda mírné elektroosmózy 
Tato sanační úprava bude provedena v rozsahu určeném plánovou dokumentací. Jde o metodu přímé sanace vlhkého zdiva. Kladné elektrody jsou dotovány stejnosměrným proudem z napáječe a budou instalovány pod omítky v soklové oblasti obvodů zevnitř i zvenku (viz plánová dokumentace).

Záporná elektroda je protipólem elektrody kladné. Elektrody jsou dotovány stejnosměrným proudem z napáječe a budou instalovány šikmo pod nosné zdi z interiérů a kolmo z exteriérů (také v souvislosti s drenážní rýhou).

Ovládací přístroj (řídicí skříňka) je uložena ve zcela zapouzdřeném provedení pro vlhké prostředí. 

Řešení povrchů – vápenné omítky
Z důvodů skladby historického zdiva a památkové ochrany byla zvolena skladba vápenných omítek ve dvou druzích:
– Vápenná omítka I – čistě vápenná omítka s přídavkem bezcementových přísad pucolánového charakteru v dávce 4 % hmotnostně (např. metakaolin, tras). Tato omítka bude aplikovaná na všechny vnější plochy včetně průjezdů. V případě nálezů omítek historických budou tyto posouzeny zástupcem památkové péče a projektanta a zachovány.
– Vápenná omítka II – čistě vápenná omítka, bez přísad, aplikovaná dvouvrstvě. Tato omítka bude aplikovaná do interiérů.

V oblastech, na kterých bude nové obložení keramickými nebo bělninovými obkladačkami, bude použita jako podkladní vrstva plastová profilovaná fólie s natavenou síťkou. Tato úprava zajistí alespoň minimální provětrávání zdiva.

Sanační návrh byl zpracován ve spolupráci s projektanty AED project, a. s., a investorem Arcibiskupství pražské. Navržené sanační úpravy jsou v současné době modifikovány vzhledem ke skutečnostem na stavbě. Výběr metod a základní sanační řešení se nemění.

MICHAEL BALÍK
foto autor

Literatura:
1. BALÍK, M. Hydroizolace spodní stavby historických objektů. Dizertační práce. Praha: ČVUT, 1984.
2. BALÍK, M. a kol. Odvlhčování staveb. Praha: Grada Publishing, 2008.
3. HOŠEK, J. a J. MUK. Omítky historických staveb. Praha: SPN, 1989.
4. SOLAŘ, J. Poruchy a rekonstrukce zděných staveb. Praha: Grada Publishing, 2008.

Ing. Michael Balík (*1943)
vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze. Dlouhodobě se zabývá zejména ochranou staveb proti vodě. Ve svém projekčním ateliéru zpracoval několik set návrhů odvlhčení zdiva – od posudků přes průzkumy až po realizační projekty.